Tuleň Weddellův: Porovnání verzí

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Interaktivně procházet historii
← Přejít na předchozí porovnáníPřejít na další porovnání →
Smazaný obsah Přidaný obsah
VizuálníWikitext
vokalizace rozvedena, struktura clanku
tak jeste v vokalizaci jako Pink Floyd a Star Wars
Řádek 75: Řádek 75:
}}</ref>
}}</ref>


<gallery mode="packed" heights="180" caption="Vybraná dobová vyobrazení">
<gallery mode="packed" heights="140" caption="Vybraná dobová vyobrazení">
File:Weddell Seal by James Weddel.jpg|První kresba tuleně Weddelova ([[James Waeddel]], 1825)
File:Weddell Seal by James Weddel.jpg|První kresba tuleně Weddelova ([[James Waeddel]], 1825)
File:Stenorhynchus weddelli - 1700-1880 - Print - Iconographia Zoologica - Special Collections University of Amsterdam - UBA01 IZ21100165.tif|Kolorovaná litografie (Iconographia Zoologica, [[Benjamin Waterhouse Hawkins]], cca 1820–1880)
File:Stenorhynchus weddelli - 1700-1880 - Print - Iconographia Zoologica - Special Collections University of Amsterdam - UBA01 IZ21100165.tif|Kolorovaná litografie (Iconographia Zoologica, [[Benjamin Waterhouse Hawkins]], cca 1820–1880)
Řádek 107: Řádek 107:
Jsou to velcí savci s&nbsp;tělem vřetenovitého tvaru, kteří váží mezi 400&nbsp;až 600&nbsp;kg, samci dosahují délky 2,9&nbsp;a samice až 3,5&nbsp;m.<ref name="animaldiversity" /> Dospělí mají [[srst]] šedivou s&nbsp;černými nebo světlými skvrnami kterými se jednotlivci od sebe odlišují. Krátká a tupá [[tlama]] je světlé barvy, také na ní bývají u&nbsp;[[oči|očí]] tmavší skvrny. Poměrně krátké přední [[Ploutev|ploutve]] jsou zakončeny velkými černými [[dráp]]y používanými při výstupu z&nbsp;vody na kru. Oči mají přizpůsobené pro šerosvit panující při lovu pod ledovým příkrovem. Pro ochranu očí před slanou vodou je mají potaženy tenkou blánou.
Jsou to velcí savci s&nbsp;tělem vřetenovitého tvaru, kteří váží mezi 400&nbsp;až 600&nbsp;kg, samci dosahují délky 2,9&nbsp;a samice až 3,5&nbsp;m.<ref name="animaldiversity" /> Dospělí mají [[srst]] šedivou s&nbsp;černými nebo světlými skvrnami kterými se jednotlivci od sebe odlišují. Krátká a tupá [[tlama]] je světlé barvy, také na ní bývají u&nbsp;[[oči|očí]] tmavší skvrny. Poměrně krátké přední [[Ploutev|ploutve]] jsou zakončeny velkými černými [[dráp]]y používanými při výstupu z&nbsp;vody na kru. Oči mají přizpůsobené pro šerosvit panující při lovu pod ledovým příkrovem. Pro ochranu očí před slanou vodou je mají potaženy tenkou blánou.


== Chování, potrava ==
== Chování a ekologie ==
Jsou vynikající [[Plavání|plavci]] a potápěči s&nbsp;dokonalou orientací. Dokážou se potopit do hloubky přes 600&nbsp;m a zdržet se pod vodou i 80&nbsp;minut, od vstupního otvoru se pod ledem vzdálit dále než 5&nbsp;km a bezpečně se k&nbsp;němu vrátit a nadechnout se. V&nbsp;zimním období loví pod zamrzlým oceánem a proto si musí hlavně pomoci [[špičák (zub)|špičáků]] udržovat své dýchací i vstupní otvory do vody před zamrznutím. V&nbsp;letním období při tání ker je v&nbsp;ledu již více trhlin, které svým vynikajícím zrakem dovedou z&nbsp;vody spatřit a použít je.
Jsou vynikající [[Plavání|plavci]] a potápěči s&nbsp;dokonalou orientací. Dokážou se potopit do hloubky přes 600&nbsp;m a zdržet se pod vodou i 80&nbsp;minut, od vstupního otvoru se pod ledem vzdálit dále než 5&nbsp;km a bezpečně se k&nbsp;němu vrátit a nadechnout se. V&nbsp;zimním období loví pod zamrzlým oceánem a proto si musí hlavně pomoci [[špičák (zub)|špičáků]] udržovat své dýchací i vstupní otvory do vody před zamrznutím. V&nbsp;letním období při tání ker je v&nbsp;ledu již více trhlin, které svým vynikajícím zrakem dovedou z&nbsp;vody spatřit a použít je.


