Ósumi (souostroví)

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Ósumi
大隅諸島
Satsunan Islands.png
Ostrovy Ósumi na mapě prefektury Kagošima (jižně od ostrova Kjúšú na severu).
Geografie

Poloha:
Souostroví: Rjúkjú
Plocha: 1 030 km²
Počet ostrovů: 7 (+ skaliska)
Časové pásmo: UTC+9
Hlavní ostrov: Tanegašima
Země
Stát: Japonsko Japonsko
Provincie: Prefektura Kagošima
Obyvatelstvo
Počet obyvatel: 45 045 (X/2012)

Souostroví Ósumi (japonsky 大隅諸島 [Ósumi-šotó]) je skupina ostrovů na hranici mezi Východočínským mořem a Filipínským mořem, která je v rámci prefektury Kagošima součástí Japonska.

Geografie[editovat | editovat zdroj]

Souostroví tvoří nejsevernější část souostroví Rjúkjú a od Kjúšú je vzdáleno asi 60 km. Ostrovy jsou vulkanického původu a je zde několik činných sopek. Nejvyšším bodem je Mijanouradake na Jakušimě s výškou 1 935 m.

Japonská geografie řadí Ósumi spolu se souostrovími Amami a Tokara do souostroví Sacunan.

Flóra je na ostrovech subtropická. Téměř neporušená se zachovala na Jakušimě, a proto byla zapsána do seznamu světového dědictví UNESCO. Fauna není na ostrovech nijak výjimečná; přes některé introdukované druhy je nejvíce zachována na Jakešimě.

Klima na ostrovech je oceánické, subtropické. Průměrná roční teplota vzduchu je 19 °C. [1] V zimě je průměrná teplota 12 °C, přičemž minima dosahují 1 °C; sněhové srážky jsou vzácné. Letní teploty dosahují 35 °C. Roční úhrn srážek bývá 2 000 až 2 500 mm s maximy v červnu; od toho se se značně odchyluje Jakušima, která je s 4 477,2 mm nejdeštivějším místem Japonska.[2] Období tajfunů nastává koncem léta a na podzim.

Obyvatelstvo[editovat | editovat zdroj]

Většina obyvatel (asi 33 tis.) žije na ostrově Tanegašimě a z nich zhruba polovina ve městě Nišinoomote.

Administrativní dělení[editovat | editovat zdroj]

Mapa souostroví Ósumi s hranicemi administrativních celků

Souostroví Ósumi je součástí prefektury Kagošima a spadá pod tři okresy:

  • městský okres Nišinoomote (西之表市, Nišinoomote-ši) s 16 605 obyvateli (2012), který leží na ostrově Tanegašima
  • okres Kumage, do kterého patří města Nakatane a Minamitane na Tanegašimě a město Jakušima, zahrnující i ostrov Kučinoerabudžima
  • okres Kagošima (se sídlem na ostrově Kjúšú), do které patří ves Mišima na Kurošimě, zahrnující i ostrovy Iódžima a Takešima

Přehled ostrovů dává následující tabulka.

Ostrov japonsky Plocha
[km²]
Nejvyšší
bod [m n.m.]
Pohled Zeměpisné souřadnice
Kurošima 黒島 15,37 622    Letecká fotografie Kurošimy 30°50′6″ s. š., 129°57′21″ v. d.
Takešima 竹島 4,20 220    30°48′50″ s. š., 130°25′2″ v. d.
Iódžima[p 1] 硫黄島 11,65 704    Letecká fotografie Šówa Iódžima 30°47′27″ s. š., 130°17′46″ v. d.
Magedžima[p 2] 馬毛島 8,20 72    Letecká fotografie Magedžimy 30°44′30″ s. š., 130°51′17″ v. d.
Tanegašima 種子島 444,99 282    30°34′26″ s. š., 130°58′52″ v. d.
Kučinoerabudžima 口永良部島 38,04 657    Letecká fotografie Kučinoerabudžima 30°26′24″ s. š., 130°13′8″ v. d.
Jakušima 屋久島 504,88 1 936    Letecká fotografie Jakušima 30°21′31″ s. š., 130°31′43″ v. d.

Hospodářství[editovat | editovat zdroj]

Hlavním zdrojem obživy na ostrovech býval rybolov a zemědělství, které si dodnes udrželo svůj význam v místní ekonomice. V současnosti se pěstuje především rýže (ve dvou sklizních), sladké brambory, banány, tabák, mandarinky, hrách; na menších ostrovech prosperuje dobytkářství. Od 70. let 20. století nabývá význam má domácí turistika, která je navázána na zdejší přírodu a kosmodrom.

