Africká fialka

Africká fialka
Saintpaulia ionantha
Vědecká klasifikace
Říše: rostliny (Plantae) Podříše: cévnaté rostliny (Tracheobionta) Oddělení: krytosemenné (Magnoliophyta) Třída: dvouděložné (Magnoliopsida) Řád: hluchavkotvaré (Lamiales) Čeleď: podpětovité (Gesneriaceae) Rod: Saintpaulia Hermann Wendland (1893)

Africká fialka (Saintpaulia) je pokojová rostlina, která byla objevena na svazích dnešní Tanzanie v roce 1892. Za dobu od objevení bylo vyšlechtěno 12 000 odrůd.

Výhodou této rostliny je její nenáročné pěstování a množení. Lze ji pěstovat při pokojových teplotách po celý rok i v bytech s ústředním topením.

Původ

Africkou fialku objevil Baron Walter von Saint Paul Illaire v Tanzanii. Baron sebrané fialky africké poslal otci do Německa, který je předal Hermannu Wendlandovi, řediteli Královské botanické zahrady v Herrenhausenu. Wendland jako první fialku africkou zařadil do čeledi podpětovitých (Gesneriaceae) a pojmenoval rodovým názvem Saintpaulia na počest Saint Paulovy rodiny.

O rok později byly fialky vystavovány na mezinárodní zahradnické výstavě v Belgii. Ve 20. století se dostaly fialky africké do Spojených států. Zde se začaly pěstovat ve velkém. Později se začaly vytvářet i kluby a společnosti amatérských pěstitelů fialek afrických. Tyto rostliny zaujaly velké množství lidí na celém světě a například jen Finsko ročně vyprodukuje a prodá milion rostlin.

Popis

Rostlina dorůstá výšky 10-15 cm a šířky 38 cm i více. Miniaturní odrůdy jsou průměrně 15 cm široké.

Listy africké fialky jsou křehké a pokryté jednoduchými chlupy. Některé druhy vytvářejí přízemní listovou růžici. Obvyklé jsou také rostliny s větvenou lodyhou. Základní tvar listu je srdčitý či vejčitý s tupou špičkou. Listy mohou být vroubkované, celokrajné nebo lžícovitě prohnuté. Fialky mohou mít i různé barvy listů. Nejčastěji nacházíme listy v mnoha různých odstínech zelené, avšak může se na nich objevovat i barva bílá, růžová či vínově červená.

Květy vyrůstají v řídkých vidlanech, popřípadě jednotlivě. Jsou rozlišeny na kalich a korunu. Kalich je tvořen pěti kališními lístky, koruna vznikla srůstem pěti korunních plátků. Podstatnými částmi květu jsou rostlinné reprodukční orgány: tyčinky a pestík. Tyčinky jsou samčí reprodkuční orgány, které se skládají z nitky a prašníku. Pestík je samičí reprodukční orgán, který vzniká srůstem plodolistů. Sestává z blizny, čnělky a semeníku. Barevná škála květů je velmi široká. Výjimku netvoří ani květy žíhané.

Přestože rostlina může kvést kdykoliv během roku, vytváří v období od listopadu do března zpravidla méně květů.

Nároky na stanovištní podmínky

Saintpaulia

Pro pěstování fialek afrických je třeba dodržovat vhodnou zálivku, složení substrátu pro mladé a dospělé rostliny, světelné i teplotní podmínky a vhodné hnojení.

Světlo

Světlo je velmi důležitým činitelem pro život rostliny. Fialky africké žily na okrajích lesů a pasek, proto vyžadují světlá místa. Většinou se pěstují na okenních parapetech, které jsou po část dne ozařované slunečními paprsky. Je však třeba chránit rostliny před poledním úpalem.

Některé druhy se před přímým žárem chrání uzavíráním růžice listů. Listy mohou žloutnout a ztrácet přirozený lesk. Často také dochází k deformacím listových čepelí a květů. Při nedostatku světla rostlina přestává kvést nebo kvete jen zřídka.

Teplota

Ve volné přírodě rostou fialky v rozmezí 15 až 27 °C. Klesne-li teplota pod 15 °C na delší dobu, listy se začnou kroutit dolů, květy budou deformované a bez výrazného zbarvení. Teplota v rozmezí 20–25 °C je pro pěstování fialek nejvýhodnější. Pro založení květů jsou optimální teploty 20 až 22 °C ve dne a 18 až 20 °C v noci. Rostlina špatně snáší náhlé změny teploty a průvan. Sníží-li se teplota pod 10° C, rostlina začne hynout nebo přestane růst.

Substrát

Africké fialky se vyskytují ve vlhkých tropických lesích ve skalních štěrbinách či převisech. Většinou rostou na kamenitém nebo hlinitém podkladě. Hybridní fialky nejčastěji prospívají ve speciálně sestavených směsích. V silně kyselých půdách rostlinám vadnou poupata a žloutnou listy. Ideální jsou substráty kyselé (pH 5,5) až neutrální (pH 7).

Vlhkost vzduchu

Vlhký vzduch je velmi důležitý faktor pro kvetení fialek. V teplém a suchém vzduchu rostliny příliš neprospívají. Pokud se fialky nacházejí v prostorech s nízkou vlhkostí vzduchu, je třeba tuto vlhkost zvýšit, a to buď rozmístěním několika lahví s vodou mezi rostliny (odpařováním vody z lahví se zvýší vlhkost) nebo zvlhčovat vzduchu rosením (rosení navíc fialkám smývá nečistoty z jejich listů).

