Dlouhozobka svízelová

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání

Wikipedie:Jak číst taxobox Dlouhozobka svízelová

Dlouhozobka svízelová
Dlouhozobka svízelová
Vědecká klasifikace
Říše: živočichové (Animalia)
Kmen: členovci (Arthropoda)
Podkmen: šestinozí (Hexapoda)
Třída: hmyz (Insecta)
Podtřída: Pterygota
Řád: motýli (Lepidoptera)
Podřád: Glossata
Čeleď: lišajovití (Sphingidae)
Podčeleď: Macroglossinae
Rod: dlouhozobka (Macroglossum)
Binomické jméno
Macroglossum stellatarum
L., 1758

Dlouhozobka svízelová (Macroglossum stellatarum) je motýl patřící mezi lišajovité, který patří v České republice k poměrně hojným druhům, ale směrem na západ ve střední Evropě je pak vzácnější.[1] Na rozdíl od většiny ostatních nočních motýlů létá dlouhozubka přes den za poledního slunce a i v noci[1] podobně jako ostatní dlouhozobky.[2]

Popis[editovat | editovat zdroj]

Dlouhozobku lze poznat podle rychlého kmitavého letu a mimořádně dlouhého sosáku. Je poměrně malá, s rozpětím předních křídel cca 5 cm, každé křídlo je tak 2 až 2,5 cm dlouhé.[1] Zavalitější tělo a první pár křídel mají šedohnědou barvu, druhý pár křídel je dooranžova. Zadeček je poset odstávajícími šupinami s bílými a černými skvrnkami.[1]

Vajíčko[editovat | editovat zdroj]

Samičky během sání potravy kladou vajíčka, která mají nazelenalou barvu, po jednom na svízel, na ptačince a podobné. Vajíčka jsou hladké malé koule.[2]

Housenka[editovat | editovat zdroj]

Po 4 až 6 dnech se z vajíček líhnou malé zelené housenky, které jsou na hřbetě bíle tečkovány.[2] Housenka se vyvíjí přibližně 20 dnů, načež se následně zakuklí.[3]

Jelikož se dlouhozobka rodí v Česku v průběhu roku ve dvou generacích, první generace housenek se objevuje mezi zářím a říjnem a druhá mezi červnemsrpnem.[1] Mezi hostitelské rostliny, na kterých se housenka živí, patří různé druhy svízelů.[1]

Kukla[editovat | editovat zdroj]

Larva dlouhozobky

Housenka před stádiem kukly změní barvu na hnědou a vytvoří si řídký podzemní kokon, ve kterém se dlouhozobka vyvíjí. Kukla je pak světle okrově zbarvená s tmavším žilkováním. Dospělci se z kokony líhnou v poledních hodinách a po ztuhnutí křídel odlétají.[2]

Výskyt[editovat | editovat zdroj]

Mapa výskytu dlouhozobky. Modře vyznačené pravděpodobné letní oblasti výskytu, zeleně celoroční výskyt a žlutě zimní výskyt

Dlouhozobka svízelová patří mezi tažné druhy.[2] Vyskytuje se na okrajích lesů, výslunných stráních, ve stepních oblastech, parcích, zahradách a i často uprostřed velkoměst.[1] Byl pozorován i vysoko v horách, kde se může rozmnožovat, ale kvůli chladnému podnebí zde nemůžou generace dlouhodobě přežívat a populace je závislá na migrujících jedincích z nižších oblastí.[1]

Vzhledem ke své nenáročnosti na život se vyskytuje v celé Evropě vyjma nejsevernějších oblastí od Portugalska po Turecko. Mimo Evropu se vyskytuje taktéž v severní Africe a Asii. Trvale se vyskytuje v jižní Evropě a v částech střední Evropy, kde je tepleji. Na území České republiky migruje každoročně velký počet jedinců z jižnějších oblastí[1] a to převážně v průběhu května.[2]

V Česku[editovat | editovat zdroj]

Do Česka přilétá každoročně dlouhozobka na začátku léta z jihu. Imága létají od srpna do pozdního podzimu, kdy se opět vracejí na jih do teplejších krajin, aby se následujícího roku tito jedinci opět na území zrodu vrátili. Při pátrání po potravě vystupuje v Moravských horách až do výšek kolem 1000 m. [3]

Způsob života a potrava[editovat | editovat zdroj]

Dlouhozobku se sice řadí mezi noční motýly, přesto ji je možné potkat spíše za dne, kdy saje nektar z květů všemožných druhů rostlin. V přírodě to jsou to nejčastěji hadince, mydlice, bodláky, hvozdíky a různé druhy chrp, v zahradách pak plaménky, kakosty či petúnie.[1][2] Na rozdíl od jiných druhů motýlů není vybíravá a nachází se všude, kde je dostatek rozkvetlých květin. Při sání neusedá na květ a rychlým třepotáním křídel, podobným kolibřičímu letu, se udrží ve vzduchu. Proto v případě laiků dochází k záměně dlouhozobky s kolibříkem.

Galerie[editovat | editovat zdroj]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Logo Wikimedia Commons Obrázky, zvuky či videa k tématu Macroglossum stellatarum ve Wikimedia Commons

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. a b c d e f g h i j REICHHOLFOVÁ-RIEHMOVÁ, Helgard. Motýli. Překlad František Krampl; ilustrace Fritz Wendler. Praha : Knižní klub, 2005. ISBN 80-242-1366-4. S. 124.  
  2. a b c d e f g HRABÁK, Rudolf. Kapesní atlas našich motýlů. Praha : Státní zemědělské nakladatelství; Státní pedagogické nakladatelství, 1985. S. 154/155.  
  3. a b SLIFKA, J.. Motyli.net - Dlouhozobka svízelová [online]. Motyli.net, [cit. 2010-02-05]. Dostupné online.