Přeskočit na obsah

Andrej Žarnov

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
(rozdíl) ← Starší revize | zobrazit aktuální verzi (rozdíl) | Novější revize → (rozdíl)
ikona
Na této stránce se právě pracuje.
Prosíme, needitujte tuto stránku, dokud je zde tato zpráva, abyste se vyhnuli editačním konfliktům. V případě potřeby vyhledejte v historii vkladatele a kontaktujte jej. Děkujeme.
Tato šablona je určena pro krátkodobé užití v řádu hodin. Pokud od poslední editace uplynula doba delší než 2 dny, neváhejte ji odstranit.
Andrej Žarnov
Narození19. listopadu 1903
Kuklov
Úmrtí16. března 1982 (ve věku 78 let)
Poughkeepsie
Alma materUniverzita Komenského v Bratislavě
Povoláníjazykovědec, překladatel, básník, spisovatel a lékař
ZaměstnavatelUniverzita Komenského v Bratislavě
OceněníStříbrný vavřín Polské literární akademie
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Andrej Žarnov, vlastním jménem prof. MUDr. František Šubík (19.listopadu 1903, Kuklov - 16. březen 1982, Poughkeepsie, New York, USA) byl Slovak básník katolické moderny, překladatel a lékař-patolog.

Životopis

Narodil se v Kuklová, kde vychodil základní školu. Vyšší vzdělání získával v Skalici a Trnavě, kde také v roce 1923 odmaturoval. Po maturitě studoval v Bratislavě na Lékařské fakultě Univerzity Komenského, titul MUDr. Získal v roce 1931. Vysokoškolské studia prožil na katolickém koleji Svorad. Začal uveřejňovat první vědecké studie od roku 1933 a spolu jejich publikoval 14 do roku 1937. Dne 15. března 1939 ho slovenská vláda jmenovala profesorem patologické anatomie a přednosty Ústavu patologické anatomie Lékařské fakulty České univerzity, tuto funkci zastával do 30. června 1945. V roce 1940 byl jmenován členem Státní rady. Do té doby byl přednostou patologické anatomie a kromě toho i obvodním lékařem v Trnavě. V roce 1942 se stal šéfem slovenského zdravotnictví, které bylo tehdy pouze sekcí Ministerstva vnitra. Koncem dubna 1943 se Žarnov musel jako lékař zúčastnit mezinárodního vyšetřování masových hrobů v Katyňském lese, jehož důkazní materiál využila tehdejší německá propaganda ve svůj prospěch. Protože šlo o brutální stalinskou likvidaci tisíců polských důstojníků, co se po celé následující půlstoletí nejpřísnější tajilo a popíralo, Žarnov musel za svou veřejnou správu o těchto válečných zločinech nést represivní důsledky po celý život (vězení, emigrace). Pro zjištění otřesných faktů kolem vražd důstojníků, otevřeně varoval před sovětským bolševismem. Od té doby jeho občanské osudy dostávali nebezpečný spád, od podzimu 1944 přímo hrozivý. Odmítal povstání a neuznával londýnskou vládu. Setrval na platformě slovenské státnosti. Tzv. Slovenská národní rada "doporučila rozsudek smrti pro 38 zločince", čímž se mysleli výlučně domácí spisovatelé. V jmenném seznamu zcela na konci, podle abecedního pořadí nacházelo se i jméno Andreje Žarnova.

Po svém propuštění z vězení byl nucen přijmout subalterné místo patologa v Trnavě, na kterém setrval až do své emigrace. Před komunistickou totalitou emigroval ze Slovenska na dvakrát. V roce 1945 (po několika měsících ho deportovali zpět do Bratislavy a zatkli) a poté definitivně v roce 1952. I s finanční pomocí svého přítele a kolegu Univ. Prof. MUDr. Jana Fridrichovský emigroval v dubnu 1952 za promyšlených a utajených okolností, když v pozdních večerních hodinách spolu se svou rodinou opustili své tehdejší bydliště v Trnavě a za krajně dramatických okolností na gumovém člunu is rodinou přeplaval přes řeku Moravu do Rakouska. Nejprve se zdržoval v Rakousku (1952), později v Německu (1952-1953). V roce 1953 definitivně odešel do USA. Zde působil v letech 1955-1963 jako lékař v Cronswille State Hospital, později (1963-1974) v Harlem Valley State Hospital, Wingdale. V exilu působil ve více krajanských institucích a spolcích. Byl členem Spolku Slovenská spisovatelů, Slovenského ústavu, kulturní komise Světového kongresu Slováků a předsedou Spolku Slovenská spisovatelů a umělců v zahraničí.