Zálivka

Africké fialky snášejí mnohem lépe sucho než nadbytek vody. Časté zalévání a přemokřování vede k uhnití rostliny. Zemina se však nesmí nechat ani přeschnout. Rostlina se zalévá jednou až dvakrát týdně a zalévání je vhodnější provádět do misky. Přibližně jednou za měsíc je třeba rosliny zalít vrchem, aby došlo k propláchnutí solí nahromaděných na povrchu zeminy. Zaléváme zásadně vodou o pokojové teplotě nebo o něco málo teplejší. Příliš studená voda může způsobit nachlazení kořenů a hnědnutí listů.

Hnojení

Nadbytek i nedostatek živin způsobují poruchy metabolismu rostliny, proto musí být výživa fialek afrických vyvážená. V období plné vegetace je třeba hnojit častěji a v období odpočinku se rostlina hnojí jen velmi málo. Základními živinami jsou draslík, dusík a fosfor. Draslík (K) reguluje vodní režim, má vliv na odolnost rostliny vůči chladu a suchu i vůči některým houbovým chorobám. Dusík (N) se do půdy dostává rozkladem organické hmoty a jeho nedostatek vede k nadměrnému vytahování listů a stonků nebo k nedostatečnému růstu a žloutnutí listů rozkladem chlorofylu. Nadbytek dusíku způsobuje nepřiměřený růst rostlin, které tak málo kvetou, jsou tmavě zelené a mohutné. Fosfor (P) plní v rostlinném těle roli přenašeče energie, při jehož nedostatku fialka přestává růst.

Choroby a škůdci

Podobně jako ostatní rostliny i fialky africké trpí chorobami a škůdci. Není jich sice mnoho, ale při jejich větším výskytu mohou způsobit potíže. Vhodné je provádění pravidelných preventivních postřiků proti chorobám a škůdcům. Substrát pro výsevy a množení se navíc nechává sterilizovat teplem. Nové rostliny, které pocházejí z cizího prostředí, je vhodné izolovat od ostatních po dobu čtyř týdnů.

Choroby

• Virová bronzovitost – Přenašeči této choroby jsou třásněnky, které také řadíme mezi škůdce fialek afrických. Příznaky jsou různé. Většinou rostlina přestává růst, deformuje se jí čepel a odumírají listy.
• Padlí saintpaulie – Tato choroba se nevyskytuje výhradně jen u fialek afrických, ale napadá širokou škálu ostatních rostlin. Její příčinou je houba, která vytváří na listech bílý povlak. Nejvhodnější ochranou je postřik rostlin.
• Hniloba kořenového krčku – Je způsobována houbami rodů Phytophthora a Pythium. Její přítomnost se projevuje žloutnutím, chřadnutím a rychlým odumíráním rostliny. Kořeny, kořenové krčky a báze řapíku hnědnou a hnijí. Šíří se prostřednictvím výtrusů. Houba, která způsobuje odumírání mladých rostlinek a řízků, se nazývá Rhizoctonia solani (kořenomorka bramborová). Šíří se pouze podhoubím a způsobuje černání kořenového krčku.
• Botryotiniová skvrnitost – Dříve se nazývala jako šedá plíseň. Napadá květy, listy i poupata. Na zelených částech rostliny se nacházejí šedohnědé skvrny. Na jejich povrchu se tvoří konidie, kterými se plíseň šíří. Plíseň vytváří na odumřelých částech sklerocia, jež slouží k přečkání nepříznivých období. Šíření plísně podporuje vlhkost prostředí, nedostatečná výměna vzduchu, velké množství dusíku v substrátu a špatné světelné podmínky. Je tak třeba dbát o absolutní čistotu nádob a odstraňování všech odumřelých částí rostliny.

Škůdci

• Háďátko skleníkové – Tento parazit z kmene hlístic způsobuje žluté, vodnaté skvrny ostře ohraničené žilkami. Žije v listech a zde také klade svá vajíčka. Vhodnou ochranou proti háďátku je sterilizace půdy.
• Třásněnka západní – Dospělci třásněnky jsou 1 mm velcí. Mají žlutou až hnědou barvu a šíří se letem. Na listech vytváří světlé skvrny a někdy způsobuje deformaci listů. Vajíčka kladou na povrch rostliny, ale larvy žijí hlavně v květech. Třásněnka také může přenášet virovou bronzovitost.
• Roztočík jahodníkový – Tento roztoč způsobuje zakrňování rostlin, hnědnutí listů a jejich deformace. Žije na spodku listů a vysává z nich buněčný obsah. Rostlinu před tímto parazitem ochráníme snížením vlhkosti vzduchu a použitím přípravku proti sviluškám.

Zástupci

Známé druhy afrických fialek:

• Saintpaulia brevipilosa
• Saintpaulia confusa
• Saintpaulia difficilis
• Saintpaulia diplotricha
• Saintpaulia goetzeana
• Saintpaulia grandifolia
• Saintpaulia grotei
• Saintpaulia intermedia
• Saintpaulia ionantha
• Saintpaulia magungensis
  • Saintpaulia magungensis minima
  • Saintpaulia magungensis occidentalis
• Saintpaulia nitida
• Saintpaulia orbicularis
  • Saintpaulia orbicularis purpurea
• Saintpaulia pendula
  • Saintpaulia pendula kizarae
  • Saintpaulia pendula pendula
• Saintpaulia pusilla
• Saintpaulia rupicola
• Saintpaulia shumensis
• Saintpaulia teitensis
• Saintpaulia tongwensis
• Saintpaulia velutina

Odkazy

Literatura

• STANZEL, Jan - JAMRIŠKA, Belo: Africké fialky a jejich příbuzní. Grada Publishing. Praha 2006
• HIEKE, Karel: Pokojové rostliny. Státní zemědělské nakladatelství. Praha 1986

Externí odkazy

• Africke-fialky.mysteria.cz
• Africkafialka.wbs.cz
• Saintpaulia.websnadno.cz