Přeskočit na obsah

Nikola Márová

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Nikola Márová
Narození24. června 1980 (44 let)
Praha
Alma materTaneční konzervatoř v Praze (1990–1998)
Povolánítanečnice
OceněníPhilip Morris Ballet Flower Award (2002)
Cena Thálie (2007)
Cena Thálie (2017)
Seznam děl v databázi Národní knihovny
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Chybí svobodný obrázek.

Nikola Márová (* 24. června 1980, Praha) je česká baletka, první sólistka Baletu Národního divadla v Praze a stálý host Baletu Státní opery, a to do sloučení obou souborů.

Životopis

[editovat | editovat zdroj]

Studium

[editovat | editovat zdroj]

Již v šesti letech začala s baletem v Přípravce baletu Národního divadla.[1] V letech 1990–98 vystudovala Taneční konzervatoř v Praze pod vedením Hany Vláčilové, Zdeny Nemcové a Pavla Ždichynce. V průběhu studií byla také dvakrát na stáži v Drážďanech.

Angažmá

[editovat | editovat zdroj]

Od roku 1999 působí v Národním divadle, od roku 2001 je zde sólistkou, od sezóny 2006–07 první sólistkou, což se jí povedlo jako nejmladší tanečnici v historii souboru.[2]

Začala v pas de trois v Labutím jezeru, ale brzy byla obsazována do hlavních rolí Marie (Louskáček), Olgy (Oněgin). Od roku 2004[3] tančí Odettu a Odilii v Labutím jezeru, v níž hostovala také ve Slovenském národním divadle v Bratislavě a pravidelně ve Státní opeře a kterou považuje za vrchol pro každou klasickou tanečnici.[4] Za ni také získala svoji první cenu Thálie za rok 2007.[5] Ve zdůvodnění nominace se mimo jiné uvádělo, že „pohybová kantiléna v adagiu, harmonie a plasticita póz, citlivé herecké vedení role zranitelné labutě Odetty v kontrastu se svůdnou a dynamickou Odilií rozkrývají zkušenosti mimořádné tanečnice“.[6][7]

Z rolí nastudovaných do představení Baletománíe vynikla hlavně jako Umírající labuť ve stejnojmenné legendární Fokinově choreografii. Tančila také Raymondu, Kitri nebo Biancu ve Zkrocení zlé ženy, ve Státní opeře Popelku a řadu sólových partů v moderních choreografiích (Kyliánova Symfonietta, Amerikana II., Jakin v baletu Ibbur ad.). Úspěchu dosáhla také jako Giselle nebo Myrtha v Giselle a nově v podobné romantické roli Sylphidy, v níž je slovy recenzentky Niny Vangeli „velkolepá i subtilní v roli plné stylových nuancí tanečních i hereckých“.[8]

V posledním nastudování baletu (Oněgin) podle Crankovy choreografie (premiéra únor 2020) získala titulní roli Taťány. Bývá obsazována do charakterních rolí, např. Pradlenka v baletním ztvárnění Kafkova díla Proces od Maura Bigonzettiho.

Rodina

[editovat | editovat zdroj]

V roce 2008 se provdala za svého kolegu z divadla, tanečníka a emeritního prvního sólistu, nyní baletního mistra Alexandra Katsapova. V srpnu 2011 se jim narodil syn Maxim.[9] V současnosti je provdána za dirigenta a klavíristu Jana Máru.[10]

Citát

[editovat | editovat zdroj]
„ Skvost, v němž Balanchine shrnul tradici vrcholné baletní estetiky a choreografické matematiky, je příležitostí pro taneční brilanci. Nikola Márová (v prvním obsazení) je zde baletní divou s obrovskou scénickou prezencí, jejíž pohyb je plovoucí a vznášivý, ale tělo zůstává velmi žensky hmotné a senzuální. Adam Zvonař se kolmým startem zaslouženě vyšvihl na jejího partnera, zastíněn jen jejím zjevem a zkušeností. “
— Nina Vangeli[11]

