Dream Theater

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Dream Theater
Dream Theater v Brazílii v roce 2008
Dream Theater v Brazílii v roce 2008
Základní informace
Původ USA Long Island, New York, USA
Žánry Progressive metal
Aktivní roky 1985 - současnost
Vydavatel Mechanic Records (1988 - 1990)
Atco Records (1992)
EastWest Records (1993 - 2000)
Elektra Records (2000 - 2005)
Roadrunner Records (2007 - současnost)
Website dreamtheater.net
Současní členové
James LaBrie
John Myung
John Petrucci
Jordan Rudess
Mike Mangini
Dřívější členové
Derek Sherinian
Kevin Moore
Charlie Dominici
Chris Collins
Mike Portnoy
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Kapela Dream Theater je americké progmetalové uskupení.

Založili jej studenti Berklee College of Music, Mike Portnoy (bicí), John Myung (baskytara) a John Petrucci (kytara). Původně vystupovali pod jménem Majesty. Takto vydali jednu demonahrávku a přibrali zpěváka Charlieho Dominiciho. Zjistili, že jméno, které si zvolili má už jistá jazzová formace, a tak si zvolili jméno Dream Theater. Přibrali klávesáka Kevina Moora a v roce 1989 vydali první album When Dream and Day Unite. Po tomto albu opustil kapelu zpěvák Dominici kvůli osobním a uměleckým rozporům. Po třech letech nahráli další album Images And Words, už se zpěvákem Jamesem LaBriem. S klávesákem Moorem nahráli ještě jedno album a pak ho ,kvůli profesionálním neshodám, vystřídal Derek Sherinian. Nahrál jenom jedno album a poté ho vyměnil Jordan Rudess. V tomto složení zůstali až do roku 2010, kdy z kapely odešel bubeník Mike Portnoy.

Přestože nejsou příliš známí ve středním proudu, po 22 letech od jejich založení se stali jednou z nejvíce komerčně úspěšných skupin hrajících progresivní styl od vrcholu progresivního rocku v sedmdesátých letech. Za nejprodávanější album Dream Theater je považováno album Images And Words (1992), které bylo oceněno cenou Gold Record a které je stále považováno za klíčové album v tvorbě progresivního metalu, i když dosáhlo pouze na 61. příčku v americké hitparádě nejprodávanějších alb, Billboard 200. Druhým nejprodávanějším albem se stalo Awake, které dosáhlo na 32. příčku v Billboard 200. Dream Theater prodali ve Spojených státech přes 2 milióny alb a více než 6 miliónů po celém světě.

Skupina je velmi známá díky vysoké technické zdatnosti všech hráčů, kteří vyhráli mnoho ocenění hudebních časopisů. Hráči Dream Theater jsou vysoce uznáváni mezi nejlepšími rockovými a metalovými hráči, takže často spolupracují i s jinými hráči a skupinami. Nejznámějším příkladem je kytarista John Petrucci, který byl pětkrát jmenován třetím kytaristou na G3 tour společně se Stevem Vaiem a Joe Satrianim, což je vícekrát než kterýkoliv jiný pozvaný kytarista. Petrucci tímto jde v šlépějích Erica Johnsona, Roberta Frippa, Yngwieho Malmsteena a dalších významných kytaristů.

Dream Theater jsou také známí svými charakteristickými texty, kvalitními koncerty, nezaměnitelným logem, kvalitními audionahrávkami a originálními coververzemi písní.

V obchodech se nacházejí nejčastěji v oddělení hard & heavy. Je to asi proto, že v počátcích své kariéry dělali předskokana skupině Metallica

Historie[editovat | editovat zdroj]

Založení kapely a první členové:

Založena byla kapela roku 1985 studenty Berklee College of Music v Bostonu Johnem Myungem(baskytara), Mikem Portnoyem(bicí) a Johnem Petruccim(kytara). Následně místo klávesisty obsadil Kevin Moore (Znal se s Petruccim ze střední školy) a na post zpěváka přibyl Chris Collins.

