Wikipedista:RPekař/Pískoviště2

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Manžel za dveřmi
Un mari à la porte
Žánropereta
SkladatelJacques Offenbach
LibretistaAlfred Delacour a Léon Morand
Počet dějství1
Originální jazykfrancouzština
Datum vzniku1859
Premiéra22. června 1859, Paříž, Théâtre des Bouffes-Parisiens (salle Lacaze)
Česká premiéra11. února 1860, Brno, Městské divadlo (německy) / 10. září 1870, Praha, Aréna ve Pštrosce (Švandova divadelní společnost) (česky)

Manžel za dveřmi (ve francouzském originále Un mari à la porte) je jednoaktová opereta francouzského skladatele Jacquese Offenbacha na libreto Alfreda Delacoura (vl. jm. Alfred Charlemagne Lartigue) a Léona Moranda. Měla premiéru 22. června 1859 v pařížském divadle Théâtre des Bouffes-Parisiens, a to v jeho letním působišti, salle Lacaze.

Vznik a charakteristika[editovat | editovat zdroj]

Inscenační historie[editovat | editovat zdroj]

Manžel za dveřmi se brzy hrál ve francouzských provinčních divadlech i francouzskojazyčných divadlech za hranicemi; již koncem roku 1859 ho hrálo například bruselské divadlo Théâtre Royal du Parc.[1] Ve stejném divadle ho představily na zájezdě 18. srpna 1861 samotné Bouffes-Parisiens.[2]


Počátkem roku 1861 přijel Jacques Offenbach do Vídně a podařilo se mu navázat seriózní spolupráci s Carltheatrem a Karlem Treumannem. Přivezl s sebou originální partitury svých děl včetně Manžela za dveřmi, kterými nahradil Binderovy úpravy; to bylo usnadněno skutečností, že Carl Binder 5. listopadu 1860 zemřel. Offenbach zde Manžela za dveřmi dirigoval 29. a 30. ledna 1861 a znovu 10. března 1862.[3] Mezitím, 22. června 1861, představil v Carltheatru i originální francouzskou verzi Manžela za dveřmi při příležitosti hostování divadla Bouffes-Parisiens ve Vídni.[4]


Z Vídně dorazil Manžel za dveřmi brzy i do Uher. Nejprve se hrál 16. června 1860 německy v letním divadle v Budíně. 12. února 1861 pak měla v maďarském Národním divadle (Nemzeti Szhínház) v Pešti premiéru maďarská verze v překladu Kálmána Szerdahelyiho pod názvem A férj az ajtó előtt – jako druhé teprve Offenbachovo dílo uvedené v maďarštině (po Zasnoubení při lucernách). Odtud tato opereta vzápětí vyrazila do dalších měst Uherska, například Kluže (5. října 1861), Debrecína (15. října 1861) nebo Košic (20. listopadu 1861). 14. července 1861 ji v Pešti hrálo i hostující Théâtre des Bouffes-Parisiens v originále. Manžel za dveřmi se hrál i později, jednu z posledních inscenací uvedlo budapešťské Divadlo operety v roce 1979.[5][6]


V Lublani se Manžel za dveřmi hrál poprvé 21. září 1860. Kritika si od této operety slibovala více: „Hudba je pravda lehká, příjemná a bohatá na humorné obraty, ale děj je poněkud strojený.“[7][8] Premiéra v Mariboru se konala 15. března 1866.[9]

5. března 1866 se Manžel za dveřmi hrál poprvé v chorvatštině pod názvem Supručnik pred vratima v Záhřebu, jako druhé Offenbachovo dílo a druhá opereta vůbec po Zasnoubení při lucernách.[10]

Německá premiéra se konala v berlínském divadle Wallner-Theater dne 8. dubna 1860.[11] Hrály paní Pechmannová (Susette=Suzanne) a Wollrabeová (Adelheid=Rosita), jež doplňovali pánové Stephan jako Isidor (=Florestan) a Rausche jako Mehlmayer (=Martel). Kritika „dráždivou hudbu“ operetu chválila i nad Zasnoubení při lucernách a Děvče z Elizonda, dvě v Berlíně zvlášť oblíbené Offenbachovy operety, avšak vyčítala upravovatelům libreta lokalizaci do Berlína, „čímž se celek stal nejen nepravděpodobnějším, ale též mdlejším“.[12] Použita byla neautorizovaná vídeňská verze, ale ještě roku 1860 vydalo Manžela za dveřmi hudební nakladatelství Bote & Bock v nové německé verzi, jejímiž autory byli Adolf Bahn a Johann Christoph Grünbaum. Byla bližší francouzskému originálu a jména postav v této podobě byla Rosine (=Rosita), Susanne (=Suzanne), Florian Specht (=Florestan Ducroquet) a Martin Preller (=Henri Martel), který si podržel i povolání exekutora.[13]

