Albert Nostitz-Rieneck
| Albert Nostitz-Rieneck | |
|---|---|
 Albert Nostitz-Rieneck cca r. 1856 | |
| Poslanec Říšské rady | |
| Ve funkci: 1861 – 1861 | |
| Poslanec Českého zemského sněmu | |
| Ve funkci: 1861 – 1871 | |
| Nejvyšší maršálek Českého království | |
| Ve funkci: 1861 – 1863 | |
| Nástupce | Karl von Rothkirch-Panthen |
| Ve funkci: 1866 – 1867 | |
| Předchůdce | Karl von Rothkirch-Panthen |
| Nástupce | Edmund Hartig |
| Ve funkci: 1870 – 1871 | |
| Předchůdce | Adolf Auersperg |
| Nástupce | Jiří Kristián Lobkowicz |
| Stranická příslušnost | |
| Členství | konzervativní velkostatek |
| Narození | 23. srpna 1807 Trmice  Rakouské císařství |
| Úmrtí | 25. ledna 1871 (ve věku 63 let) Praha  Rakousko-Uhersko |
| Rodiče | Jan Nepomuk z Nostitz-Rienecku a Antonie Josefa Šliková |
| Příbuzní | Heřman z Nostitz-Rienecku (sourozenec) |
| Alma mater | Karlo-Ferdinand. univerzita |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
| otec | Johann Nepomuk von Nostitz-Rieneck |
|---|---|
| bratr | Hermann von Nostitz-Rieneck |
| synovec | Albert Nostitz-Rieneck |
| manželka | Adelheid von Puteani |
| dcera | Marie Antonie Gabriela |
Hrabě Albert Franz Nostitz-Rieneck, též Nostic (23. srpna 1807 Trmice[1] – 25. ledna 1871 Praha)[2], byl rakouský a český šlechtic z rodu Nosticů a politik, v 2. polovině 19. století nejvyšší maršálek Království českého; stoupenec českého státoprávního programu.
Život
Na Karlo-Ferdinandově univerzitě v Praze studoval filozofii a práva. Roku 1828 vstoupil do státních služeb jako pracovník pražského gubernia. Již tehdy byl politicky aktivní. V letech 1842–1861 zasedal na stavovském Českém zemském sněmu, kde po celé toto období zastával i funkci člena zemského výboru.[2]
V předbřeznové éře patřil mezi tzv. stavovskou opozici. Během revolučního roku 1848 se rychle zapojil do vrcholné politiky. Již počátkem března 1848, po zprávách o revolučním pohybu ve Francii a Německu, požádal jménem stavovské opozice o urychlené svolání zemského sněmu a o jeho přiměřené rozšíření o reprezentanty dalších složek populace. 28. května 1848 ho místodržící (guberniální prezident) Leopold Lev Thun-Hohenstein jmenoval za člena nově ustavené prozatímní vládní rady spolu s dalšími předáky české i českoněmecké šlechtické a měšťanské elity.[3] V letech 1848–1849 podnikl několik misí k císařskému dvoru provizorně sídlícímu v Innsbrucku.[2] Takto například jednal v Innsbrucku 2. června 1848 (byl tam vyslán společně s Františkem Ladislavem Riegrem).[4] Podílel se na dojednávání politických změn a daňových úprav souvisejících se zrušením poddanství.[2]
Politicky aktivní zůstal i v éře neoabsolutismu. V roce 1853 byl členem poradního výboru pro nový honební zákon a v roce 1854 ve výboru pro zákon na podporu chudiny. V letech 1851 - 1861 byl prezidentem sdružení cukrovarského průmyslu (Central-Verein für Rübenzucker-Industrie) v Rakousko-Uhersku a členem představenstva České hypoteční banky. Byl též prezidentem hudební konzervatoře v Praze.[2]
Po obnovení ústavní vlády se zapojil i do parlamentní politiky. Již v roce 1860 byl jmenován do Rozmnožené Říšské rady, která byla provizorním poradním orgánem na cestě k ústavní reformě.[5] Společně s dalším předákem české šlechty Jindřichem Jaroslavem Clam-Martinicem se v tomto vládním tělesu ještě profilovali jako stavovští reprezentanti, nikoliv představitelé etnicky českého národního a státoprávního hnutí. Česká občanská elita vedená Palackým a Riegrem totiž zatím nedospěla ke koordinaci svých kroků s historickou šlechtou.[6] V zemských volbách roku 1861 se stal poslancem Českého zemského sněmu za nesvěřenecké velkostatky.[7] Zemský sněm ho roku 1861 delegoval i do Říšské rady (tehdy ještě volené nepřímo) za Čechy (kurie velkostatkářská). 8. června 1861 složil slib. Rezignace na mandát byla oznámena dopisem 3. listopadu 1861 poté, co mu nebyla schválena dovolená.