Wikipedistka:Někdo úplně jiný/Jane Bowles et al.

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie

LITERATURA

Paul[editovat | editovat zdroj]

Život[editovat | editovat zdroj]

Mládí[editovat | editovat zdroj]

Paul Frederick Bowles[p 1] se narodil 30. prosince 1910 ve čtvrti Jamaica v newyorském Queensu jako jediné dítě zubaře Clauda Dietze Bowlese a jeho manželky Reny.[2] Jeho předci z matčiny strany – Winnewisserovi (její rodné příjmení) – pocházeli z Německa, odkud odešli do Ameriky v polovině 19. století.[3] Již ve dvou letech údajně dokázal číst nápisy na obalech od cereálií a ve třech napsal svou první povídku o zvířatech.[4] Již v tomto věku mu rovněž matka četla povídky Edgara Allana Poea, a v šesti měl sám přečtené všechny jeho knihy, které v domácí knihovně našel.[5] V raném věku rovněž objevil hudbu; první nástroj – citeru – dostal od dědečka, později se začal učit na klavír, a v sedmi letech začal skládat vlastní skladby.[6]

V roce 1924 dokončil základní školní docházku a přihlásil se na Flushingskou střední, odkud ještě v prvním ročníku přestoupil na bližší Jamajskou střední.[7] Tam začal přispívat do literárního měsíčku Oracle, kde záhy dostal funkci redaktora sekce poezie, a rovněž se stal prezidentem básnické společnosti.[8] Před dokončením školy se stal nejpublikovanějším básníkem v historii časopisu.[9] Již v té době vznikla většina jeho básní bez vědomého zásahu, dokázal napsat stránky textu aniž by věděl, co píše.[10] V šestnácti letech – snažil se nedat najevo svůj věk – poslal dvě své básně redakci nedávno vzniklého francouzského experimentálního časopisu transition, který obě přijal a první otiskl v prosincovém vydání (1927).[11]

Po dokončení středoškolských studií absolvoval čtyřměsíční letní výtvarný program na Manhattanu.[12] V září 1928 nastoupil na Univerzitu ve Virginii v Charlottesvillu, kterou si vybral mimo jiné kvůli faktu, že tam krátce docházel i Poe, zejména však kvůli značné vzdálenosti od domova a rodičů.[13] Školu však od počátku neměl v plánu dokončit;[p 2] s pomocí několika přátel a bez vědomí rodičů se mu v dubnu 1929, v osmnácti letech, podařilo zařídit cestovní pas a s jednosměrnou jízdenkou nasedl na loď směřující do Francie.[15] Usadil se v Paříži, kde pracoval v telefonní ústředně a krátce ve směnárně. Také hodně cestoval, navštívil mimo jiné i německý Černý les.[16]

Začátky[editovat | editovat zdroj]

Do Ameriky se nakonec po několika měsících vrátil, našel si vlastní bydlení a začal pracovat v jednom manhattanském knihkupectví.[17] Rovněž se seznámil se skladatelem a klavíristou Henrym Cowellem, od něhož dostal doporučující dopis k Aaronu Coplandovi.[18] Ten mu sice hned při prvním setkání oznámil, že není učitelem, ale dal mu možnost se s ním několikrát týdně sejít. Právě v tom Bowles nakonec našel výhodu, prostým povídáním si se naučil mnohem víc, než kdyby dostával lekce.[19] Nadále se zajímal o literaturu; tou dobou pracoval na – nakonec nedokončeném – románu Without Stopping a dál publikoval básně v různých literárních časopisech, včetně Tambour, Messenger a Blues: A Magazine of New Rhythms, který vydával Charles Henri Ford.[20] V létě 1930 absolvoval s Coplandem letní pobyt v uměleckém středisku Yaddo v Saratoga Springs.[21]

V březnu 1931 se Bowles vydal na svou druhou cestu do Francie, kde se seznámil se spisovatelkou Gertrudou Steinovou, skladatelem Virgilem Thomsonem a jednou se setkal i s Ernestem Hemingwayem.[22] Krátce pobýval v Berlíně s Coplandem, který do Evropy přijel několik týdnů po Bowlesovi.[23] Později spolu odcestovali do severomarockého Tangeru[p 3] a navštívili i jižněji, ve vnitrozemí položené město Fes; po Coplandově odjezdu Bowles cestoval za doprovodu režiséra Harryho Dunhama.[24] V prosinci 1931 se osobně zúčastnil premiéry své Sonáty pro hoboj a klarinet v Londýně.[25] V následujících měsících pokračoval v cestování po Evropě, znovu navštívil Tanger a Fes a také Alžírsko. Na rodný kontinent, kam odjel s přestupem a týdenní pracovní zastávkou v Portoriku, se rozhodl vrátit až koncem května 1934.[26]