Následovaly další inscenace: v září 1860 v Mannheimu[14], v červnu 1861 ve Würzburgu[15] a Štětíně[16], v lednu 1862 v Hamburku[17], v dubnu 1862 v Kolíně nad Rýnem[18], v srpnu 1862 ve Frankfurtu nad Mohanem[19] aj.

Premiéra v polštině se konala 22. května 1866 v c. k. polském divadle v Krakově;[20] hrál se zde úspěšně po několik let.[21] Polský překlad a podstatnou úpravu (lokalizaci) pod názvem Mąż za drzwiami pořídil Jan Nepomuk Nowakowski.[22] Brzy poté, 26. černa 1866, se Manžel za dveřmi hrál v Poznani[23] a 7. listopadu 1866, ho uvedlo městské divadlo ve Lvově.[24] Ve menších polských městech ho v 19. století představila kočovná divadelní společnost Anastazyho Trapsza (např. Lublin 1873).[25]

Velmi záhy dorazil Manžel za dveřmi do Dánska. V kodaňském Lidovém divadle (Folketeatret) se hrál poprvé 5. prosince 1860; pod názvem En Brudgom paa Trappen ho do dánštiny přeložil známý spisovatel Adolph von der Recke a hrál se až do roku 1869 v celkovém počtu 33 repríz.[26]

Ve Španělsku se Manžel za dveřmi hrál poprvé roku 1871 pod názvem La mujer en casa y el marido a la puerta (který byl brzy zaměněn za údernější ¡Por subir al piso cuarto!) v překladu Salvadora Maríi Granése a Vicenta de Lalamy v madridském divadle Teatro de la Zarzuela.[27] Kaufmann?

V anglosaském světě se tato opereta objevila až s velkým zpožděním. Ve Spojených státech amerických se hrála především v němčině (roku 1866 v newyorském divadle Stadttheater s Minnou von Berkelovou a Eugenií Schmitzovou, v sezóně 1873/74 v divadle Germania). První inscenace v angličtině je dokumentována překvapivě v Austrálii, kde ji 7. listopadu 1868 poprvé uvedlo The Duke of Edinburgh's Theatre v Melbourne v adaptaci Williama M. Akhursta pod názvem The Wrong Side of the Door. Newyorskou premiéru uvedla společnost Dore Lyonové v Berkeley Theatre pod názvem The Husband Locked Out 11. listopadu 1910; ve Spojeném království ji uvedlo až 21. února 1950 londýnské divadlo Fortune Theatre pod názvem A Husband on the Mat v úpravě Geoffreye Dunna.[6]


festival Opéra de Barie roku 2010[28]

festival v Étretatu 2010[29]

inscenace z roku 2005 v pařížském Petit Théâtre de Naples v podání souboru Les Délassements Lyriques.[30]


České země[editovat | editovat zdroj]

Anna Marková, první představitelka Rosity z Manžela za dveřmi v českých zemích (Brno 1860)

Manžel za dveřmi dorazil na jeviště českých zemí záhy po vídeňské premiéře. Již 11. února 1860 se poprvé hrál v Městském divadle v Brně. Byl přijat velmi vřele obecenstvem i kritikou. Brünner Zeitung psal: „Je to milé, rozkošné skladatelské dílo. Činí okouzlující dojem drahocenné hrací skřínky, zvenčí ozdobené skvostnými miniaturami na zlatém pozadí a uvnitř skrývající pokladem melodií.“[31] Deník Tagesbote přičítal úspěch především „přitažlivé, duchaplné kompozici“; Manžel za dveřmi byl podle něj „jedna z nejzábavnějších Offenbachových operet, v každém ohledu mezi jeho skladbami, které jsou nám dosud známy, vynikající a dalo by se říci všechny převyšující“.[32] V moravské metropoli se hrál často.

