Deinocheirus

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání

Wikipedie:Jak číst taxobox

Deinocheirus
Stratigrafický výskyt: Svrchní křída, asi před 70 miliony let
Kostra předních končetin deinocheira
Kostra předních končetin deinocheira
Stupeň ohrožení podle IUCN
Vědecká klasifikace
Říše: živočichové (Animalia)
Kmen: strunatci (Chordata)
Třída: plazi (Reptilia)
Nadřád: dinosauři (Dinosauria)
Řád: plazopánví (Saurischia)
Podřád: Theropoda
Infrařád: Ornithomimosauria
Čeleď: Deinocheiridae
Rod: Deinocheirus
Osmólska a Roniewicz, 1970
Binomické jméno
Deinocheirus mirificus
Osmólska a Roniewicz, 1970

Deinocheirus („strašná ruka“) byl velký dravý dinosaurus (teropod), který žil v období pozdní křídy (asi před 70 miliony let) na území dnešního Mongolska. Jediným zachovaným pozůstatkem tohoto zvláštního teropoda jsou jeho obří paže, které měřily kolem 2,5 metru (udávaná velikost mezi 2,4 a 2,7 metru) spolu s několika málo pozůstatků hrudního koše. Paže byly zakončeny mohutnými drápy, dlouhými kolem 30 cm. Dinosaurus byl objeven polsko-mongolskou expedicí v červenci roku 1965 a původní představa o něm byla jakožto o dravci, který předními končetinami zabíjel a drásal kořist. Novější představa však hovoří spíše o obranné funkci těchto "zbraní". Jedna nepravděpodobná domněnka v nich spatřuje dokonce prostředek ke šplhání po stromech, tedy formou jakéhosi obřího "lenochoda". Podle jiných odhadů si Deinocheirus pomáhal obřími pařáty při rozhrabování termitišť nebo odlupování kůry stromů. To však také není příliš pravděpodobné.

Deinocheirus byl bez pochyby velkým teropodem, ale jeho rozměry lze jen těžko odhadovat. Není totiž jisté, jakou tělesnou stavbu vykazoval. Předpokládá se, že jeho délka dosahovala 7-12 metrů (v extrémním případě snad i přes 14 metrů) a hmotnost se mohla pohybovat okolo 5-9 tun, čímž by tento dinosaurus patřil mezi největší známé teropody vůbec. Deinocheirus byl pravděpodobně blízkým příbuzným menších ornitomimosaurů ("pštrosích dinosaurů"), vzhledem k jeho velikosti však jistě vykazoval odlišný ekologický životní styl.

Porovnání velikosti deinocheira s člověkem

Osud mršiny deinocheira[editovat | editovat zdroj]

Vědecká studie z roku 2012 odhalila osud původního deinocheira, objeveného polsko-mongolskou expedicí o 47 let dříve. Na břišních žebrech (gastráliích) byly objeveny stopy po zubech velkého teropoda, zřejmě tarbosaura. Deinocheirus nejspíš posloužil jako jeho potrava, ale není jisté, zda jej tarbosaurus i zabil.[1] Tento objev také poskytl i vysvětlení pro nezvyklou podobu nálezu, tedy takřka úplné obě přední končetiny a dále jen několik drobných částí a úlomků. Tato až s nepravděpodobností hraničící selektivnost tak dostala vysvětlení v podobě rozsápání mršiny velkým krmícím se tyranosauridem.

Nové objevy[editovat | editovat zdroj]

V listopadu roku 2013 byl oznámen objev dalších dvou exemplářů (získaných v letech 2006 a 2009), na základě jejichž zkamenělin je nyní znám přibližný tvar těla dinosaura. Jeden exemplář je dokonce větší než holotyp (pažní kost o délce 99,3 cm)[2]. V roce 2014 byl oznámen objev lebky a kostí zadních končetin, zcizených předtím překupníky fosílií. Lebka je zakončena kachním zobákem, podobně jako lebky hadrosauridů.[3]

Zdroje[editovat | editovat zdroj]

  1. http://dinosaurusblog.wordpress.com/2012/04/30/927147-deinocheirus-strasliva-ruka-z-gobi/
  2. http://dinosaurusblog.wordpress.com/2013/11/17/zahada-deinocheira-rozlustena/
  3. http://dinosaurusblog.wordpress.com/2014/07/13/zname-podobu-deinocheira/
  • Osmólska, H. and Roniewicz, E. (1970). "Deinocheiridae, a new family of theropod dinosaurs." Palaeontologica Polonica, 21: 5-19.
  • Makovicky, P.J., Kobayashi, Y., and Currie, P.J. (2004). "Ornithomimosauria." In D.B. Weishampel, P. Dodson and H. Osmólska (eds.), The Dinosauria, Second Edition. University of California Press, Berkeley.
  • Kobayashi, Y., and Barsbold, R. (2006). "Ornithomimids from the Nemegt Formation of Mongolia." Journal of the Paleontological Society of Korea, 22(1): 195-207.
  • Rozhdestvensky, A.K. (1970). "Giant claws of enigmatic Mesozoic reptiles." Paleontological Journal, 1970(1): 117-125.

Odkazy[editovat | editovat zdroj]