Šelmberk
| Šelmberk | |
|---|---|
 bergfrit | |
| Základní informace | |
| Sloh | gotický |
| Výstavba | počátek 14. století |
| Zánik | 16.–17. století |
| Stavebník | Přibyslav z Křimína |
| Další majitelé | Šelmberkové aj. |
| Současný majitel | město Mladá Vožice |
| Poloha | |
| Adresa | Běleč,  Česko |
| Souřadnice | 49°32′59″ s. š., 14°49′35″ v. d. |
  Šelmberk | |
| Další informace | |
| Rejstříkové číslo památky | 40173/3-4725 (Pk•MIS•Sez•Obr•WD) |
 multimediální obsah na Commons | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Šelmberk (německy Schellenberg) je zřícenina hradu u obce Běleč, asi dva kilometry severovýchodně od Mladé Vožice v okrese Tábor. Stojí na stejnojmenném skalním ostrohu nad údolím říčky Blanice v nadmořské výšce 480 m. Patří mezi hrady bergfritového typu a jeho věž je dominantou zříceniny. Od roku 1963 je chráněn jako kulturní památka.[1]
Historie[editovat | editovat zdroj]
Hrad vznikl před rokem 1318, kdy je poprvé zmiňován v držení Přibyslava z Křimína, který byl příslušníkem rodu Buziců a zakladatelem jejich větve, pánů ze Šelmberka. Z dalších majitelů je znám jeho syn Přibík ze Šelmberka (1341) a po něm bratři Janek, Čeněk a Ondřej ze Šelmberka. Pánům ze Šelmberka hrad patřil až do devadesátých let čtrnáctého století, kdy jej získal Aleš z Rýzmburka. Z patnáctého století se dochovalo jen několik zpráv. V roce 1431 přešlo vlastnictví hradu z Albera z Těchobuze na Mikuláše z Hořic, který je připomínán ještě v roce 1473. Další zpráva je až z roku 1505, kdy byl spolu se svými bratry majitelem Václav Předbor z Radejšína. Před rokem 1518 panství prodali Albrechtu Ciplovi z Kravska, který zemřel v roce 1542 a majetek po něm zdědila dcera Kateřina.[2] Někdy v prvé polovině šestnáctého století proběhla renesanční přestavba.[3] Kateřina se vdala za Petra Mrackého z Dubé. Podle soupisu panství, provedeném po jeho smrti v roce 1555, stál u hradu také hospodářský dvůr a pivovar. Roku 1586 hrad koupil Michal Španovský z Lisova, připojil jeho panství k Mladé Vožici, a hrad ztratil svou sídelní funkci. Na kresbě z roku 1602 je hradní jádro zachyceno jako zřícenina. Během třicetileté války byl opuštěn úplně a postupně zpustl.[2]
Ve dvacátých letech devatenáctého století nechal Leopold z Kuenburgu upravit věž v romantizujícím slohu na rozhlednu. Tehdy věž získala drobné cimbuří na vrcholu. Okolí hradu bylo ve stejné době přeměněno na anglický park. V roce 1940 se hrad stal majetkem města Mladá Vožice.[2]
Od roku 2007 areál hradu spravuje Občanské sdružení Danar, které zde realizuje projekt historicko-řemeslně vzdělávacího centra. Jeho součástí je výstavba několika funkčních středověkých řemeslných dílen. V průběhu roku zde sdružení pořádá mnoho kulturních a vzdělávacích akcí pro mládež a širokou veřejnost.[4]
Stavební podoba[editovat | editovat zdroj]
.png)
