Drvopleň hrušňový

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Jak číst taxoboxDrvopleň hrušňový
alternativní popis obrázku chybí
Drvopleň hrušňový, ilustrace
alternativní popis obrázku chybí
Drvopleň hrušňový, dospělá samice
Vědecká klasifikace
Říšeživočichové (Animalia)
Kmenčlenovci (Arthropoda)
Podkmenšestinozí (Hexapoda)
Třídahmyz (Insecta)
Podtřídakřídlatí (Pterygota)
Řádmotýli (Lepidoptera)
PodřádGlossata
Čeleďdrvopleňovití (Cossidae)
Roddrvopleň (Zeuzera )
Binomické jméno
Zeuzera pyrina
(Linné, 1761)
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Drvopleň hrušňový, též drvopleň maďalový či drvopleň ovocný, Zeuzera pyrina, je motýl jehož housenka vážně poškozuje větve a kmeny dřevin. Na kmeni a větvích bývají zjevné otvory s trusem.

EPPO kód[editovat | editovat zdroj]

ZEUZPY[1]


Podřazené taxony[editovat | editovat zdroj]

  • Zeuzera pyrina biebingeri W. & A. Speidel, 1986
  • Zeuzera pyrina pyrina (Linné, 1761)

Zeměpisné rozšíření[editovat | editovat zdroj]

Druh je rozšířen po celé Evropě a obývá velmi rozdílné biotopy.[2] V Česku je běžným druhem.

Popis[editovat | editovat zdroj]

Rozpětí křídel je asi 46–65 mm. Dospělci mají křídla velmi výrazná, bílá s černými skvrnami.[L 1] Larvy jsou růžové, později žluté housenky s černými skvrnami, které se živí dřevem silnějších větví a kmenů. Vývoj larvy trvá 2–3 roky.[L 1]

Biologie[editovat | editovat zdroj]

Housenky se živí dřevem různých listnatých stromů, byly nalezeny na přibližně 150 druzích dřevin. Často poškozují ovocné dřeviny - jabloň (Malus domestica), hrušky, švestky, třešně, olivy, granátové jablko (Punica granatum), kdoule, rybíz, citrusy, ale mezi hostitele patří i vinná réva.[L 1] Z lesních dřevin poškozují buk (Fagus sylvatica), olše (Alnus frangula), jasan ztepilý (Fraxinus excelsior) a jírovec (Aesculus hippocastanum). Někdy napadají i jmelí bílé (Viscum album). Obecně platí, že mladé rostliny a malé větve napadají přednostně.[3]

Dospělci kladou vajíčka v červenci do skulin v kůře. Asi 1000 vajíček je uloženo ve shlucích na stromech, nejlépe v místech, kde samice může vložit kladélko, ale mohou občas být nakladena v zemi.[4]

Vývoj embrya trvá 7–23 dní. Housenky obvykle nejdříve osídlí nižší z větviček a větví. Po několika přesunech larvy napadají větší větve a kmen, ve kterém se tvoří vzestupné galerie chodeb ve dřevě pod kůrou. Housenka se 2–3 roky vyvíjí v hostitelské rostlině. Zakuklí se a v červnu až červenci vylétá dospělec a páří se.[L 1] Životnost dospělce je velmi krátká, 8–10 dní.[4]

Význam[editovat | editovat zdroj]

Housenka a poškozený letorost.

Drvopleň hrušňový způsobuje silné poškození mladých dřevin, které může vést až k jejich smrti, a odumírání větví.[L 1] Drvopleň hrušňový je jedním z nejvýznamnějších škůdců jabloní a hrušní v sadech v oblasti Středomoří. Housenky poškozují větve a kmeny do průměru 10 cm, na povrchu při větším poškození jsou zřetelně viditelné otvůrky s pilinami a výkaly. Na řezu letorostem jsou chodbičky.[L 1] Poškození je podobné tomu, jaké způsobují tesaříci, z otvůrků po drvopleni se ovšem nesypou piliny.[L 1]

Jedna housenka je schopna způsobit úhyn mladé dřeviny. Tříleté stromy jsou vážně poškozeny. Hostitel zůstává velmi citlivý na poškození větrem a středová osa systém je trvale ovlivněna. Staré stromy jsou vážně poškozeny, zejména v suchých letech. Stromy oslabené drvopleněm jsou poté často napadány jinými škůdci.

Ochrana rostlin[editovat | editovat zdroj]

K zamezení dalšímu šíření se napadené větve či celé stromy skácí a spálí. V některých z těch zemí, které nejsou součástí územního celku ČR, jsou používány feromonové lapáky a za účinné je považováno matení motýlů feromony.[L 1]

Galerie obrázků[editovat | editovat zdroj]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  1. a b c d e f g h TOMICZEK,, Christian. Atlas chorob a škůdců okrasných dřevin. [s.l.]: Biocont Laboratory, 2005. 


Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. EPPO, ZEUZPY
  2. mapa, eol
  3. Heiko Bellmann: Der Neue Kosmos Schmetterlingsführer, Schmetterlinge, Raupen und Futterpflanzen, S. 62, Franckh-Kosmos Verlags-GmbH & Co, Stuttgart 2003, ISBN 3-440-09330-1
  4. a b www7.inra.fr

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]