Octan olovnatý

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Octan olovnatý
Obecné
Systematický názevethanoát olovnatý
Triviální názevoctan olovnatý
Ostatní názvyacetát olovnatý, olověný cukr, sladké olovo, Saccharum saturni
Latinský názevPlumbum aceticum
Anglický názevLead(II) acetate
Německý názevBlei(II)-acetat
Funkční vzorecPb(C2H3O2)2
Sumární vzorecC4H6O4Pb
Vzhledbílý prášek nebo bezbarvé krystaly
Identifikace
Registrační číslo CAS301-04-2
Indexové číslo082-001-00-6
Vlastnosti
Molární hmotnost325,29 g/mol (bezvodý)
379,33 g/mol (trihydrát)
Teplota tání22 °C (dekahydrát)
Teplota rozkladu280 °C (bezvodý)
Teplota dehydratace75 °C (-3H2O, trihydrát)
Hustota3,25 g/cm3 (bezvodý)
2,55 g/cm3 (trihydrát)
1,69 g/cm3 (dekahydrát)
Index lomu1,567 (trihydrát)
Rozpustnost ve vodě44,39 g/100 ml (20 °C)
211 g/100 ml (50 °C)[1]
Struktura
Krystalová strukturamonoklinická
Bezpečnost
GHS08 – látky nebezpečné pro zdraví
GHS08
GHS09 – látky nebezpečné pro životní prostředí
GHS09
[2]
Nebezpečí[2]
H-větyH360Df H332 H302 H373 H410
R-větyR61 R33 R48/22 R50/53 R62
S-větyS53 S45 S60 S61
Není-li uvedeno jinak, jsou použity
jednotky SI a STP (25 °C, 100 kPa).

Některá data mohou pocházet z datové položky.

Octan olovnatý (Plumbum aceticum, Saccharum saturni, též sladké olovo, olověný cukr; systematický název je ethanoát olovnatý) je jedovatá sloučenina olova s širokým využitím. Krystalizuje jako trihydrát a dekahydrát.

Příprava[editovat | editovat zdroj]

Připravuje se rozpouštěním oxidu olovnatého v ledové kyselině octové

PbO + 2 CH3COOH → Pb(CH3COO)2 + H2O.

Vlastnosti[editovat | editovat zdroj]

Trihydrát octanu olovnatého se vyskytuje jako bezbarvý nebo bílý prášek, granulky nebo jednoklonné krystalky, slabě zapáchající po kyselině octové. Má nasládlou chuť a je dobře rozpustný ve vodě a glycerolu, hůře v ethanolu a acetonu.

Při teplotě 75 °C se zbavuje krystalické vody a mění se na bezvodý octan olovnatý, který se při teplotě kolem 280 °C rozkládá.

Na vzduchu za přítomnosti vlhkosti reaguje s oxidem uhličitým za vzniku špatně rozpustného uhličitanu olovnatého

(CH3COO)2Pb + CO2 + H2O → PbCO3 + 2 CH3COOH.

Použití[editovat | editovat zdroj]

Současné použití[editovat | editovat zdroj]

Je používán při barvení bavlny, jako součást impregnačních prostředků k nepromokavé úpravě tkanin, k ochraně dřeva proti vodě, k výrobě různých barev a natěrových hmot (jako sikativum), k přípravě jiných olovnatých solí (především uhličitanu olovnatého, chromanu olovnatého, solí vyšších alifatických kyselin, tzv. olovnatého mýdla), jako činidlo v analytické chemii, při výrobě kosmetických prostředků a parfémů a v medicíně (max. denní dávka 0,1 g).

Historické použití[editovat | editovat zdroj]

Starověcí Římané ho používali jako sladidlo a vyráběli ho vařením vinného moštu v olověných nádobách. Vzniklý sirup se nazýval defrutum a byl koncentrován na výsledný sirup zvaný sapa.

Ve středověku na počátku novověku se v silných dávkách (řádově gramy) používal k léčbě pohlavních chorob a déletrvajících průjmů. To vedlo v řadě případů k chronickým otravám olovem u pacientů, ovšem často až po předchozím zlepšení a po tak dlouhé době, že si jej tehdejší lékaři a léčitelé nedokázali s těmito příznaky spojit. Ještě poměrně nedávno se používal k léčbě průjmu ve veterinární praxi u dobytka.

V počátcích používání zbraní na černý střelný prach se používal k napouštění rostlinných vláken. Vznikl tak doutnák, hořící rychlostí cca 10 cm/hod i ve vlhkém podnebí. Využíval jej doutnákový zámek u mušket a arkebuz.

Toxicita[editovat | editovat zdroj]

Smrtící dávka pro člověka se udává obvykle 20–30 g; existují však údaje o úmrtí po podání již 5 g. Každopádně dlouhodobější konzumace dávek v řádu gramů vede k chronické otravě olovem. U laboratorních krys byla stanovena smrtelná dávka LD50 4 665 mg/kg při podání v potravě, resp. 200 mg/kg při injekční aplikaci do dutiny břišní (intraperitoneálně).

Má silné abortivní a teratogenní účinky. Jako u všech rozpustných solí dvojmocného olova byla i u této látky prokázána na laboratorních zvířatech také karcinogenicita.

Zajímavosti[editovat | editovat zdroj]

Ve starověku v Římě vyráběný sirup sapa, používaný k výrobě populárních sladkých vín, obsahoval díky výrobním postupům vysoký obsah olověného cukru a předpokládá se, že stojí za úmrtím řady významných římských osobností.

Na otravu sladkým olovem patrně zemřel papež Klement II.; těžko ale říci, zda šlo o travičství, nebo o nežádoucí důsledek léčby.

Související články[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Pradyot Patnaik. Handbook of Inorganic Chemicals. McGraw-Hill, 2002, ISBN 0-07-049439-8
  2. a b Lead(II) acetate. pubchem.ncbi.nlm.nih.gov [online]. PubChem [cit. 2021-05-23]. Dostupné online. (anglicky) 

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]