Albert Grisar

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Albert Grisar (kolem 1850)
Albert Grisar (fotografie)

Albert Grisar (26. prosince 1808 Antverpy - 15. června 1869, Asnières-sur-Seine, Francie) byl belgický operní skladatel činný zejména v Paříži v oboru opéra comique.

Život[editovat | editovat zdroj]

Albert Grisar pocházel z bohaté obchodnické rodiny v Antverpách; jeho otec pocházel z Německa (Nasavska), matka z francouzského Rouenu. V Antverpách získal i první hudební vzdělání u (Jeana-Françoise-)Josepha Janssense (1801-1835, žáka Jeana-Françoise Lesueura); jeho idolem byl již tehdy skladatel komických oper François-Adrien Boieldieu. Současně se však jako nejstarší syn zaučoval v rodinném podniku, ačkoli postrádal obchodního ducha. Roku 1829 jej otec vyslal na zkušenou ke svému obchodnímu partnerovi v Liverpoolu, když však ve Francii vypukla Červencová revoluce, opustil své místo a odešel do Paříže a s francouzskými dobrovolníky se vydal i do revolučního Bruselu. Otec si však tuto aktivitu nepřál a nechal syna poslat raději zpátky do Paříže, kde mu povolil studium u Antonína Rejchy. Od té doby se Grisar věnoval jen hudbě; případné výpadky příjmů mu po celý život hradili jeho čtyři mladší bratři, kteří pokračovali v úspěšném podnikání.

První hudební úspěch zažil Grisar poté, co na návštěvě v rodných Antverpách roku 1832 byla na soukromé oslavě provedena jeho romance La Folle (na slova Porreta de Morvan). Její ohlas přesvědčil Grisara, aby melodii nechal vydat a nabídl ji slavnému tenoristovi Adolphu Nourritovi, který tehdy pobýval v Bruselu. Nourrit ji provedl s velkým úspěchem a do svého repertoáru ji zařadily i jiné pěvecké osobnosti. Úspěch přinesl Grisarovi zakázku na první komickou operu Nemožná svatba (Le Mariage impossible), kterou uvedlo bruselské a antverpské divadlo roku 1833. Grisar získal první oficiální uznání a stipendium od belgické vlády.

Poté se Grisar opět usadil v Paříži, kde roku 1836 uvedl svou první pařížskou operu Sarah (v Opéra-Comique) a následovalo několik dalších děl, z nichž největší přízeň zaznamenala Zázračná voda (L'Eau merveilleuse) v Théâtre de la Renaissance. Na řadě děl spolupracoval se svým celoživotním přítelem Friedrichem von Flotowem. Roku 1840 však odešel na osm let do Itálie, kde se věnoval především studiu hudby, zejména italské opery buffy. Nějakou dobu byl v Neapoli žákem Saveria Mercadanta.

Pěvkyně Pauline Marchandová („Mme. Colson“) jako ďáblice v Grisarových Les Amours du diable, 1853

Tam i na jiných italských místech také z pověření belgické vlády zkoumal hudbu belgických autorů v italských církevních archivech. Po svém pobytu v Neapoli se definitivně usadil v Paříži. Ještě před jeho návratem uvedla v únoru 1848 Opéra-Comique první plod Grisarova italského studia a rovněž jeho první trvalejší divadelní úspěch, operu s názvem Gille únoscem (Gille je belgická karnevalová postava) inspirovanou commedií dell'arte.

První polovina 50. let 19. století byla Grisarovým nejplodnějším obdobím a vrcholem jeho kariéry. Tehdy vznikly jeho nejhranější opery Les Porcherons (1850), Dobrou noc, pane Pantalone (Bonsoir, Monsier Pantalon, 1851), Ďábelské lásky (Les Amours du diable, 1853) a Zahradníkův pes (Le chien du jardinier, 1855). Ty měly i značný mezinárodní úspěch. Nejpopulárnější z nich, jednoaktovky Pana Pantalona a Zahradníkova psa, hrálo s úspěchem i pražské Prozatímní divadlo a Národní divadlo. Naproti tomu pokus o vážnější obor (Bruggský zvoník - Le carilloneur de Bruges, 1852) ukázal meze jeho talentu.

Po roce 1855 Grisar čím dále tím více upadal do depresí. Přestože stále usilovně pracoval, stával se nespolehlivým a nesoustředěným; řada jeho projektů z této doby nebyla nikdy dokončena. Z jeho pozdějších děl zaujala jen pohádková Kouzelná kočka (La Chatte merveilleuse, 1862). Zemřel náhle 15. června 1869 na letním bytě v Asnières u Paříže.

Grisarova hudba se vyznačuje humorem, lehkostí a gracií, většinou však nedosahuje psychologické hloubky, hudební motivy jsou jen minimálně rozvíjeny a zejména ranější díla trpí problémy v instrumentaci.

Od počátku 20. století upadla Grisarova jevištní díla prakticky v zapomnění, což je osud většiny děl klasické opéry comique. Dnes jsou uváděna velmi zřídka a spíše menšími divadly, pro která jsou vhodná svými menšími hudebními nároky. V roce 2007 například hrálo obě Grisarovy nejznámější aktovky divadlo v Neuburgu an der Donau.