8. března 1860 hrálo Manžela za dveřmi poprvé Městské divadlo v Olomouci (jako benefici subrety slečny Elise Rechtové).[33] Opereta zde „získala jak pro bohatství graciézních melodií a humorný, pikantní děj, tak pro zdařilé pregnantní předvedení ze strany všech účinkujících rozhodný potlesk“.[34] 28. března 1860 pak uvedlo premiéru Manžela za dveřmi Městské divadlo v Opavě s místní zpěvačkou Johannou Harteovou v roli Rosity.[35]

11. dubna 1860 pak následovala premiéra v Zemském divadle v Praze. Bylo to již šesté Offenbachovo dílo uvedené v Praze, i když od prvního z nich, Zasnoubení při lucernách, neuplynul ani rok, a kritika tedy již mohla srovnávat. Bohemia Manžela za dveřmi uvítala jako „bláznivý, veselý masopustní žert“; o hudbě se domnívala, že „má lehký, příjemný tok a přehršel pikantních detailů, ze kterých zní vábivé hlavní téma v uchvacujících rytmech“.[36] Český hudební list Dalibor píše: „Hudba je dosti lahodná a vyniká hlavně svými utěšenými a pikantními duetty, terzetty, kvarttety. Místo ouvertury zaujímá valčík, jenž co do svěžesti myšlenek starším Straussovým ustoupiti musí.“[37] První představení bylo však zároveň posledním (alespoň v roce 1860),[38] i když byla tato inscenace v tisku přiřazena k těm, které v sezóně nejvíce oslovily.[39] Zvláštní pochvalou tisk ocenil slečnu Müllerovou v roli Rosity.[40] Manžel za dveřmi se na scénu pražského německého divadla vrátil 15. října 1861, 12. května 1889 se hrál poprvé v budově Nového německého divadla[41] a divadlo ho hrálo mj. na hostování v Plzni roku 1901[42]. Na školních představeních ho předvedli žáci pražské pěvecké školy Adele Gerl-Benettiové roku 1909.[43]

Manžel za dveřmi se pak hrál i v jiných městech: roku 1862 v Litoměřicích[44], 15. října 1863 v Jihlavě[45], 31. října 1863 v Plzni[46], roku 1866 v Českých Budějovicích[47], roku 1867 v České Lípě s „průrazným úspěchem“[48] aj.

Eliška Pešková, první česká Rosita v Manželovi za dveřmi

Všechny zmíněné inscenace byly v němčině, v češtině uvedla Manžela za dveřmi až o deset let po německojazyčné premiéře (poprvé 10. září 1870) ve své aréně ve Pštrosce Švandova divadelní společnost. Libreto přeložila Eliška Pešková, manželka ředitele společnosti Pavla Švandy ze Semčic, která také hrála hlavní roli. V této verzi se opereta nazývala Manžel přede dveřmi (perspektiva se obrátila na Manžela za dveřmi až po první světové válce).[49][50] Trvale se Manžel za dveřmi na Švandově repertoáru neprosadil.

Roku 1913 tuto operetu uvedla pěvecká škola Maruše Langové ve smíchovském Intimním divadle (v kombinaci s Dafnisem a Chloé, dirigoval Karel Nedbal); hudební časopis Dalibor ji považoval za „méně půvabného střihu“ než Dafnis.[51] Táž škola ji uváděla i v následujících letech, ještě v roce 1929.[52] Manžela za dveřmi hrálo též ochotníci, například roku 1931 Osvětový sbor na Žižkově.[53]

Manžela za dveřmi hrál často rovněž Československý rozhlas, brněnské studio již roku 1931.[54] Vysílán byl i po druhé světové válce a v rozhlasovém archivu se zachovala kompletní nahrávka z roku 1963 mj. s Miladou Šubrtovou.[55]

Jedinými profesionálními inscenacemi Manžela za dveřmi, které za poválečnou dobu registruje databáze Divadelního ústavu, jsou dvě inscenace souboru zpěvohry Státního divadla v Brně, které se – i díky tomu, že se v jeho archivu dochovaly původní materiály z vídeňského Carltheater – méně známým Offenbachovým dílům nejvíce věnovalo. Manžel za dveřmi se zde hrál roku 1965 (spolu se Zasnoubením při lucernách a Fortuniovou písní)[56] a roku 1988[57]. Amatérsky hrál Manžela za dveřmi roku 1959 Divadelní soubor Osvětové besedy v Braníku.[58]

