Octan olovnatý

Octan olovnatý
Obecné
Systematický název	ethanoát olovnatý
Triviální název	octan olovnatý
Ostatní názvy	acetát olovnatý, olověný cukr, sladké olovo, Saccharum saturni
Latinský název	Plumbum aceticum
Anglický název	Lead(II) acetate
Německý název	Blei(II)-acetat
Funkční vzorec	Pb(C2H3O2)2
Sumární vzorec	C4H6O4Pb
Vzhled	bílý prášek nebo bezbarvé krystaly
Identifikace
Registrační číslo CAS	301-04-2 {{{Další čísla CAS}}}
EC-no (EINECS/ELINCS/NLP)	{{{Číslo EINECS}}}
Indexové číslo	082-001-00-6
Číslo EC (enzymy)	{{{Číslo EC}}}
PubChem	{{{PubChem}}}
ChEBI	{{{ChEBI}}}
Vlastnosti
Molární hmotnost	325,29 g/mol (bezvodý) 379,33 g/mol (trihydrát)
Teplota tání	280 °C (bezvodý) 75 °C (trihydrát) 22 °C (dekahydrát)
Hustota	3,25 g/cm3 (bezvodý) 2,55 g/cm3 (trihydrát) 1,69 g/cm3 (dekahydrát)
Index lomu	1,567 (trihydrát)
Rozpustnost ve vodě	44,39 g/100 ml (20 °C) 211 g/100 ml (50 °C)
Krystalová struktura	monoklinická
Bezpečnost
Toxický (T) Nebezpečný pro životní prostředí (N)
R-věty	R61 R33 R48/22 R50/53 R62
S-věty	S53 S45 S60 S61
GHS08 GHS07 GHS09
H-věty	H360Df H332 H302 H373 H410
NFPA 704
Není-li uvedeno jinak, jsou použity jednotky SI a STP (25 °C, 100 kPa).

Octan olovnatý (Plumbum aceticum, Saccharum saturni, též sladké olovo, olověný cukr; systematický název je ethanoát olovnatý) je jedovatá sloučenina olova s širokým využitím. Krystalizuje jako trihydrát a dekahydrát.

Příprava

Připravuje se rozpouštěním oxidu olovnatého v ledové kyselině octové

PbO + 2 CH₃COOH → Pb(CH₃COO)₂ + H₂O.

Vlastnosti

Trihydrát octanu olovnatého se vyskytuje jako bezbarvý nebo bílý prášek, granulky nebo jednoklonné krystalky, slabě zapáchající po kyselině octové. Má nasládlou chuť a je dobře rozpustný ve vodě a glycerinu, hůře v ethanolu a acetonu.

Při teplotě 75 °C se zbavuje krystalické vody a mění se na bezvodý octan olovnatý, který se při teplotě kolem 280 °C rozkládá.

Na vzduchu za přítomnosti vlhkosti reaguje s oxidem uhličitým za vzniku špatně rozpustného uhličitanu olovnatého

Pb(CH₃COO)₂ + CO₂ + H₂O → PbCO₃ + 2 CH₃COOH.

Použití

Současné použití

Je používán při barvení bavlny, jako součást impregnačních prostředků k nepromokavé úpravě tkanin, k ochraně dřeva proti vodě, k výrobě různých barev a natěrových hmot (jako sikativum), k přípravě jiných olovnatých solí (především uhličitanu olovnatého, chromanu olovnatého, solí vyšších alifatických kyselin, tzv. olovnatého mýdla), jako činidlo v analytické chemii, při výrobě kosmetických prostředků a parfémů a v medicíně (max. denní dávka 0,1 g).

Historické použití

Ve středověku na počátku novověku se v silných dávkách (řádově gramy) používal k léčbě pohlavních chorob a déletrvajících průjmů. To vedlo v řadě případů k chronickým otravám olovem u pacientů, ovšem často až po předchozím zlepšení a po tak dlouhé době, že si jej tehdejší lékaři a léčitelé nedokázali s těmito příznaky spojit. Ještě poměrně nedávno se používal k léčbě průjmu ve veterinární praxi u dobytka.

Toxicita

Smrtící dávka pro člověka se udává obvykle 20–30 g; existují však údaje o úmrtí po podání již 5 g. Každopádně dlouhodobější konzumace dávek v řádu gramů vede k chronické otravě olovem. U laboratorních krys byla stanovena smrtná dávka LD50 4665 mg/kg při podání v potravě, resp. 200 mg/kg při injekční aplikaci do dutiny břišní (intraperitoneálně).

Má silné abortivní a teratogenní účinky. Jako u všech rozpustných solí dvojmocného olova byla i u této látky prokázána na laboratorních zvířatech také karcinogenicita.

Zajímavosti

Ve starověku v Římě vyráběný sirup sapa, používaný k výrobě populárních sladkých vín, obsahoval díky výrobním postupům vysoký obsah olověného cukru a předpokládá se, že stojí za úmrtím řady významných římských osobností.

Na otravu sladkým olovem patrně zemřel papež Klement II.; těžko ale říci, zda šlo o travičství, nebo o nežádoucí důsledek léčby.

Související články

• olovo
• otrava olovem
• kyselina octová

Externí odkazy

• Stručné informace