Apoštolský nuncius v Československu
Apoštolský nuncius v Československu byl diplomat na úrovni velvyslance zastupující Svatý stolec u vlády Československé republiky. V souladu s usnesením Vídeňského kongresu z roku 1815 byl doyenem diplomatického sboru.
Apoštolští nunciové v Československu v období 1. republiky[editovat | editovat zdroj]
První nuncius v ČSR odevzdal vládě své pověřovací listiny až v roce 1920. Vztahy mezi Svatým stolcem a Československem byly až na poměrně krátké období první republiky a poslední čtyři roky existence Československa značně napjaté a úřad nuncia v Československu byl po většinu času neobsazen.
Počáteční averzi se sice podařilo utlumit po opadnutí vypjatého antikatolicismu provázejícího vznik Československa a uzavření modu vivendi (1928) a vztahy se přechodně normalizovaly, avšak tento stav neměl dlouhého trvání.
Apoštolští nunciové v Československu po druhé světové válce[editovat | editovat zdroj]
Po druhé světové válce sice nunciatura obnovila činnost, ale nový zástupce Svatého stolce nebyl nunciem, ale o stupeň nižším internunciem. Svatý stolec tím splnil značně nestandardní a z hlediska diplomatických zvyklostí ponižující žádost československé vlády, která se tak snažila zabránit hrozícímu skandálu: sovětský diplomat Zorin totiž avizoval, že nehodlá uznat nuncia jakožto doyena diplomatického sboru (usurpoval si tento post pro sebe), načež ovšem jiní diplomaté (včele s britským) prohlásili, že za doyena samozřejmě budou považovat nuncia, nikoliv Zorina.
Po nástupu komunistického režimu, který zahájil kruté pronásledování katolické církve, se vztahy mezi Svatým stolcem a Československem zcela zhroutily. Internuncius Ritter musel pro nemoc opustit Československo už v roce 1948 a jeho zástupcem se stal chargé d’affaires Gennaro Verolino, kterého však komunistická vláda označila za personu non grata. Po něm měl převzít misi msgre. Ottavio de Liva, ale Československo mu odmítlo přiznat status chargé d’affaires a vyhostilo ho. Krátce poté pak zrušilo svůj zastupitelský úřad u Svatého stolce.
Apoštolští nunciové v Československu po roce 1989[editovat | editovat zdroj]
Přes občasné pokusy ze strany Svatého stolce diplomatické vztahy obnovit, zůstala nunciatura uzavřena až do pádu komunistického režimu. Až v roce 1990 se novým apoštolským nunciem v Československu stal Giovanni Coppa, který na tomto postu setrval až do rozpadu země, k němuž došlo 1. ledna 1993. V následujících letech zastával tuto funkci ale i nadále, a to v obou nástupnických státech.
Seznam nunciů v ČS(F)R[editovat | editovat zdroj]
- Clemente Micara (1920–1923)
- Francesco Marmaggi (1923–1925)
- Pietro Ciriaci (1928–1934)
- Saverio Ritter (1946–1950, internuncius, přítomen jen do 1948)
- Giovanni Coppa (1990–1993)
Odkazy[editovat | editovat zdroj]
Související články[editovat | editovat zdroj]
- Seznam apoštolských nunciů u císařského dvora (1529-1916)
- Apoštolský nuncius v České republice
- Apoštolský nuncius na Slovensku
- Apoštolská nunciatura v České republice
- Diplomatické vztahy mezi Vatikánem a Československem
Literatura[editovat | editovat zdroj]
- ŠMÍD, Marek, Apoštolský nuncius v Praze. Významný faktor v československo-vatikánských vztazích v letech 1920-1950, Brno 2015. ISBN 978-80-7325-362-2.
- KUKÁNOVÁ, Zlatuše, Od tolerance k nepřátelství. Diplomatické vztahy Československa s Vatikánem v letech 1945-1950. Semper paratus 3, ÚDV Praha 2014, s. 52-88. ISBN 978-80-86621-34-0.
- KUKÁNOVÁ, Zlatuše, Urovnání československo-vatikánských vztahů a jmenování nového nuncia v roce 1935. Paginae historiae - sborník Národního archivu, roč. 23, č. 1, 2015, s. 163-216. ISSN 1211-9768.
- KUKÁNOVÁ, Zlatuše, Nunciem a internunciem v jedné zemi. Diplomatické vztahy Československa s Vatikánem v letech 1939-1945. Securitas imperii, roč. 28, č. 1, 2016, s. 96-133. ISSN 1804-1612.
- HRABOVEC, Emilia, Die Nuntien in der Tschechoslowakei. Clemente Micara, Francesco Marmaggi, Pietro Ciriaci und Saverio Ritter, in: Hubert Wolf (Hg.), Eugenio Pacelli als Nuntius in Deutschland. Forschungsperspektiven und Ansätze zu einem internationalen Vergleich, Paderborn [u.a.] : Schöningh 2012, s. 177-196.