Odpočívají na ledových krách v&nbsp;poloze na břichu nebo na zádech po celé hodiny, často leží kolmo na svítící slunce.
Odpočívají na ledových krách v&nbsp;poloze na břichu nebo na zádech po celé hodiny, často leží kolmo na svítící slunce.


=== Potrava ===
Jejich potravu tvoří nejrůznější [[ryby]], [[hlavonožci]] a [[korýši]]. Troufnou si i na větší ryby, jsou popisovány útoky na ryby o&nbsp;velikosti okolo 50&nbsp;kg.<ref name="animaldiversity" /><ref name="arkive" /><ref name="iucnredlist" /><ref name="antarctica">{{Citace elektronické monografie | titul = Weddell seal | url = http://www.antarctica.gov.au/about-antarctica/fact-files/animals/seals-and-sea-lions/weddell-seals | datum přístupu = 04.03.2012 | vydavatel = Australian Antarctic Division, Kingston, Tasmania, AU | jazyk = en}} </ref>
Jejich potravu tvoří nejrůznější [[ryby]], [[hlavonožci]] a [[korýši]]. Troufnou si i na větší ryby, jsou popisovány útoky na ryby o&nbsp;velikosti okolo 50&nbsp;kg.<ref name="animaldiversity" /><ref name="arkive" /><ref name="iucnredlist" /><ref name="antarctica">{{Citace elektronické monografie | titul = Weddell seal | url = http://www.antarctica.gov.au/about-antarctica/fact-files/animals/seals-and-sea-lions/weddell-seals | datum přístupu = 04.03.2012 | vydavatel = Australian Antarctic Division, Kingston, Tasmania, AU | jazyk = en}} </ref>

⚫
=== Rozmnožování ===
⚫
[[File:Antarctic (js) 8.jpg|náhled|Tuleň Weddellův na ledové kře]]
⚫
Od září do listopadu [[porod|vrhne]] na ledě [[březost|březí]] samice, v&nbsp;malých koloniích společně s dalšími samicemi, většinou jen jedno [[mládě]], dlouhé asi 1,5&nbsp;m a vážící okolo 30&nbsp;kg. Krmí jej hodnotným mlékem plným [[bílkovina|bílkovin]] a [[tuky|tuků]], takže mládě přibírá denně asi 2&nbsp;kg, samice jej v&nbsp;blízkosti střeží a nežere. Asi po dvou týdnech bere mládě do vody a učí ho plavat. Po sedmi až osmi týdnech jsou mláďata [[odstavení|odstavená]] a ponechána svému dalšímu osudu.

⚫
Nedospělí potomci se shromažďují ve velkých skupinách na volném moři při ledovém okraji, zatímco dospělí samci se zdržují pod ledem v&nbsp;místech otvorů v&nbsp;ledu které používají samice pro odchod z&nbsp;hnízdicí kolonie. Po odstavení mláďat se samice dostávají do [[říje]] a u&nbsp;otvorů na ně čekají dychtiví samci. [[Polygamie|Polygamní]] [[páření]] nastává ve vodě za hlasitého volání i boje samců o&nbsp;území i samice. Růst [[oplodnění|oplodněného]] [[embryo|embrya]] se zastaví na dobu asi dvou měsíců, než se samice zotaví z&nbsp;[[laktace]] a následné výměny srsti. [[Zárodek]] se začne opětovně vyvíjet tak, aby k&nbsp;vrhu došlo opět ve stejnou dobu jako předešlého roku. Ročně [[březost|zabřezne]] 70&nbsp;až 80 % samic. Samci dospívají za sedm až osm roků, samice za tři až šest let, Dožívají se přibližně 25&nbsp;let.<ref name = animaldiversity/><ref name = arkive/><ref name = iucnredlist/><ref name = antarctica/>


