Carlo Naya

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Carlo Naya: Ponte di Rialto, 1875
Pouliční písař nebo Překládej do francouzštiny, někdy je za autora považován Giorgio Sommer, jindy anonym
Pescatori, rybí trh, před 1882

Carlo Naya (Tronzano Vercellese u Turína 2. srpna 181630. května 1882 Benátky) byl italský fotograf známý svými výtvarnými obrazy Benátek, pohledů na město a na každodenní život v něm. Byl jedním z nejvýznamnějších cestovatelských fotografů a fotografů architektury 19. století. Nesl titul oficiální dvorní fotograf italského krále Viktora Emanuela II.[1] Jeho práce mají velkou hodnotu pro zkoumání dějin architektury Benátek. Dokumentoval mimo jiné také restaurování Giottových fresek v kapli Scrovegniů v Padově. V jeho díle najdeme také pouliční fotografie.

Život a dílo[editovat | editovat zdroj]

Narodil se v Tronzano di Vercelli v roce 1816 a vystudoval práva na University of Pisa. Dědictví mu umožnilo cestovat spolu se svým bratrem Giovannim do velkých měst v Evropě, Asii a severní Africe. V roce 1845 se na krátkou dobu usadil v Praze. Odtud odešel 1846 do Istanbulu, kde experimentoval s daguerrotypií. Nabízel své služby portrétního fotografa v Istanbulu v roce 1845[2] Na svých dalších cestách po zemích jako Egypt, kde roku 1876 navštívil Káhiru, našel inspiraci pro své fotografie v obrazových kompozicích renesančních malířů.[3]

Když v roce 1857 jeho bratr zemřel, odešel do Benátek, kde otevřel portrétní studio. Svá díla prodával prostřednictvím optika a fotografa Carla Pontiho. Ponti i Naya byli považováni za vynikající fotografy města. Nayovy fotografie nejsou jen mistrovská díla fotografování architektury, ale uměl také portrétovat. Snímky poskytují pohled na společnost chudých Benátek. Fotografoval nosiče vody, prodavače cigaretových nedopalků, ale také zástupce vysoké společnosti.

V roce 1866 vydal svazek fotografií, které zobrazovaly Benátky a každodenní život ve městě.

Zemřel v Benátkách v roce 1882.

Odkaz[editovat | editovat zdroj]

Po smrti Carla Nayi v roce 1882 fotografické studio převzala jeho manželka, později jej využíval její druhý manžel. V roce 1918 bylo zavřeno a většinu Nayova archivu koupil sběratel umění a vydavatel Osvaldo Böhm. Sbírka nesla označení Turio-Böhm. Archiv obsahoval více než 5000 negativů, z nichž 1800 bylo s motivem Benátek. Firma O. Böhm Fotografo-Editore existovala přibližně do roku 1980.

Jedním z jeho žáků byl Tomaso Filippi.

Galerie[editovat | editovat zdroj]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • Paoli, Silvia. "Naya, Carlo (1816–1882)" in Hannavy, John (ed.), Encyclopedia of Nineteenth-Century Photography. New York: Routledge, 2008. ISBN 0-415-97235-3
  • Janet E. Buerger: Carlo Naya: Venetian Photographer. The Archeology of Photography (zur Ausstellung Naya's Italy, George Eastman House, 11. März bis 29. Mai 1983), in: Image 26, n. 1, März 1983
  • Paolo Costantini: Vedute e dettagli: the photography of Carlo Naya, University of Michigan Museum of Art, 1992 (Costantini (1959-1997) zeigt, wie Naya die Vorstellung von Venedig geprägt hat)
  • Dorothea Ritter: Venise, photographies anciennes 1841-1920, édition Inter Livres 1994.
  • Alberto Manodori Sagredo (Hrsg.): Venezia nelle fotografie di Carlo Naya della Biblioteca Vallicelliana (Katalog der Ausstellung in der Biblioteca Nazionale Marciana, 3. bis 30. Oktober 2008), Rom: Ministero per i Beni e le Attività Culturali 2008.
  • Elena Roncaglia: Carlo Naya fotografo veneziano: il ruolo della fotografia del XIX secolo nella rappresentazione del paesaggio urbano, Diss. 2009
  • Italo Zannier: Venice, the Naya Collection, Venedig: O. Böhm 1981.

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. http://www.english.imjnet.org.il/htmls/Popup.aspx?c0=13345
  2. Nancy Micklewright, "Turkey", in The Oxford Companion to the Photograph, ed. Robin Lenman (Oxford: Oxford University Press, 2005; ISBN 0-19-866271-8).
  3. Fotografie žebráka v Káhiře: zde

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]