Byl jeden z prvních profesorů patologie na Slovensku. V roce 1943 se jako člen mezinárodní komise soudního lékařství zúčastnil exhumaci povražděno polských důstojníků v Katyňském lese a svou vědeckou analýzou potvrdil účast stalinského SSSR na tomto masakru. V emigraci byl členem více vědeckých organizací, jako např. College of American Pathologists či American Medical Association.

Tvorba

Začal uveřejňovat první básně (1922-23) v mariánském časopise Královna svatého růžence (Na obzoru; Ó jdu; V Štědrý večer; Prosba). Jeho křesťanským světonázorem se přibližoval ke katolické moderně a její stopy se objevovaly iv další tvorbě. Andrej Žarnov byl však básník, který by se svou tvorbou zapsal do dějin české literatury spíše než autonomistické básník burcující lid, kdyby ho komunistická cenzura odstraněna ze slovenského literárního života nejméně na půl století. Svou dá se říci až agitační poezií ho někdo přirovnal k Majakovského, jiný mu dali jméno "básník biče". Celá sbírka Stráž při Moravě byla dokonce tématem československého parlamentu v Praze, kde Andrej Hlinka jako poslanec zastával Žarnovovo dílo. Přesto bylo zabaveno spolu s básní Nástup otrávených a vydané pod cenzurou. Všechny pasáže, které naznačovaly ideje české autonomii, samostatnosti či kritiky tehdejších poměrů byly vynechány a až do roku 1940 nezveřejněno. Až za Slovenského státu vyšla sbírka v plném, necenzurovaný znění. V mnoha svých básních reagoval na aktuální dění meziválečného a válečného období v střední Evropě, které střídají vlastní intimní náměty ze soukromého života. Od ukončení 2. světové války byl v podstatě až roce 1989 zakázaným autorům, přesto se významně zapsal do dějin slovenské literatury. Spolu s Martinem Rázusa reprezentuje najsugestívnejšie činy moderní poezie při kliesnení samostatných cest svého národa. Podobně jako Martin Rázus nebo Janko Jesenský je jedním z významných zakladatelů národně exponované politické lyriky. Kromě vlastní tvorby se věnoval i překladatelské činnosti, zejména z antické (Sofokles) a polské poezie, mimo jiné přeložil také výběr z básní Karola Wojtyly (papež Jan Pavel II.) pod názvem Profily. Své literární příspěvky, publicistické články, odborné články a studie také publikoval ve více periodikách na Slovensku (Vatra, Rozvoj, Elán, Kultura, Slovák, Slovenské pohledy, Nové Slovensko, gardistů aj.) iv emigraci (exilové časopisy Most, Slovák v Americe, Jednota, Svobodné Slovensko, Hlasy z Říma, Černákův odkaz a další).

Ocenění

Za svou práci byl Andrej Žarnov vícekrát oceněn. Za vědecké úsilí cenou Diploma of the American Board of Pathologhy, za činnou práci v Slovak exilu Národní cenou Světového kongresu Slováků a vyznamenáním Slovenského ústavu. Jeho verše zdobí pamětní desku na koleji Svorad věnovanou jeho řediteli Evženu Filkornovi, kterou v roce 1995 odhalil arcibiskup Ján Sokol. Čestné občanství města Trnava in memoriam za celoživotní literární dílo a osobní statečnost. Trnava 1. března 2009

Dílo

Díla vydané na Slovensku

Poezie

Sbírka Stráž při Moravě. Bratislava, Unie 1925 Obsahuje: Stráž při Moravě. Na cmiteri. Milence. Matko, dnes spartský matkou buď. Otec mi umírá. "My nejsme národ". Jeruzalém. Neznámí národ. Jen tak dál. Bratrovi za oceán. Pro tebe. Černý zpěv. "Maďarón". Co se pařáty ?. Memento. Přísaha. Caterum autem censeo. Nezrodí otroka ... Dohoda naše pošlapána ... Faleš a maska. Jste propuštěn. Za čepicí lístek dubový. Oheň hoří, život křičí ... Velký rozsévač. Slovenská akademikem. Mé krvi. Na prvního května. Naše kletba. V černých nocích. A zda věčně tak bude? Odkaz. Na karotce z velkoměsta. Svobodě. Na Golgotě. Zmŕtvychstanie. Ze zítřka rušit. My mladí. Nikdo oheň nevybije. Rozbité sny. K mým veršem.

