Giordano Bruno

Giordano Bruno, původně Fillipo Bruno, též Nolan nebo Nolanus (1548, Nola u Neapole – 17. února 1600, Řím) byl jeden z nejvýznamnějších filozofů (představitel renesančního hermetismu), spisovatel (básník a komediograf), astronom, zabýval se rovněž mnemotechnikou. Ovlivněn byl Mikulášem Kusánským a Bernardem Telesiem. V astronomii se proslavil tezemi o tom, že Země ani Slunce není středem vesmíru a že Vesmír je nekonečný.

Život

Mládí

Giordano Bruno se narodil roku 1548 ve vesnici Nola nedaleko Neapole v Itálii, původním jménem se jmenoval Filippo Bruno, za svoji přezdívku si později zvolil jméno Nolanus nebo Nolan (podle místa narození), i svoji filozofii nazýval nolanistickou. Po studiích v Neapoli vstoupil jako patnáctiletý do dominikánského kláštera a později roku 1565 se Bruno stal členem dominikánského řádu, kde přijal své nové jméno Giordano. O sedm let později byl vysvěcen na kněze).

Vyhnancem

Byl však obviněn z kacířství a uprchl roku 1576 z Neapole do Říma posléze přes Chambéry do Ženevy, čímž začal jeho neustálý život štvance. Protože nebyl schopen své názory přizpůsobit své době, z většiny míst svého působení byl vyhnán. Z Ženevy se vydal do Toulouse, ale odsud musel odejít do Paříže kvůli hugenotským válkám. Z Paříže se s doporučením francouzského krále vydal do Oxfordu, kde však byl odmítnut kvůli svým útokům proti Aristotelovské filozofii. Svá nejšťastnější léta pak prožil v 1583 - 1585 v Londýně převážně u francouzského velvyslance Michela de Castelnau kde mj. roku 1584 vydal významné spisy La Cena de le Ceneri (Večeře na popeleční středu) a De l'infinito universo et Mondi (O nekonečnu, univerzu a světech), ve kterých korigoval Koperníkův heliocentrismus a vyložil svoji kosmologickou teorii o nekonečnosti vesmíru. V roce 1585 se s vyslancem de Castelnau vrátil do Paříže, kterou musel rovněž opustit kvůli útokům na aristotelovskou filozofii. Poté pobýval v Německu v univerzitních městech Marburgu a Wittenbergu.

Pak strávil v roce 1588 půl roku v Praze u císaře Rudolfa II. Z Prahy odjel do Helmstedtu, z Helmstedtu do Frankfurtu nad Mohanem, krátce pobýval v Curychu. Na krátkou dobu dostal katedru matematiky v Padově, ta ale brzo poté byla obsazena Galileem.

Upálení

V roce 1591 (ještě ve Frankfurtu) Bruno dostal pozvání Giovanniho Moceniga k návratu do Itálie (do Benátek), které přijal poté, co ztratil možnost získat natrvalo katedru v Padově. Po čase (1592) však byl svým žákem udán, zatčen a uvězněn inkvizicí a roku 1593 vydán do Říma. O důvodech, proč vlastně Mocenigo Bruna udal, existuje řada spekulací, např. že byl od počátku agentem inkvizice, že Bruna podezříval, že mu nechce prozradit vše co ví z černé magie etc. Rovněž jeho vydání Benátkami do Říma nebyla zcela samozřejmá věc, neboť Benátky si zakládali na své nezávislosti; v jeho případě však Řím mohl svou žádost opřít o dohodu o vydávání uprchlých mnichů, navíc se tehdejší vedení republiky snažilo o vstřícnost vůči Římu. Bruno se tak vlastně stal obětí „vysoké“ politiky.

Byl souzen za své protikřesťanské a rouhačské myšlenky, pravděpodobně i mučen a poté, co tvrdošíjně odmítal odvolat, odsouzen k trestu smrti upálením. Trest byl proveden 17. února roku 1600 na náměstí Campo de´fiori (Náměstí květin) v Římě. Ještě na hranici se odvracel od kříže, který mu byl podáván. Cenné svědectvím o popravě přinesl Kaspar Schoppe.

Jeho upálení se stalo symbolem násilného útlaku svobodného vědeckého bádání katolickou církví a Bruno se stal jedním z jeho symbolů a jedním z idolů volnomyšlenkářů.

Myšlenky

Bruno dovedl Koperníkovu revoluci v pohledu na vesmír ještě dál: podle jeho názorů (které však byly jen čirou spekulací bez konkrétních vědeckých důkazů a pozorování) nebylo ani Slunce středem vesmíru, ale pouze jednou z mnoha hvězd, vesmír je nekonečný, existuje nekonečně mnoho sluncí s planetami, které můžou být i obydlené. Tvrdil, že bůh je dobrý, protože dělá dobré věci, a jelikož je nekonečně světů, které bůh vytvořil, je tak automaticky nekonečně dobrý. Církvi se nelíbilo, že to prakticky znamenalo i nekonečnou malost a zanedbatelnost člověka. Bruno tak předběhl svojí dobu v tomto pohledu o několik století.

Jeho teologická koncepce byla panteistická (což se v té době považovalo za de facto ateismus a dnes se občas považuje za skrytou formu ateismu).