Hrad byl původně dvoudílný, ale podobu předhradí neznáme. Hradní jádro oddělené od předhradí šíjovým příkopem má přibližně trojúhelný půdorys a dělí se do dvou výškových úrovní. Na vrcholu výrazné skály stojí bergfrit a složitě členěný palác. Ve svahu pod nimi vzniklo nádvoří. Minimálně dvě místnosti v nejnižší úrovni paláce byly zaklenuté valenými klenbami. Od jihozápadního nároží paláce zřejmě vedla hradba, která obepínala věž a uzavírala jižní stranu hradu.[3]
Během pozdně gotické přestavby byla věž zvýšena o patro osvětlené velkými okny a vybavené arkýřem. K severovýchodnímu nároží paláce přibyl věžovitý vstupní objekt, ze kterého se však dochovala jen spodní část. Čelní hradba byla zbořena a na jejím místě vznikl nový palác, pro který bylo nutno nádvoří mírně rozšířit směrem na jih a na východ. Nový palác byl v jihovýchodním rohu vybaven roubenou komorou. Další stavba vznikla podél východní hradby nádvoří.[3]
V době renesance byl pozdně gotický palác v čele hradního jádra z větší části zbořen a na jeho místě postaven nový dvoupatrový palác se sedlovou střechou mezi renesančními štíty. Středem paláce vede průjezd brány. Podél mostu přes příkop bylo ve stejné době postaveno menší příčné křídlo.[3]
Přístup[editovat | editovat zdroj]
| Rok | Počet návštěvníků |
|---|---|
| 2015 | 3 477[5] |
| 2016 | 3 420[5] |
| 2017 | 2 694[5] |
| 2018 | 3 534[6] |
| 2019 | 3 371[7] |
| 2020 | 675[7] |
| 2021 | 3 126[7] |
Zřícenina hradu je volně přístupná. Vede k ní odbočka ze silnic II/125 a II/137 a pro pěší je vyznačena červená turistická trasa z Mladé Vožice do Kamberku.[8]
Odkazy[editovat | editovat zdroj]
Reference[editovat | editovat zdroj]
- ↑ Ústřední seznam kulturních památek České republiky [online]. Praha: Národní památkový ústav [cit. 2019-06-12]. Identifikátor záznamu 152226 : Hrad Šelemberk, zřícenina a archeologické stopy. Památkový katalog. Hledat dokumenty v Metainformačním systému NPÚ [1].
- ↑ a b c Hrady, zámky a tvrze v Čechách, na Moravě a ve Slezsku: Jižní Čechy. Příprava vydání Karel Tříska. Svazek V. Praha: Nakladatelství Svoboda, 1986. 296 s. Kapitola Šelmberk – hrad, s. 188–189.
- ↑ a b c d DURDÍK, Tomáš; SUŠICKÝ, Viktor. Zříceniny hradů, tvrzí a zámků: Jižní Čechy. Praha: Agentura Pankrác, 2002. 184 s. ISBN 80-902873-5-2. Kapitola Šelmberk, s. 113–116.
- ↑ Danar. Výroční zpráva 2009–2010 [online]. Danar [cit. 2016-01-14]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2020-04-10.
- ↑ Seznam.cz. Turistická mapa [online]. Mapy.cz [cit. 2016-01-14]. Dostupné online.
Literatura[editovat | editovat zdroj]
- DURDÍK, Tomáš. Ilustrovaná encyklopedie českých hradů. Praha: Libri, 2002. 736 s. ISBN 80-7277-003-9. Heslo Šelmberk, s. 535–537.
- SEDLÁČEK, August. Hrady, zámky a tvrze Království českého: Táborsko. Svazek IV. Praha: Jiří Čížek – ViGo agency, 2000. 362 s. Kapitola Šelmberk, s. 219–228.
- MIKOVEC, Ferdinand Břetislav. Starožitnosti a Památky země České. Ilustrace Josef Vojtěch Hellich, Vilém Kandler. Praha: Kober a Markgraf, 1860. Dostupné online. Kapitola Zříceniny Šelmberka, s. 89–93.
Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu Šelmberk na Wikimedia Commons - Hrad Šelmberk na webu Hrady.cz
- Webové stránky Historicko-vzdělávacího centra Šelmberk