Po návratu do nenáviděného New Yorku se Bowles nadále věnovat skládání; důležitým projektem byl Dunhamův film Bride of Samoa (1934), který sám o sobě není zásadní, ale otevřel Bowlesovi dveře k rozsáhlejší práci skladatele filmové a scénické hudby.[27] Roku 1936 složil hudbu k uvedení her Who Fights This Battle? v režii Josepha Loseyho a Horse Eats Hat a Doctor Faustus režírované Orsonem Wellesem.[28]

V roce 1937 se prostřednictvím společného přítele, textaře Johna Latouche seznámil s dvacetiletou Jane Auerovou.[29] Spolu s ní a malířem Kristiansem Tonnym s jeho manželkou se záhy vydal na cestu do Mexika.[30] Dne 21. února 1938 se Bowles v New Yorku oženil s Jane Auerovou a počátkem příštího měsíce se vydali na několikaměsíční svatební cestu přes střední Ameriku (Guatemala, Kostarika, Panama) do Paříže a následně na pobřeží Středozemního moře.[31] Jejich manželství bylo zprvu sice sexuálně založené, počínaje rokem 1940 však velmi volné;[32] Bowles měl povětšinou vztahy s muži, jeho manželka se ženami, většinou žili odděleně (vždy blízko jeden druhému), ale zůstávali manželi, cestovali spolu, ve čtyřicátých letech často do Mexika, později do Tangeru i jinam.

V následujícícím období Bowles dále složil hudbu k několika divadelním hrám, včetně Too Much Johnson v režii Orsona Wellese (1938), Mé srdce je v horách (My Heart's in the Highlands) od Williama Saroyana v režii Roberta Lewise (1939), Stará sladká píseň lásky (Love's Old Sweet Song), rovněž od Saroyana (1940), Večer tříkrálový (Twelfth Night) od Williama Shakespearea (1940), Liberty Jones od Philipa Barryho (1941) a Stráž na Rýně (Watch on the Rhine) od Lillian Hellmanové (1941).[p 4] Také pracoval na hudbě k opeře Denmark Vesey (s libretem od Charlese Henriho Forda) o stejnojmenném bývalém otrokovi, který se vykoupil penězmi z výhry v loterii a vedl povstání otroků.[34] V březnu 1943 byla v New Yorku uvedena Bowlesova zarzuela The Wind Remains, adaptace Federica Garcíi Lorcy, jedna z Bowlesových nejoblíbenějších skladeb.[35]

Kromě hudby se koncem třicátých let – po vzoru své manželky, pracující na románu Dvě seriózní dámy (Two Serious Ladies) – sám vrátil k psaní. Z roku 1939 pochází povídka Tea on the Mountain, která odstrartovala Bowlesovu druhou kariéru, kariéru spisovatele.[36] Také přispíval esejemi do časopisu Modern Music, kde měl později vlastní sloupek, recenzemi do New York Herald Tribune a různými texty, ať už vlastními nebo překladovými, do magazínu View.[37] V roce 1940 dostal Bowles povolávací rozkaz do armády, ale neprošel psychiatrickým vyšetřením a do války neodešel.[38] V roce 1945 byl v New Yorku uveden Bowlesův překlad Sartrovy hry S vyloučením veřejnosti (Huis clos, Bowlesův anglický název No Exit). Přestože se i nadále věnoval skládání hudby, od poloviny čtyřicátých let pracoval intenzivněji na psaní fikce. Jednou z jeho raných povídek je A Distant Episode, kterou vydal v prvním čísle roku 1947 čtvrtletník Partisan Review.[39]

V červenci 1947 Bowles odjel do Maroka, kde během následujících měsíců napsal svůj první román Pod ochranou nebe (The Sheltering Sky).[40] Ten původně napsal pro nakladatelství Doubleday, které jej však odmítlo s odůvodněním, že „to není román“, práva na knihu tedy převzala nakladatelství New Directions (USA) a John Lehmann (UK), která ji vydala v září 1949[41] V tomto období se rovněž sblížil s malířem Ahmedem Yacoubim.[42] Nedlouho po vydání románu se vydal na Cejlon (dnešní Srí Lanka), kde strávil zimní měsíce, kdy je v Tangeru nepříznivé počasí. Na Cejlonu napsal část svého druhého románu Let It Come Down. Na Cejlon se často vracel i v následujících letech, v roce 1952 si dokonce koupil ostrůvek Taprobane ve weligamském zálivu na jihu ostrova.[p 5] V té době rovněž pracoval na jiném projektu, a sice knižní sbírce povídek, která vyšla v srpnu 1950 ve dvou verzích: jedna, A Little Stone, kterou vydal Lehmann v Británii, obsahuje oproti americké, vydané nakladatelstvím Random House pod názvem The Delicate Prey and Other Stories, méně povídek.[44] Před dokončením románu ještě stihl přeložil knihu The Lost Trail of the Sahara francouzského cesotvatele Rogera Frison-Roche.[45] Bowlesův druhý román, Let It Come Down, vyšel v únoru 1952, britské vydání (Lehmann) nedlouho před americkým (Random House).[46] V roce 1954 se spolu s Tennessee Williamsem podílel na dialozích filmu Senso italského režiséra Luchina Viscontiho.[47]