=== Vokalizace ===
=== Vokalizace ===


Tuleni Weddelovi jsou nejvokálnější ze všech ploutvonožců.<ref name="honzm">{{Citace sborníku
Tuleni Weddelovi se nejvokálnější ze všech ploutvonožců.<ref name="honzm">{{Citace sborníku
| příjmení1 = Jeanette A.
| příjmení1 = Jeanette A.
| jméno1 = Thomas
| jméno1 = Thomas
Řádek 144: Řádek 151:
| datum_přístupu = 2021-03-25
| datum_přístupu = 2021-03-25
| jazyk = en
| jazyk = en
}}</ref> K jejím hlasovým projevům patří trylkování, pískání, nízkofrekvenční bzučení, supění, vrčení, houkání, klepání, klikání, řvaní a cvrlikání.<ref>{{Citace elektronické monografie
}}</ref> K jejím hlasovým projevům patří trylkování, pískání, nízkofrekvenční bzučení, supění, vrčení, houkání, klepání, klikání, řvaní nebo cvrlikání.<ref>{{Citace elektronické monografie
| příjmení1 = Mirhaj
| příjmení1 = Mirhaj
| jméno1 = M.
| jméno1 = M.
Řádek 160: Řádek 167:
| url = https://core.ac.uk/download/pdf/11755006.pdf
| url = https://core.ac.uk/download/pdf/11755006.pdf
| jazyk = en
| jazyk = en
}}</ref><ref name="aam"/> K většině podvodním zvukovým projevům dochází poměrně v nízkých hloubkách od 10–40 m, což by napovídalo tomu, že většina sociálních interakcí se odehrává těsně pod ledem při povrchu hladiny a během dne by tak tuleň, který se hlasově projevuje, mohl vidět zamýšelného příjemce.<ref name="aam"/>
}}</ref><ref name="aam"/> K většině podvodním zvukovým projevům dochází v poměrně nízkých hloubkách od 10–40 m, což by napovídalo tomu, že většina sociálních interakcí se odehrává těsně pod ledem při povrchu hladiny a během dne by tak tuleň, který se hlasově projevuje, mohl vidět zamýšleného příjemce jeho zpěvu.<ref name="aam"/> Podoba zvuků se s hloubkou nemění. Tuleni dovedou volání poměrně dobře nasměrovat a za předpokladu přítomnosti ledu při povrchu hladiny mohou být teoreticky slyšet jinými jedinci téhož druhu až na 25 km. Trylkování je spojeno především se samci, kteří jím brání svá teritoria a otvory v ledu, kam se tuleni chodívají nadechnout. Během zvukových projevů jsou tuleni vzájemně ohleduplní a nedělají zvuky najednou; jedinec počká, až druhý tuleň skončí svůj zpěv a teprve poté začnou s tím svým.<ref name="aam"/>


Zvuky, které tuleni vydávají, se liší mj. ve frekvenci, délce, rychlosti a míře opakování, přítomnosti dalšího vedlejšího zvuku.<ref>{{Citace elektronického periodika
⚫
I když ploutvonožci obecně neprodukují zvuky ultrazvukové frekvence, tuleni Weddelovi představují jednu z mála výjimek a pravidelně vydávají zvuky v ultrazvukovém pásmu (≥20 kHz). Podle rok trvající studie z let 2017–2018 produkovali tuleni 9 různých typů ultrazvukových volání v ultrazvukovém pásmu 20–50 kHz. Zvuky ultrazvukového pásmy tuleni vydávali v průběhu celého roku, a to jak samostatně, tak jako dobrovodné zvuky běžných zvyukových projevů ve slyšitelných pásmech. Účel těchto ultrazvuků zůstává nejasný.<ref>{{Citace elektronického periodika
| příjmení1 = Thomas
| jméno1 = Jeanette A.
| příjmení2 = Kuechle
| jméno2 = Valerian B.
| titul = Quantitative analysis of Weddell seal ( Leptonychotes weddelli) underwater vocalizations at McMurdo Sound, Antarctica
| periodikum = The Journal of the Acoustical Society of America
| ročník = 72
| číslo = 6
| datum_vydání = 1982-12
| strany = 1730–1738
| datum_přístupu = 2021-03-25
| jazyk = en
| doi = 10.1121/1.388667
}}</ref> Jelikož tuleni Weddelovi zůstávají v blízkosti svých natálních teritorií (míst, kde se narodili), vyvinuly se u nich lokální „dialekty“, tzn. zvláštní zvuky a zvukové vzorce, které náleží pouze konkrétní skupině tuleňů. Dá se tak předpokládat, že tyto zvuky jsou výsledkem spíše sociálního učení než genetické výbavy.<ref name="aam"/> Zvuky těchto mořských savců jsou natolik ojedinělé, že výzkumná pracovnice z antarktické polární stanice [[McMurdo (polární stanice)|McMurdo]] je přirovnala ke skupině [[Pink Floyd]]<ref>{{Citace elektronické monografie
| titul = Rarely-heard Weddell Seal Sounds in Antarctica
| url = https://youtu.be/0wVEqHOlYd4
| vydavatel = Henkjoost
| datum_přístupu = 2021-03-11
| jazyk = en
}}</ref> a americký biolog Paul Cziko prohlásil, že zvuky zní „jako by člověk byl uprostřed galaktické bitvy ze Star Wars s lejsrovými meči“.<ref>{{Citace elektronické monografie
| příjmení1 = Eugene
| jméno1 = Ore
| titul = Under Antarctica's ice, Weddell seals produce ultrasonic vocalizations
| url = https://www.eurekalert.org/pub_releases/2020-12/uoo-uai122120.php
| vydavatel = EurekAlert!
| datum_vydání = 2020-12-21
| datum_přístupu = 2021-03-25
| jazyk = en
}}</ref>