Při poslechu skladby "Bastile Day" (Rush) čekaje s kapelou ve frontě na lístky koncertu Rush Portnoy popsal závěr skladby jako majestátní, z čehož trojice hráčů odvodila název Majesty. (Podle dokumentu "The Score So Far...")

Následně místo klávesisty obsadil Kevin Moore (Znal se s Petruccim ze střední školy) a na post zpěváka přibyl Chris Collins.

Počátkem roku 1986 Majesty začali s menšími koncerty v New Yorku. V tomto období nahráli Majesty jejich první nahrávku Majesty demos. Zaplnili ji sbírkou nápadů a demonahrávek. Vyšla nahrávka roku 1986 v nákladu 1000 kusů. Prodalo se během 6 měsíců.

V listopadu roku 1986, po pár měsících skládání písní a několika koncertech, byl z kapely vyhozen Chris Collins vzhledem k rozporům při tvorbě písní s ostatními členy kapely. Po roce hledání náhradníka prošel úspěšně konkurzem Charlie Dominici, který byl starší a zkušenější než ostatní členové kapely. Se stabilitou, kterou přineslo Dominiciho působení v kapele, začali Majesty hrát více koncertů po celém New Yorku a na kapelu, která ještě nevydala album, se jim dostalo velké pozornosti.

Krátce po Dominiciho vstupu do kapely byli nuceni změnit název, jelikož se objevila jiná kapela se jménem Majesty a hrozila jim soudním procesem. Přemýšleli o spoustě jmen, dokud Portnoyův otec nepřišel s nápadem na název Dream Theater, což bylo jméno nyní už zdemolovaného kina v Monterey v Kalifornii. Dream Theater podepsali v roce 1988 první nahrávací smlouvu s Mechanic (část MCA) a začali pracovat na svém debutovém albu.

When Dream and Day Unite

Album When Dream and Day Unite vyšlo v roce 1989 s menší slávou, než ve kterou kapela doufala. Název alba pocházel z jednoho verše písně na albu "Only a Matter of Time".

Mechanic nakonec porušili některé sliby ohledně financí. Kapela byla nakonec nucena hrát malé koncerty po New Yorku, aby propagovala svoje album. Promo turné k albu sestávalo z pěti koncertů a všechny byly odehrány v New Yorku nebo na Rhode Island.

Po čtvrtém promo koncertě byl Dominici vyhozen z kapely. Brzy potom ale Marillion požádala Dream Theater, aby odehráli koncert v Ritz v New Yorku, takže Dominici dostal poslední příležitost k vystoupení s kapelou.

1991 - 1994

Hned po propuštění Dominiciho se Dream Theater rozhodli zrušit smlouvu s Mechanic, začali hledat nového zpěváka a pracovat na materiálech pro své příští album. Do doby, než měli zajištěnou náhradu za zpěváka, napsali většinu hudby pro jejich druhé CD Images and Words.

Logo a symbolika[editovat | editovat zdroj]

Na počátku své kariéry si Dream Theater přisvojili starý symbol (známý jako Majesty symbol) a psané logo, které se od té doby objevuje na všech jejich promo materiálech. Tyto materiály bývají označeny alespoň jedním oficiálním logem Dream Theater na přední straně obalu s jedinou výjimkou desky Once in a LIVEtime. Přestože skupina upustila od svého původního jména Majesty, symbol zůstal oficiálním logem kapely.

Majesty symbol je inspirován pečetí skotské královny Marie a byl přepracovaný Charliem Dominicim pro album When Dream and Day Unite.

Charakteristika písní[editovat | editovat zdroj]

Dream Theater - Paříž 2005, zleva Portnoy,Petrucci,LaBrie,Myung,Rudess

Dream Theater používají mnoho různých technik pro psaní textů svých písní, což je nejpatrnější v pozdějším období kariéry, jelikož jim jejich nahrávací společnost poskytuje větší volnost při tvorbě textů.

