Géza Gárdonyi

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Géza Gárdonyi

Géza Gárdonyi, vlastním jménem Géza Ziegler (3. srpna 1863, Gárdony-Agárdpuszta, Uhersko30. října 1922, Eger, Maďarsko) byl maďarský spisovatel, básník, dramatik, novinář a čestný člen Maďarské akademie věd.

Od roku 1881 vyučoval na základní škole. V roce 1885 se stal novinářem (Győr, Szeged, Arad, Budapešť). Později se stal jedním z nejvážnějších romanopisců maďarské literatury. Nebyl členem žádného literárního kruhu, jeho prózy jsou rozděleny do tří tematických oblastí. V roce 1890 napsal povídky a příběhy v populární náladě (Az én falum – Moje vesnice, 1898), na přelomu 19. a 20. století vytvořil a vydal historické romány (Egri csillagok – Jágerské hvězdy, 1901; A láthatatlan ember – Ve stínu hunské slávy, 1902; Isten rabjai – Slave Boha, 1908), poté psychologické romány (Szunyoghy miatyánkja – Otčenáš Szunyoghyho, 1913; Ida regénye – Roman o Ida, 1920). Jeho drama i poezie byla méně významná. Šlo o výstředního člověka, legendární postava v době svého života tzv. "poustevník v Egeru".

Reference[editovat | editovat zdroj]

  • Új magyar irodalmi lexikon (Nová encyklopedie maďarské literatury), Budapest, 2000, Akadémiai, pp. 713–715.

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

Kategorie Géza Gárdonyi ve Wikimedia Commons