I když se původně mělo za to, že zvuky produkované ve vodě nejsou slyšitelné jedinci na ledu, výzkum z roku 2017 prokázal opak. Zvláště vysoko frekvenční podvodní volání jsou dobře slyšitelná jedincům na povrchu ledu. Je tak možné, že samci z vody takto komunikují se samicemi na povrchu a že podvodní volání mohou mít pozitivní vliv na kopulační úspěšnost samců.<ref>{{Citace elektronického periodika
| příjmení1 = Terhune
| jméno1 = John M.
| titul = Through-ice communication by Weddell seals (Leptonychotes weddellii) is possible
| periodikum = Polar Biology
| ročník = 40
| číslo = 10
| datum_vydání = 2017-10
| strany = 2133–2136
| datum_přístupu = 2021-03-25
| jazyk = en
| doi = 10.1007/s00300-017-2124-1
}}</ref>

⚫
I když ploutvonožci obecně neprodukují zvuky [[Ultrazvuk|ultrazvukové]] frekvence (≥20 kHz), tuleni Weddelovi představují jednu z mála výjimek a pravidelně vydávají zvuky v ultrazvukovém pásmu. Podle rok trvající studie z let 2017–2018 produkovali tuleni 9 různých typů ultrazvukových volání v pásmu 20–50 kHz. Ultrazvuk vydávali tuleni v průběhu celého roku, a to jak samostatně, tak jako doprovodné zvuky běžných zvukových projevů ve člověkem slyšitelných pásmech. Význam těchto ultrazvuků zůstává nejasný.<ref>{{Citace elektronického periodika
| příjmení1 = Cziko
| příjmení1 = Cziko
| jméno1 = Paul A.
| jméno1 = Paul A.
Řádek 181: Řádek 233:
| doi = 10.1121/10.0002867
| doi = 10.1121/10.0002867
}}</ref>
}}</ref>

⚫
=== Rozmnožování ===
⚫
[[File:Antarctic (js) 8.jpg|náhled|Tuleň Weddellův na ledové kře]]
⚫
Od září do listopadu [[porod|vrhne]] na ledě [[březost|březí]] samice, v&nbsp;malých koloniích společně s dalšími samicemi, většinou jen jedno [[mládě]], dlouhé asi 1,5&nbsp;m a vážící okolo 30&nbsp;kg. Krmí jej hodnotným mlékem plným [[bílkovina|bílkovin]] a [[tuky|tuků]], takže mládě přibírá denně asi 2&nbsp;kg, samice jej v&nbsp;blízkosti střeží a nežere. Asi po dvou týdnech bere mládě do vody a učí ho plavat. Po sedmi až osmi týdnech jsou mláďata [[odstavení|odstavená]] a ponechána svému dalšímu osudu.

⚫
Nedospělí potomci se shromažďují ve velkých skupinách na volném moři při ledovém okraji, zatímco dospělí samci se zdržují pod ledem v&nbsp;místech otvorů v&nbsp;ledu které používají samice pro odchod z&nbsp;hnízdicí kolonie. Po odstavení mláďat se samice dostávají do [[říje]] a u&nbsp;otvorů na ně čekají dychtiví samci. [[Polygamie|Polygamní]] [[páření]] nastává ve vodě za hlasitého volání i boje samců o&nbsp;území i samice. Růst [[oplodnění|oplodněného]] [[embryo|embrya]] se zastaví na dobu asi dvou měsíců, než se samice zotaví z&nbsp;[[laktace]] a následné výměny srsti. [[Zárodek]] se začne opětovně vyvíjet tak, aby k&nbsp;vrhu došlo opět ve stejnou dobu jako předešlého roku. Ročně [[březost|zabřezne]] 70&nbsp;až 80 % samic. Samci dospívají za sedm až osm roků, samice za tři až šest let, Dožívají se přibližně 25&nbsp;let.<ref name = animaldiversity/><ref name = arkive/><ref name = iucnredlist/><ref name = antarctica/>


