Han van Meegeren

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Residence Villa Primavera, v níž namaloval Meegeren své Emauzské účedníky

Han van Meegeren, vlastním jménem Henricus Antonius van Meegeren (10. října 1889 - 30. prosince 1947) byl nizozemský malíř, jeden z největších padělatelů v historii umění. Specializoval se na falšování děl největšího holandského malíře 17. století, Jana Vermeera. Meegerenovy padělky představují absolutní vrchol padělatelství uměleckých děl. Byly tak dobré, že největší soudobí znalci i po upozornění, že jde o padělek, a opětovném podrobném prozkoumání díla často trvali na tom, že jde o pravý obraz.

Meegeren navíc při své tvorbě padělků postupoval velice rafinovaně. Nekopíroval Vermeerovy obrazy z galerií, místo toho znovu maloval Vermmerovy slavné obrazy, které v průběhu staletí zmizely (v jistém smyslu tedy šlo o původní tvorbu). Namaloval mimo jiné i Emauzské učedníky, kteří byli několik let umístěni v Boymanově muzeu v Rotterdamu jakožto nejvýznamnější exponát muzea a jedna z nejvýznamnějších holandských kulturních památek (dodnes pak existují lidé, kteří odmítají uznat, že jde o padělek).

Meegeren vynalezl mnoho novátorských postupů, jak navodit u nových kreseb vzhled přirozeného stáří, které se mezi padělateli používají dodnes. Samotné obrazy kreslil na stará plátna z doby, z níž měly padělané obrazy pocházet. Zdá se, že minimálně u některých případů pro něj jeho tvorba představovala svéráznou pomstu na lidech, které činil zodpovědnými za neúspěch své vlastní malířské kariéry (soudobí odborníci odmítali jeho tvorbu pro nemoderní styl). Jednalo se o učitele na akademii, kde studoval, a kritiky, kteří strhali jeho díla – jim s gustem prodal nemalou část svých falzifikátů.

Asi by nikdy nebyl odhalen, kdyby jeden ze svých nejlepších padělků neprodal Hermannu Göringovi. Padělek Kristus a cizoložnice byl prodán za tehdejších 1 650 000 holandských guldenů, což byla nejvyšší cena, jaká kdy byla za padělek vyplacena. Ekvivalentní cena v anglické měně činila 4 000 000 liber. Po válce byl zatčen pro tuto svou činnost jako kolaborant s nacisty, a než by se nechal odsoudit pro napomáhání vykrádání holandského kulturního dědictví a rozkrádání židovského majetku, přiznal se k padělatelství.

Když vyjmenoval všechny své padělky včetně Emauzských učedníků, odborníci se mu vysmáli a u všech obrazů potvrdili pravost. Vážně jej začali brát teprve poté, co ve vězení namaloval další „Vermeerův obraz“, nicméně většina z nich trvala na pravosti obrazů i nadále. Přišel však poslední Meegerenův triumf – načrtl kresbu, která byla na plátně, na které namaloval Emauzské učedníky, a rentgen prokázal, že tato kresba pod vrchní malbou skutečně je. To bylo pro většinu odborníků dostatečným důkazem, že jde o Meegerenův falzifikát, protože bylo vyloučené, aby mohl zjistit původní kresbu, aniž by obraz sám namaloval. Později přišli experti s dalšími důkazy - Meegeren si sice vytvářel barvy sám pokud možno stejně jako malíři, které falšoval, nicméně nepodařilo se mu zcela vyhnout tomu, aby se v nich tu a tam neobjevily příměsi v jejich době neexistující. V průběhu deseti let po Meegerenově smrti vzniklo několik složitých chemických analýz, které nade vši pochybnost prokázaly, že obrazy byly namalovány až ve 20. století.

Meegeren je dodnes považován za největšího padělatele obrazů 20. století a jednoho z největších padělatelů historie. Byl jedním ze „sympatických zločinců“. Proces s ním vyvolal obrovský skandál ve světě umění, zničil kariéru řady expertů, kteří uznali jeho obrazy za pravé, a udělal z něj národního hrdinu, který svým padělkem zesměšnil Göringa. Trest jednoho roku vězení, k němuž byl 12. listopadu roku 1947 odsouzen, byl v podstatě směšný, uvážíme-li rozsah jeho tvorby a příjmy z ní, a ani ten si neměl odsedět celý, neboť královna dala najevo, že žádosti o milost, již podal jeho advokát, hodlá vyhovět. Krátce před tím, než se tak stalo, však Meegeren 30. prosince roku 1947 zemřel na selhání srdce.

Meegerenův případ byl poutavě vykreslen v jednom z dílů seriálu Dobrodružství kriminalistiky (epizoda 16).

Odkazy[editovat | editovat zdroj]