Octan olovnatý

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Octan olovnatý
Octan olovnatý
Obecné
Systematický název ethanoát olovnatý
Triviální název octan olovnatý
Ostatní názvy acetát olovnatý, olověný cukr, sladké olovo, Saccharum saturni
Latinský název Plumbum aceticum
Anglický název Lead(II) acetate
Německý název Blei(II)-acetat
Funkční vzorec Pb(C2H3O2)2
Sumární vzorec C4H6O4Pb
Vzhled bílý prášek nebo bezbarvé krystaly
Identifikace
Vlastnosti
Molární hmotnost 325,29 g/mol (bezvodý)
379,33 g/mol (trihydrát)
Teplota tání 280 °C (bezvodý)
75 °C (trihydrát)
22 °C (dekahydrát)
Hustota 3,25 g/cm3 (bezvodý)
2,55 g/cm3 (trihydrát)
1,69 g/cm3 (dekahydrát)
Index lomu 1,567 (trihydrát)
Rozpustnost ve vodě 44,39 g/100 ml (20 °C)
211 g/100 ml (50 °C)[1]
Krystalová struktura monoklinická
Bezpečnost
Toxický
Toxický (T)
Nebezpečný pro životní prostředí
Nebezpečný pro životní prostředí (N)
R-věty R61 R33 R48/22 R50/53 R62
S-věty S53 S45 S60 S61

GHS08 – látky nebezpečné pro zdraví
GHS08

GHS07 – dráždivé látky
GHS07

GHS09 – látky nebezpečné pro životní prostředí
GHS09

H-věty H360Df H332 H302 H373 H410
NFPA 704
Není-li uvedeno jinak, jsou použity jednotky
SI a STP (25 °C, 100 kPa).

Octan olovnatý (Plumbum aceticum, Saccharum saturni, též sladké olovo, olověný cukr; systematický název je ethanoát olovnatý) je jedovatá sloučenina olova s širokým využitím. Krystalizuje jako trihydrát a dekahydrát.

Příprava[editovat | editovat zdroj]

Připravuje se rozpouštěním oxidu olovnatého v ledové kyselině octové

PbO + 2 CH3COOH → (CH3COO)2Pb + H2O.

Vlastnosti[editovat | editovat zdroj]

Trihydrát octanu olovnatého se vyskytuje jako bezbarvý nebo bílý prášek, granulky nebo jednoklonné krystalky, slabě zapáchající po kyselině octové. Má nasládlou chuť a je dobře rozpustný ve vodě a glycerinu, hůře v ethanolu a acetonu.

Při teplotě 75 °C se zbavuje krystalické vody a mění se na bezvodý octan olovnatý, který se při teplotě kolem 280 °C rozkládá.

Na vzduchu za přítomnosti vlhkosti reaguje s oxidem uhličitým za vzniku špatně rozpustného uhličitanu olovnatého

(CH3COO)2Pb + CO2 + H2O → PbCO3 + 2 CH3COOH.

Použití[editovat | editovat zdroj]

Současné použití[editovat | editovat zdroj]

Je používán při barvení bavlny, jako součást impregnačních prostředků k nepromokavé úpravě tkanin, k ochraně dřeva proti vodě, k výrobě různých barev a natěrových hmot (jako sikativum), k přípravě jiných olovnatých solí (především uhličitanu olovnatého, chromanu olovnatého, solí vyšších alifatických kyselin, tzv. olovnatého mýdla), jako činidlo v analytické chemii, při výrobě kosmetických prostředků a parfémů a v medicíně (max. denní dávka 0,1 g).

Historické použití[editovat | editovat zdroj]

Starověcí Římané ho používali jako sladidlo a vyráběli ho vařením vinného moštu v olověných nádobách. Vzniklý sirup se nazýval defrutum a byl koncentrován na výsledný sirup zvaný sapa.

Ve středověku na počátku novověku se v silných dávkách (řádově gramy) používal k léčbě pohlavních chorob a déletrvajících průjmů. To vedlo v řadě případů k chronickým otravám olovem u pacientů, ovšem často až po předchozím zlepšení a po tak dlouhé době, že si jej tehdejší lékaři a léčitelé nedokázali s těmito příznaky spojit. Ještě poměrně nedávno se používal k léčbě průjmu ve veterinární praxi u dobytka.

V počátcích používání zbraní na černý střelný prach se používal k napouštění rostlinných vláken. Vznikl tak doutnák, hořící rychlostí cca 10 cm/hod i ve vlhkém podnebí. Využíval jej doutnákový zámek u mušket a arkebuz.

Toxicita[editovat | editovat zdroj]

Smrtící dávka pro člověka se udává obvykle 20–30 g; existují však údaje o úmrtí po podání již 5 g. Každopádně dlouhodobější konzumace dávek v řádu gramů vede k chronické otravě olovem. U laboratorních krys byla stanovena smrtná dávka LD50 4665 mg/kg při podání v potravě, resp. 200 mg/kg při injekční aplikaci do dutiny břišní (intraperitoneálně).

Má silné abortivní a teratogenní účinky. Jako u všech rozpustných solí dvojmocného olova byla i u této látky prokázána na laboratorních zvířatech také karcinogenicita.

Zajímavosti[editovat | editovat zdroj]

Ve starověku v Římě vyráběný sirup sapa, používaný k výrobě populárních sladkých vín, obsahoval díky výrobním postupům vysoký obsah olověného cukru a předpokládá se, že stojí za úmrtím řady významných římských osobností.

Na otravu sladkým olovem patrně zemřel papež Klement II.; těžko ale říci, zda šlo o travičství, nebo o nežádoucí důsledek léčby.

Související články[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Pradyot Patnaik. Handbook of Inorganic Chemicals. McGraw-Hill, 2002, ISBN 0-07-049439-8

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]