== Rozšíření ==
== Rozšíření ==

Verze z 25. 3. 2021, 06:21

Jak číst taxoboxTuleň Weddellův
alternativní popis obrázku chybí
Tuleň Weddellův (Leptonychotes weddellii)
Stupeň ohrožení podle IUCN
málo dotčený
málo dotčený[1]
Vědecká klasifikace
Říšeživočichové (Animalia)
Kmenstrunatci (Chordata)
Podkmenobratlovci (Vertebrata)
Třídasavci (Mammalia)
Řádšelmy (Carnivora)
Podřádpsotvární (Caniformia)
Infrařádploutvonožci (Pinnipedia)
Čeleďtuleňovití (Phocidae)
RodLeptonychotes
Gill, 1872
Binomické jméno
Leptonychotes weddellii
(Lesson, 1826)
Areál rozšíření
Synonyma
  • Leptonychotes leopardina Smith, 1839
  • Leptonychotes leopardinus Wagner, 1946
  • Otaria weddelli Lesson, 1826
  • Phoca leopardina Hamilton, 1839
  • Stenorhynchus leptonyx Moseley, 1879[2]
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Tuleň Weddellův (Leptonychotes weddellii) je relativně velký mořský savec, jehož domovem jsou studené vody Jižního oceánu okolo celé Antarktidy. Druh představuje jediného zástupce monotypického rodu Leptonychotes. Druhové jméno má podle mořeplavce a velrybáře ze Spojeného království Velké Británie a Irska sira Jamese Weddella.

Vědecká klasifikace

Dějiny objevu

Druh byl poprvé zaznamenán v roce 1823 britským mořeplavcem a tuleňářem Jamesem Weddellem. Kapitán Weddell během své třetí plavby do jižních moří (1822–1824) s lodí Jane doplul až k 74. rovnoběžce jižní šířky, což se doposud nepodařilo žádnému jinému mořeplavci.[3] V lednu 1823 byl na palubu jeho lodi dopraven tuleň, který Weddel před tím nikdy neviděl. Tuleň připomínal Weddelovi tuleně lopardího s tím rozdílem, že Wedellův tuleň měl kropenatou srst. Weddel proto o tuleňovi ve svých zápiscích hovořil jako o „kropenatém tuleni leopardím“ (spotted sea-leopard). Weddell mrtvý exemplář s sebou přinesl zpět do Velké Británie, kde byl uložen v muzeu v Edinburghu. Tam bylo zjištěno, že se jedná o nový druh.[4]

Druh poprvé vědecky popsal René Lesson, a to v roce 1826, čili dva roky po Weddelově návratu z jeho třetí plavby. Lesson druh pojmenoval na počest jeho objevitele, a sice Otaria weddelli, čili „lachtan Weddelův“. Lesson se totiž mylně domníval, že se jedná o lachtana. Svou chybu si však záhy uvědomil a již následujícího roku o druhu psal jako o Stenorhynchus weddelli a řadil jej mezi tuleně.[5] John Edward Gray v roce 1837 druh vyzdvihl do samostatného rodu Leptonyx, který v roce 1872 Theodore Gill přejmenoval na současné Leptonychotes.[6]

Taxonomie

Tuleni Weddelovi náleží do čeledu tuleňovití, podčeledi Monacinae, tribu Lobodontini a rodu Leptonychotes, jehož jsou jedinými zástupci. Jejich nejbližšími příbuznými jsou další antarktičtí tuleni z tribu Lobodontini, čili tuleň krabožravý, Rossův a leopardí. Vzdálenějšími příbuznými jsou zástupci tribu Monachini (taktéž z podčeledi Monacinae), tedy tuleň středomořský, havajský a karibský. Společným předkem Monachini a Lobodontini může představovat fosilní taxon Homiphoca.[7]

Popis

Jsou to velcí savci s tělem vřetenovitého tvaru, kteří váží mezi 400 až 600 kg, samci dosahují délky 2,9 a samice až 3,5 m.[8] Dospělí mají srst šedivou s černými nebo světlými skvrnami kterými se jednotlivci od sebe odlišují. Krátká a tupá tlama je světlé barvy, také na ní bývají u očí tmavší skvrny. Poměrně krátké přední ploutve jsou zakončeny velkými černými drápy používanými při výstupu z vody na kru. Oči mají přizpůsobené pro šerosvit panující při lovu pod ledovým příkrovem. Pro ochranu očí před slanou vodou je mají potaženy tenkou blánou.

