Frank Malina

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Frank Malina s raketou Wac Corporal na raketové základně White Sands

Frank Malina (2. října 1912, Brenham, Texas - 9. listopadu 1981, Paříž) byl americký vědec a vynálezce s českými předky. Jeden ze zakladatelů JPL a také její ředitel v letech 1944 - 1946.

V roce 1935, kdy úspěšně ukončil studium na California Institute of Technology, začal Frank Malina spolupracovat s významným profesorem aerodynamiky Theodorem von Kármánem ve vývoji raketových motorů. Mezi jejich vynálezy patří mimo jiné i slavná Bazooka.

Frank Malina zemřel v roce 1981 v Paříži.


František Frank Joseph Malina se narodil v Brenhamu v Texasu. Jeho rodiče odešli do USA před první světovou válkou. V roce 1920 se vrátili a ve Frenštátě pod Radhoštěm si pronajali restauraci s hotelem. Malina zde vychodil obecnou školu, ve Valašském Meziříčí jeden ročník gymnázia. Podnik Malinům nevynášel, a proto se po pěti letech rozhodli k návratu do Texasu.Zde dokončil Malina střední školu a na v roce 1930 nastoupil do Texaské vyšší zemědělské a strojírenské školy a později začal studovat na Kalifornském technickém institutu (California Institute of Technology - Caltech), kde se zapsal Malina ke studiu leteckého inženýrství na Caltech.Malina postavil motor podle vzoru Meziplanetární společnosti.

Zkoušky motoru v srpnu se nedařily, při pokusu o jeho zapálení zahalil štiplavý kouř celou laboratoř. Ostatní studenti je sarkasticky nazývali klub sebevrahů. S nebezpečnými pokusy se musíte z budovy odstěhovat. Našli proto útočiště ve stržích pod Sierra Madre. V roce 1940 obhájil Malina doktorskou dizertaci z aeronautiky. Přitom ještě stačil projednávat možnosti praktického používání raket s jednou leteckou továrnou, s Goddardem i s Národní akademií věd. Na žádost velitele vojenského letectva generála Henryho Arnolda hledala Akademie věd metody k usnadnění startu přetížených letadel. V lednu 1939 rozhodla, že bude financovat výzkum raketového pohonu, který povede von Kármán s Malinovou skupinou. Tento úkol dostal název Projekt číslo 1. Byl to první raketový program dotovaný americkým státem. Poprvé úspěšně startovalo letadlo s pomocnými raketami 12. srpna 1941. O dvanáct dnů později vynesly rakety stroj do vzduchu úplně samy, bez vrtulového pohonu. Raketu Private-A vystřelili 1. prosince na vojenském cvičišti Camp Irwin v Mojavské poušti.


