Obelisk

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Tento článek je o architektuře. O mnohostěnu pojednává článek Prismatoid.
Egyptský obelisk v Konstantinopoli

Obelisk (z řec. ὀβελίσκος, zdrobnělina z ὀβελός – jehlice apod.[1]) je památník v podobě samostatně stojícího sloupu, rozšířený zejména ve starověkém Egyptě. Klasicky má podobu štíhlého monolitu tvaru čtyřbokého komolého jehlanu, usazeného na čtyřboký podstavec a ukončený nízkým jehlanem, tzv. pyramidiem. Sloupové pomníky jiného tvaru se nazývají stéla.

Historie[editovat | editovat zdroj]

Ve starověkém Egyptě, odkud obelisk pochází, byl poměr jeho šířky k výšce obvykle 1:10 a pyramidion bývalo pozlacené. Obelisk byl z jednoho kusu žuly, často pokryt reliéfy či popsán hieroglyfy. Obelisky se stavěly na ozdobený podstavec v párech před pylonem, monumentálním vchodem do chrámu, a měly znázorňovat sluneční paprsky. Sluneční chrám, který nechal postavit Veserkaf, obahoval strukturu podobnou obelisku. Nejstarší zachovaný obelisk Senusreta I. v Heliopoli je téměř 21 m vysoký a pochází z doby kolem 1950 př. n. l.

Řekové obelisky velice obdivovali a římští i byzantští císařové je často odváželi a stavěli na náměstích svých měst. Proto je dnes v Římě víc egyptských obelisků než v samém Egyptě. Od 16. století se začaly obelisky napodobovat v Evropě, i když v menších rozměrech, a od poloviny 19. století jsou velké obelisky většinou zděné, s vnitřním prostorem nebo i výtahem a vyhlídkovou plošinou na vrcholu.

Technologie[editovat | editovat zdroj]

Vztyčování obelisku v Římě roku 1586

Obelisk se v lomu oddělil dlouhými rýhami, odloupl od podloží a naložil na loď, která jej dopravila na místo určení. Teprve tam býval načisto opracován a vyzdoben. Velké egyptské obelisky váží přes 300 tun a jejich doprava i vztyčení představovaly velký problém. Podle moderních pokusů se po zemi dopravovaly na dřevěných saních po dřevěných kládách, loď pro přepravu po Nilu musela být široká jako délka obelisku a dvakrát delší. Američtí archeologové roku 1999 zkusili takto dopravovat 25tunový obelisk a potřebovali k tomu asi 150 lidí, kteří kámen za den posunuli o několik metrů. Vztyčování se snad dělalo pomocí ze tří stran obezděného písečného náspu, kam se kámen vytáhl a pak se písek pomalu odkopával, až kámen dosáhl sklon asi 75 stupňů. Při tom se musel brzdit lany, aby nesklouzl příliš prudce. Konečné vztyčení se dělo pomocí lan.

Stěhování a vztyčování lateránského obelisku, který byl nalezen v zemi, proběhlo roku 1586 v Římě podle projektu architekta D. Fontany, který je podrobně popsal. Stěhování na místo trvalo 16 dní za účasti téměř 1000 mužů, 140 koní a 47 jeřábů. Pro vztyčování postavil Fontana dlouhou rampu a speciální jeřáb s kladkostroji.

Známé obelisky[editovat | editovat zdroj]

Egyptské[editovat | editovat zdroj]

Etiopské[editovat | editovat zdroj]

  • Velká stéla Aksúmský obelisk v Axumu v Etiopii ze 4. století (33 m), kterou se patrně nikdy nepodařilo vztyčit.

Novověké[editovat | editovat zdroj]

V českých zemích[editovat | editovat zdroj]

Obelisk na Pražském hradě

Barokních i empírových obelisků menších rozměrů je v českých zemích celá řada. Patrně nejstarší jsou pomníky Viléma Slavaty a Jaroslava Bořity z Martinic v zahradě Na Valech na Pražském hradě, novější obelisky jsou například ve Valticích, v Denisových sadech v Brně, na zámku Kynžvart nebo v Hořicích. Patrně nejznámější je ale 18,3 m vysoké torzo žulového obelisku na III. hradním nádvoří Pražského hradu. Dal jej postavit první československý prezident T. G. Masaryk v roce 1928 ku příležitosti 10. výročí vzniku Československa za pomoci svého hradního architekta Josipa Plečnika.

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. LIDDEL, Henry George. A Greek-English Lexicon [online]. Perseus Digital Library [cit. 2021-12-24]. Dostupné online. (anglicky/řecky) 

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • B. Fletcher, A history of architecture. New York: Scribner 1948. Str. 37n.
  • Ottův slovník naučný, heslo Obelisk. Sv. 18, str. 529
  • Wirsching, Armin, Obelisken transportieren und aufrichten in Aegypten und in Rom. BoD Norderstedt 3rd ed. 2013 ISBN 978-3-8334-8513-8

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]