Chování a ekologie

Jsou vynikající plavci a potápěči s dokonalou orientací. Dokážou se potopit do hloubky přes 600 m a zdržet se pod vodou i 80 minut, od vstupního otvoru se pod ledem vzdálit dále než 5 km a bezpečně se k němu vrátit a nadechnout se. V zimním období loví pod zamrzlým oceánem a proto si musí hlavně pomoci špičáků udržovat své dýchací i vstupní otvory do vody před zamrznutím. V letním období při tání ker je v ledu již více trhlin, které svým vynikajícím zrakem dovedou z vody spatřit a použít je.

Odpočívají na ledových krách v poloze na břichu nebo na zádech po celé hodiny, často leží kolmo na svítící slunce.

Potrava

Jejich potravu tvoří nejrůznější ryby, hlavonožci a korýši. Troufnou si i na větší ryby, jsou popisovány útoky na ryby o velikosti okolo 50 kg.[8][9][10][11]

Rozmnožování

Tuleň Weddellův na ledové kře

Od září do listopadu vrhne na ledě březí samice, v malých koloniích společně s dalšími samicemi, většinou jen jedno mládě, dlouhé asi 1,5 m a vážící okolo 30 kg. Krmí jej hodnotným mlékem plným bílkovin a tuků, takže mládě přibírá denně asi 2 kg, samice jej v blízkosti střeží a nežere. Asi po dvou týdnech bere mládě do vody a učí ho plavat. Po sedmi až osmi týdnech jsou mláďata odstavená a ponechána svému dalšímu osudu.

Nedospělí potomci se shromažďují ve velkých skupinách na volném moři při ledovém okraji, zatímco dospělí samci se zdržují pod ledem v místech otvorů v ledu které používají samice pro odchod z hnízdicí kolonie. Po odstavení mláďat se samice dostávají do říje a u otvorů na ně čekají dychtiví samci. Polygamní páření nastává ve vodě za hlasitého volání i boje samců o území i samice. Růst oplodněného embrya se zastaví na dobu asi dvou měsíců, než se samice zotaví z laktace a následné výměny srsti. Zárodek se začne opětovně vyvíjet tak, aby k vrhu došlo opět ve stejnou dobu jako předešlého roku. Ročně zabřezne 70 až 80 % samic. Samci dospívají za sedm až osm roků, samice za tři až šest let, Dožívají se přibližně 25 let.[8][9][10][11]

Vokalizace

Tuleni Weddelovi se nejvokálnější ze všech ploutvonožců.[12][13] K jejím hlasovým projevům patří trylkování, pískání, nízkofrekvenční bzučení, supění, vrčení, houkání, klepání, klikání, řvaní nebo cvrlikání.[14][13] K většině podvodním zvukovým projevům dochází v poměrně nízkých hloubkách od 10–40 m, což by napovídalo tomu, že většina sociálních interakcí se odehrává těsně pod ledem při povrchu hladiny a během dne by tak tuleň, který se hlasově projevuje, mohl vidět zamýšleného příjemce jeho zpěvu.[13] Podoba zvuků se s hloubkou nemění. Tuleni dovedou volání poměrně dobře nasměrovat a za předpokladu přítomnosti ledu při povrchu hladiny mohou být teoreticky slyšet jinými jedinci téhož druhu až na 25 km. Trylkování je spojeno především se samci, kteří jím brání svá teritoria a otvory v ledu, kam se tuleni chodívají nadechnout. Během zvukových projevů jsou tuleni vzájemně ohleduplní a nedělají zvuky najednou; jedinec počká, až druhý tuleň skončí svůj zpěv a teprve poté začnou s tím svým.[13]

Zvuky, které tuleni vydávají, se liší mj. ve frekvenci, délce, rychlosti a míře opakování, přítomnosti dalšího vedlejšího zvuku.[15] Jelikož tuleni Weddelovi zůstávají v blízkosti svých natálních teritorií (míst, kde se narodili), vyvinuly se u nich lokální „dialekty“, tzn. zvláštní zvuky a zvukové vzorce, které náleží pouze konkrétní skupině tuleňů. Dá se tak předpokládat, že tyto zvuky jsou výsledkem spíše sociálního učení než genetické výbavy.[13] Zvuky těchto mořských savců jsou natolik ojedinělé, že výzkumná pracovnice z antarktické polární stanice McMurdo je přirovnala ke skupině Pink Floyd[16] a americký biolog Paul Cziko prohlásil, že zvuky zní „jako by člověk byl uprostřed galaktické bitvy ze Star Wars s lejsrovými meči“.[17]