Brázda přes úhoři. Bratislava, Unie 1929. Obsahuje: Na úhorech. Mrtvá zem. Na rozcestí. Na jiných polích. Nad brázdou vyoraných.

Hlas krve. Bratislava, Ústředí Slovenské katolického studentstva. 1932 Obsahuje: O lidech bez jména: Červený prach. O lidech bez jména. Zemi. Živý proud. Modrý úsměv. Ráno nad kolébkou. Mrákoty. Šedý soumrak. Hučící roky. Na slepé koleji: na slepé koleji. Dny krví křtěny. Matka. Bloudění. Křídla ve vichru: Zpěv krve. Odkaz. Křídla ve vichru. Var. Nahnilé dny: nahnilé dny. Propast. Odchod. Život. Chléb. Kvas. Nad ránem: Průlom. Věčná píseň. Nad ránem. Po jarních bouřích. Zvonice krve. Neohlížej se.

Bratislava, Ján Horáček 1940 Obsahuje: Hodina úzkosti: V zajetí. Blín. Na rozloučenou. Úzkost. Bloudění. Hra v kostky. Čas. Propast. Výsměch. Vinobraní. V samotě. Jistota. Setkání. Útěcha. Před velebností Země. Tichu. Na nábřeží. Květ. Vize. Vavřín: Naše píseň. EFET. Hollý. Štúr. Bojovníci. Blíženci. Vajanský. Kukučín. Hviezdoslav. Černová. Bradlo. Rázus. Ostatní defilé. Patriarcha. Básníkovi. Ortel: ortel. Svoboda. Smutek slovenského básníka. Pozdrav. Devín. Slovenská píseň. Zrádce. Šurany. Slovenské ráno: Vstaň, Pane z mrtvých. Tatry. Nástup živých. List. Epilog: Zaklínám.

  • 1941-Mŕtvy, sbírka vyjadřující smutek nad smrtí svého syna, kterého po smrti sám pitval (Bratislava)

Obsahuje : Píseň. Úzkost. Tvoje vina. Chce odejít. Odvievanie. Poznání. Píseň červnová. Usínání. De Profundis. Lilie. Bez návratu. Po boji. Nikdy více. Návštěva. Ticho. Mlčení. Děkuji. List podzimní. Epilog.

  • Báseň s názvem Synu nebyla do sbírky Mŕtvy zařazena, a zůstala zapomenutá v novinách:

Synovi
Na starej vetve nový kvet
maličký.
Ranu si musím pozastrieť
A novou piesňou znieť a znieť
Jak večne sladké husličky.

Zas o šťastí tu smiechom hrať
A zabúdať a spomínať
sen blízky i sen ďaleký
a milovať a milovať
Cez hory, slzy, úteky
naveky.
Až, až syn môj rokmi zavoniaš
jak kvietok májový,
spomeň si svoju smutnú stráž
spomeň si, jak slzou smiech i žiaľ
Nad detskou hlávkou krvácal,
Spomeň, jak bolo tatovi.


Překlady

Dílo vydané v emigraci

Poezie

Obsahuje: Staré písně: Slovenský žal. Dohviezdno večerní. Pomiluj. Pod vavřín. Bolestná. Domovina. Uchem jehly. Bojovníkovi. Kapka krve. Z jiných vavřínů: Thomas Gray: Elegie. Alfréd, Lord Tennyson: Ulyxes. E. A. Robinson: Temravé hory. Robert Frost: V lese za sněžného večera. Federico Garcia Lorca: žalozpěv. Leopold Staff: Kyvadlo. Rabíndranáth Tagore: Sváteční hudba večerní. Básník. Ivan Krasko: Evening. Wallace Stevens: Sněhulák. Kruhy v písku: Vidina. Kruhy v písku. Svätvečer. Umírající Gal. Cikáda. Podvečer. Popelka. Lísteček do větru. Pampeliška. Ticho. Oslík. Zákoutí. Veletok. Únorová. Postilion. Exitus. Tulák. Přítel. Dobrý člověk.

Překlady

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Andrej Žarnov na slovenské Wikipedii.

Literatura


Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Andrej_Žarnov&oldid=13061070“