Hokovití
 Hokovití | |
|---|---|
.jpg) | |
| Vědecká klasifikace | |
| Říše | živočichové (Animalia) |
| Kmen | strunatci (Chordata) |
| Podkmen | obratlovci (Vertebrata) |
| Třída | ptáci (Aves) |
| Podtřída | letci (Neognathae) |
| Řád | hrabaví (Galliformes) |
| Čeleď | hokovití (Cracidae) Rafinesque, 1815 |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Hokovití (Cracidae) je čeleď středních i velkých ptáků z řádu hrabavých žijících výhradně v oblastech Nového světa. Je tvořena 11 rody (jen se třemi českými jmény) s téměř 50 druhy.
Výskyt
Jsou rozptýleni v subtropických i tropických lesích Jižní, Střední a v jižní části Severní Ameriky. Žijí převážně v tropických pralesích a galeriových lesích a to od říčních nížin až po horské oblasti. Oblast výskytu je ohraničena na jihu severem Argentiny a na severu Mexikem, jeden druh čačalaka obecná zasahuje až do Texasu v USA a dva druhy guan trinidadský a čačalaka rudořitá se usadili na karibských ostrovech Trinidad a Tobago. Čeleď hokovitých obydluje teplé zalesněné nížiny i chladnější hornatá území (až 3000 m n. m.) na rozlehlém a floristicky pestrém areálu. Žijí v primárních tropických pralesích, v galeriových lesích lemující vodní toky v jinak bezlesých územích i v oblastech kde v období sucha stromy pravidelně shazují listí. Žijí také poblíž plantáží a domů, pokud jsou tam stromy nebo vzrostlé keře a nejsou lidmi příliš rušeni.
Některé druhy jsou ale poměrně vzácné, jich nízké počty se vyskytují pouze na rozsahem malých územích. Podle Červeného seznamu IUCN je 6 druhů hodnoceno jako zranitelný, 8 je považováno za ohrožený druh a 4 druhy jsou pokládány za kriticky ohrožené. Druh hoko mitu (Mitu mitu) již pravděpodobně ve volné přírodě vymizel, naposled byl pozorován v roce 1980, je chován pouze v zoologických zahradách. Nejvíce hokovité ohrožuje člověk likvidaci jejich původních regionů při kácení pralesů a stavěním cest a dále původní obyvatelé lovící je s oblibou pro maso.[1][2]
Popis
Jsou to ptáci různých velikostí, od 50 do 100 cm a váhy od 380 do 4300 gramů, samci bývají větší a těžší než samice. Do rodů hoko patří obecně největší a do rodu čačalaka nejmenší. Mají silný ale krátký, na špičce zahnutý zobák mnohdy červené nebo modré barvy, stejně barevné mívají i silné a dlouhé nohy. Křídla mají krátká a zakulacená a poměrně dlouhý a široký ocas. Lesklé peří je tmavé barvy, olivově hnědé, černé nebo šedé v různých odstínech, často s bílými skvrnami, s výjimkou rodů hoko jsou obě pohlaví zbarvená podobně. Mnohé druhy se vyznačují barevnými laloky a různými výrůstky na hlavě, zobáku i ozobí, na hlavě mívají hřebínek z dopředu stočeného peří. Na krku a obličeji mívají holou kůži zářivě modrou nebo červenou. Zabarvení jedinců jednoho druhu se může lišit, nedospělci mají peří světle hnědé nebo i pruhované.
Jsou to stromoví ptáci, nejsou dobří letci. Na stromech hřadují, hledají tam obživu i stavějí hnízda. Chodí lehce a bezpečně i po tenkých větvích v korunách stromů, kde tráví převážnou část života. Pro překonání mýtin si vyskáčou po větvích na nejvyšší strom a odtud plachtěním dlouhým i 100 m se pokoušejí dosáhnout dalšího stromu; nestačí-li to, letí za pomoci prudkého mávání křídel. Ze země do korun stromů vzlétají při úkrytu před nepřítelem, k odpočinku a přenocování. Jsou to ptáci plaší se skrytým způsobem životy. Hokovití se považují za důležité rozsévače semen lesních rostlin.