Bowlesův třetí román, Pavoučí dům (The Spider's House), vyšel v listopadu 1955.[48]

())[editovat | editovat zdroj]

„pokus o zabití“

jazyky; francouzština, latina

Dílo[editovat | editovat zdroj]

Hudební[editovat | editovat zdroj]

  • Denmark Vesey (opera, 1939, libreto Charles Henri Ford)
  • The Wind Remains (zarzuela, 1943)
  • Colloque sentimental (balet ve spolupráci se Salvadorem Dalím, 1947)

Scénická hudba[editovat | editovat zdroj]

  • Who Fights This Battle? (Kenneth White; 1936, r. Joseph Losey)
  • Horse Eats Hat (Edwin Denby a Orson Welles; 1936, r. Orson Welles)
  • Doctor Faustus (Christopher Marlowe; 1936, r. Orson Welles)
  • Too Much Johnson (William Gillette a Orson Welles; 1938, r. Orson Welles)
  • Mé srdce je v horách (My Heart's in the Highlands, William Saroyan; 1939, r. Robert Lewis)
  • Stará sladká píseň lásky (Love's Old Sweet Song, William Saroyan; 1940)
  • Večer tříkrálový (Twelfth Night, William Shakespeare; 1940)
  • Liberty Jones (Philip Barry; 1941)
  • Stráž na Rýně (Watch on the Rhine, Lillian Hellman; 1941)
  • 'Tis Pity She's a Whore (John Ford; 1943)
  • South Pacific (Dorothy Heyward a Howard Rigby; 1943)
  • Skleněný zvěřinec (The Glass Menagerie, Tennessee Williams; 1944, r. Eddie Dowling a Margo Jones)
  • Jacobowsky a plukovník (Jacobowsky and the Colonel, Franz Werfel; 1944)
  • Ondina (Ondine, Jean Giraudoux; 1945)
  • Cyrano z Bergeracu (Cyrano de Bergerac, Edmond Rostand; 1946)
  • The Dancer (Julian Funt a Milton Lewis; 1946)
  • Land's End (1946)
  • Twilight Bar (Arthur Koestler; 1946, r. George Abbott)
  • On Whitman Avenue (Maxine Wood; 1946, r. Margo Jones)
  • Léto a dým (Summer and Smoke, Tennessee Williams; 1948, r. Margo Jones)
  • V altánu (In the Summer House, Jane Bowles; 1953)



Filmová hudba[editovat | editovat zdroj]

  • Bride of Samoa (1934, r. Harry Dunham)


;;;; ostatní hudba z enwiki[editovat | editovat zdroj]

|text=1931 – Sonata for Oboe and Clarinet}} |text=1937 – Yankee Clipper, ballet}} |text=1938 – Music for a Farce}} |text=1938 – Huapango – Cafe Sin Nombre – Huapango-El Sol, Latin American folk}} |text=1941 – A Little Closer, Please, words by William Saroyan}} |text=1941 – Love Like Wildfire, play}} |text=1941 – Pastorela, ballet}} |text=1942 – In Another Five Years or So, opera}} |text=1943 – Sonata for Flute and Piano and Two Mexican Dances}} |text=1945 – Three, words by Tennessee Williams}} |text=1945 – Three Pastoral Songs}} |text=1946 – Night Without Sleep, words by Charles Henri Ford}} |text=1946 – Blue Mountain Ballads ("Heavenly Grass", "Lonesome Man", "Cabin", "Sugar in the Cane"), words by Tennessee Williams}} |text=1946 – Concerto for Two Pianos}} |text=1947 – Sonata for Two Pianos}} |text=1947 – Pastorela: First Suite, a ballet/opera in one act}} |text=1948 – Concerto for Two Pianos, Winds and Percussion}} |text=1949 – Night Waltz}} |text=1953 – A Picnic Cantata}} |text=1955 – Yerma, opera}} |text=1958 – Edwin Booth, play}} |text=1959 – Sweet Bird of Youth, play}} |text=1962 – The Milk Train Doesn't Stop Here Anymore, play}} |text=1966 – Oedipus, play}} |text=1967 – The Garden, play}} |text=1969 – The Bacchae, play}} |text=1976 – Cross Country}} |text=1978 – Orestes, play}} |text=1978 – Caligula, play}} |text=1984 – Camp Cataract, play}} |text=1984 – A Quarreling Pair, play}} |text=1992 – Hippolytos, play}} |text=1992 – Black Star at the Point of Darkness}} |text=1993 – Salome, play}}

