Měchožil bublinatý: Porovnání verzí
hostitelé a obrazek virchowa značka: editace z Vizuálního editoru |
→Hostitelé: predelani s refy značka: editace z Vizuálního editoru |
||
| Řádek 14: | Řádek 14: | ||
| druh popsal = [[Leuckart]], 1863 |
| druh popsal = [[Leuckart]], 1863 |
||
}} |
}} |
||
'''Měchožil bublinatý''' (''Echinococcus multilocularis'', Leuckart 1863) (též '''měchožil větvený''' či '''tasemnice liščí''') je drobná, 1–5 mm dlouhá [[tasemnice]], která [[Parazitismus|parazituje]] ve střevě především [[Liška obecná (šelma)|lišek obecných]] a [[Liška polární|polárních]], případně jiných [[Psovití|psovitých šelem]]. Jejím [[Mezihostitel|mezihostitelem]] jsou [[hlodavci]], vzácně se však mohou nakazit i ostatní savci, včetně člověka. V tkáních a orgánech mezihostitele vytváří laločnaté mnohočetné cysty, [[Boubel|boubele]] typu alveokok. Onemocnění člověka, které tímto způsobuje, [[Echinokokóza|alveolární echinokokóza]], končí bez léčby téměř vždy smrtelně. Druh se vyskytuje pouze na severní části polokoule, a to zejména v [[Mírný podnebný pás|mírném]] a [[Subpolární pás|subpolárním pásu]] Evropy, Severní Ameriky a Asie.<ref>{{Citace periodika |
'''Měchožil bublinatý''' (''Echinococcus multilocularis'', Leuckart 1863) (též '''měchožil větvený''' či '''tasemnice liščí''') je drobná, 1–5 mm dlouhá [[tasemnice]], která [[Parazitismus|parazituje]] ve střevě především [[Liška obecná (šelma)|lišek obecných]] a [[Liška polární|polárních]], případně jiných [[Psovití|psovitých šelem]]. Jejím [[Mezihostitel|mezihostitelem]] jsou [[hlodavci]], vzácně se však mohou nakazit i ostatní savci, včetně člověka. V tkáních a orgánech mezihostitele vytváří laločnaté mnohočetné cysty, [[Boubel|boubele]] typu alveokok. Onemocnění člověka, které tímto způsobuje, [[Echinokokóza|alveolární echinokokóza]], končí bez léčby téměř vždy smrtelně. Druh se vyskytuje pouze na severní části polokoule, a to zejména v [[Mírný podnebný pás|mírném]] a [[Subpolární pás|subpolárním pásu]] Evropy, Severní Ameriky a Asie.<ref name=":0">{{Citace periodika |
||
| příjmení = Thompson |
| příjmení = Thompson |
||
| jméno = R. C. A. |
| jméno = R. C. A. |
||
| Řádek 43: | Řádek 43: | ||
== Hostitelé == |
== Hostitelé == |
||
[[Soubor:E. multilocularis life cycle schematic.jpg|alt=liška, dvě šipky, hlodavec|vpravo|náhled|[[Liška obecná (šelma)|Liška obecná]] figuruje jako typický definitivní hostitel ''E. multilocularis''. [[Hraboš polní]] (na obrázku dole) anebo hryzec vodní jsou mezihostiteli této tasemnice.]] [[Definitivní hostitel|Definitivním hostitelem]] |
[[Soubor:E. multilocularis life cycle schematic.jpg|alt=liška, dvě šipky, hlodavec|vpravo|náhled|[[Liška obecná (šelma)|Liška obecná]] figuruje jako typický definitivní hostitel ''E. multilocularis''. [[Hraboš polní]] (na obrázku dole) anebo hryzec vodní jsou mezihostiteli této tasemnice.]] [[Definitivní hostitel|Definitivním hostitelem]] jsou především [[Psovití|psovité šelmy]].<ref name=":1" /><ref name=":0" /> V Evropě je primárním a nejběžnějším hostitelem liška obecná.<ref name=":1" /> Ve východní Evropě se může parazit v menší míře vyskytovat u [[Psík mývalovitý|psíků mývalovitých]].<ref>{{Citace periodika |
||
| příjmení = Bagrade |
|||
| jméno = Guna |
|||
| příjmení2 = Deksne |
|||
| jméno2 = Gunita |
|||
| příjmení3 = Ozoliņa |
|||
| jméno3 = Zanda |
|||
| titul = Echinococcus multilocularis in foxes and raccoon dogs: an increasing concern for Baltic countries |
|||
| periodikum = Parasites & Vectors |
