Choderlos de Laclos
Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Choderlos de Laclos, vlastním jménem Pierre Ambroise Francois Choderlos de Laclos, (18. října 1741 v Amiensu - 5. září 1803 Tarent) byl francouzský spisovatel a generál.
Působil jako důstojník francouzské armády, díky čemuž se dostával do mnoha zemí a různých společenských vrstev. Mohl tak čerpal inspiraci pro své zřejmě nejznámější dílo – Nebezpečné známosti. Po vydání knihy Úvahy o vlivu Vaubanova génia byl odvelen na posádku v Toulu. Po francouzské revoluci opět zastával vysoké vojenské posty a roku 1792 dokonce funkci vrchního velitele Indických držav. Zemřel při obléhání Tarentu v roce 1803.
[editovat] Život
Pierre-Ambroise-François Choderlos de Laclos (Šoderlos de laklo)se narodil v Amiens 18. října 1741. Jeho otec byl vládní činitel, který byl povýšen bez titulu. V lednu 1760 se Laclos stal žákem královského dělostřelectva Artillery a o dva roky později byl jako druhý nadporučík poslán do přístavu La Rochelle. Po služebním žebříčku postupoval velice pomalu, jako nemajetný důstojník střídal nejrůznější posádky a cestou nahlížel do života "šťastnějších", majetných druhů, jejichž kariéra nebyla tak svízelná. Koncem sedmileté války v roce 1763, byl Laclos převelen na severovýchod Francie. Právě zde publikoval své první dílo, jeho báseň vyšla v časopise v roce 1767. V roce 1769 se přestěhoval do Grenoble. Během této doby publikoval několik svých básní. V prosinci roku 1776 se stal svobodným zednářem. Během několika let viděl jediné představení komické opery, Ernestine(Arnoštek), adaptaci z příběhu stejného jména jako uspěšné novely, Mme Riccoboni (Joan Hinde Stewart). Je možné, že Laclos začal psát svoji nejznámější práci, Nebezpečné známosti, v roce 1778. Určitě si začal svou novelu promýšlet, když pracoval v pevnosti na ostrově Aix (západní pobřeží fr.) v roce 1779.
K sestavení novely mu napomohla dovolená v Paříži roku 1780. První vydání novely vyšlo ve 2000 nákladu mezi 7. a 10. dubna 1782. Smlouvu pro druhé vydání podepsal 21. dubna, se stejným nákladem jako u prvního. Nebezpečné známosti, obraz šlechtických mravů na sklonku absolutismu, jej rázem proslavilo. Podnícen nebývalým úspěchem pokračoval ve své literární činnosti spisem Úvahy o vlivu Vaubanova génia, kterým chtěl vzdát hold slavné postavě francouzského vojenství, maršálu Vaubanovi. Odměnou mu však byl hněv ministerstva války a odsun na posádku v Toulu.
Na konci roku (1782), nebo na začátku nového se seznámil Laclos s Marie-Soulange Duperré, která se stala jeho ženou. Ta byla nejstarší z dvanácti dětí a narodila se v La Rochelle v roce 1759. Ve stejném roce, jako se oženil, začal psát, ale nikdy nedokončil: O ženách a jejich výchově (tato a podobné eseje se stejným tématem nebyli publikovány do 20. století).
Vykonával různé méně důležité práce. Měl nějaké konflikty s úřady a nakonec skončil i své manželství, to v roce 1786. V roce 1788 vstoupil do služby k Vévodovy Orleánskému a doprovázel ho do Londýna v roce 1790. Z armády odešel v roce 1791. Sehrál významnou roli při reorganizaci armády. Během politických bojů, byl zatčen a propuštěn na jaře roku 1793, znovu byl uvězněn v listopadu. Měl být popraven gilotinou, ale byl osvobozen v prosinci 1794. Během různých činností, během následujících let, které Laclos vykonával, byl jmenován v roce 1800 brigádním generálem dělostřelectva. 5 září roku 1803 zemřel při obléhání Talentu v Itálii.
[editovat] Dílo
- Nebezpečné známosti (1782) – popisuje zde mravní volnomyšlenkářství jistých šlechtických kruhů z dob konce francouzského absolutismu. Kniha psaná formou dopisů si získala již v roce svého vydání obrovský úspěch. Příběh Nebezpečných známostí je dodnes zdrojem mnoha literárních i filmových zpracování. Patří mezi ně film Nebezpečné známosti režiséra Stephena Frearse z roku 1988, Valmont režiséra Miloše Formana z roku 1989 či moderní zpracování Velmi nebezpečné známosti režiséra Rogera Kumblea z roku 1999.
- Úvahy o vlivu Vaubanova génia – díky popularitě předchozího díla se rozhodl vydat spis o francouzském maršálu Vaubanovi. Tato kniha však pobouřila francouzskou armádu natolik, že byl odvelen na posádku v Toulu.
[editovat] Odkazy
 |
Související články obsahuje Portál Literatura |
