Grigorij Baklanov
| Grigorij Baklanov | |
|---|---|
 | |
| Narození | 11. září 1923 Voroněž |
| Úmrtí | 23. prosince 2009 (ve věku 86 let) Moskva |
| Místo pohřbení | Trojekurovský hřbitov v Moskvě |
| Povolání | spisovatel, scenárista, prozaik a redaktor |
| Alma mater | Literární institut Maxima Gorkého |
| Ocenění | Státní cena SSSR medaile Za dobytí Budapešti Řád přátelství mezi národy medaile Za dobytí Vídně medaile Veterán práce … více na Wikidatech |
| Politická příslušnost | Komunistická strana Sovětského svazu |
 multimediální obsah na Commons | |
 Seznam děl v Souborném katalogu ČR | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Grigorij Jakovlevič Baklanov (rusky Григо́рий Я́ковлевич Бакла́нов, 11. září 1923 Voroněž – 23. prosince 2009 Moskva)[1] byl ruský spisovatel a filmový scenárista. Narodil se v židovské rodině jako Grigorij Fridman, příjmení Baklanov používal od roku 1952.[2] Od roku 1942 byl členem komunistické strany.
Život[editovat | editovat zdroj]
Za druhé světové války narukoval jako dobrovolník k dělostřelectvu a bojoval v řadách Jihozápadního frontu. V roce 1943 byl nedaleko Záporoží raněn. V roce 1945 obdržel Řád rudé hvězdy. Jeho starší bratr ve válce padl.
V roce 1951 absolvoval Gorkého literární institut[1] a otiskl první povídku v časopise Kresťjanka, v roce 1956 byl přijat do Svazu spisovatelů SSSR a o rok později mu vyšla první kniha. Psal o svých zkušenostech z války, byl představitelem proudu nazývaného „poručická próza“, zaměřeného na individuální osudy mladých řadových vojáků. V roce 1965 napsal román Červenec 1941,[1] která kvůli kritice stalinských čistek ve vedení armády mohla vyjít až o čtrnáct let později.[3] Je autorem scénářů k filmům Chvějící se země a Bylo to v máji, jeho knihy vyšly ve 36 zemích. V roce 1982 mu byla udělena Státní cena SSSR.[4]
V roce 1986 se stal šéfredaktorem časopisu Znamja.[5] Publikoval v něm dlouho zakázaná díla, hlásil se k politice glasnosti a vyzýval ke stažení sovětské armády z Afghánistánu. Angažoval se v organizaci Memorial, v roce 1993 byl jedním ze signatářů Dopisu čtyřiceti dvou na podporu politických a hospodářských reforem. V letech 1996 až 2001 byl členem rady ruského prezidenta pro kulturu.
Dílo[editovat | editovat zdroj]
- Píď země
- Červenec 1941
- Navždy jim bude devatenáct
- …neb mrtvi jsouce hanby nedojdeme
- Nejmenší z bratří
Reference[editovat | editovat zdroj]
- ↑ a b c Лазарев, Л. И. Velká ruská encyklopedie [online]. Ruská akademie věd [cit. 2021-07-29]. Heslo БАКЛА́НОВ. Dostupné v archivu pořízeném dne 2021-07-29. (rusky)
- ↑ Дом писателя Dostupné online
- ↑ Знамя Dostupné online
- ↑ IMDb Dostupné online
- ↑ The Independent Dostupné online
Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu Grigorij Baklanov na Wikimedia Commons - Pamětní stránky