[8] K roku 1861 se uvádí jako statkář, tajný rada a nejvyšší maršálek český, bytem v Praze.[9] Hlavní arénou jeho politické kariéry ovšem zůstal zemský sněm. Do sněmu byl za poslance zvolen ještě v zemských volbách v lednu 1867.[10] V krátce poté konaných zemských volbách v březnu 1867 neuspěl, protože v nich mezi šlechtou (ve velkostatkářské kurii triumfovala centralistická, provídeňská skupina. Do sněmu se vrátil po zemských volbách v roce 1870.[11] V období let 1861–1863 a znovu 1866–1867 a 1870–1871 zastával funkci Nejvyššího maršálka Království českého (tedy předsedy zemského sněmu a nejvyššího představitele zemské samosprávy).[2] Jeho první instalace na tento post v roce 1861 ještě neproběhla volbou, ale jmenováním na základě přání panovníka, oznámeného na první schůzi sněmu.[12]
Patřil ke Straně konzervativního velkostatku, která od roku 1861 úzce spolupracovala se staročeskou stranou (Národní strana), podporovala federalistické uspořádání monarchie a české autonomistické požadavky. Během jedné z prvních schůzí Říšské rady v létě roku 1861 podepsal po zostřujících se slovních soubojích mezi federalisty a centralisty interpelaci třiadvaceti českých poslanců, kteří po vládě požadovali objasnění pozice vlády vůči útokům, které obsahují těžkou pohanu české koruny a důstojnosti královské. V roce 1865 přednesl při zahájení dalšího zasedání zemského sněmu jménem české historické šlechty návrh na vypracování děkovného prohlášení císaři, jež obsahovalo toužebné přání, aby se nechal korunovat českým králem.[13]
Naposledy se ještě výrazněji v tuzemské politice projevil v květnu 1870, kdy předsedal schůzce české šlechty a občanských politiků, která měla sjednotit pozice pro blížící se jednání s představiteli nové vlády Alfreda von Potockého, jež jevila zájem o urovnání česko-rakouského napětí.[14]
Rodina
Jeho otec byl důstojník Johann Nepomuk von Nostitz-Rieneck (1768–1840). Bratr Hermann von Nostitz-Rieneck (1812–1895) byl rakouským generálem. Synovec Albert Nostitz-Rieneck (1843–1929) proslul rovněž jako generál. Roku 1862 se v Praze oženil s Adelheid von Puteani (1823–1904), se kterou měl dceru Marii Antonii Gabrielu (1863–1934).
Odkazy
Reference
- ↑ Matriční záznam o narození a křtu farnosti Trmice
- ↑ a b c d e f Österreichisches Biographisches Lexikon 1815–1950. Bd. 7. Wien: [s.n.], 2003-2011. Dostupné online. ISBN 978-3-7001-3213-4. Kapitola Nostitz-Rieneck, Albert Franz Gf. von (1807-1871), Politiker, s. 155. (německy)
- ↑ URBAN, Otto. Česká společnost 1848-1918. Praha: Svoboda, 1982. S. 22, 39.
- ↑ URBAN, Otto. Česká společnost 1848-1918. Praha: Svoboda, 1982. S. 39.
- ↑ URBAN, Otto. Česká společnost 1848-1918. Praha: Svoboda, 1982. S. 144-145.
- ↑ URBAN, Otto. Česká společnost 1848-1918. Praha: Svoboda, 1982. S. 164.
- ↑ Národní listy 27. 3. 1861, http://kramerius.nkp.cz/kramerius/PShowPageDoc.do?id=6086937&picp=&it=&s=djvu
- ↑ Databáze stenografických protokolů a rejstříků Říšské rady z příslušných volebních období, http://alex.onb.ac.at/spa.htm.
- ↑ http://alex.onb.ac.at/cgi-content/alex?aid=spa&datum=0001&page=134&size=45
- ↑ http://www.psp.cz/eknih/1867skc/1/stenprot/001schuz/s001001.htm
- ↑ http://www.psp.cz/eknih/1870skc/1/stenprot/001schuz/s001002.htm
- ↑ URBAN, Otto. Česká společnost 1848-1918. Praha: Svoboda, 1982. S. 166.
- ↑ URBAN, Otto. Česká společnost 1848-1918. Praha: Svoboda, 1982. S. 171, 196.
- ↑ URBAN, Otto. Česká společnost 1848-1918. Praha: Svoboda, 1982. S. 243.
Literatura
- http://www.biographien.ac.at/oebl_7/155.pdf / : Österreichisches Biographisches Lexikon 1815–1950 (ÖBL). Band 7. Verlag der Österreichischen Akademie der Wissenschaften, Wien 1978, ISBN 3-7001-0187-2, S. 155
Externí odkazy
Obrázky, zvuky či videa k tématu Albert František z Nostic-Rienecku na Wikimedia Commons - Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je Albert Nostitz-Rieneck