|||
| datum = 2016-11-29 |
|||
| ročník = 9 |
|||
| strany = 615 |
|||
| issn = 1756-3305 |
|||
| pmid = 27899156 |
|||
| doi = 10.1186/s13071-016-1891-9 |
|||
| url = http://dx.doi.org/10.1186/s13071-016-1891-9 |
|||
| datum přístupu = 2017-07-09 |
|||
}}</ref> Infekce jiných druhů v Evropě jako je [[pes domácí]], [[kočka divoká]] či [[Kočka domácí|domácí]] jsou zcela raritní.<ref>{{Citace periodika |
|||
| příjmení = Panel on Animal Health and Welfare |
|||
| titul = Echinococcus multilocularis infection in animals |
|||
| periodikum = EFSA Journal |
|||
| datum = 2015-12-01 |
|||
| ročník = 13 |
|||
| číslo = 12 |
|||
| strany = n/a–n/a |
|||
| issn = 1831-4732 |
|||
| doi = 10.2903/j.efsa.2015.4373 |
|||
| jazyk = en |
|||
| url = http://onlinelibrary.wiley.com/doi/10.2903/j.efsa.2015.4373/abstract |
|||
| datum přístupu = 2017-07-09 |
|||
}}</ref> Stejně tak evropští [[Vlk|vlci]] a [[Šakal obecný|šakalové]] se mohou zřejmě nakazit ale jejich role v cyklu ''E. multilocularis'' je minoritní.<ref name=":1" /> V polárních oblatech [[Severní Amerika|Severní Ameriky]] je dominantním hostitelem [[liška polární]]. Na jihu Kanady a v severních státech USA je ''E. multilocularis'' nacházen u lišek obecných a [[Kojot prérijní|kojotů prérijních]]. Nálezy tasemnic u vlků v Kanadě a USA jsou spíše raritní a role vlka jako konečného hostitele je nejasná.<ref>{{Citace periodika |
|||
| příjmení = Massolo |
|||
| jméno = Alessandro |
|||
| příjmení2 = Liccioli |
|||
| jméno2 = Stefano |
|||
| příjmení3 = Budke |
|||
| jméno3 = Christine |
|||
| titul = Echinococcus multilocularisin North America: the great unknown |
|||
| periodikum = Parasite |
|||
| datum = 2014 |
|||
| ročník = 21 |
|||
| issn = 1776-1042 |
|||
| pmid = 25531581 |
|||
| doi = 10.1051/parasite/2014069 |
|||
| jazyk = en |
|||
| url = http://www.parasite-journal.org/10.1051/parasite/2014069 |
|||
| datum přístupu = 2017-07-09 |
|||
}}</ref> Liška obecná a polární je rovněž primárním hostitelem v Rusku či Japonsku. |
|||
[[Mezihostitel|Mezihostitelem]] může být teoreticky celá řada savců, včetě člověka. Nicméně typickým vnímavým mezihostitelem jsou [[hlodavci]] z podčeledi [[hrabošovití]]. |
[[Mezihostitel|Mezihostitelem]] může být teoreticky celá řada savců, včetě člověka. Nicméně typickým vnímavým mezihostitelem jsou [[hlodavci]] z podčeledi [[hrabošovití]]. |
||
== Historie a objev vývojového cyklu == |
== Historie a objev vývojového cyklu == |
||
[[Soubor:Rudolf Ludwig Karl Virchow.jpg|alt=kresba muže|vlevo|náhled|Německý lékař a patolog [[Rudolf Virchow]] byl jedním z prvních, kteří popsali alveolární echinokokózu u lidí]] |
[[Soubor:Rudolf Ludwig Karl Virchow.jpg|alt=kresba muže|vlevo|náhled|Německý lékař a patolog [[Rudolf Virchow]] byl jedním z prvních, kteří popsali alveolární echinokokózu u lidí]] |
||
První zmínky o echinokokóze sahají až do [[Starověké Řecko|starověkého Řecka]], kde známý lékař [[Hippokratés]] popsal měchýřkovité útvary u poráženého dobytka. Rovněž [[Galén]] a [[Aretaios]] zmínili ve svých spisech nález měchýřků na játrech u jatečných zvířat. S největší pravděpodobností šlo ale o cysty příbuzného druhu ''[[Měchožil zhoubný|Echinococcus granulosus]]''. První případy alveolární echinokokózy u lidí popsali Ludwig Buhl a Rudolf L. Virchow v polovině 19. století. Avšak až do konce 19. století nebylo zřejmé zda cystická a alveolární forma echinokokózy u lidí je způsobena jedním nebo více druhy echinokoků. Teprve roku 1901-1902 rakouský lékař Adolf