Počínaje albem Train of Thought začala kapela úmyslně vkládat do své hudby malé skryté části, jako balíček pro své zapálené fanoušky. Nejznámější z těchto takříkajíc „oříšků“ se objevuje v písni In the Name of God a je to část známého výroku Mike Portnoye – „eat my ass and balls“ (česky: sežer mou prdel i koule) zakódovaný v morseovce šikovně skryté za mixáží písně (hlavně v úseku na 5:50 až 6:07 minutě). Od té doby fanoušci Dream Theater aktivně vyhledávají tyto drobné zvláštnosti, které ovšem příliš nezaujmou běžného posluchače.

Některé z technik skládání písní používané skupinou během jejich působení:

  • Zvuk gramofonu, který je slyšet na konci písně „Finally Free“ na albu Metropolis Pt. 2: Scenes from a Memory je stejný jako zvuk na začátku písně „The Glass Prison“ z jejich následujícího alba Six Degrees of Inner Turbulence. Akord, kterým zazní do ztracena konec alba Six Degrees of Inner Turbulence je stejný jako akord ve který se promění píseň „As I Am“ na následujícím albu Train of Thought. Nota kterou hrají klávesy na konci písně „In the Name of God“ z Train of Thought, je stejná jako nota která otvírá píseň „The Root of All Evil“ na dalším albu Octavarium, i když toto album začíná stejnou notou na klavír, kterou i končí.
  • Tři části písně „The Glass Prison“ z alba Six Degrees of Inner Turbulence, dvě části písně „This Dying Soul“ z alba Train of Thought a dvě části písně „The Root of All Evil“ z Octavaria obsahují prvních sedm taktů z dvanáctitaktové suity s textem Mika Portnoye, který vypráví o jeho účasti na dvanáctistupňovém protialkoholním programu Billa W. Tyto tři písně sdílejí některé stejné rify, hudební témata i texty. Portnoy projevil svůj zájem o hraní těchto taktů postupně po dokončení suity a každou část zvlášť věnoval Wilsonovi. Písně mají po textové i hudební stránce vztah s písněmi „Mirror“ a „Lie“ z alba Awake, na kterém píseň „Mirror“ pojednává o Portnoyově alkoholismu
  • Dream Theatre často používají při komponování techniku, při které rozšiřují části písně pokaždé, když tuto část použijí. Jako příklad můžeme uvést „6:00“ z alba Awake, kde po intru začíná skupina už skoro hrát refrén, ale nezahraje ho a začne s další slokou (v 1:33 minutě). Když má potom znovu přijít refrén, zahrají z něho jen část (v 2:11 minutě). Píseň potom pokračuje a když se opět vrátí k refrénu, zahrají ho už celý (minuta 4:41). Tuto techniku nalezneme také v písních „Peruvian Skies“, „Blind Faith“, „Endless Sacrifice“ a další.
  • Hudební citace (hudební téma, lehce přetvořené a použité v jiném hudebním kontextu) je technika, kterou proslavil Charles Ives. Dream Theatre ji použili například zde:
    • Sólo v „Take Away my Pain“ (minuta 3:35) je citované v sólu „These Walls“ (minuta 4:43).
    • Téma písně „Wait for Slede“ je později použito v písni „Learning to Live“ (minuta 8:11) a také dvakrát v písni „Just Let Me Breathe“ (v minutách 3:39 a 5:21).
    • Téma písně „Learning to Live“ je použité v „Another Day“ (minuta 2:53).
    • Téma písně „Space-Dye Vest“ je použité hned několikrát na celém albu Awake.
    • Jedna z hlavních melodií písně „The Mirror“ je použitá jako outro ve skladbě „Lie“ na albu Awake (minuta 5:14).
    • Jedno z témat písně „Erotomania“ je citováno v písni „A Change of Seasons“ (minuta 2:48)
    • Jedna z melodických linek v „Metropolis Pt 1 (The Miracle and the Sleeper)“ (minuta 8:28) se opakuje v „Overture 1928“ (minuta 1:34) z alba Metropolis Pt. 2: Senes from a Memory a v druhém refrénu skladby „Home“ (minuta 6:49), kde je změněno pouze jedno slovo. Navíc některé slova z písně „Metropolis Pt 1“ jsou recitovány v „Home“ (minuta 5:17). V podstatě celé Senes from a Memory je plné hudebně-lyrických citací z „Metropolis Pt 1“ a píseň „Dance of Eternity“ je celé zkonstruovaná z různých částí které jsou součástí původního alba. Navíc Mike Portnoy hraje během skladby „Home“ rytmus z „Metropolis Pt 1“ (minuta 2:35). Tento koncept pak vysvětluje na instruktážním DVD s názvem „Liquid Drum Theatre“.
John Petrucci
  • Části každé písně na alba Octavarium hrají jako pozadí ve čtvrté části písně „Octavarium“ (minuta 18:40). Pořadí písní:
    • základ: „Take all of me“ z Root of All Evil (minuta 3:03)
    • sekunda: „Don’t let the day go by“ z The Answer Lies Within (minuta 4:21)
    • tercie: „Tear Down These Walls For Me“ z These Walls
    • kvarta: „I walk beside you“ z I Walk Beside You (minuta 1:06)
    • kvinta: „Hysteria“ z Panic Attack (minuta 3:35)
    • sexta: „Chat would you say“ z Never Enough (minuta 2:49) – tento úsek je nejlépe slyšitelný
    • septima: „All praised and sacrificed sons“ z Sacrificed Sons (minuta 3:26)
    • oktáva: „Medicate me“ z Octavarium (minuta 10:08)
  • Hudební citace jiných interpretů v hudbě Dream Theater:
    • Ve „Fatal Tragedy“ se dvakrát objevuje „Acid Rain“ od Liquid Tension Experiment (stopa 4:21 a 6:33)
    • Ve „Sacrified Sons“ se objevuje linka z Teddy Bears Picnic (stopa 7:02)
    • Píseň Jingle Bells je na „Octavarium“ (stopa 17:47)
    • Battle Hymn of the Republic se objevuje v pozadí písně "In the Name of God" (stopa 12:56)
    • Píseň od The Beatles "Within You Without You" se objevuje v písni "To Live Forever" na videu Images and Words: Live in Tokyo
  • Texty jiných skladatelů, které se objevují v textech Dream Theater:

