Lanýž
 Lanýž | |
|---|---|
 | |
| Vědecká klasifikace | |
| Říše | houby (Fungi) |
| Oddělení | houby vřeckovýtrusné (Ascomycota) |
| Třída | Pezizomycotina |
| Řád | kustřebkotvaré (Pezizales) |
| Čeleď | lanýžovité (Tuberaceae ) |
| Rod | lanýž (Tuber) |
| druhy | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Lanýž (Tuber) je rod vřeckovýtrusných hub, respektive označení jejich plodnice. Je známo mnoho druhů, většina z nich je ceněna jako kulinářská pochoutka.
Rozšíření a výskyt
Lanýže se vyskytují zejména ve Středomoří, například v italském Piemontu, ve francouzském Périgordu či v oblasti Istrijského poloostrova. Lanýže rostou převážně v dubových a jiných listnatých lesích. Většině druhů se daří ve vápnité půdě s mírně zásaditou reakcí půdního roztoku.
Popis
Plodnice jsou typu tuberothecia, což je druhotně uzavřené apothecium. Bývají nepravidelně kulovitého až bramborovitého tvaru, hrbolaté až bradavčité, bělavé, žlutohnědé nebo šedočerné barvy. Nacházejí se pod zemí v hloubce přibližně 15–20 cm, což ztěžuje jejich hledání a vyžaduje pomoc prasete či vycvičeného psa, makrosmatických živočichů, neboli živočichů s čichem citlivějším než má člověk. Lanýže v zemi identifikují tak, že cítí chemickou látku dimethylsulfid produkovanou plodnicí.[1]
Vybrané druhy
Známým představitelem rodu lanýž je lanýž černovýtrusý (Tuber melanosporum) rostoucí v mykorhizní asociaci s dubem (hlavně s dubem pýřitým), habrem, lískou či lípou. Konzumuje se i méně aromatický lanýž letní (Tuber aestivum), lanýž piemontský (Tuber magnatum), jehož aroma je naopak ostřejší, a bělolanýž obecný (Choiromyces meandriformis). Lanýž letní se vzácně vyskytuje i v České republice, ovšem je chráněný zákonem a nesmí se proto sbírat.[1]
Pěstování
K pěstování lanýžů se využívá lesíků nebo sadů očkovaných danou houbou, tyto se označují jako lanýžárny. Pěstuje se zejména ceněný lanýž černovýtrusý. Možné je pěstovat i lanýž letní, což ovšem vzhledem k jeho menší vyhledávanosti a ceně není tolik rentabilní. Pokud se lanýž letní vyskytne v kultuře lanýže černovýtrusého, je považován za plevel. Tyto dva druhy vytvářejí kolem hostitelského stromu kruh s omezenou vegetací, francouzsky označovaný jako brûlé, italsky jako pianello. Bělolanýž obecný se zatím uměle pěstovat nedaří, ovšem díky jeho vysoké ceně (přes 1000 dolarů za kilogram) jsou o to činěny pokusy.[1]
Gastronomie
Staří Římané je pekli či vařili v červeném víně a pojídali spolu s olivovým olejem. Také je přidávali do polévek a paštik. Později se používaly ke kořenění kuřat, do zapékaných husích jater, různých pečených mas, také se dávají do paštik a salámů. Dělá se z nich lanýžový kečup a na trh se dodávají jejich konzervy.[2]
Odkazy
Reference
Externí odkazy
Taxon Tuber ve Wikidruzích- Web Vaření
- Článek v příloze I-dnes
- Článek v Lidovky.cz
- Lanýže-co jste možná nevěděli