Osoby a první obsazení[editovat | editovat zdroj]

osoba hlasový obor světová premiéra (22.6.1859) vídeňská premiéra (28.12.1859)[59] česká premiéra (11.2.1860)[31] premiéra v češtině (10.9.1870)
Henri Martel, exekutor [Herr v. Mehlmayer, solicitátor] lyrický baryton Prosper Guyot Wilhelm Knaack Ludwig …
Suzanne [Suzette], jeho choť mezzosoprán Coralie Geoffroy Therese Braunecker-Schäfer Leopoldine Benisch …
Rosita [Adelheid], její přítelkyně soprán Lise Tautin (vl. jm. Louise Vaissière) Helene Weinberger Anna Marek Eliška Pešková
Florestan Ducroquet [Isidor Lerchenzahn], mladý skladatel lyrický tenor Paul Geoffroy Carl Treumann Julius Gutenthal Josef Kysela
[Kominík] mluvená role – Louis (Alois) Grois Josef Leidl …
Dirigent: Jacques Offenbach Carl Binder Wickenhauer Mořic Anger

Děj opery[editovat | editovat zdroj]

(Dámský budoár v Paříži, půlnoc) Zatímco z vedlejšího salonu, kde se tančí na oslavu svatby Henriho a Suzanne Martelových, zaznívá valčík (č. 1. introdukce – melodram), spustil se do Suzannina pokoje komínem jakýsi mladík. Doufá, že bude moci nepozorovaně uniknout, ale musí se schovat do šatníku, když vstoupí dvě ženy: Suzanne a její přítelkyně Rosita. Suzanne je pro jakési drobnosti nesmírně rozhořčena na svého novomanžela. Rosita ji nabádá k rozumu a poukazuj na to, jak ji má manžel rád, ale Suzanne je rozhodnuta se manželovi pomstít a neotevřít mu dnes v noci dveře (č. 1a duet Ah! ah! ah! quelle mine piteuse! … Tu te calmera). Rosita vidí, že u ní nic nepořídí, a raději se vrací zpět do salonu, kam ji vábí kouzelný valčík (č. 2 tyrolský valčík J'entends, ma belle, la ritournelle).

Když odběhne, zaslechne Suzanne zvuk ze svého šatníku a poté dusící se mužský hlas, který prosí o vysvobození. Nejprve se domnívá, že je to jeden z jejích odmítnutých ctitelů, a je překvapena, když nachází zcela neznámého mladého muže. Ihned ho vyzývá, aby nepozorovaně zmizel, protože přítomnost cizího muže v jejím pokoji, nadto o svatební noci, by ji velmi kompromitovala. Jenže kudy? – dveřmi to nejde a zpět komínem rovněž ne, snad oknem do zahrady po treláži.

Rosita se vrací a oznamuje, že Suzannin manžel brzy přijde. Pak spatří cizího muže v okně – je to onen mladík, jemuž se treláž zlomila pod nohama. Suzanne vysvětluje Rosině, co se stalo, a ta navrhuje volat „Pomoc, zloděj!“. Mladík protestuje a prosí o smilování. Vysvětluje, že je slušný mládenec jménem Florestan Ducroquet, povoláním hudebník (jedna jeho opereta byla právě s nadšením odmítnuta divadlem Bouffes-Parisiens) (č. 3 tercet Juste ciel! que vois-je? a Florestanův kuplet Florestan Ducroquet, voilà). Jenže zůstal dlužen svému krejčímu a teď se nachází na útěku před nejlítějším exekutorem ve městě – jímž je právě Suzannin manžel.

Ten právě klepe na dveře. Suzanne mu zakazuje vstoupit a staví se stále uraženou; mezitím s Rositou a Florestanem přemýšlejí, jak situaci vyřešit. Rosita se chystá vyhodit mladíka oknem, ale v nastalém zmatku je to klíč od Suzannina pokoje, který skončí v zahradě – takže nyní nejdou dveře otevřít tak jako tak… Hádka Suzanny s manželem za dveřmi ostatně vrcholí a rozzlobená Suzanne začne Martelovi tvrdit, že v pokoji je s ní a s Rositou „okouzlující mladý muž“, se kterým hodlají povečeřet. Martel za dveřmi to vzhledem k okolnostem považuje za výmysl a zdá se mu komické, jak jsou obě ženy schopny napodobit mužský hlas. Nezviklá ho ani to, když ženy s Florestanem zazpívají trojhlasně „máš, co si zasloužíš“ (č. 4 kvartet a kuplet Il se moque de toi … Ne croire à rien, c'est la devise des époux). Martel tvrdí, že jde spát, ale přes přání dobré noci zůstává za dveřmi; chvílemi hrozí tím, že dveře vylomí, pak zas tím, že si vezme život. Nakonec mu vyčerpaná Suzanne prozradí, že klíč spadl do zahrady, a Martel ho běží hledat – jeho příchod je tedy již jen otázkou času.

