Choderlos de Laclos

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Choderlos de Laclos
Choderlos de Laclos
Choderlos de Laclos
Narození 18. října 1741
Amiens
Úmrtí 5. září 1803 (ve věku 61 let)
Taranto
Příčina úmrtí úplavice
Povolání spisovatel, vynálezce, autor, romanopisec a důstojník
Manžel/ka Marie Soulange Duperré
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Choderlos de Laclos, celým jménem Pierre Ambroise François Choderlos de Laclos (18. října 1741 v Amiensu5. září 1803 v Tarentu) byl francouzský spisovatel a generál.

Působil jako důstojník francouzské armády, díky čemuž se dostal do mnoha zemí a pronikl do různých společenských vrstev. Mohl tak čerpal inspiraci pro své nejznámější dílo – Nebezpečné známosti. Po vydání knihy Úvahy o vlivu Vaubanova génia byl odvelen na posádku v Toulu. Po vypuknutí Velké francouzské revoluce opět zastával vysoké vojenské posty a roku 1792 dokonce získal funkci vrchního velitele Indických držav. Zemřel při obléhání Tarentu v roce 1803.

Život[editovat | editovat zdroj]

Pierre-Ambroise-François Choderlos de Laclos (Šoderlos de laklo) se narodil v Amiensu 18. října 1741. Jeho otec byl vládní činitel, který byl povýšen bez titulu. V lednu 1760 se Laclos stal žákem královského dělostřeleckého učiliště a o dva roky později byl jako druhý nadporučík poslán do přístavu La Rochelle. Po služebním žebříčku postupoval velice pomalu, jako nemajetný důstojník střídal nejrůznější posádky a cestou nahlížel do života "šťastnějších", majetných druhů, jejichž kariéra nebyla tak svízelná. Koncem sedmileté války, v roce 1763, byl Laclos převelen na severovýchod Francie. Právě zde publikoval své první dílo – jeho báseň vyšla v časopise v roce 1767. V roce 1769 se přestěhoval do Grenoble. Během této doby publikoval několik svých básní. V prosinci roku 1776 se stal svobodným zednářem. Během několika let viděl jediné představení komické opery Ernestine (Arnoštek), adaptaci z příběhu stejného jména jako úspěšné novely, Mme Riccoboni (Joan Hinde Stewart). Je možné, že Laclos začal psát svoji nejznámější práci – Nebezpečné známosti – v roce 1778. Určitě si začal svou novelu promýšlet, když v roce 1779 pracoval v pevnosti na ostrově Aix na západním pobřeží Francie.

Marie-Soulange Duperré, Madame Laclos (1786)

K sestavení novely mu napomohla dovolená v Paříži roku 1780. První vydání novely vyšlo ve dvoutisícovém nákladu mezi 7. a 10. dubnem 1782. Smlouvu pro druhé vydání podepsal 21. dubna, se stejným nákladem jako u prvního. Nebezpečné známosti, obraz šlechtických mravů na sklonku absolutismu, jej rázem proslavilo. Podnícen nebývalým úspěchem pokračoval ve své literární činnosti spisem Úvahy o vlivu Vaubanova génia, kterým chtěl vzdát hold slavné postavě francouzského vojenství, maršálu Vaubanovi. Odměnou mu však byl hněv ministerstva války a odsun na posádku v Toulu.

Na konci roku 1782 nebo na začátku roku následujícího se Laclos seznámil s Marie-Soulange Duperré, která se stala jeho ženou. Ta byla nejstarší z dvanácti dětí a narodila se v La Rochelle v roce 1759. Ve stejném roce, jako se oženil, začal psát, ale nikdy nedokončil spis O ženách a jejich výchově (tato a podobné eseje se stejným tématem nebyly až do 20. století publikovány).

Vykonával různé méně důležité práce. Měl nějaké konflikty s úřady a nakonec v roce 1786 ukončil i své manželství. V roce 1788 vstoupil do služby k vévodovi Orleánskému a v roce 1790 ho doprovázel do Londýna. Z armády odešel v roce 1791. Sehrál významnou roli při reorganizaci armády. Během politických bojů byl zatčen a propuštěn na jaře roku 1793, znovu byl uvězněn v listopadu. Měl být popraven gilotinou, ale byl osvobozen v prosinci 1794. Během různých činností, které Laclos v následujících letech vykonával, byl jmenován v roce 1800 brigádním generálem dělostřelectva. Dne 5. září roku 1803 zemřel při obléhání Taranta na jihu Itálie.

Dílo[editovat | editovat zdroj]

  • Nebezpečné známosti (1782) – popisuje zde mravní volnomyšlenkářství jistých šlechtických kruhů z dob konce francouzského absolutismu. Kniha psaná formou dopisů si získala již v roce svého vydání obrovský úspěch. Příběh Nebezpečných známostí je dodnes zdrojem mnoha literárních i filmových zpracování. Patří mezi ně film Nebezpečné známosti režiséra Stephena Frearse z roku 1988, Valmont režiséra Miloše Formana z roku 1989 či moderní zpracování Velmi nebezpečné známosti režiséra Rogera Kumblea z roku 1999.
  • Úvahy o vlivu Vaubanova génia – díky popularitě předchozího díla se rozhodl vydat spis o francouzském maršálu Vaubanovi. Tato kniha však pobouřila francouzskou armádu natolik, že byl odvelen na posádku v Toulu.

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]