Antonín Kern
| Antonín Kern | |
|---|---|
 Antonín Kern na rytině Jana Balzera | |
| Narození | 12. prosince 1709 Děčín  České království |
| Úmrtí | 8. června 1747 (ve věku 37 let) Drážďany  Sasko |
| Národnost | česká |
| Vzdělání | ateliéry: Laurentio Rossi Giovanni Battista Pittoni |
| Povolání | malíř |
| Hnutí | pozdní baroko, rokoko |
| Významná díla | Zvěstování (5) |
| Mecenáš | August III. |
| Ovlivněný | Jan Kryštof Liška Petr Brandl |
 multimediální obsah na Commons | |
 Seznam děl v databázi Národní knihovny | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Antonín Kern, také Anton Körne nebo Franz Anton Kern (12. prosinec 1709 Děčín, 8. červen 1747 Drážďany) byl malíř české národnosti v období pozdního baroka a rokoka, činný v Praze, v severních Čechách a v Drážďanech.
Život a dílo[editovat | editovat zdroj]
Narodil se v rodině Antonína Václava Kerna, městského syndika a písaře v Děčíně, a jeho manželky Anny Markéty. Měl staršího bratra Benedikta (1704-1777), který byl rovněž malířem, a také restaurátorem. Absolvoval nižší gymnázium u jezuitů v Bohosudově a ve 13 letech ho otec odvezl do ateliéru saského dvorního malíře Laurentia Rossiho v Drážďanech, aby se vyučil malířem. Po jednoročním školení odejel se svým učitelem do Benátek, kde se jeho druhým učitelem malby stal Giovanni Battista Pittoni. Antonín u něj zůstal sedm let a poté se stal členem Akademie umění v Benátkách. S bratrem svého prvního učitele, Venturou Rossim, se vrátil zpět do Čech. V roce 1735 se dal zapsat jako student (s profesí:malíř) do matriky filozofické fakulty Univerzity Karlovy v Praze.
Do Drážďan byl povolán roku 1738 na svatbu saské princezny Marie Amálie s neapolským králem Karlem III. Kromě jiných zakázek tam dělal skicy pro oltář a nástropní malby katolického dvorního kostela. V roce 1738 obdržel od saského kurfiřta a polského krále Augusta III. grant na cestu do Říma, pravděpodobně spojený s pobytem u tamního malíře Francesca Trevisaniho.
V Drážďanech byl v roce 1741 jmenován dvorním malířem a sedm let (až do své předčasné smrti) pracoval na dvorních i soukromých zakázkách.
Dílo[editovat | editovat zdroj]
Raná tvorba 1730-1733[editovat | editovat zdroj]
Jeho raná díla se vyznačují závislostí na Pittonim:
- „Dvanáctiletý Ježíš mezi učenci“ 1730 (Norimberk, Germanisches Nationalmuseum)
- „Klanění pastýřů“, 1730 (soukromá sbírka Bologna)
- „Oběť Kristova“ (Muzeum umění Baltimore)
- „Vraždění betlémských neviňátek“ (Muzeum narodowe, Varšava)
Praha a severní Čechy 1734-1738[editovat | editovat zdroj]
Po návratu z Benátek tvořil v Praze pod vlivem malířů Jana Kryštofa Lišky a Petra Brandla, mimo jiné oltářní obrazy pro Loretu a strahovský kostel Nanebevzetí Panny Marie. Historické a mytologické scény si u něj objednával hrabě Černín.
- „Rinaldo a Armida v kouzelném lese“ (Galerie Städel, Frankfurt nad Mohanem)
- „Panna Marie trůnící mezi svatými Antonínem, Janem Nepomuckým, Václavem a Markétou“ (Praha, Národní galerie)
- „Svatý Norbert a svatý Augustin“ (Strahov)
- „Svatá Apoléna a svatá Háta“ (Kostel Narození Páně, Loreta, Praha)
- „Svatý Jan Evangelista na Patmu“ (Kostel Nanebevzetí Panny Marie v Oseku)
- „Svatá rodina“ (Krajské muzeum Teplice)
- „Lot se svými dcerami“ (dvě varianty: Augsburg, Städtische Kunstsammlung; Innsbruck, Ferdinandeum)
- „Obětování Polyxeny“ (GVU Litoměřice)
Drážďany 1738-1747[editovat | editovat zdroj]
V roce 1741 byl jmenován dvorním malířem saského kurfiřta v Drážďanech. Mezinárodní prostředí rozhodujícím způsobem určilo poslední fázi jeho malířského vývoje. Místo barokního historismu raných děl nyní mytologii užíval jako pouhou záminku k ilustraci přírody a k idylám. Hlavní díla:
- „Starověká obětní scéna“ (Vídeň, Österreichische galerie)
- protějškové scény „Venuše a Ceres“ a „Diana a Bacchus“ (Norimberk, Germanisches Nationalmuseum).
- protějškové obrazy „Jaro a Léto, „Podzim a Zima“ v cyklu „Čtyři roční období“, 1747 (Ermitáž, Petrohrad)
Význam[editovat | editovat zdroj]
Podle Kláry Garasové reprezentační lyrické pojetí Kernových figur ukazuje malíře jako průkopníka nového formálního jazyka, nejstaršího a nejvýraznějšího představitele rokokové malby ve střední Evropě.[1]
Odkazy[editovat | editovat zdroj]
Reference[editovat | editovat zdroj]
- ↑ Florian Hufnagl: Anton Kern, in: Neue Deutsche Biographie (NDB), sv. 11, Berlin 1977, s. 518-519 dostupné online
Literatura[editovat | editovat zdroj]
- HOROVÁ Anděla (ed.) a kolektiv: Nová encyklopedie českého výtvarného umění, 1. díl A-M, Academia, Praha 1999, s. 346 (autor hesla Michal Šroněk).
- HUFNAGL, Florian: Kern, Anton, in: Neue Deutsche Biographie (NDB), svazek 11, Berlin 1977, ISBN 3-428-11203-2, dostupné online.
- DLABAČ Bohumír Jan: Allgemeines historisches Künstler-Lexikon für Böhmen und zum Theil auch für Mähren und Schlesien. Theil 2: Prag 1815, s. 50 dostupné online
Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu Antonín Kern na Wikimedia Commons - Österreichische galerie belvedere
