Azid olovnatý
| Azid olovnatý | |
|---|---|
azide.svg) Azid olovnatý (modifikace beta) 01 | |
_05.jpg) Azid olovnatý (modifikace beta) 05 | |
| Obecné | |
| Systematický název | Azid olovnatý |
| Anglický název | Lead(II) azide |
| Německý název | Bleiazid |
| Sumární vzorec | Pb(N3)2 |
| Vzhled | Bílá pevná látka |
| Identifikace | |
| Registrační číslo CAS | 13424-46-9 |
| EC-no (EINECS/ELINCS/NLP) | 236-542-1 |
| Indexové číslo | 082-003-00-7 |
| PubChem | 61600 |
| UN kód | 0129 |
| SMILES | [N-]=[N+]=N[Pb]N=[N+]=[N-] |
| InChI | 1S/2N3.Pb/c2*1-3-2;/q2*-1;+2 |
| Vlastnosti | |
| Molární hmotnost | 219,2 g/mol |
| Teplota rozkladu | 310 °C (exploze) |
| Hustota | 4,71 g/cm3 (α-modifikace) 4,93 g/cm3 (β-modifikace) |
| Rozpustnost ve vodě | 0,002 3 g/100 g (18 °C, α-modifikace) |
| Součin rozpustnosti | 2,58×10−9 (18 °C, α-modifikace) |
| Struktura | |
| Krystalová struktura | kosočtverečná (α-modifikace) jednoklonná (β-modifikace) |
| Hrana krystalové mřížky | α-modifikace a= 663 pm b= 1 131 pm c= 1 625 pm β-modifikace a= 509,3 pm b= 884,4 pm c= 1 750,8 pm β= 90° 10´ |
| Termodynamické vlastnosti | |
| Standardní slučovací entalpie ΔHf° | 436,7 kJ/mol |
| Standardní slučovací Gibbsova energie ΔGf° | 528,8 kJ/mol |
| Bezpečnost | |
 GHS01  GHS08 Nebezpečí[1] | |
| H-věty | H200 H360Df H332 H302 H373 H410 |
| R-věty | R3, R20/22, R33, R50/53, R61, R62 |
| S-věty | S45, S53, S60, S61 |
Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Azid olovnatý (Pb(N3)2) je anorganickou sloučeninou olova a dusíku, je to sůl kyseliny azidovodíkové. Je to krystalická látka, která podobně jako ostatní azidy těžkých kovů snadno vybuchuje. Ne-dextrinovaný azid olovnatý je mimořádně citlivý na tření (prakticky nejvíce z běžných třaskavin s konkurentem v podobě jednoduchého acetylidu stříbra - neplést s podvojnou solí acetylidu stříbra Ag2C2·AgNO3, podvojná sůl je na tření citlivá méně) a velmi citlivý na nárazy. Samotný azid olovnatý je jen středně citlivý na iniciaci malým plamenem či jiskrou, proto se v rozbuškách kombinuje s jinými třaskavinami, které jsou více citlivé na krátký plamen či menší jiskru. Běžné výboje statické elektřiny mohou i přes tento fakt azid olovnatý detonovat. Používá se jako třaskavina do průmyslových, ale i vojenských rozbušek. Azid olovnatý je nekompatibilní s mědí, proto jsou rozbušky s obsahem azidu olovnatého vyráběny z hliníku. Dlouhodobý kontakt s mědí (např. vodiče palníku) v přítomnosti vlhkosti může vzácně vést ke vzniku mnohem citlivějšího azidu mědnatého a náhodné detonaci.
V průmyslových i amatérských aplikacích se azid olovnatý plní do dutinek bez přímého kontaktu s rukou pro vysoké riziko náhodné detonace, která by při přímém kontaktu s končetinami vedla ke zraněním.
Výroba[editovat | editovat zdroj]
Azid olovnatý získáme reakcí azidu sodného s dusičnanem olovnatým nebo octanem olovnatým. Používá se přitom 4 % roztok azidu sodného, ke kterému se postupně vlévá 10 % roztok dusičnanu olovnatého:
2 NaN3 (aq) + Pb(NO3)2 (aq) → 2 NaNO3 + Pb(N3)2
V rámci této reakce vznikají krystalky azidu olovnatého, které jsou ve vodě jen málo rozpustné.
Pro zamezení vzniku podlouhlých krystalů (lehce zlomitelné a tudíž náchylné k detonaci), přidáváme do roztoku s dusičnanem 3 g dextrinu na každých 100 g dusičnanu olovnatého.
Odkazy[editovat | editovat zdroj]
Reference[editovat | editovat zdroj]
- ↑ a b Lead azide. pubchem.ncbi.nlm.nih.gov [online]. PubChem [cit. 2021-05-23]. Dostupné online. (anglicky)
Literatura[editovat | editovat zdroj]
- VOHLÍDAL, Jiří; ŠTULÍK, Karel; JULÁK, Alois. Chemické a analytické tabulky. 1. vyd. Praha: Grada Publishing, 1999. ISBN 80-7169-855-5.
Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu Azid olovnatý na Wikimedia Commons
