Šemanovice

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Šemanovice
Kostel sv. Jana Nepomuckého
Kostel sv. Jana Nepomuckého
Lokalita
Charaktermalá vesnice
ObecKokořín
OkresMělník
KrajStředočeský kraj
Historická zeměČechy
StátČeskoČesko Česko
Zeměpisné souřadnice
Základní informace
Počet obyvatel36 (2021)[1]
Katastrální územíŠemanovice (3,88 km²)
PSČ277 23
Počet domů47 (2011)[2]
Šemanovice
Šemanovice
Další údaje
Kód části obce14150
Kód k. ú.614157
Geodata (OSM)OSM, WMF
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Jak číst infobox Zdroje k infoboxu a českým sídlům.
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Šemanovice (německy Schemanowitz) jsou malá vesnice, část obce Kokořínokrese Mělník. Nacházejí se asi 2,5 km na severozápad od Kokořína (po silnici 5,5 km). Ve vsi bylo roku 2011 evidováno 47 adres a 35 trvale žijících obyvatel.[3][4] Nacházejí se na území Chráněné krajinné oblasti Kokořínsko – Máchův kraj.

Šemanovice je také název příslušného katastrálního území o rozloze 3,88 km².

Historie[editovat | editovat zdroj]

První písemná zmínka o vsi pochází z roku 1444.[5]

Šemanovice v roce 1890[editovat | editovat zdroj]

Roku 1890 zde žilo 269 obyvatel v 52 domech. Stavení byla dílem kamenná, dílem dřevěná; nablízku se nacházely pískovcové lomy. Z řemeslníků zde byl k roku 1890 kovář, obuvník, pekař, zámečník, truhlář, tesař a pak několik dělníků zednických. Z jiných živností byly v Šemanovicích dva hostinští, dva smíšené obchody a dva prodeje tabáku.

Na východní straně obce stál kostel zasvěcený sv. Janu Nepomuckému, založený roku 1803. Kostelní věž měla tři zvony, jeden z nich pocházel ze zrušeného kostela sv. Jana Nepomuckého na Chloumku. Obec měla nový hřbitov, založený roku 1869 (dříve pohřbívalo se v sousední obci Vidimi). Jednotřídní škola byla zřízena roku 1801, nacházela se uprostřed obce; před rokem 1873 bývala v zámečku, kde za dávných dob stávala tvrz. V zámečku byl stále příbytek správce školy.

Pro vyvýšenou polohu a propustné podloží nebylo možné nikde v obci nalézt pitnou vodu. Chodilo se pro ni do „Hradkovské“ studánky vzdálené půl hodiny cesty, která se nacházela v šemanovickém dole. Bližší studánka, ale s méně kvalitní vodou, se nazývala „Vlkovská“. V čase sucha ovšem obě vysychaly a obyvatelé museli chodit pro vodu až do Kokořínského údolí k Hlučovu, vzdálenému 4 km.

Jedna z jeskyní v lese u Šemanovic, zvaná Hradkov, byla za husitských válek zřejmě skrýší pronásledovaných katolíků.[6]

Fiktivní historie[editovat | editovat zdroj]

Podle poznatků alternativní cimrmanologické skupiny Salón Cimrman zde počátkem 20. století pobýval a působil fiktivní český génius Jára Cimrman. Jedná se tak o jistou paralelu k (ryze fiktivní) vesnici Liptákov.

Památky[editovat | editovat zdroj]

Zajímavosti[editovat | editovat zdroj]

  • studánka a jeskyně Hradkov – na značené stezce (místní značení)
  • skalní byt Na Skalách – obecní byt pro chudé a nemocné, č.p. 23. V roce 1891 zde žila Alžběta Pospíšilová. Po její smrti tu až do roku 1945 přebýval Antonín Tuček. Dějiště natáčení filmu F. A. Brabce Kytice.
  • Rozbořenka – skalní byt pod Truskavnou, vystavěn před rokem 1843. Dům měl čp. 26 a nacházel se v bývalém lomu. V roce 1891 zde žil vysloužilý panský hajný Antonín Rozbořil. Po Rozbořilovi tu žila až do roku 1945 rodina zemědělského dělníka Josefa Borna. V té době měl dům ještě roubenou světnici. Síň a hospodářská část domu byly zahloubeny ve skále.
  • Kostelíček, Klemperka – další umělé jeskyně v pískovcích v okolí
  • restaurace Nostalgická myš (muzeum divadla Semafor), č.p. 7, kde se ve spolupráci Ondřeje Suchého a Jiřího Šebánka natáčely pořady cyklu Salón Cimrman

Ohlasy v kultuře[editovat | editovat zdroj]

Pod literárním názvem Šimonovice byla vesnice a zdejší Skalní obydlí inspirací pro „skalní byt“ vypravěččina otce v románu Teorie podivnosti od české spisovatelky Pavly Horákové.[7]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Český statistický úřad: Výsledky sčítání 2021 – otevřená data. Dostupné online. [cit. 2022-11-01]
  2. Historický lexikon obcí České republiky – 1869–2011. 21. prosince 2015. Dostupné online.
  3. Počet domů podle databáze ministerstva vnitra k 9. říjnu 2009
  4. Počet obyvatel dle sčítání lidu, domů a bytů podle databáze ČSÚ 2001
  5. Historický lexikon obcí České republiky 1869–2005. 1. díl. Praha: Český statistický úřad, 2006. 760 s. Dostupné online. ISBN 80-250-1310-3. S. 124. 
  6. Ludvík Böhm, Královské věnné město Mělník a okres Mělnický, 1892
  7. HORÁKOVÁ, Pavla. Teorie podivnosti. Praha: Argo, 2018. 357 s. ISBN 978-80-257-2654-9. S. 37, 254. 

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]