Florestan se rozhoduje, že tedy skočí z okna třetího patra přímo na chodník, aby ochránil Suzanninu čest (č. 5 Florestanův nářek Pour votre honneur, oui, je m'immole). Ale dobrý duch divadla to nedovolí a před oknem do ulice se objeví silné a spolehlivé lano. zatímco Martel na zahradě hledá a nachází klíč, Florestan se spouští ven – ale ne dříve, než požádá užaslou Rositu o ruku. Rosita se cudně zdráhá, ale Suzanně běží čas, a proto svou přítelkyni přesvědčí, aby souhlasila. Florestan uniká právě včas, manžel už je opět přede dveřmi (č. 6 kuplet pro obecenstvo Ce soir ici, à son mari).

Instrumentace[editovat | editovat zdroj]

Pikola, flétna, hoboj, dva klarinety, fagot; dva lesní rohy, dvě trubky, pozoun; tympány, bicí souprava; smyčcové nástroje (housle, violy, violoncella, kontrabasy).[60]

Nahrávky[editovat | editovat zdroj]

  • 1950 (CD 2010 Cantus Classics CACD 5.01251 F) Hrají a zpívají: (Suzanne) Marie Madlen Madsen; (Rosita) ?; (Florestan) Willy Hoffmann; (Martel) Sanders Schier. Orchester des Frankfurter Rundfunks řídí Kurt Schröder (nahrávka Frankfurtského rozhlasu, v němčině).
  • 1957. Hrají a zpívají: (Suzanne) Käthe Möller-Siepermann (zpěv) / Annelie Jansen (mluvené slovo); (Rosita) Ilse Hollweg (zpěv) / Dinah Hinz (mluvené slovo); (Florestan) Ferry Gruber; (Martel) Horst Günther (zpěv) / Alwin Joachim Meyer (mluvené slovo). Kölner Rundfunkorchester řídí Franz Marszalek (nahrávka Kolínského rozhlasu WDR, v němčině).
  • 1963. Hrají a zpívají: (Zuzana/Suzanne) Milada Šubrtová; (Róza/Rosita) Helena Tattermuschová; (Florián/Florestan) Zdeněk Švehla; (Martin/Martel) Rudolf Pellar. Pražský rozhlasový orchestr řídí Vlastislav Antonín Vipler (dosud nevydaná nahrávka Českého rozhlasu, v češtině)[55]
  • 1970. Hrají a zpívají: (Suzanne) Monique Stiot, (Rosita) Linda Felder, (Florestan) Aimé Doniat, (Martel) Jacques Tharande. Orchestre lyrique de l’ORTF řídí Jean Brébion (dosud nevydaná nahrávka ORTF).
  • 2008 (CD 2012 Royal Liverpool Philharmonic, LPOFFCD00211). Hrají a zpívají: (Suzanne) Anaïk Morel (zpěv) / Caroline Garnier (mluvené slovo); (Rosita) Gabrielle Philiponet (zpěv) / Mélanie Le Moine (mluvené slovo); (Florestan) Stéphane Malbec-Garcia (zpěv) / Vincent Dedienne (mluvené slovo); (Martel) Marc Canturri (zpěv) / Loïc Varraut (mluvené slovo). Royal Liverpool Philharmonic Orchestra řídí Vasilij Petrenko.
  • 2019 (DVD/Blu-ray Dynamic). Hrají a zpívají: (Suzanne) Francesca Benitez; (Rosita) Marina Ogii; (Florestan) Patrizio la Placa; (Martel) Matteo Mezzaro. Orchestra del Maggio Musicale Fiorentino řídí Valerio Galli. Záznam inscenace z festivalu Maggio Musicale Fiorentino, režie Luigi Di Gangi a Ugo Giacomazzi.