Baletní role, výběr

[editovat | editovat zdroj]
  • 1999 P. I. Čajkovskij: Oněgin, Olga, Stavovské divadlo, režie Vasilij Medveděv
  • 1999 P. I. Čajkovskij: Labutí jezero, Pas de trois, Státní opera, režie Vlastimil Harapes
  • 2000 Dítě a kouzla/Sinfonietta, Tančí, Princezna, Národní divadlo
  • 2000 P. I. Čajkovskij: Louskáček, Marie, Národní divadlo, režie Jurij Grigorovič
  • 2000 P. I. Čajkovskij: Šípková Růženka, Princezna Florina, Státní opera, režie Boris Bregvadze
  • 2001 A. K. Glazunov: Raymonda, Clemance, Národní divadlo, režie Jurij Grigorevič
  • 2002 Amerikana II, Tanečnice, Národní divadlo
  • 2002 Zpěvy země, Tančí, Stavovské divadlo
  • 2003 Zkrocení zlé ženy, Bianca, Národní divadlo
  • 2003 Motýlí efekt, Tančí, Národní divadlo
  • 2004 Rodinné album, Tančí, Stavovské divadlo
  • 2004 A. Ch. Adam: Giselle, Myrtha, Národní divadlo, režie Christopher Hampson
  • 2004 P. I. Čajkovskij, Youri Vamos: Louskáček-Vánoční příběh, Paní Cratchitová, Víla Vánoc, Národní divadlo
  • 2005 Petr Zuska, Václav Janeček: Baletománie, Grand pas de quatre, Korzár-Medora, Umírající labuť, Čajkovskij-Pas de deux, Mariin sen, Stavovské divadlo
  • 2005 Zbyněk Matějů: Ibbur aneb Pražské mystérium, Jakin-zlatá, Stavovské divadlo, režie Daniel Wiesner, Petr Zuska
  • 2006 Mozart? Mozart!, Alt-tanec, Národní divadlo
  • 2007 Česká baletní symfonie, Tančí, Národní divadlo
  • 2007 Petr Zuska: Brel-Vysockij-Kryl (Sólo pro tři), Tančí, Národní divadlo, režie Petr Zuska
  • 2008 Causa Carmen, „M“, Národní divadlo
  • 2008 La Sylphide/Napoli, La Sylphide, Národní divadlo
  • 2009 Extrém, Tančí, Nová scéna
  • 2009 Faust, Sabrina, Stavovské divadlo
  • 2009 P. I. Čajkovskij: Labutí jezero, Odetta/Odilie, Národní divadlo, režie Kenneth Greve
  • 2010 Svěcení jara, Tančí, Národní divadlo
  • 2011 Sergej Prokofjev: Popelka, Matka/Víla, Národní divadlo, režie Jean-Christophe Maillot
  • 2012 P. I. Čajkovskij: Šípková Růženka, Carabosse, víla strachu, Národní divadlo
  • 2012 George Balanchine, Jerome Robbins a William Forsythe: Amerikana III, Tančí, Státní opera
  • 2013 Sergej Prokofjev: Romeo a Julie, Královna Mab, Státní opera, režie Petr Zuska
  • 2014 Ludwig Minkus: La Bayadere, Nikia, Státní opera, režie Javier Torres
  • 2015 P. I. Čajkovskij, Petr Zuska: Louskáček a Myšák Plyšák, Máma, Hvězda, Národní divadlo, režie Petr Zuska
  • 2015 Ballettissimo, I.věta-hlavní pár, Hlavní pár, Státní opera
  • 2016 Sergej Prokofjev, Michael Corder: Sněhová královna, Sněhová královna, Státní opera, režie Michael Corder
  • 2017 Snění, Tančí jako hosté, Stavovské divadlo (Závěrečné představení Baletní přípravky ND)
  • 2017 Timeless, Matka, Národní divadlo
  • 2017 Petr Zuska: Chvění, Sólový pár, Národní divadlo, režie Petr Zuska
  • 2018 Jiří Kylián: Mosty času, Grand pas de quatre, tančí, Národní divadlo
  • 2019 Kafka: Proces, Pradlenka, Stavovské divadlo, choreografie Mauro Bigonzetii
  • 2019 Leonce a Lena, Rosetta, Stavovské divadlo, choreografie Christian Spuck
  • 2020 P. I. Čajkovskij: Oněgin, Taťána, choreogafie John Cranko
  • 2022 bpm, tančí, Národní divadlo
  • 2022 Sergej Prokofjev: 'Romeo a Julie, Julie, choreogafie John Cranko, Státní opera
  • 2022 Tramvaj do stanice Touha, Blanche, Stavovské divadlo, choreografie John Neumeier