Jejich hlasové projevy se popisují jako hlasité a chraptivé houkání, pískání a vrkání, nejčastěji se ozývají za soumraku a úsvitu. Díky prodloužené průdušnici mohou samečci hokovitých vyluzovat extrémně nízké dunivé tóny rozléhající se pralesem na veliké vzdálenosti. Mimo to se ozývají i bušením křídel o větve.
Jsou to všežravci kteří v prvé řadě se živí plody, semeny, květy i čerstvými výhonky rostlin. Malé plody polykají celé, do velkých plodů klovají. Pouze doplňkovou stravou jsou živočichové, např. červi, plži, pavouci, brouci, mravenci, termiti i kobylky. Loví i malé obratlovce jako žáby, hlodavce i drobné hady. Žerou i vejce z hnízd drobných ptáků, např. kolibříků. Některé druhy slétávají se stromů za pozemní potravou častěji, jiné výjimečně. Mají vole pro uskladnění potravy.[1][3][4]
Rozmnožování
Jejich život probíhá u většiny druhů v hejnech, mnohdy skupinově i hnízdí. Samci většiny druhů jsou pravděpodobně monogamní, někteří jsou naopak spatřování v období rozmnožování pohromadě se třemi nebo čtyřmi slepicemi. Svá hnízda si stavějí na stromech nebo v hustých keřích. Neuspořádané hnízdo je z proutí, větviček, listí i trávy. Slepice kladou po 2 až 4 velkých bílých vejcích s tvrdou skořápkou, výjimečně i do společného hnízda. Na vejcích sedí jen slepice, asi jednou nebo dvakrát denně odchází na cca 1 hodinu za potravou, za deště zůstává. Inkubace vajec trvá podle druhu od 21 do 36 dnů.
Vylíhnutá kuřata jsou vyspělá a opeřená, jsou brzy schopna popolétávat po stromech na krátké vzdálenosti. Oba rodiče jim z počátku do hnízda přinášejí ve voleti potravu, dokrmují je částečně i když už jsou schopna si potravu najít sama. Za deště a v noci samice mladá kuřata skrývá pod křídla. Rozmnožovat se začínají ve dvou až třech létech, vejce snášejí jen jednou ročně, v porovnání s ostatními hrabavými ptáky mají hokovití nízkou míru reprodukce.[1][3][4]
Taxonomie
Hokovití jsou poměrně rozsáhlá čeleď ptáků, která není pro jejich převážně stromový způsob života v mnohdy těžko dostupných oblastech dokonale prozkoumána. Proto se často uvádí proměnlivý počet jejich rodů i druhů. Zde je jedna z posledních variant:[5][6]
| rod hoko (Crax) Linnaeus, 1758 | rod guan (Aburria) Reichenbach, 1853 |
| hoko modrozobý (Crax alberti) Fraser, 1852 | guan aburri (Aburria aburri) (Lesson, 1828) |
| hoko pospolitý (Crax alector) Linnaeus, 1766 | rod guan (Chamaepetes) Wagler, 1832 |
| hoko červenolaločnatý (Crax blumenbachii) Spix, 1825 | guan modrolící (Chamaepetes goudotii) (Lesson, 1828) |
| hoko žlutolaločnatý (Crax daubentoni) Gray, 1867 | guan černý (Chamaepetes unicolor) Salvin, 1867 |
| hoko žlutozobý (Crax fasciolata) Spix, 1825 | rod guan (Oreophasis) Gray, 1844 |
| hoko korunkatý (Crax globulosa) Spix, 1825 | guan horský (Oreophasis derbianus) Gray, 1844 |
| hoko proměnlivý (Crax rubra) Linnaeus, 1758 | rod guan (Penelope) Merrem, 1786 |
| rod hoko (Mitu) Lesson, 1831 | guan bělokřídlý (Penelope albipennis) Taczanowski, 1878 |
| hoko mitu (Mitu mitu) (Linnaeus, 1766) | guan pruhoocasý (Penelope argyrotis) (Bonaparte, 1856) |
| hoko Salvinův (Mitu salvini) (Reinhardt, 1879) | guan vousatý (Penelope barbata) Chapman, 1921 |