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. ↑ Yon, c. d., s. 232.
  2. ↑ Yon, c. d., s. 259.
  3. ↑ Yon, c. d., s. 250, 268.
  4. ↑ Yon, c. d., s. 258.
  5. ↑ BOZÓ, Péter. Operett Magyarországon (1859–1960) forráskatalógus. Budapest: MTA BTK ZTI, 2013. Dostupné online. S. 156–157. (maďarsky) 
  6. ↑ a b GÄNZL, Kurt. The Encyclopedia of the Musical Theatre. Svazek 2. New York: Schirmer Books, 2001. 2274 s. (2). ISBN 0-02-864970-2. S. 1322. (anglicky) 
  7. ↑ Feuilleton. Laibacher Zeitung. 1860-09-22, roč. 46, čís. 218, s. 1-2. Dostupné online [cit. 2020-06-12]. (německy) 
  8. ↑ SIVEC, Jože. Nemška opera v Ljubljani od leta 1861 do 1875. In: KOKOLE, Metoda; GRABNAR, Klemen. Jože Sivec: Opera na ljubljanskih odrih od klasicizma do 20. stoletja. Izbrana poglavja. Ljubljana: Muzikološki institut ZRC SAZU, 2010. ISBN 978-961-254-240-5. S. 163. (slovinsky)
  9. ↑ Marburger Berichte – Theater. Marburger Zeitung. 1866-03-18, roč. 5, čís. 33, s. 2. Dostupné online [cit. 2020-06-12]. (německy) 
  10. ↑ KATALINIĆ, Vjera. Ususret osnivanju zagrebačke nacionalne opere (1870): izvedbe Suppéovih opereta i njihova recepcija. In: KATALINIĆ, Vjera. Arti musices : hrvatski muzikološki zbornik. Zagreb: Hrvatsko muzikološko društvo, 2019. Dostupné online. ISSN 0587-5455. Svazek 50. S. 231. (chorvatsky)
  11. ↑ Repertoire. Neue Berliner Musikzeitung. 1860-04-25, roč. 14, čís. 17, s. 136. Dostupné online [cit. 2020-06-12]. (německy) 
  12. ↑ Berlin. Revue. Neue Berliner Musikzeitung. 1860-04-11, roč. 14, čís. 15, s. 117. Dostupné online [cit. 2020-06-12]. (německy) 
  13. ↑ Nova-Sendung No. 4. Neue Berliner Musikzeitung. 1860-06-27, roč. 14, čís. 26, s. 208. Dostupné online [cit. 2020-06-12]. (německy) 
  14. ↑ Repertoire. Neue Berliner Musikzeitung. 1860-09-19, roč. 14, čís. 38, s. 304. Dostupné online [cit. 2020-06-12]. (německy) 
  15. ↑ Repertoire. Neue Berliner Musikzeitung. 1861-06-12, roč. 15, čís. 24, s. 192. Dostupné online [cit. 2020-06-12]. (německy) 
  16. ↑ Nachrichten. Neue Berliner Musikzeitung. 1861-06-26, roč. 15, čís. 26, s. 204. Dostupné online [cit. 2020-06-12]. (německy) 
  17. ↑ Nachrichten. Neue Berliner Musikzeitung. 1862-01-22, roč. 16, čís. 4, s. 31. Dostupné online [cit. 2020-06-12]. (německy) 
  18. ↑ Repertoire. Neue Berliner Musikzeitung. 1862-04-16, roč. 16, čís. 16, s. 128. Dostupné online [cit. 2020-06-12]. (německy) 
  19. ↑ Nachrichten. Neue Berliner Musikzeitung. 1862-08-06, roč. 16, čís. 32, s. 254. Dostupné online [cit. 2020-06-12]. (německy) 
  20. ↑ [Afisz] : [Inc.:] We Wtorek dnia 22go Maja 1866. Opera buffo z muzyką Offenbacha w 1 akcie "Mąż za drzwiami" [online]. Warszawa: Biblioteka Narodowa Polona [cit. 2020-06-09]. Dostupné online. (polsky) 
  21. ↑ Cyfrowe muzeum – Repertuar od 1781 [online]. Kraków: Narodowy Stary Teatr w Krakowie –Muzeum Starego Teatru, 2014 [cit. 2020-02-27]. Dostupné online. (polsky) 
  22. ↑ Teatr Krakowski w Krynicy. We środę dnia 29 sierpnia 1866 : Mąż za drzwiami [online]. Kraków: Jagellonian Digital Library [cit. 2020-06-09]. Dostupné online. (polsky) 