Dílo[editovat | editovat zdroj]

Komické opery:

Český název Původní název Počet dějství Libreto Datum premiéry (a české premiéry) Místo, divadlo
Nemožná svatba Le Mariage impossible 2 Porret de Morvan na základě vaudevillu Mélesvilla (vl. jm. Anne-Honoré-Joseph baron de Duveyrier) a Pierra-Françoise-Adolpha Carmouche 4. března 1833 Brusel, Théâtre de la Monnaie
Sarah aneb Sirotek z Glencoe Sarah, ou l'Orpheline de Glencoé 2 Mélesville) 26. dubna 1836 Paříž, Théâtre de l'Opéra-Comique
Rok 1000 L'An Mil 1 Mélesville, Paul Foucher 23. června 1837 Paříž, Théâtre de l'Opéra-Comique
Švýcarka v Trianonu La Suisse à Trianon 1 Jules-Henri Vernoy de Saint-Georges a Adolphe de Leuven (vl. jm. Adolphe Ribbing) 8. března 1838 Paříž, Théâtre des Variétés
Lady Melvil (spolu s Friedrichem von Flotowem) Lady Melvil 3 Jules-Henri Vernoy de Saint-Georges a Adolphe de Leuven 15. listopadu 1838 Paříž, Théâtre de la Renaissance
Zázračná voda (spolu s Friedrichem von Flotowem) L'Eau merveilleuse 2 Thomas Sauvage 30. ledna 1839 Paříž, Théâtre de la Renaissance
Ztroskotání Medúzy (spolu s Friedrichem von Flotowem a Augustem Pilatim) Le Naufrage de la Méduse 4 Hippolyte a Théodore Cogniardovi 31. května 1839 Paříž, Théâtre de la Renaissance
Převleky Les Travestissements 1 Deslandes 16. listopadu 1839 Paříž, Théâtre de l'Opéra-Comique
Opera u dvora (spolu s Adrienem Boieldieuem, zčásti pasticcio) L'Opéra à la Cour 3 Eugène Scribe a Jules-Henri Vernoy de Saint-Georges 16. července 1840 Paříž, Théâtre de l'Opéra-Comique
Gille únoscem Gille ravisseur 1 Thomas Sauvage na námět Thomase d'Hèle 21. února 1848 Paříž, Théâtre de l'Opéra-Comique
Les Porcherons (aneb Osudné dostaveníčko) Les Porcherons 3 Thomas Sauvage a Jules Joseph Gabriel de Lurieu 12. ledna 1850 Paříž, Théâtre de l'Opéra-Comique
Dobrou noc, pane Pantalone Bonsoir, Monsieur Pantalon 1 Lockroy (vl. jm. Joseph-Philippe Simon) a Porret de Morvan 19. února 1851 (28. dubna 1871) Paříž, Théâtre de l'Opéra-Comique (Praha, Prozatímní divadlo)
Bruggský zvoník Le Carilloneur de Bruges 3 Jules-Henri Vernoy de Saint-Georges 20. února 1850 Paříž, Théâtre de l'Opéra-Comique
Ďábelské lásky Les Amours du diable 4 Jules-Henri Vernoy de Saint-Georges 11. března 1853 Paříž, Théâtre-Lyrique
Zahradníkův pes Le Chien du jardinier 1 Lockroy a Eugène Cormon (vl. jm. Pierre-Étienne Piestre) 16. ledna 1855 (7. listopadu 1872) Paříž, Théâtre de l'Opéra-Comique (Praha, Prozatímní divadlo)
Cesta kolem mého pokoje Voyage autour de ma chambre 1 Duvert a Lauzanne 12. srpna 1859 Paříž, Théâtre de l'Opéra-Comique
Žalářník od svatého Jakuba (revidovaná Lady Melvil) Le Joaillier de Saint-James 3 Jules-Henri Vernoy de Saint-Georges a Adolphe de Leuven, upravil Eugène Labiche 17. února 1862 Paříž, Théâtre de l'Opéra-Comique
Kouzelná kočka La Chatte merveilleuse 3 Dumanoir a Adolphe-Philippe d'Ennery (vl. jm. Dennery) 18, března 1862 Paříž, Théâtre-Lyrique
Koktání z lásky Bégaiements d'amour 1 Charles (vl. jm. Charlemagne) Deulin a Émil-Fernand hrabě de Najac 8. prosince 1864 Théâtre-Lyrique
Dvanáct nevinných Douze innocents 1 Émil-Fernand hrabě de Najac 19. října 1865 Paříž, Théâtre des Bouffes-Parisiens
Proces (opereta) Le Procès 1 Élisabeth-Françoise Adam-Boisgontier červenec 1867 publikováno v Journal de demoiselles

Mezi nedokončenými partiturami jsou Riquet à la houppe, Rigolo, Afraja, Le Parapluie enchanté.

Vedle svých jevištních děl publikoval Grisar kolem 50 písní, které označoval jako „romance“, z nichž nejpopulárnější byly Šílená (La Folle), Klášterní pradleny (Laveuses du Couvent), Sbohem, krásné břehy Francie (Adieu, beau rivage de France).

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • POUGIN, Arthur. Albert Grisar. Étude artistique. Paris : L. Hachette et cie., 1870. S. 302. (francouzsky)  Dostupné online
  • MERCIER, Philippe. Encore un émule de Grétry: Albert Grisar (1808-1869), éléments pour une nouvelle notice biographique. Revue belge de Musicologie / Belgisch Tijdschrift voor Muziekwetenschap. , roč. 1993, 47, s. 151-155. Dostupné online [cit. 14.7.2010]. (francouzsky) 
  • Albert Van der Linden: Albert Grisar. In: Die Musik in Geschichte und Gegenwart. 1. vydání. Bärenreiter, Kassel 1949–1987, sv. 5, s. 932 a násl.