| hoko pruhoocasý (Mitu tomentosum) (Spix, 1825) | guan červenolící (Penelope dabbenei) Hellmayr et Conover, 1942 |
| hoko amazonský (Mitu tuberosum) (Spix, 1825) | guan rezavobřichý (Penelope jacquacu) Spix, 1825 |
| rod hoko (Nothocrax) Burmeister, 1856 | guan jakukaka (Penelope jacucaca) Spix, 1825 |
| hoko noční (Nothocrax urumutum) (Spix, 1825) | guan guyanský (Penelope marail) (Muller, 1776) |
| rod hoko (Pauxi) Temminck, 1813 | guan andský (Penelope montagnii) (Bonaparte, 1856) |
| hoko přílbový (Pauxi pauxi) (Linnaeus, 1766) | guan tmavonohý (Penelope obscura) Temminck, 1815 |
| hoko bolivijský (Pauxi unicornis) Bond et Meyer, 1939 | guan středobrazilský (Penelope ochrogaster) Pelzeln, 1870 |
| rod čačalaka (Ortalis) Merrem, 1786 | guan Ortonův (Penelope ortoni) Salvin, 1874 |
| čačalaka šedokrká (Ortalis canicollis) (Wagler, 1830) | guan caucský (Penelope perspicax) Bangs, 1911 |
| čačalaka šedohlavá (Ortalis cinereiceps) Gray, 1867 | guan pestrý (Penelope pileata) Wagler, 1830 |
| čačalaka rezavohlavá (Ortalis erythroptera) Sclater et Salvin, 1870 | guan chocholatý (Penelope purpurascens) Wagler, 1830 |
| čačalaka hnědokřídlá (Ortalis garrula) (Humboldt, 1805) | guan čárkovaný (Penelope superciliaris) Temminck, 1815 |
| čačalaka šupinatá (Ortalis guttata) Spix, 1825 | rod guan (Penelopina) Reichenbach, 1861 |
| čačalaka bělobřichá (Ortalis leucogastra) (Gould, 1843) | guan malý (Penelopina nigra) (Fraser, 1852) |
| čačalaka guyanská (Ortalis motmot) (Linnaeus, 1766) | rod guan (Pipile) Bonaparte, 1856 |
| čačalaka západomexická (Ortalis poliocephala) (Wagler, 1830) | guan modrohrdlý (Pipile cumanensis) (Jacquin, 1784) |
| čačalaka rudořitá (Ortalis ruficauda) Jardine, 1847 | guan černočelý (Pipile jacutinga) (Spix, 1825) |
| čačalaka světlebrvá (Ortalis superciliaris) Gray, 1867 | guan trinidadský (Pipile pipile) (Jacquin, 1784) |
| čačalaka obecná (Ortalis vetula) (Wagler, 1830) | |
| čačalaka Waglerova (Ortalis wagleri) Gray, 1867 |
Galerie
-
Guan rezavobřichý -
Hoko korunkatý -
Hoko pospolitý (Zoo Zlín) -
Čačalaka rudořitá
Odkazy
Reference
- ↑ a b c FELIX, Jiří. Zvířata celého světa: Bažanti a ostatní hrabaví. Praha: Státní zemědělské nakladatelství, 1980. 192 s.
- ↑ IUCN Red List of Threatened Species [online]. International Union for Conservation of Nature and Natural Resources, rev. 2010 [cit. 2011-03-23]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ a b HOWARD, Laura; CAMFIELD, Alaine. Animal Diversity Web:Cracidae [online]. University of Michigan Museum of Zoology, MI, rev. 2004 [cit. 2011-03-23]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ a b BROOKS, Daniel M. Novelguide.com: Cracidae [online]. Novelgiude.com, Thomson Learning Inc., UK [cit. 2011-03-23]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ POŘÍZ, Jindřich. BioLib.cz: Cracidae [online]. Ondřej Zicha, rev. 27.12.2009 [cit. 2011-03-23]. Dostupné online.
- ↑ CLEMENTS, J. F; SCHULENBERG, T. S; LLIFF, M. J. The Clements Checklist, verze 6.5 [online]. Cornell University, Lab of Ornithology, Ithaca, NY, USA, rev. 2010 [cit. 2011-03-23]. Dostupné online. (anglicky)
Externí odkazy
Obrázky, zvuky či videa k tématu hokovití na Wikimedia Commons
