Fylit
| Fylit | |
|---|---|
 Fylit (sbírky USGS) | |
| Zařazení | Metamorfovaná hornina facie zelených břidlic |
| Hlavní minerály | křemen, slídy, chlority, albit |
| Akcesorie | granát, kyanit |
| Textura | lepidoblastická, lístková |
| Barva | šedá, zelenošedá |
| Hustota | 2,55 až 3,00[1] |
Fylit je metamorfovaná hornina, vznikající přeměnou nízkého stupně (facie zelených břidlic) z jílovito-prachovitých usazených hornin, především břidlic. Má břidličnatou strukturu, tj. má rovnoběžné uspořádání částic. Díky své břidličnatosti se velmi dobře deskovitě štípe.
Hlavními minerály fylitů jsou křemen, chlority a slídy (sericit – světlá, biotit – tmavá). Termín fylit je používán poměrně nejednotně[2] většinou jen na základě makroskopického pozorování.
Termín fylit, z řeckého φύλλον (phýllon = list), zavedl v roce 1849 C. F. Neumann[3].
Složení fylitu[editovat | editovat zdroj]
Fylit je složen hlavně ze sericitu, chloritu, křemene (SiO2), albitu (NaAlSi3O8, živec sodný) a z tmavé slídy – biotitu. Příměs chloritu způsobuje šedozelenou barvu horniny, sericit fylitu dodává hedvábný lesk, kterým jej odlišujeme od sedimentárních jílových břidlic. Podle velikosti částic je fylit jemně zrnitý.
Charakteristickým znakem fylitů je též přítomnost sericitu, který na plochách břidličnatosti vytváří hedvábný lesk a chloritu, který zbarvuje horninu dozelena. Dalšími důležitými minerály jsou křemen a někdy i biotit, který může způsobovat tmavé zbarvení,[4] nebo živce. Někdy mohou fylity obsahovat i kalcit, grafit a jiné minerály. Granát a staurolit jsou typické hlavně pro výše přeměněné variety. Z akcesorií bývá přítomen turmalín, rutil, magnetit, pyrit a další.[5]
Vznik[editovat | editovat zdroj]
Fylit vzniká zvýšením teploty a tlaku. Další metamorfózou se z fylitu v důsledku nárůstu tlaku a teploty stává svor a později rula až migmatit. Je typickou regionálně přeměněnou horninou nižšího stupně ve facii zelených břidlic.
Vlastnosti[editovat | editovat zdroj]
Je to nejčastěji šedá, nažloutlá až zelenkavá hornina. Lesk je pozorovatelný zvláště na plochách břidličnatosti. V případě grafitické příměsí má tmavou barvu. Fylity se vyznačují velmi jemnou břidličnatostí, podle které mají i tenkou deskovitou odlučnost. Typická je porfyroblastická mikroskopická struktura. Velikost minerálů se pohybuje v rozpětí 0,1–1,0 mm. Textura je lepidoblastická. Svorové fylity jsou přechodnými horninami k výše metamorfovaným svorům.[5]
Výskyt[editovat | editovat zdroj]
Fylity se v ČR vyskytují v barrandienském proterozoiku středních a západních Čech (tzv. pokrývačské břidlice, Manětín, Rabštejn nad Střelou), v Krkonošsko-jesenické subprovincii, jak na české (například okolí Ještědu), tak polské straně hranic. Výskyty fylitů jsou známy i v okolí Železného Brodu, Kraslic, Chebu nebo Aše.[6]
Na Slovensku tvoří mohutné komplexy v Spišsko-gemerském rudohoří, zejména v gemeriku Volovských vrchů, též v některých zónách veporika, v harmonské skupině Malých Karpat a jinde.[5]
Využití[editovat | editovat zdroj]
Některé fylity se pro svou štěpnost těží a používají jako pokrývačské břidlice.[2]
Odkazy[editovat | editovat zdroj]
Reference[editovat | editovat zdroj]
V tomto článku byl použit překlad textu z článku Fylit na slovenské Wikipedii.
- ↑ On-line geologická encyklopedie - Tabulka 9. Pevnost v tlaku a hustota hlavních skupin hornin [online]. geology.cz, 29.5.2009. Dostupné online.
- ↑ a b On-line geologická encyklopedie - Fylit [online]. geology.cz, 5.8.2008. Dostupné online.
- ↑ Přehled názvů hornin [online]. geologie.estranky.cz, 19.11.2008. Dostupné online.
- ↑ Putiš, M. 2004: Petrografia metamorfovanýh hornín. Univerzita Komenského, Bratislava, 131 s.
- ↑ a b c Fylit [online]. mineraly.sk, 20.11.2008 [cit. 2016-03-02]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2016-03-04.
- ↑ Systematický přehled regionálně metamorfovaných hornin vsb.cz. geologie.vsb.cz [online]. [cit. 2016-03-02]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2011-04-19.
Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu fylit na Wikimedia Commons