  23. ↑ SIWERT, Tadeusz; SEKOMSKA, Henryka; KULIGOWSKA, Anna; KRUK, Stefan; JABŁOŃSKI, Zbigniew; WARZENICA-ZALEWSKA, Ewa; WITKOWSKI, Michał. Dzieje teatru polskiego – Teatr polski od 1863 r. do schyłku XIX wieku. Příprava vydání Tadeusz Sivert. Svazek 3. Warszawa: Państwove Wydawnictwo Naukowe, 1982. 856 s. Dostupné online. ISBN 83-01-01365-6. S. 659. (polsky) 
  24. ↑ PEPŁOWSKI, Stanisław. Teatr polski ve Lwowie (1780. – 1881.). Lwów: Gubrynowicz i Schmidt, 1889. 414 s. Dostupné online. S. 290. (polsky) 
  25. ↑ JAGIENKA ŚLIWINA, Wanda. Dzieje teatru v Lublinie. Lublin: Czytelnik, 1948. 66 s. Dostupné online. S. 19. (polsky) 
  26. ↑ NIELS, Jensen. Dansk Forfatterleksikon – Andre teatres repertoire 1722-1975 – En Brudgom paa Trappen [online]. Kodaň: 2018-12-05 [cit. 2020-06-09]. Dostupné online. (dánsky) 
  27. ↑ JASSA HARO, Ignacio. Con un vals en la maleta: viaje y aclimatación de la opereta europea en España. Cuadernos de música iberoamericana. Červenec-prosinec 2010, čís. 20, s. 119. ISSN 1136-5536. (španělsky) 
  28. ↑ Offenbach : Un mari à la porte [online]. Barie: Opéra de Barie, 2010-02-12 [cit. 2015-12-27]. Dostupné online. (francouzsky) 
  29. ↑ Archive 2010 – Festival Offenbach d'Etretat - 5e Edition [online]. Étretat: Festival Offenbach d'Étretat [cit. 2015-12-18]. Dostupné online. (francouzsky) 
  30. ↑ Les Délassements Lyriques – Archives [online]. Paris: Les Délassements Lyriques, rev. 2014-11-24 [cit. 2020-02-13]. Dostupné online. (francouzsky) 
  31. ↑ a b Feuilleton – Theater, Musik, bildende Künste und Literatur. Brünner Zeitung. 1860-02-14, roč. 13, čís. 36, s. 287. Dostupné online [cit. 2020-05-26]. (německy) 
  32. ↑ Kunst und Wissenschaft. Tagesbote (Neuigkeiten). 1860-02-13, roč. 10, čís. 41 (7), s. 2. Dostupné online [cit. 2020-05-26]. ISSN 1803-9375. (německy) 
  33. ↑ Kön. städt. Theater. Die Neue Zeit. Olmützer Zeitung. 1860-03-08, roč. 13, čís. 56, s. 3. Dostupné online [cit. 2020-06-06]. (německy) 
  34. ↑ Lokal-Zeitung – Olmütz, 10. März. Die Neue Zeit. Olmützer Zeitung. 1860-03-11, roč. 13, čís. 58, s. 3. Dostupné online [cit. 2020-06-06]. (německy) 
  35. ↑ Lokales – Theater. Troppauer Zeitung. 1860-03-27, roč. 45, čís. 72, s. 3. Dostupné online [cit. 2020-06-03]. (německy) 
  36. ↑ Theater. Bohemia. 1860-04-13, roč. 33, čís. 88, s. 801. Dostupné online [cit. 2020-05-30]. ISSN 1212-6225. (německy) 
  37. ↑ Feuilleton – Z Prahy – Stavovské divadlo. Dalibor. 1860-04-20, roč. 3, čís. 12, s. 94. Dostupné online [cit. 2020-05-30]. 
  38. ↑ E. Feuilleton – Z Prahy – Stavovské divadlo (Opera). Dalibor. 1861-01-01, roč. 4, čís. 1, s. 5-6. Dostupné online [cit. 2020-06-03]. 
  39. ↑ GUNDLING, J. Das Prager Theater unter den letzten drei Direktoren. Recensionen und Mittheilungen über Theater und Musik. 1865-02-25, roč. 11, čís. 8, s. 120. Dostupné online [cit. 2020-05-26]. (německy) 
  40. ↑ Nachrichten. Neue Berliner Musikzeitung. 1860-04-25, roč. 14, čís. 17, s. 135. Dostupné online [cit. 2020-05-26]. (německy) 
  41. ↑ VRBKA, Tomáš. Státní opera Praha. Historie divadla v obrazech a datech. Opera a balet 1888–2008. Praha: Státní opera Praha, 2010. 776 s. ISBN 978-80-254-7498-3. S. 50, 743. 
  42. ↑ Theater, Kunst und Literatur – Deutsches Theater. Pilsner Tagblatt. 1901-01-25, roč. 2, čís. 21, s. 5. Dostupné online [cit. 2020-06-06]. (německy) 
