G. H. Hardy

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
G. H. Hardy
Narození 7. února 1877
Cranleigh, Surrey, Anglie
Úmrtí 1. prosince 1947
Cambridge, Cambridgeshire, Anglie
Národnost Spojené království
Alma mater Cambridgeská univerzita
Pracoviště Trinity College, Cambridge
Obor Matematika

Godfrey Harold “G. H.” Hardy FRS (7. února 1877 Cranleigh1. prosince 1947 Cambridge)[1] byl významný anglický matematik známý svou prací v oblasti teorie čísel a matematické analýzy.

V roce 1940 napsal esej o estetice matematiky, Obrana matematikova, která je často považována za jeden z nejlepších vhledů do matematikovy mysli napsaného pro laiky.

Od roku 1914 byl učitelem indického matematika Srinivasy Ramanujana.[2][3] Hardy velmi brzy rozpoznal jeho genialitu a začal s ním úzce spolupracovat. Když se ho v rozhovoru Paul Erdős zeptal, co bylo jeho největším příspěvkem na poli matematiky, Hardy bez rozmýšlení odpověděl, že to bylo objevení Ramanujana.[2][4]

Biografie[editovat | editovat zdroj]

Mládí[editovat | editovat zdroj]

Hardyho sympatie k matematice se u něho projevovaly už od mala. Když mu byly teprve dva roky, psal si čísla až do milionů a když šel do kostela, bavil se faktorizací čísel církevních písní.[5]

Po škole v Cranleighu získal kvůli svému matematickému nadání stipendium na Winchester College. V roce 1896 začal navštěvovat Trinity College na Cambridgeské univerzitě. V roce 1903 získal titul M.A. (Master of Arts), což byl v té době nejvyšší titul na anglických univerzitách. Od roku 1906 pracoval jako profesor, ale pouze šest hodin týdně, takže měl dostatek času na výzkum. V roce 1919 odešel na Oxfordskou univerzitu, ale v roce 1931 se zase vrátil na Cambridge.

Práce[editovat | editovat zdroj]

Hardy je známý jako reformátor britské matematiky. Zavedl do ní totiž přísnost, která byla dříve charakteristická pro Francii, Švýcarsko a Německo. Britští matematici se většinou po vzoru Isaaca Newtona věnovali aplikované matematice, ale Hardy oproti hydrodynamice, která měla v Cambridgi významnou roli, agresivně prosazoval čistou matematiku.

Od roku 1911 spolupracoval s Johnem Littlewoodem v oblasti matematické analýzy a analytické teorie čísel. Udělali velký pokrok v řešení Waringova problému a také v teorii prvočísel. Spolupráce Hardyho a Littlewooda je jedna z nejúspěšnějších a nejznámějších v dějinách matematiky. Při přednášce v roce 1947 řekl dánský matematik Harald Bohr: „V dnešní době žijí jen tři výborní angličtí matematici: Hary, Littlewood a Hardy-Littlewood.“[6]

Hardy také v roce 1908 nezávisle na Wilhelmu Weinbergovi formuloval Hardy-Weinbergův zákon, základní princip populační genetiky.

Sbírka jeho článků byla vydána v sedmi vydáních nakladatelstvím Oxford University Press.

Osobnost[editovat | editovat zdroj]

Jako dítě byl Hardy velmi stydlivý. Během školních let byl nejlepší ve třídě ve většině předmětů a vyhrál mnoho cen, ale nerad je přebíral před celou školou. Nerad se setkával s neznámými lidmi a nesnesl hledět na sebe v zrcadle.[7]

Bibliografie[editovat | editovat zdroj]

  • Obrana matematikova (A Mathematician's Apology, 1940)
  • Hardy, G. H. (1940) Ramanujan, Cambridge University Press: London (1940). Ams Chelsea Pub. (November 25, 1999) ISBN 0-8218-2023-0.
  • [1938](2008) An Introduction to the Theory of Numbers, 6th,Oxford:Oxford University Press. ISBN 978-0199219858. 
  • Hardy, G. H.[1908](1952). A Course of Pure Mathematics, 10th,Cambridge:University Press. ISBN 978-0521720557 (2008 reissue). 
  • Hardy, G. H.(1949). Divergent Series.Oxford:Clarendon Press, xvi+396. ISBN 978-0821826492. 
  • Hardy, G. H.; London Mathematical Society(1966). Collected papers of G.H. Hardy; including joint papers with J.E. Littlewood and others.Oxford:Clarendon Press. OCLC 823424. 
  • [1934](1952) Inequalities, 2nd,Cambridge:Cambridge University Press. ISBN 978-0521358804. 

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. GRO Register of Deaths: DEC 1947 4a 204 Cambridge – Godfrey H. Hardy, aged 70
  2. a b THE MAN WHO KNEW INFINITY: A Life of the Genius Ramanujan. Retrieved December 2, 2010.
  3. 20TH CENTURY MATHEMATICS - HARDY AND RAMANUJAN [online]. [cit. 2010-12-02]. Dostupné online. (anglicky) 
  4. Lust for Numbers [online]. [cit. 2010-12-02]. Dostupné online. (anglicky) 
  5. Robert Kanigel, The Man Who Knew Infinity, p. 116, Charles Scribner's Sons, New York, 1991. ISBN 0-684-19259-4.
  6. Bohr, Harald(1952)."Looking Backward", Collected Mathematical Works1.Copenhagen:Dansk Matematisk Forening, xiii–xxxiv. OCLC 3172542. 
  7. C. P. Snow, Foreword, in: G. H. Hardy, A Mathematician's Apology, Cambridge University Press, 1967.

V tomto článku byl použit překlad textu z článku G. H. Hardy na anglické Wikipedii.

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • Kanigel, Robert(1991). The Man Who Knew Infinity: A Life of the Genius Ramanujan.New York:Washington Square Press. ISBN 0671750615. 
  • Snow, C. P. (1967). Variety of Men. London: Macmillan

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]