Zikmund I. Starý
| Zikmund I. Starý | |
|---|---|
| Litevský velkokníže Polský král | |
 Zikmund I. Starý na obrazu Jana Matejky. | |
| Doba vlády | 1506–1548 |
| Korunovace | 24. ledna 1507 |
| Narození | 1. listopadu 1467 Kozienice  Polsko |
| Úmrtí | 1. dubna 1548 (ve věku 80 let) Krakov Polsko |
| Pohřben | Wawel, Krakov |
| Předchůdce | Alexandr Jagellonský |
| Nástupce | Zikmund II. August |
| Potomci | Zikmund II. August Anna Jagellonská Kateřina Jagellonská Isabela Jagellonská |
| Dynastie | Jagellonci |
| Otec | Kazimír IV. Jagellonský |
| Matka | Alžběta Habsburská |
| Podpis |  |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Zikmund I. Starý (1. listopadu 1467 Kozienice – 1. dubna 1548 Krakov), syn Kazimíra IV. Jagellonského a Alžběty Habsburské, byl polským králem a litevským velkoknížetem v letech 1506–1548.
Život
Zikmund zpočátku usiloval o nástupnictví po svém nejstarším bratrovi českém a uherském králi Vladislavu Jagellonském. Smlouvami ve Vídni z roku 1515 rezignoval na nástupnické právo v Uhrách ve prospěch Habsburků. Za to se císař Maximilián I. Habsburský musel vzdát spojenecké smlouvy s velikým knížetem moskevským Vasilijem III. a případné podpory řádu německých rytířů v Prusku, s nímž měl Zikmund spory.
Listinou z 27. listopadu 1499 získal od svého bratra Vladislava jako léno Hlohovské knížectví.[1] Poté získal v prosinci 1501 také Opavské knížectví, vykoupené od Jánoše Korvína,[2] a v září 1504 byl jmenován nejvyšším královským místodržitelem Slezska.[1]
Vedl tři války s Moskvou v letech 1507–1508, 1512–1522 a 1534–1537, během nichž Litva přišla mimo jiné o strategický důležitý Smolensk (1514).
V roce 1519 mu byl udělen Řád zlatého rouna (č. 161)
Roku 1519 vstoupil do války s řádem německých rytířů, v jehož čele stál jeho synovec Albrecht Hohenzollernský. Ten přijal roku 1525 luteránskou reformaci, Prusy sekularizoval a složil za ně Zikmundovi lenní slib. V letech 1526–1529 přivtělil do polského státu dosud samostatné mazovské vévodství, kde zemřel poslední piastovský vládce Jan IV. Roku 1537 musel čelit odboji šlechty, které nakonec ustoupil.
Za Zikmundovy vlády došlo ke kulturnímu rozkvětu Polska v duchu renesance, jejíž nástup byl spojen s královou druhou chotí Bonou Sforza. Společně s ní přišlo k polskému dvoru i její početné dvořanstvo. Následný společenský život na královském dvoře se stal vzorem i pro společnost z vyšších polských kruhů. Královna nezůstala jen u toho a začala zvát do Polska ty nejvýznamnější architekty a umělce.
Manželství a potomci
V době nástupu na trůn byl svobodný, přestože mu bylo již téměř čtyřicet let a měl pouze nemanželské potomky (s dlouholetou milenkou Kateřinou Telničankou).
- 1. manželka: Barbora Zápolská (1495–1515)
- 2. manželka: Bona Sforza (1494–1557); nástupcem se stal jeho jediný syn Zikmund II. August, poslední Jagellonec na polském trůně.
Vývod z předků
Odkazy
Reference
- ↑ a b FUKALA, Radek. Slezsko. Neznámá země Koruny české. Knížecí a stavovské Slezsko do roku 1740. České Budějovice: Veduta, 2007. 344 s. ISBN 978-80-86829-23-4. S. 141-142.
- ↑ ŽÁČEK, Rudolf. Dějiny Slezska v datech. Praha: Libri, 2004. 546 s. ISBN 978-80-7277-172-1. S. 125.
Externí odkazy
Obrázky, zvuky či videa k tématu Zikmund I. Starý na Wikimedia Commons - Petr Kozák, „Pátý princ“: Kníže Zikmund mezi periferií a centrem jagellonského světa
| Předchůdce: Alexandr Jagellonský |
|
Polský král 1506–1548 |
|
Nástupce: Zikmund II. August |
| Předchůdce: Alexandr Jagellonský |
|
Velkokníže litevský 1506–1548 |
|
Nástupce: Zikmund II. August |
| Předchůdce: Vladislav II. Jagellonský (součást korunních statků) |
|
Opavský kníže 1501–1511 |
|
Nástupce: Vladislav II. Jagellonský (součást korunních statků) |
Šablona:Litevští panovníci (1236–1795)