Posselt z [[Innsbruck|Innsbrucku]] izoloval z jednoho pacienta s mnonočetnou larvocystou [[Skolex|protoskolexy]], kterými poté experimentálně nakazil psa. Po 49 dnech izoloval ve střevě psa drobné tasemnice, které podrobně anatomicky popsal. Poukázal na anatomické odlišnosti nalezených tasemnic od již dříve známých ''E. granulosus''. Posselt tak objasnil původ alveolární echinokokózy člověka a vývojový cyklus mechožila bublinatého. Skutečnost, že ''E. multilocularis'' cykluje mezi liškami a hlodavci ve volné přírodě byla však zdokumentována až v 50. létech 20. století. Na [[Aljaška|Aljašce]] a na [[Sibiř|Sibiři]] byly nejprve izolovány z lišek polárních a tažných psů drobné tasemnice, jenž měly za mezihostitele hlodavce [[Hraboš mokřadní|hraboše mokřadního]] a [[Norník tajgový|norníka tajgového]]. Tyto tasemnice byly označeny jako ''Echinococcus sibiricensis''. Na to Johannes Vogel v letech 1955 a 1957 popsal výskyt echinokoků u lišek obecných v jižním [[Německo|Německu]]. Ve stejných lokalitách, kde Vogel našel infikované lišky, objevil také [[Hraboš polní|hraboše polní]] s mnohočetnými cystami na játrech. Z protoskolexů izolovaných z hrabošů experimentálně nakazil lišky, psy a kočky. Hraboš polní byl určen jako typický mezihostitel tohoto echinokoka. Navíc při porovnání tasemnic ''E. siberiensis'' a izolátů z jižního Německa neshledal žádné anatomické rozdíly a potvrdil tak, že severoamerické a sibiřské kmeny patří do stejného druhu jako ty nalezené v Německu. Druh byl pojmenován jako ''Echinococcus multilocularis''.<ref>{{Citace periodika |
První zmínky o echinokokóze sahají až do [[Starověké Řecko|starověkého Řecka]], kde známý lékař [[Hippokratés]] popsal měchýřkovité útvary u poráženého dobytka. Rovněž [[Galén]] a [[Aretaios]] zmínili ve svých spisech nález měchýřků na játrech u jatečných zvířat. S největší pravděpodobností šlo ale o cysty příbuzného druhu ''[[Měchožil zhoubný|Echinococcus granulosus]]''. První případy alveolární echinokokózy u lidí popsali Ludwig Buhl a Rudolf L. Virchow v polovině 19. století. Avšak až do konce 19. století nebylo zřejmé zda cystická a alveolární forma echinokokózy u lidí je způsobena jedním nebo více druhy echinokoků. Teprve roku 1901-1902 rakouský lékař Adolf Posselt z [[Innsbruck|Innsbrucku]] izoloval z jednoho pacienta s mnonočetnou larvocystou [[Skolex|protoskolexy]], kterými poté experimentálně nakazil psa. Po 49 dnech izoloval ve střevě psa drobné tasemnice, které podrobně anatomicky popsal. Poukázal na anatomické odlišnosti nalezených tasemnic od již dříve známých ''E. granulosus''. Posselt tak objasnil původ alveolární echinokokózy člověka a vývojový cyklus mechožila bublinatého. Skutečnost, že ''E. multilocularis'' cykluje mezi liškami a hlodavci ve volné přírodě byla však zdokumentována až v 50. létech 20. století. Na [[Aljaška|Aljašce]] a na [[Sibiř|Sibiři]] byly nejprve izolovány z lišek polárních a tažných psů drobné tasemnice, jenž měly za mezihostitele hlodavce [[Hraboš mokřadní|hraboše mokřadního]] a [[Norník tajgový|norníka tajgového]]. Tyto tasemnice byly označeny jako ''Echinococcus sibiricensis''. Na to Johannes Vogel v letech 1955 a 1957 popsal výskyt echinokoků u lišek obecných v jižním [[Německo|Německu]]. Ve stejných lokalitách, kde Vogel našel infikované lišky, objevil také [[Hraboš polní|hraboše polní]] s mnohočetnými cystami na játrech. Z protoskolexů izolovaných z hrabošů experimentálně nakazil lišky, psy a kočky. Hraboš polní byl určen jako typický mezihostitel tohoto echinokoka. Navíc při porovnání tasemnic ''E. siberiensis'' a izolátů z jižního Německa neshledal žádné anatomické rozdíly a potvrdil tak, že severoamerické a sibiřské kmeny patří do stejného druhu jako ty nalezené v Německu. Druh byl pojmenován jako ''Echinococcus multilocularis''.<ref name=":1">{{Citace periodika |
