Hody lásky
Hody lásky (řecky ἀγάπαι) či agapy jsou oslava, při níž křesťané bez ohledů na své společenské postavení stolují společně už od apoštolských dob.[1] Základ slova je αγαπη (agapé), což je teologický termín pro lásku k Bohu a vzájemnou láskou mezi lidmi.[2] U raných křesťanů bývaly hody lásky úzce spjaty s Večeří Páně (Sk. 2:46–47),[3] později se „agapy“ od eucharistie oddělily.[4][5] V novodobé historii jsou hody lásky rozšířeny v různých světových protestantských křesťanských společenstvích.
Novodobá historie[editovat | editovat zdroj]
Novodobá historie tohoto svátku lásky začala spontánně dne 13. srpna 1727 v Berthelsdorfu po svatém přijímání, kdy se účastníci ještě nechtěli rozejít, dál zpívali a modlili se. Následně hrabě Mikuláš Ludvík Zinzendorf spolu s moravskými exulanty zavedli obřad sdíleného jídla, modlitby, náboženské konverzace a chvalozpěvů při společenských setkáních, jakými bývají svatby, pohřby nebo důležité návštěvy (např. z misií). Proces nebyl v církvi Moravských bratří přesně definován. John Wesley poprvé prožil Hody lásky mezi Moravany v Savannah ve státě Georgia v roce 1737. Ve svém deníku si poznamenal: „Začalo a skončilo se díkůvzdáním a modlitbou a slavilo se tak slušným a slavnostním způsobem, jakým by si křesťan apoštolského věku dovolil být hoden Krista.“[3] Hody lásky se přes moravské misie rozšířily do různých částí světa. Moravskými bratry byli inspirováni např. metodisté, baptisté, anabaptisté i jiná evangelikální společenství.[3]
Jedinečnost svátku[editovat | editovat zdroj]
Hody lásky se nespojují s jinými oslavami, jak dokazuje následující příklad: Dne 27. listopadu 1731 proběhla v Berthelsdorfu konfirmace tří sester. Den poté – dne 28. listopadu 1731 – byla dopoledne uspořádána pro 80 bratrů a sester v místním kostele Večeře Páně. Po tomto obřadu následovala svatba, kde byli oddání Georg Böhnisch a Anna Fiedler. Odpoledne v pět hodin se v herrnhutském sále konaly hody lásky, koláčů bylo napečeno pro 400 osob. Večer se v témže sále konala svatební hostina pro 150 osob.[6] Za zmínku stojí fakt, že nevěsta (* 24. 6.1707, emigrovala 1726) pocházela ze Suchdola nad Odrou a ženich (* 23. 4. 1695, emigroval 1725) pocházel z Kunína.[6]
Nadužívání Hodů lásky (u Moravských bratrů výjimečné) vedlo ke zrušení bratrské komunity v Herrnhaagu.
Čechy a Morava[editovat | editovat zdroj]
Je velmi pravděpodobně, že v době rekatolizace tajní evangelíci bratrského vyznání v Česku rovněž tajně praktikovali Hody lásky. Situaci po vydání Tolerančního patentu popsala Teréza Nováková v knize Děti čistého živého. V románu jsou popsány hody lásky, které se konaly v roce 1861 v „městečku“ (tj. Proseč[7]). Účastníci hodů na závěr zpívají Žalm 84 (Věčný Bože, silný v boji), autorem textu je Jiří Strejc.[8]
Zajímavost[editovat | editovat zdroj]
- Dle názorů starověkých římských odpůrců křesťanství byla na konci této oslavy náhle zhášena světla a její účastníci se oddávali orgiím.[9]
Odkazy[editovat | editovat zdroj]
Reference[editovat | editovat zdroj]
- ↑ WWW.WEB71.CZ, Web71;. Agapé, agapy | Theofil - Bůh, křesťanství, duchovní život. revue.theofil.cz [online]. [cit. 2022-12-10]. Dostupné online.
- ↑ 1. list Janův 4,10 | Český ekumenický překlad :: ERF Bibleserver. www.bibleserver.com [online]. [cit. 2022-12-10]. Dostupné online.
- ↑ a b c THE LOVE FEAST. Discipleship Ministries [online]. [cit. 2022-12-10]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ Agape from the McClintock and Strong Biblical Cyclopedia.. McClintock and Strong Biblical Cyclopedia Online [online]. [cit. 2022-12-10]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ OTTO, Jan. Ottův alocník nučný. Illustrovaná encyklopædie obecných vědomostí. [s.l.]: V Praze, J. Otto 1035 s. Dostupné online.
- ↑ a b ŠTĚŘÍKOVÁ, Edita. Moravské exulantky v obnovené Jednotě bratrské v 18. století : obrazy ze života. První vydání. vyd. Praha: Kalich a Exulant (spolek), 2014. 530 s. ISBN 978-80-7017-210-0, ISBN 80-7017-210-X. OCLC 908405255 S. 121, 115–126.
- ↑ DOSKOČILOVÁ, Jana. Teréza Nováková: Děti čistého živého [online]. Brno: Masarykova univerzita, 2013 [cit. 2022-12-10]. S. 8. Dostupné online.
- ↑ NOVÁKOVÁ, Teréza. Děti čistého živého: Román ze života lidu na východě Čech. Praha: Státní vydavatelství krásné literatury, hudby a umění, 1957. S. 50–58, 437.
- ↑ SVOBODA, Ludvík (a kol.). Encyklopedie antiky. Praha: Academia, 1973. S. 36.
Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu Hody lásky na Wikimedia Commons