I když se původně mělo za to, že zvuky produkované ve vodě nejsou slyšitelné jedinci na ledu, výzkum z roku 2017 prokázal opak. Zvláště vysoko frekvenční podvodní volání jsou dobře slyšitelná jedincům na povrchu ledu. Je tak možné, že samci z vody takto komunikují se samicemi na povrchu a že podvodní volání mohou mít pozitivní vliv na kopulační úspěšnost samců.[18]

I když ploutvonožci obecně neprodukují zvuky ultrazvukové frekvence (≥20 kHz), tuleni Weddelovi představují jednu z mála výjimek a pravidelně vydávají zvuky v ultrazvukovém pásmu. Podle rok trvající studie z let 2017–2018 produkovali tuleni 9 různých typů ultrazvukových volání v pásmu 20–50 kHz. Ultrazvuk vydávali tuleni v průběhu celého roku, a to jak samostatně, tak jako doprovodné zvuky běžných zvukových projevů ve člověkem slyšitelných pásmech. Význam těchto ultrazvuků zůstává nejasný.[19]

Rozšíření

Jsou rozšířeni kolem Antarktidy a blízkých subantarktických ostrovů: Jižní Shetlandy, Jižní Orkneje, Jižní Georgie a Jižní Sandwichovy ostrovy. Převážná většina se při cestách za potravou od oblastí plovoucího ledu v blízkosti antarktického pobřeží nevzdaluje dále než 15 až 20 km, jedinci však bývají občas zaznamenání v Jižní Americe na Falklandských ostrovech, v Patagonii, na jihu Afriky, Austrálie i Nového Zélandu. Nebojí se lidí, když odpočívají u své přístupové díry v ledu dovolí člověku přiblížit se do bezprostřední blízkosti a neprojevují žádný stres.[8][9][10]

Ohrožení

Přirozeným nebezpečím pro tuleně Weddellovy je kosatka dravá (Orcinus orca) a v mládí ještě tuleň leopardí (Hydrurga leptonyx), v bezpečí před jejich útoky jsou při lovu pod ledovým polem, tam se tito dravci nevydávají. Většinou mají organismus silně zamořen různými parasitickými červy a jejich poměrně krátká srst, intenzivně máčená v mrazivé slané vodě, je zase častým hostitelem vši Antarctophthirus ogmorhini.

Tuleň Weddellův nebyl příliš ohrožován lidmi v minulosti, tehdy se pro jeho roztroušený výskyt v rozsáhlé a těžko dostupné oblasti lov nevyplácel a není ani v přítomnosti. Současná Smlouva o Antarktidě a Úmluva o zachování antarktických tuleňů zakázala veškerý lov od pólu až po 60. jižní rovnoběžku. Počet tuleňů Weddellových se odhaduje na nejméně 500 000 až jeden milión jedinců a jsou na Červeném seznamu IUCN považováni za málo dotčený druh.[8][9][10]