Mike Portnoy odchází[editovat | editovat zdroj]

Mike Portnoy

Dne 8. září 2010 bubeník Mike Portnoy ohlásil svůj odchod z kapely. V oficiálním prohlášení uvedl, že potřebuje pauzu. Na jeho místo byl do kapely přijat Mike Mangini.

Diskografie[editovat | editovat zdroj]

Studiová alba[editovat | editovat zdroj]

Singly[editovat | editovat zdroj]

  • The Enemy Inside (2013)
  • On The Backs Of Angels (2011)
  • A Rite of Passage (2009)
  • Whiter (2009)
  • Forsaken (2008)
  • Constant Motion (2007)
  • As I Am (2003)
  • Through Her Eyes (2000)
  • Home (1999)
  • You Not Me (1997)
  • Hollow Years (1997)
  • Burning My Soul (1997)
  • The Silent Man (1994)
  • Lie (1994)
  • Caught In A Web (1994)
  • Take the Time (1993)
  • Another Day (1992)
  • Pull Me Under (1992)
  • Afterlife (1989)
  • Status Seeker (1989)

Live alba, videa a DVD[editovat | editovat zdroj]

EP[editovat | editovat zdroj]

Kompilace[editovat | editovat zdroj]

Současní členové[editovat | editovat zdroj]

Bývalí členové[editovat | editovat zdroj]

Související články[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Dream Theater na anglické Wikipedii.

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]