Ocenění

[editovat | editovat zdroj]

Pedagogická činnost

[editovat | editovat zdroj]

Nikola Márová vyučuje balet na mistrovských kurzech. V roce 2020 otevřela v Praze se svým bývalým tanečním partnerem Michalem Štípou taneční školu s baletní přípravkou School of Dance.

Zajímavost

[editovat | editovat zdroj]

V červenci 2007 byla v pražské galerii Mánes výstava fotografií Nikoly Márové z dílny fotografa Pavla Brunclíka s názvem Geometrie nahoty.[13]

Odkazy

[editovat | editovat zdroj]

Reference

[editovat | editovat zdroj]
  1. ↑ Nikola Márová v databázi Archivu Národního divadla
  2. ↑ Jana. Nikola Márová – baletka [online]. 2007-11-13 [cit. 2008-02-28]. Dostupné online. 
  3. ↑ Zrodila se další labuť [online]. Divadlo.cz, 2004-01-07 [cit. 2008-02-28]. Dostupné online. 
  4. ↑ HRBOTICKÝ, Saša. Baletka Nikola Márová: Chvíli jsem Odetta, chvíli Odilie [online]. Novinky.cz, 2004-01-19 [cit. 2008-02-28]. Dostupné online. 
  5. ↑ KOVÁŘÍKOVÁ, Gabriela. Na Thálii má posvíceno Kratina i Stašová [online]. Denik.cz, 2008-02-01 [cit. 2008-02-28]. Dostupné online. 
  6. ↑ Nominace 2007 : Balet ženy [online]. Ceny Thálie, 2008 [cit. 2008-02-28]. Dostupné online. [nedostupný zdroj]
  7. ↑ ČTK. Ceny Thálie převzali herci Erik Pardus a Simona Stašová [online]. ČT24, 2008-03-29 [cit. 2008-03-29]. Dostupné online. 
  8. ↑ VANGELI, Nina. Sylphide nese romantiku z Dánska [online]. iHNED, 2008-02-26 [cit. 2008-02-28]. Dostupné online. 
  9. ↑ https://prekvapeni.kafe.cz/magazin/zajimavosti/rozhovory/vzdycky-jsem-vedela-ze-chci-byt-hlavne-mamou_1421.html
  10. ↑ https://operaplus.cz/zlata-praha-a-tanec-v-59-rocniku
  11. ↑ Nina Vangeli, Recenze Amerikana III, Hospodářské noviny, 30. 10.2012 In.: http://prazsky-zpravodaj.cz/kultura/balet-amerikana-iii-ktery-se-kona-11-2-2015-ve-statni-opere-v-praze/
  12. ↑ Thálii za činohru dostali Dočkalová a Bambas. Cenu za celoživotní mistrovství si odnesl Petr Kostka. Aktuálně.cz [online]. Economia, 2018-03-24, rev. 2018-03-24 [cit. 2018-03-24]. Dostupné online. 
  13. ↑ TRUBAČOVÁ, Lenka. Geometrie nahoty - rozhovor s P. Brunclíkem, N. Márovou a M. Štípou [online]. Taneční aktuality, 2007-07-18 [cit. 2008-02-29]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2008-03-03. 

Literatura

[editovat | editovat zdroj]
  • Lenka Trubačová: Baletky nejsou žádné fanatičky (Rozhovor s Nikolou Márovou), Lidové noviny 3.4.2011 In.: http://www.nikolamarova.estranky.cz/
  • Saša Hrbotický: Divadlo je jedna velká rodina (Rozhovor s Nikolou Márovou), Týdeník Rozhlas, č. 16, 5. 4. 2004

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]
Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Nikola_Márová&oldid=23559245“