HMS Belfast (C35)

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
HMS Belfast
HMS Belfast
HMS Belfast
Stát Spojené královstvíSpojené království Spojené království
Město Londýn
Adresa Symon's Wharf , Southwark
Založeno 1971
Návštěvníci 240 000
Vstupné 14 £

Souřadnice
Oficiální webové stránky

HMS Belfast (C35) byl lehký křižník podtřídy Edinburgh třídy Town britského válečného námořnictva – Royal Navy. Byl nejtěžším britským lehkým křižníkem, který se zapojil do bojů druhé světové války. V současné době je zakotven na řece Temži poblíž Tower Bridge a slouží jako muzeum. Toto muzeum, jako poslední velký válečný křižník, spravuje Imperial War Museum.

Loď byla spuštěna na vodu 17. března 1938 (na den sv. Patrika) a do služby vstoupila 5. srpna 1939. Krátce po zahájení války byla poškozena minou, která poškodila její trup a zranila několik členů posádky. Tato nehoda vyřadila křižník z provozu na tři roky. Mezi její nejznámější akce patří účast v bitvě u Severního mysu, kde byl potopen německý bitevní křižník Scharnhorst a dělostřelecká podpora vylodění v Normandii. Křižník byl také použit při podpoře sil OSN v době korejské války.

Loď byla vyřazena z provozu 24. srpna 1963 a roku 1971 byla zakoupena pro Imperial War Museum za 1 £. Byla odvlečena do nového kotviště v Symon's Wharf na řece Temži a 21. října téhož roku u příležitosti oslav bitvy u Trafalgaru zpřístupněna veřejnosti.

Popis a základní technická data[editovat | editovat zdroj]

Pohon křižníku zajišťovaly čtyři sestavy přetlakových kondenzačních parních turbín (tzv. turbína Parsonsova), každá o jmenovitém výkonu 20 tisíc hp (cca 14 914 kW) při otáčkách vrtulí 300 ot/min, byly vyrobeny firmou Harland & Wolff Limited. Každá sestávala z vysokotlaké a nízkotlaké části, ty přes reduktory poháněly čtveřici lodních vrtulí (každá sestava turbín poháněla jeden hřídel). Zpětný chod zajišťovaly reverzní turbíny, umístěné na společném hřídeli s nízkotlakou turbínou (jsou umístěny za výstupem do kondenzátoru). Mimo to každá sestava turbín byla pro ekonomický provoz při nižších rychlostech doplněna turbínou pro cestovní chod. Při ekonomické rychlosti 13 uzlů (při plném výtlaku), při 106 ot/min. vrtulí, činila hodinová spotřeba paliva cca 3,86 metrické tuny.

Páru dodávaly tříbubnové vodotrubné kotle s přehříváky a předehříváním vzduchu, šlo o kotle standardizované konstrukce (Admiralty type), maximální pracovní tlak byl 350 psi (cca 24,6 kp/cm², tedy asi 2413 kPa). Kotle rovněž vyrobila firma Harland & Wolff.

Takticko-technická data:

Výtlak standardní 11 550 tons (11 735 tun)
Výtlak maximální 14 325 tons (14 554 tun)
Délka celková 187,006 m
Délka mezi svislicemi 176,469 m
Šířka 20,117 m
Ponor (při standardním výtlaku) 6,020 m
Ponor (maximální) 6,852 m
Pohon parní turbíny o celkovém jmenovitém výkonu 80 000 hp
Maximální rychlost 32 uzlů
Výzbroj hlavní 12 děl Mk.XXIII ráže 6" (152,4 mm)
Výzbroj sekundární 12 dvojúčelových děl ráže 4" — 4 in QF Mk.XVI* (101,6 mm)
Výzbroj protiletadlová 16 automatických PL kanónů ráže 40 mm
Torpédová výzbroj dva tříhlavňové torpédomety, 21" (533 mm) torpéda Mk.IV
Pancéřování boky 76,2-101,6 mm, paluby 50,8-76,2 mm
Posádka 881 mužů (jako vlajková loď)

Technická data platí pro stav při zařazení HMS Belfast do služby.

Související články[editovat | editovat zdroj]