Zabýval se rovněž uměním paměti (mnemotechnikou), což byla tehdy velmi rozšířená metoda pamatování si, během inkvizičního procesu byl údajně schopen citovat celé stránky ze svých spisů nazpaměť.

Obnovil rovněž atomovou teorii (teorie tzv. monád).

Po Brunovi pojmenováno

Po Giordanu Brunovi je pojmenován mj. kráter na Měsíci (Giordano Bruno).

Dílo

Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je Giordano Bruno

Do roku 1585

Ars memoriae (Umění paměti), (1582)
De umbris idearum (O stínu idejí), (1582)
Cantus Circaeus, (1582)
De compendiosa architectura, (1582)
Candelaio Svíčkař (komedie), (1582)
Ars reminiscendi, (1583)
Explicatio triginta sigillorum (1583)
Sigillus sigillorum, (Pečeť pečetí) (1583)
La Cena de le Ceneri, (Večeře na popelční středu) (1584)
De la causa, principio, et Uno, (O příčině, principu a jednom), (1584)
De l'infinito universo et Mondi (1584)
Spaccio de la Bestia Trionfante (Vyhnání vítězné bestie), (1584)
Cabala del cavallo Pegaseo- Asino Cillenico(Pegasova Kabala s dodatkem Kyllénského osla) (1585)
De gl' heroici furori, (O hrdinském nadšení, též někdy O heorickém nadšení), (1585)
Figuratio Aristotelici Physici auditus (1585)

Po roce 1585

Dialogi duo de Fabricii Mordentis Salernitani (1586)
Idiota triumphans (1586)
De somni interpretatione (1586)
Animadversiones circa lampadem lullianam (1586)
Lampas triginta statuarum (1586)
Centum et viginti articuli de natura et mundo adversus peripateticos (1586)
Delampade combinatoria Lulliana (1587)
De progressu et lampade venatoria logicorum (1587)
Oratio valedictoria (1588)
De specierum scrutinio et lampade combinatorio Raymundi Lullii (O zkoumání zvláštností a o světle kombinatoriky Raymonda Lulla), Praha, 1588
Jordani Bruni Nolani articuli centum et sexaginta adversus huius tempestatis mathematicos atque philosophos (160 článků od Giordana Bruna z Noly proti soudobým matematikům a filozofům), Praha, 1588, věnováno Rudolfovi II.
Camoeracensis Acrotismus (1588)
De specierum scrutinio (1588)
Oratio consolatoria (1589)
De vinculis in genere (1591)
De triplici minimo et mensura (O trojnásobném minimu a míře), (1591)
De monade numero et figura (O monádě, čísle a tvaru), (1591)
De innumerabilibus,immenso, et infigurabili (O nezměrném a nespočetném), (1591)
De imaginum, signorum et idearum compositione (1591)
Summa terminorum metaphisicorum (1595)
Artificium perorandi (1612)

(České překlady děl se můžou u různých autorů lišit, neboť velká většina děl Giordana Bruna v češtině nevyšla.)

Literatura v češtině

Brunova díla

Dialogy, z italštiny přeložil J.B. Kozák; předmluv a stať Jiřiny Popelové-Otáhalové: Život a dílo Giordana Bruna, obsahuje přeložená díla: Večeře na Popeleční středu, O příčině, principu a jednom, O nekonečnu, universu a světech

Božskému Rudolfovi II. = To divine Rudolphus II. ,z latiny přeložil Jan Kalivoda; anglický překlad Petr Potůček ; stať Štvanec a císař napsal a přeložil Ivan Štoll], Praha, Malá Skála, 2001

Čítanka z dějin filozofie, Jan Halada, Artur Geuss; nakl. Mladá fronta, Praha, 1978 (ukázky z Brunových děl)

Mučedník římské inkvisice / Giordano Bruno; Životopis a výtah z díla „O nekonečném vesmíru a světlech“ Dr. Josef Staněk

Magie, pouta a dialog renesančního filozofa, Praha 2007 (traktáty O magii, O poutech a Kabala pegasovského koně s přídavkem o kyllénském oslu) ISBN 978-80-7203-760-5

O Giordanu Brunovi

Odborné či naučné

Dějiny inkvizice, Iosif Romualdovič Grigulevič, Praha, nakl. Svoboda, 1982, 1973

Králové, kacíři, inkvizitoři; Miroslav Hroch, Anna Skýbová; Praha, Československý spisovatel, 1987 stať Hranice pro svobodného ducha

Formování novověké filozofie, přeložila Ivana Holzbachová; doslov Vladimír Čechák], nakl. Svoboda, Praha, 1989

Renesanční filozofie, Alexandr Chaimovič Gorfunkel, z ruštiny přeložil Otto Vochoč, nakl. Svoboda, Praha, 1987

Beletrie

Bertolt Brecht: povídka Kacířův plášť v Kalendářových historkách

Giordano Bruno (beletrie), napsal Karel Mácha, nakl. Petrov, 1993

Eugen Drewermann: Bruno Giordano oder Der Spiegel des Unendlichen. (románová biografie), München 1992 (dtv TB: ISBN 3-423-30747-1)

Podívejte se taky na

Galerie Giordano Bruno na Wikimedia Commons

- Lokální šablona odkazuje na jinou galerii Commons než přiřazená položka Wikidat:
  - Lokální odkaz: Category:Giordano Bruno
  - Wikidata: c:Giordano Bruno