klub sebevrahů

V létě 1943 předali zpravodajští důstojníci von Kármánovi tři fotografie francouzského pobřeží. Profesorův štáb na nich identifikoval startovací rampy pro rakety takové velikosti, jaké dosud neznali. Na základě toho požádalo letectvo Malinu, aby navrhl projekt řízené rakety dalekého doletu. První plány na ni poslal do Pentagonu 20. listopadu 1943. Von Kármán ve svých memoárech zdůraznil: Je to první americký projekt dálkové rakety. A dodejme - je to také první dokument, který nese v záhlaví název dnes světoznámé Laboratoře proudového pohonu (Jet Propulsion Laboratory - JPL). Dva měsíce nato objednala armáda u JPL výrobu rakety. Projekt ORDCIT, jak tento úkol nazvali, předpokládal vytvoření reaktivní střely, která na vzdálenost 110-160 kilometrů dopraví nálož těžkou 450 kilogramů. V rámci tohoto projektu postavili kalifornští inženýři celou sérii menších raket. Private A, dlouhou 2,4 metru a poháněnou motorem na tuhé pohonné hmoty, vypustili na vzdálenost 17,7 kilometru v prosinci 1944. Frank Malina s raketou WAC-Corporal, 11.říjen 1945, foto: NASA/JPL Frank Malina s raketou WAC-Corporal, 11.říjen 1945, foto: NASA/JPL V létě 1944 začaly dopadat na britská města německé rakety V-1 a V-2. Výzvědné služby dostaly první přesnější zprávy o těchto nových zbraních. Pentagon vyslal do Evropy ředitele JPL Malinu, aby opatřil podrobnější informace. Během zpáteční cesty si mladý inženýr uvědomil, že už existují technické předpoklady pro zkonstruování výškové sondážní rakety. Rychle načrtl její charakteristiky: měla by vynést 11,5 kilogramu meteorologických aparatur do výšky 30 kilometrů. Pentagon tento návrh, pojmenovaný WAC-Corporal, schválil. V létě 1945 navrhli pracovníci JPL konstrukční prvky rakety. Měla být 5 metrů dlouhá a 300 kilogramů těžká. Od 29. září ji začali zkoušet na nově vybudované raketové střelnici White Sands v Novém Mexiku. 11. října dosáhla Malinova raketa rekordní výšky 71 628 metrů. Na základě těchto zkušeností vyvinuli větší sondážní raketu Aerobee. Používá se dodnes. Malina vzpomínal: Po zkouškách rakety WAC-Corporal a s detailními informacemi o výkonech německé V-2 se začaly naše úvahy obracet ke konkrétním možnostem kosmického letu. Spolu se Summerfieldem jsme začali studovat problém ,úniku' ze Země pomocí rakety. Naše závěry jsem předal 3. ledna 1946 americkému ministerstvu obrany. Na sklonku roku 1946 Malina svou raketovou kariéru ukončil - vzdal se funkce ředitele JPL. Od podzimu minulého roku začala tajná policie FBI rozkrývat sítě sovětské špionáže v USA, jejíž členové se rekrutovali z místních komunistů. A on se obával, že by mohl být rovněž nařčen z vyzvědačství. Nakolik bylo toto podezření odůvodněné, nevíme. Malina je jediný člověk, který dobrovolně odešel od raket v okamžiku, kdy se začínají rýsovat nové perspektivy jejich využití. Zřejmě měl velké obavy z FBI. Pracovníci UNESCO v Paříži mu nabídli, abych začal pracovat u nich. Přestěhoval se tedy do Francie. Před tím se rozvedl s Lilian. Později přijal do úřadu UNESCO jako svou sekretářku Angličanku Marjorii, která za války dosáhla u vojenského letectva RAF hodnosti majora. Brzy se do sebe zamilovali a v roce 1949 se vzali. Narodili se jim dva synové - Roger a Alan. Tantiémy od Aerojetu, který se stal jednou z vedoucích amerických raketových firem, zajišťovaly rodině vysoký životní standard. V UNESCO, organizaci OSN pro vědu a umění, vedl Malina řadu projektů. Týkaly se jak výzkumu suchých oblastí planety, tak využívání moderní výpočetní techniky. Přesto Malina svět kosmických letů neopustil. Koncem padesátých let patřil mezi zakladatele Mezinárodní astronautické akademie, výběrové organizace odborníků. Pravidelně se účastnil kongresů Mezinárodní astronautické unie. Od roku 1960 organizoval sympozia věnovaná laboratořím na Měsíci a na Marsu. Rudolfu Peškovi z Prahy pomohl založit sekci SETI (Search of Extraterrestrial Intelligence), na jejíž zasedáních se vedly diskuse o možnosti zachytit signály mimozemských inteligencí. Po odchodu z UNESCO v roce 1953 se věnoval rozvíjení lumino kinetického umění. První výstavu těchto pohyblivých obrazů, které využívaly žárovky nejrůznějších velikostí a barev, uspořádal v Paříži v roce 1955. V Praze ji v roce 1966 zahajoval Jan Werich. Frank Malina zemřel v Paříži 1. ledna 1981 ve věku devětašedesáti let.


zdroj: Karel Pacner, CRO

Logo Wikimedia Commons
Wikimedia Commons nabízí obrázky, zvuky či videa k tématu