Odkazy

Reference

  1. ↑ The IUCN Red List of Threatened Species 2022.2. 9. prosince 2022. Dostupné online. [cit. 2023-01-02].
  2. ↑ Leptonychotes weddellii (Lesson, 1826) [online]. Ministerio del Medio Ambiente [cit. 2021-03-25]. Dostupné online. (španělsky) 
  3. ↑ BROWN, R. N. Rudmose. The Weddell centenary and the problems of Antarctica. S. 172–181. Scottish Geographical Magazine [online]. 1923-07 [cit. 2021-03-24]. Roč. 39, čís. 3, s. 172–181. DOI 10.1080/00369222308734375. (anglicky) 
  4. ↑ James Weddell - Scientist of the Day [online]. Linda Hall Library, 2016-08-24 [cit. 2021-03-24]. Dostupné online. (anglicky) 
  5. ↑ ALLEN, Joel Asaph; HAYDEN, Ferdinand Vandeveer. History of North American Pinnipeds" A Monograph of the Walruses, Sea-lions, Sea-bears and Seals of North America. University of Illinois at Urbana-Champaign: U.S. Government Printing Office, 1880. Dostupné online. S. 444. (anglicky) 
  6. ↑ Leptonychotes [online]. Mammal Species of the World [cit. 2021-03-25]. Dostupné online. (anglicky) 
  7. ↑ JEANETTE A., Thomas; TERHUNE, Jack. Weddell Seal. In: PERRIN, William F.; WÜRSIG, Bernd; THEWISSEN, J. G. M. Encyclopedia of Marine Mammals. United States of America: Elsevier, 2009. ISBN 978-0-12-373553-9. S. 1217–1220. (anglicky)
  8. ↑ a b c d e BATTY, Kristin. Animal Diversity Web: Leptonychotes weddellii [online]. University of Michigan Museum of Zoology, MI, USA, rev. 2008 [cit. 2012-03-04]. Dostupné online. (anglicky) 
  9. ↑ a b c d ARKive: Leptonychotes weddellii [online]. ARKive, Wildscreen Trading Ltd., Bristol, UK [cit. 2012-03-04]. Dostupné online. (anglicky) 
  10. ↑ a b c d IUCN Red List of Threatened Species: Leptonychotes weddellii [online]. International Union for Conservation of Nature and Natural Resources, rev. 2011 [cit. 2012-03-04]. Dostupné online. (anglicky) 
  11. ↑ a b Weddell seal [online]. Australian Antarctic Division, Kingston, Tasmania, AU [cit. 2012-03-04]. Dostupné online. (anglicky) 
  12. ↑ JEANETTE A., Thomas; TERHUNE, Jack. Weddell Seal. In: PERRIN, William F.; WÜRSIG, Bernd; THEWISSEN, J. G. M. Encyclopedia of Marine Mammals. United States of America: Elsevier, 2009. ISBN 978-0-12-373553-9. S. 1217–1220. (anglicky)
  13. ↑ a b c d e TERHUNE, Jack. Call of the Weddell [online]. Australian Antarctic Magazine, 2005 [cit. 2021-03-25]. Dostupné online. (anglicky) 
  14. ↑ MIRHAJ, M.; PLÖTZ, J.; BORNEMANN, H.; KINDERMANN, L.; KLINCK, H.; BOEBEL, O. Underwater calls of Weddell seals in the Weddell Sea, Antarctica [online]. Dostupné online. (anglicky) 
  15. ↑ THOMAS, Jeanette A.; KUECHLE, Valerian B. Quantitative analysis of Weddell seal ( Leptonychotes weddelli) underwater vocalizations at McMurdo Sound, Antarctica. S. 1730–1738. The Journal of the Acoustical Society of America [online]. 1982-12 [cit. 2021-03-25]. Roč. 72, čís. 6, s. 1730–1738. DOI 10.1121/1.388667. (anglicky) 
  16. ↑ Rarely-heard Weddell Seal Sounds in Antarctica [online]. Henkjoost [cit. 2021-03-11]. Dostupné online. (anglicky) 
  17. ↑ EUGENE, Ore. Under Antarctica's ice, Weddell seals produce ultrasonic vocalizations [online]. EurekAlert!, 2020-12-21 [cit. 2021-03-25]. Dostupné online. (anglicky) 
  18. ↑ TERHUNE, John M. Through-ice communication by Weddell seals (Leptonychotes weddellii) is possible. S. 2133–2136. Polar Biology [online]. 2017-10 [cit. 2021-03-25]. Roč. 40, čís. 10, s. 2133–2136. DOI 10.1007/s00300-017-2124-1. (anglicky) 
  19. ↑ CZIKO, Paul A.; MUNGER, Lisa M.; SANTOS, Nicholas R.; TERHUNE, John M. Weddell seals produce ultrasonic vocalizations. S. 3784–3796. The Journal of the Acoustical Society of America [online]. 2020-12 [cit. 2021-03-25]. Roč. 148, čís. 6, s. 3784–3796. DOI 10.1121/10.0002867. (anglicky) 

Literatura

  • HARCOURT, R.G.; CHILVERS, B.L. Weddell Seal. In: KING, Carolyn M.; FORSYTH, David M. The handbook of New Zealand mammals. Clayton South, VIC: Otago University Press, 2021. ISBN 9781486306282. (anglicky)
  • JEANETTE A., Thomas; TERHUNE, Jack. Weddell Seal. In: PERRIN, William F.; WÜRSIG, Bernd; THEWISSEN, J. G. M. Encyclopedia of Marine Mammals. United States of America: Elsevier, 2009. ISBN 978-0-12-373553-9. S. 1217–1220. (anglicky)

Externí odkazy

Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Tuleň_Weddellův&oldid=19646432“