||
| příjmení = Eckert |
| příjmení = Eckert |
||
| jméno = J. |
| jméno = J. |
||
Verze z 9. 7. 2017, 20:50
 Měchožil bublinatý | |
|---|---|
 | |
| Vědecká klasifikace | |
| Říše | živočichové (Animalia) |
| Kmen | ploštěnci (Platyhelminthes) |
| Podkmen | Neodermata |
| Třída | tasemnice (Cestoda) |
| Řád | kruhovky (Cyclophyllidea) |
| Čeleď | Taeniidae |
| Rod | měchožil (Echinococcus) |
| Binomické jméno | |
| Echinococcus multilocularis Leuckart, 1863 | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Měchožil bublinatý (Echinococcus multilocularis, Leuckart 1863) (též měchožil větvený či tasemnice liščí) je drobná, 1–5 mm dlouhá tasemnice, která parazituje ve střevě především lišek obecných a polárních, případně jiných psovitých šelem. Jejím mezihostitelem jsou hlodavci, vzácně se však mohou nakazit i ostatní savci, včetně člověka. V tkáních a orgánech mezihostitele vytváří laločnaté mnohočetné cysty, boubele typu alveokok. Onemocnění člověka, které tímto způsobuje, alveolární echinokokóza, končí bez léčby téměř vždy smrtelně. Druh se vyskytuje pouze na severní části polokoule, a to zejména v mírném a subpolárním pásu Evropy, Severní Ameriky a Asie.[1]
Vývojový cyklus
Dospělé tasemnice E. multilocularis žijí v tenkém střevě lišek (defintivní hostitel). Dospělci produkují vajíčka, jež odcházejí s trusem do vnějšího prostředí. Mezihostitelé-hlodavci se nakazí pozřením potravy kontaminované vajíčky tasemnice. V těle hlodavce se z vajíčka uvolní larva onkosféra, která penetruje střevní stěnu a krevním oběhem je zanesena do jater. Zde se onkosféra uchytí a vytvoří se z ní larvocysta, která neustále roste. Uvnitř larvocysty se formují zárodky malých tasemnic- tzv. protoskolexy. Cyklus se uzavírá pozře-li liška hlodavce z larvocystami v játrech. V trávicím traktu se z protoskolexů stanou malé tasemnice, jež se uchytí pomocí přísavek a háčků do sliznice tenké střeva lišky. Člověk jakožto náhodný mezihostitel se může nakazit vajíčky měchožila pocházejících z trusu lišek. Ačkoliv je člověk k nákaze málo vnímavý, u některých jedinců se onkosféry mohou uchytit a dojde k růstu larvocyst podobně jako u hlodavců. Ty svým růstem často připomínají nádorové bujení jater.[2]
Hostitelé
Definitivním hostitelem jsou především psovité šelmy.[3][1] V Evropě je primárním a nejběžnějším hostitelem liška obecná.[3] Ve východní Evropě se může parazit v menší míře vyskytovat u psíků mývalovitých.[4] Infekce jiných druhů v Evropě jako je pes domácí, kočka divoká či domácí jsou zcela raritní.[5] Stejně tak evropští vlci a šakalové se mohou zřejmě nakazit ale jejich role v cyklu E. multilocularis je minoritní.[3] V polárních oblatech Severní Ameriky je dominantním hostitelem liška polární. Na jihu Kanady a v severních státech USA je E. multilocularis nacházen u lišek obecných a kojotů prérijních. Nálezy tasemnic u vlků v Kanadě a USA jsou spíše raritní a role vlka jako konečného hostitele je nejasná.[6] Liška obecná a polární je rovněž primárním hostitelem v Rusku či Japonsku.
Mezihostitelem může být teoreticky celá řada savců, včetě člověka. Nicméně typickým vnímavým mezihostitelem jsou hlodavci z podčeledi hrabošovití.
