Elke Büdenbender

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Elke Büdenbender
Elke Büdenbender (2019)
Elke Büdenbender (2019)
První dáma Německa
Úřadující
Ve funkci od:
19. března 2017
PředchůdkyněDaniela Schadt
Stranická příslušnost
ČlenstvíSociálnědemokratická strana Německa
Narození14. ledna 1962 (62 let)
Siegen, Severní Porýní-Vestfálsko, Západní Německo
ChoťFrank-Walter Steinmeier (od 1995)
DětiMerit Steinmeier
SídloZehlendorf
Alma materUniverzita Giessen
Profeseprávnička a soudkyně
OceněníGeorg Schulhoff Award (2018)
velkokříž Řádu Isabely Katolické (2022)
CommonsElke Büdenbender
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Elke Büdenbender (* 14. ledna 1962 Siegen)[1] je německá právnička, od března 2017 první dáma Německa z titulu manželky prezidenta republiky Franka-Waltera Steinmeiera.

Život[editovat | editovat zdroj]

Büdenbender pochází z katolické rodiny ze Siegerlandu a vyrůstala v Netphenu. Její otec byl truhlář a matka učitelka.[2] Jako první dítě v rodině vystudovala univerzitu.

V roce 1985 začala studovat právní vědy na Univerzitě Justuse Liebiga v Gießenu. Během studia se seznámila s Frankem-Walterem Steinmeierem, za kterého se v roce 1995 provdala. Společně mají dceru, která se narodila v roce 1996.[3][4] Během své právní praxe, kterou zahájila v Hannoveru, absolvovala stáž na německém velvyslanectví ve Washingtonu, D.C.[5] Po ukončení právní praxe v roce 1994 nastoupila na místo správní soudkyně u správního soudu v Hannoveru.

Dne 24. srpna 2010 jí byla transplantována ledvina, kterou jí daroval její manžel.[6] Po manželově zvolení prezidentem přestala vykonávat funkci soudkyně.[2] V lednu 2022 oznámila, že by se ráda vrátila k práci soudkyně na částečný úvazek.[7]

Od dubna 2017 je patronkou UNICEF v Německu. Od 1. ledna 2023 je členkou správní rady Německé nadace pro léčbu mozkové mrtvice.[8]

Dílo[editovat | editovat zdroj]

  • BÜDENBENDER, Elke. Welt der Frauen: von Worten und Taten, die für uns alle gut sind. Mnichov: [s.n.], 2021. ISBN 978-3-945543-93-1. (německy) 
  • BÜDENBENDER, Elke; NAGEL, Eckhard. Der Tod ist mir nicht unvertraut: ein Gespräch über das Leben und das Sterben. Berlín: Ullstein, 2022. ISBN 978-3-550-20211-7. (německy) 

Vyznamenání[editovat | editovat zdroj]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Elke Büdenbender na německé Wikipedii.

  1. ↑ Der Bundespräsident / Lebenslauf / Elke Büdenbender. www.bundespraesident.de [online]. [cit. 2023-07-19]. Dostupné online. (německy) 
  2. ↑ a b Elke Büdenbender: Das ist Deutschlands neue First Lady. Augsburger Allgemeine [online]. 2017-02-13 [cit. 2023-07-19]. Dostupné online. (německy) 
  3. ↑ Elke Büdenbender - Die Frau an Steinmeiers Seite.. Hamburger Abendblatt [online]. 2010-08-23 [cit. 2023-07-19]. Dostupné online. (německy) 
  4. ↑ Merit Steinmeier: Tochter des Bundespräsidenten – Wer ist sie?. Kreiszeitung [online]. 2022-06-08 [cit. 2023-07-19]. Dostupné online. (německy) 
  5. ↑ Daniel Friedrich Sturm. Steinmeier, der Mister Minister am Potomac. Die Welt [online]. 2013-02-14 [cit. 2023-07-19]. Dostupné online. (německy) 
  6. ↑ Steinmeiers Nierenspende ist geglückt. Der Spiegel [online]. 2010-08-25 [cit. 2023-07-19]. Dostupné online. (německy) 
  7. ↑ FRIED, Nico. First Lady in Teilzeit. Süddeutsche Zeitung [online]. 2022-01-27 [cit. 2023-07-19]. Dostupné online. (německy) 
  8. ↑ Elke Büdenbender in das Kuratorium der Stiftung Deutsche Schlaganfall-Hilfe berufen. www.schlaganfall-hilfe.de [online]. [cit. 2023-07-19]. Dostupné online. (německy) 
  9. ↑ Büdenbender Sig.ra Elke. www.quirinale.it [online]. [cit. 2023-07-19]. Dostupné online. (italsky) 
  10. ↑ Par Triju Zvaigžņu ordeņa piešķiršanu. www.vestnesis.lv [online]. 2019-02-19 [cit. 2023-07-19]. Dostupné online. (lotyšsky) 
  11. ↑ III. OTRAS DISPOSICIONES MINISTERIO DE ASUNTOS EXTERIORES, UNIÓN EUROPEA Y COOPERACIÓN. www.boe.es [online]. 2022-10-12 [cit. 2023-07-19]. Dostupné online. (španělsky) 

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • SPECHT, Heike. Ihre Seite der Geschichte. Deutschland und seine First Ladies von 1949 bis heute. Mnichov: Piper-Verlag, 2019. ISBN 978-3-492-05819-3. 

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Elke_Büdenbender&oldid=23289786“