  43. ↑ P., V. Musik. Wohltätigkeits-Vorstellung (Gesangschule Gerl-Benetti). Prager Tagblatt. 1909-06-05, roč. 33, čís. 155, s. 11. Dostupné online [cit. 2020-06-06]. (německy) 
  44. ↑ F., Carl. Theter. Leitmeritzer Wochenblatt. 1863-01-03, roč. 8, čís. 1, s. 7. Dostupné online [cit. 2020-06-06]. (německy) 
  45. ↑ Theater. Sonntags-Blatt für Gewerbe, Industrie, Handel und geselliges Leben. 1863-10-18, roč. 16, čís. 42, s. 3. Dostupné online [cit. 2020-05-26]. (německy) 
  46. ↑ Pilsner Theater. Böhmische Westbahn. Zeitung für Politik, allgemeine Interessen und Unterhaltung. 1863-11-04, roč. 2, čís. 88, s. 3. Dostupné online [cit. 2020-06-06]. (německy) 
  47. ↑ HUYER, Reinhold. Městské divadlo při Krumlovské bráně v Českých Budějovicích [online]. Překlad Jan Mareš. České Budějovice: Jihočeská vědecká knihovna v Českých Budějovicích, (1919/20) [cit. 2020-06-03]. Dostupné online. 
  48. ↑ Nachrichten. Neue Berliner Musikzeitung. 1867-12-11, roč. 21, čís. 50, s. 400. Dostupné online [cit. 2020-05-26]. (německy) 
  49. ↑ Letní divadlo ve Pštrosce. Národní listy. 1870-09-10, roč. 10, čís. 246, s. 5. Dostupné online [cit. 2020-06-03]. ISSN 1214-1240. 
  50. ↑ STANKOVSKÝ, Josef Jiří. První doplněk k „Divadelnímu slovníku“. Praha: Jaroslav Pospíšil, 1877. 41 s. Dostupné online. S. 28. 
  51. ↑ Koncerty. Dalibor. 1913-06-07, roč. 35, čís. 40, s. 273. Dostupné online [cit. 2020-04-28]. 
  52. ↑ Databáze českého amatérského divadla – Obrázky: Divadlo Na Slupi, Manžel za dveřmi - plakát, 1929 [online]. Praha: Národní informační a poradenské středisko pro kulturu [cit. 2020-06-03]. Dostupné online. 
  53. ↑ Městský Osvětový sbor v Masarykové síni v Žižkově. Národní politika. 1831-11-25, roč. 49, čís. 323, s. 3. Dostupné online [cit. 2020-06-03]. ISSN 1805-2444. 
  54. ↑ Radio – Freitag. Neues Pressburger Tagblatt. 1931-05-10, roč. 2, čís. 128, s. 4 (20). Dostupné online [cit. 2020-05-26]. (německy) 
  55. ↑ a b Archiv rozhlasu – Databáze hudebních snímků – jacques Offenbach: Manžel za dveřmi [online]. Praha: Český rozhlas [cit. 2020-06-03]. Dostupné online. 
  56. ↑ Virtuální studovna – Databáze inscenací – Kouzla pana Offenbacha [online]. Praha: Institut umění – Divadelní ústav [cit. 2020-04-15]. Dostupné online. 
  57. ↑ Virtuální studovna – Databáze inscenací – Manžel za dveřmi [online]. Praha: Institut umění – Divadelní ústav [cit. 2020-04-15]. Dostupné online. 
  58. ↑ Databáze českého amatérského divadla – Soubory: SDO / OKD 4 / Braník-Vlast /OB / Braník [online]. Praha: Národní informační a poradenské středisko pro kulturu [cit. 2020-06-03]. Dostupné online. 
  59. ↑ Kais. Kön. priv. Carl-Theater. Der Zwischen-Akt. 1859-12-28, roč. 2, čís. 300, s. 2. Dostupné online [cit. 2020-06-12]. (německy) 
  60. ↑ Offenbach, Jacques Un Mari à la Porte (1859) [online]. Berlin: Boosey and Hawkes [cit. 2015-12-29]. Dostupné online. (anglicky) 

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

Kategorie:Opery a operety Jacquese Offenbacha]] Kategorie:Operety]] Kategorie:Opery ve francouzštině]] Kategorie:Opery roku 1859]] Kategorie:Opery poprvé uvedené v Paříži]]

Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Wikipedista:RPekař/Pískoviště2&oldid=18691279“