Historie a objev vývojového cyklu
První zmínky o echinokokóze sahají až do starověkého Řecka, kde známý lékař Hippokratés popsal měchýřkovité útvary u poráženého dobytka. Rovněž Galén a Aretaios zmínili ve svých spisech nález měchýřků na játrech u jatečných zvířat. S největší pravděpodobností šlo ale o cysty příbuzného druhu Echinococcus granulosus. První případy alveolární echinokokózy u lidí popsali Ludwig Buhl a Rudolf L. Virchow v polovině 19. století. Avšak až do konce 19. století nebylo zřejmé zda cystická a alveolární forma echinokokózy u lidí je způsobena jedním nebo více druhy echinokoků. Teprve roku 1901-1902 rakouský lékař Adolf Posselt z Innsbrucku izoloval z jednoho pacienta s mnonočetnou larvocystou protoskolexy, kterými poté experimentálně nakazil psa. Po 49 dnech izoloval ve střevě psa drobné tasemnice, které podrobně anatomicky popsal. Poukázal na anatomické odlišnosti nalezených tasemnic od již dříve známých E. granulosus. Posselt tak objasnil původ alveolární echinokokózy člověka a vývojový cyklus mechožila bublinatého. Skutečnost, že E. multilocularis cykluje mezi liškami a hlodavci ve volné přírodě byla však zdokumentována až v 50. létech 20. století. Na Aljašce a na Sibiři byly nejprve izolovány z lišek polárních a tažných psů drobné tasemnice, jenž měly za mezihostitele hlodavce hraboše mokřadního a norníka tajgového. Tyto tasemnice byly označeny jako Echinococcus sibiricensis. Na to Johannes Vogel v letech 1955 a 1957 popsal výskyt echinokoků u lišek obecných v jižním Německu. Ve stejných lokalitách, kde Vogel našel infikované lišky, objevil také hraboše polní s mnohočetnými cystami na játrech. Z protoskolexů izolovaných z hrabošů experimentálně nakazil lišky, psy a kočky. Hraboš polní byl určen jako typický mezihostitel tohoto echinokoka. Navíc při porovnání tasemnic E. siberiensis a izolátů z jižního Německa neshledal žádné anatomické rozdíly a potvrdil tak, že severoamerické a sibiřské kmeny patří do stejného druhu jako ty nalezené v Německu. Druh byl pojmenován jako Echinococcus multilocularis.[3]
Odkazy
Reference
- ↑ a b THOMPSON, R. C. A. Biology and Systematics of Echinococcus. Advances in Parasitology. 2017, roč. 95, s. 65–109. PMID: 28131366. Dostupné online [cit. 2017-07-01]. ISSN 2163-6079. DOI 10.1016/bs.apar.2016.07.001. PMID 28131366.
- ↑ Biological, Epidemiological, and Clinical Aspects of Echinococcosis, a Zoonosis of Increasing Concern [online]. [cit. 2017-07-01]. Dostupné online.
- ↑ a b c d ECKERT, J.; THOMPSON, R. C. A. Historical Aspects of Echinococcosis. Advances in Parasitology. 2017, roč. 95, s. 1–64. PMID: 28131361. Dostupné online [cit. 2017-07-04]. ISSN 2163-6079. DOI 10.1016/bs.apar.2016.07.003. PMID 28131361.
- ↑ BAGRADE, Guna; DEKSNE, Gunita; OZOLIŅA, Zanda. Echinococcus multilocularis in foxes and raccoon dogs: an increasing concern for Baltic countries. Parasites & Vectors. 2016-11-29, roč. 9, s. 615. Dostupné online [cit. 2017-07-09]. ISSN 1756-3305. DOI 10.1186/s13071-016-1891-9. PMID 27899156.
- ↑ PANEL ON ANIMAL HEALTH AND WELFARE. Echinococcus multilocularis infection in animals. EFSA Journal. 2015-12-01, roč. 13, čís. 12, s. n/a–n/a. Dostupné online [cit. 2017-07-09]. ISSN 1831-4732. DOI 10.2903/j.efsa.2015.4373. (anglicky)
- ↑ MASSOLO, Alessandro; LICCIOLI, Stefano; BUDKE, Christine. Echinococcus multilocularisin North America: the great unknown. Parasite. 2014, roč. 21. Dostupné online [cit. 2017-07-09]. ISSN 1776-1042. DOI 10.1051/parasite/2014069. PMID 25531581. (anglicky)
Externí odkazy
Obrázky, zvuky či videa k tématu měchožil bublinatý na Wikimedia Commons 
Taxon Echinococcus multilocularis ve Wikidruzích
Česky
- Hydatidóza. Sborník z odborného semináře echinokokové infekce [online]. [cit. 2017-07-08]. Dostupné online.
Anglicky
- WHO:Echinococcosis-fact sheet [online]. [cit. 2017-07-08]. Dostupné online. (anglicky)