Literární[editovat | editovat zdroj]

Romány[editovat | editovat zdroj]

  • Pod ochranou nebe (The Sheltering Sky, 1949; česky 2000)
  • Let It Come Down (1952)
  • Pavoučí dům (The Spider's House, 1955; česky 1994)
  • Up Above the World (1966)

Překlady[editovat | editovat zdroj]

Z francouzštiny[editovat | editovat zdroj]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Poznámky[editovat | editovat zdroj]

  1. ↑ Proslavil se jako Paul Bowles, nicméně když užíval i prostřední jméno, pofrancouzšťoval jej na „Frederic“; jeho rodné jméno je skutečně Paul Frederick Bowles.[1]
  2. ↑ První ročník nakonec dokončil v roce 1930, dále však již nestudoval.[14]
  3. ↑ V letech 1924 až 1956 bylo město mezinárodní zónou, kam se v průběhu let uchylovalo značné množství umělců.
  4. ↑ Jeho hudba byla později – titulkům navzdory (uveden byl jen Max Steiner, skutečný autor většiny hudby, ne však některých písní a melodií) – použita i ve filmové adaptaci hry (1943). Bowles později za chybu vysoudil (mj. díky svědectví Virgila Thomsona) finanční kompenzaci, nicméně zpětného uvedení v titulcích se nedočkal.[33]
  5. ↑ Nedlouho předtím prodal za 5000 dolarů práva na zfilmování knihy Pod ochranou nebe Robertu Siodmakovi, který nakonec projekt nikdy nerealizoval. Bowles však měl dostatek peněz na koupi ostrůvku (6000 dolarů).[43]
  6. ↑ Hra česky uváděná pod názvem S vyloučením veřejnosti.
  7. ↑ Hra česky uváděná pod názvem Bláznivá ze Chaillot.

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. ↑ Carr, s. 56.
  2. ↑ Carr, s. 16.
  3. ↑ Carr, s. 19.
  4. ↑ Carr, s. 17.
  5. ↑ Carr, s. 18.
  6. ↑ Carr, s. 38.
  7. ↑ Carr, s. 53.
  8. ↑ Carr, s. 54.
  9. ↑ Carr, s. 54.
  10. ↑ Carr, s. 54.
  11. ↑ Carr, s. 60.
  12. ↑ Carr, s. 57.
  13. ↑ Carr, s. 57.
  14. ↑ Carr, s. 77.
  15. ↑ Carr, s. 63.
  16. ↑ Carr, s. 67.
  17. ↑ Carr, s. 72.
  18. ↑ Carr, s. 73.
  19. ↑ Carr, s. 74.
  20. ↑ Carr, s. 75.
  21. ↑ Carr, s. 78.
  22. ↑ Carr, s. 81.
  23. ↑ Carr, s. 87.
  24. ↑ Carr, s. 95.
  25. ↑ Carr, s. 97.
  26. ↑ Carr, s. 112.
  27. ↑ Carr, s. 117.
  28. ↑ Carr, s. 127-129.
  29. ↑ Carr, s. 131.
  30. ↑ Carr, s. 134.
  31. ↑ Carr, s. 139-142.
  32. ↑ Carr, s. 160.
  33. ↑ Carr, s. 170-171.
  34. ↑ Carr, s. 138.
  35. ↑ Carr, s. 184-185.
  36. ↑ Carr, s. 157.
  37. ↑ Carr, s. 175.
  38. ↑ Carr, s. 167.
  39. ↑ Carr, s. 190.
  40. ↑ Carr, s. 216.
  41. ↑ Carr, s. 227.
  42. ↑ Carr, s. 216-217.
  43. ↑ Carr, s. 252.
  44. ↑ Carr, s. 239.
  45. ↑ Carr, s. 244.
  46. ↑ Carr, s. 247.
  47. ↑ Carr, s. 258.
  48. ↑ Carr, s. 269.
Q

„My imagination was horribly active when I was a child, and for weeks at a time I had no glimpse of reality.“ (1930)[1]

  1. ↑ Carr, s. 33.
Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Wikipedistka:Někdo_úplně_jiný/Jane_Bowles_et_al.&oldid=22282886“