Přestože se v minulosti na Tanegašimě těžila železná ruda, nejsou tyto zdroje pro nerentabilitu využívány. Ze stejného důvodu se netěží ani zdejší ropa, jejíž výskyt byl prokázán. Z průmyslu je významné zpracování mořských ryb a krevet. V r. 1968 bylo zde uvedeno do provozu kosmické centrum Tanegašima, které má pro tento ostrov mimořádný hospodářský význam.

Ostrovy jsou propojeny trajekty. Na ostrovech Tanegašima a Jakušima jsou letiště místního významu.

Historie[editovat | editovat zdroj]

Na Tanegašimě jsou známky lidské přítomnosti, doložené vykopávkami Jokomine poblíž města Minamitane, které se datují do doby před 30 tisíci let. Jedná se o jeden z mála menších ostrovů, které lidstvo osídlilo v paleolitu. Byly zde nalezeny podobné mikrolity jako na jižním cípu Kjúšú. Stejnou vazbu vykazují i nálezy keramiky z období Džómon. Další nálezy se vážou k období Jajoi, které se zde vyznačuje nálezy výrobků z barevných schránek měkkýšů, které se používaly jako platidlo. K tomuto období patří vykopávky Hirota.[3]

První zmínka o Jakušimě je v čínské kronice o dynastii Suej, kde je popsána jako země zlého barbara. Podle záznamů v kronice Šoku Nihongi jsou k r. 702 Tanegašima s Jakušimou uvedeny jako součást provincie Tane, a proto se usuzuje, že ostrovy byly pod japonskou kontrolou již v 8. století. V r. 753 se na Jakušimě zastavil během své cesty čínský mnich Ťian-čen. V r. 824 byla provincie Tane zrušena o ostrovy se staly součástí provincie Ósumi.

V r. 1185 se na ostrovech usídlili příslušníci klanu Taira, kteří byli posláni do vyhnanství z Kjóta. Přinesli s sebou znalosti zpracování železa, jehož ložiska se nacházejí na Tanegašimě, a rozvinuli zde výrobu ocelových zbraní. Počátkem 13. století na ostrovech vzniklo panství Tanegašima, které se později, v období Sengoku stalo vazalem panství Sacuma. V r. 1543 sem na čínské džunce připluli portugalští mořeplavci, kteří místnímu pánu Tokitakovi Tanegašimovi prodali dvě arkebuzy.[4] Podle nich nechal svými zbrojíři zdokonalit primitivní střelné zbraně dosud užívané v Japonsku přidáním doutnákového zámku. Modernizované zbraně se velmi rychle uplatnily,[5] přesto jejich použití neodvrátilo ztrátu Jakešimy, která se v r. 1595 dostala pod přímou kontrolu klanu Šimazu, tehdy vládnoucího v panství Sacuma.

Přes izolaci Japonska, zavedenou v období Edo, přistál v r. 1708 na Jakušimě italský jezuitský misionář Giovanni Battista Sidotti, ale byl záhy deportován do Eda. V období Meidži byla mimo jiné zestátněna většina lesů, což vedlo k dlouhodobému sporu mezi vládou a obyvateli Jakušimy.

V průběhu dějin se na ostrovech podepsala zdejší vulkanická činnost. Nejhorší následky mezi novějšími katastrofami měla erupce na ostrově Kučinoerabu 4. prosince 1933, která způsobila 8 úmrtí a 26 zranění.

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Poznámky[editovat | editovat zdroj]

  1. U ostrova leží ostrůvek Šówa Iódžima (昭和硫黄島) o ploše 0,07 km², který vznikl vulkanickou činností v r. 1934.
  2. Ostrov je od r. 1980 neobydlený.

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Climate Statistics. Monthly Mean and Monthly Total Tables. Monthly mean air temperature: TANEGASHIMA Station No:47837 [online]. Japan Meteorological Agency, 2002, rev. 2012, [cit. 2012-12-02]. Dostupné online. (anglicky) 
  2. World Climate:Yakushima, Japan [online]. Climate-Charts.com, 2010, [cit. 2012-12-02]. Dostupné online. (anglicky) 
  3. ISHIDŌ, Takahiro. Hirota: Gorgeous accessories using shell from the south seas. People with unique customs who lived at a relay point on the “shell route.” [online]. Noteworthy Archaeological Sites, 2008, [cit. 2012-12-02]. Dostupné online. (anglicky) 
  4. KERR, George H. Okinawa: The History of an Island People. Boston : Tuttle Publishing, 2000. 573 s. ISBN 0-8048-2087-2. Kapitola Relations with Japan: Trade and Politics, s. 141, 144. (anglicky) 
  5. PERRIN, Noel. Giving Up the Gun: Japan's Reversion to the Sword, 1543-1879. Jaffrey : David R. Godine, Publisher, 1979. 125 s. ISBN 0-87923-773-2. (anglicky) 

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

Logo Wikimedia Commons
Wikimedia Commons nabízí obrázky, zvuky či videa k tématu