Anorganické názvosloví je systém pro pojmenování anorganických sloučenin. Tradiční názvosloví je založeno na hodnotě oxidačních čísel. Tradiční systematické názvosloví je zpravidla tvořeno podstatným jménem označujícím anion a přídavným jménem označujícím kation. V případě přítomnosti vícero iontů se může v názvu sloučeniny vyskytnout více podstatných nebo přídavných jmen. Adiční názvosloví je naproti tomu založeno na identifikaci centrálního atomu. K názvu centrálního atomu jsou následně připojeny názvy ligandů do předpony.

Tradiční názvosloví

V tradičním názvosloví je název sloučeniny typicky složen z přídavného jména vyjadřujícího název kationtu a podstatného jména vyjadřujícího název aniontu. Tomuto principu se vymykají názvy binárních hydridů a kyslíkatých kyselin. Název kyseliny je složen ze slova kyselina a přídavného jména, které je odvozeno od kyselinotvorného prvku se zakončením podle jeho oxidačního čísla.

V případě že je sloučenina složena z prvku, který je zastoupen atomy nebo ionty s různými oxidačními čísly poté jsou názvy pro jednotlivé ionty uvedeny vedle sebe, jako například u oxidu železnato-železitého (Fe^+IIFe^+III₂O^−II₄^{[pozn. 1]})

Název kationtu

Názvy jednoatomových kationtů jsou odvozeny od prvku ze kterého jsou tvořeny a příponou, která určuje oxidační číslo.

Koncovka v závislosti na oxidačním čísle
Oxidační číslo	Koncovka
I	-ný
II	-natý
III	-itý
IV	-ičitý
V	-ičný, -ečný
VI	-ový
VII	-istý
VIII	-ičelý
IX	-utý ^[2]

Název aniontu

Názvy aniontů jsou odvozeny od slovního kmenu názvu prvku tvořícího daný kation a koncovkou -id. V případě že je v názvu i slovo anion, poté se používá koncovka -ový.

Příklady častých jednoprvkových aniontů
Anion	Název
O^−II	oxid
X^−I	halogenid (v závislosti na halogenu: fluorid, chlorid, bromid, jodid, astatid, polonid)
S^−II	sulfid
N^−III	nitrid
Se^−II	selenid
Te^−II	tellurid
P^−III	fosfid
As^−III	arsenid
Sb^−III	antimonid (stibid)
C^−IV	karbid
Si^−IV	silicid
B^−III	borid
(O₂)^−II	peroxid
(O₂)^−I	hyperoxid (superoxid)
(O₃)^−I	ozonid
(N₃)^−I	azid

Některé uvedené anionty mohou mít také hydrogenvarianty, jejichž název je tvořen předponou hydrogen- respektive v závislosti na počtu zbylých vodíku dihydrogen-, trihydrogen- …. Příkladem může být hydrogensulfidový aniont (HS^−I). Specifický je anion OH⁻, který je pojmenován jako hydroxidový anion.

Víceprvkové anionty mohou být odvozeny od názvu příslušné kyslíkaté kyseliny. Typicky jsou odvozeny odstraněním atomů vodíku od kyslíkaté kyseliny. Koncovka v tomto případě je závislá na oxidačním čísle centrální atomu. V případě neodstranění všech atomů vodíku je do předpony názvu aniontu uvést hydrogen- respektive v závislosti na počtu zbylých vodíku dihydrogen-, trihydrogen- ….

Koncovka aniontů odvozených od kyslíkatých kyselin
Oxidační číslo	Koncovka
-I	-nan
-II	-natan
-III	-itan
-IV	-ičitan
-V	-ičnan, -ečnan
-VI	-an
-VII	-istan
-VIII	-ičelan

Názvosloví hydridů

Názvosloví hydridů lze rozdělit do několika skupin. Hydridy 1. a 2. skupiny periodické tabulky mají dvouslovné názvy složené ze slova hydrid a názvu kationtu. Hydridy 13. až 15. skupiny periodické tabulky mají jednoslovné názvy tvořené kořenem názvu atomu a koncovkou -an. Názvy sloučenin vodíku 16. skupiny tvoříme obdobně, ale již nemluvíme o hydridech, ale o chalkogenvodících. V 17. skupině se jedná o halogenvodíky a jejich název je tvořen kořenem názvu halogenu a koncovkou -vodík.

Názvosloví komplexních sloučenin

Postup pro tvorbu názvu komplexních sloučenin je analogický, avšak rozhodující je zde náboj celého komplexního iontu složeného z centrálního atomu a určitého počtu ligandů.

Ukázka tvorby názvu sloučeniny

S^+IVO^−II₂

Neprve je nutné určit oxidační číslo kationtu pro určení jeho koncovky, což je v tomto případě +IV tedy -ičitý. Následně určíme prvek kationtu, v tomto případě síra. Určíme oxidační číslo aniontu, v tomto případě −II charakteristické pro oxidy. Nakonec složíme název sloučeniny z aniontu a kmene atomu kationtu s koncovkou, v tomto případě oxid siřičitý.

Adiční názvosloví

Název sloučeniny v adičním názvosloví je tvořen názvem názvem centrálního atomu, což je atom, který typicky leží ve středu nebo poblíž středu částice. Název je následně vytvořen připojením ligandů, jako předpon, k názvu centrálního atomu. Aniontové ligandy mají předponu -ido nebo -áto.

Triviální názvosloví

U některých sloučenin se využívá triviální názvosloví, které většinou nemá vztah ke struktuře či složení dané látky. Triviální názvy jsou povětšinou používány, kvůli vysoké složitosti systematických názvů některých sloučenin, nebo z důvodů historických, kdy triviální název je již příliš zažitý (například čpavek - azan).

Odkazy

Poznámky

↑ V tomto smyslu lze hovořit i o "jednoprvkových sloučeninách"; jako příklad lze uvést borid boru B₂^+δB₁₂^−δ objevený r. 2009^[1], vyskytující se jako struktura γ-B₂₈ v exotických podmínkách (vysoké tlaky).

Reference

↑ OGANOV, Artem R., Jiuhua Chen, Carlo Gatti, Yanzhang Ma, Yanming Ma, Colin W. Glass1, Zhenxian Liu, Tony Yu, Oleksandr O. Kurakevych, Vladimir L. Solozhenko. Ionic high-pressure form of elemental boron. Nature. 12. únor 2009, svazek 457, čís. 7231, s. 863–867. Dostupné online [abstrakt, cit. 2009-10-22]. ISSN 0028-0836. DOI 10.1038/nature07736. (anglicky)
↑ SLAVÍČEK, Petr; KOTEK, Jan. Návrh k opravě českého názvosloví chemického. S. 286–287. Chemické listy [online]. 2010. Roč. 86, čís. 104, s. 286–287. Dostupné online.

Literatura

SEDMIDUBSKÝ, David; JANKOVSKÝ, Ondřej. Anorganické názvosloví v kostce. Redakce Eva Dibuszová. 1. vyd. Praha: Vysoká škola chemicko-technologická v Praze, 2020. 56 s. Dostupné online. ISBN 978-80-7592-058-4. OCLC 1200248529

Související články

Externí odkazy

Názvosloví anorganické chemie na canov.jergym.cz Archivováno 22. 10. 2009 na Wayback Machine.

Původní článek

Anorganické názvosloví je založeno na hodnotě oxidačního čísla. Anorganické názvosloví (systematické) je zpravidla tvořeno jedním, nebo více podstatnými jmény (označujícími anion/-ty) a přídavným jménem (označujícím kation/-ty). Názvosloví kationtů je ovlivněno hodnotou oxidačního čísla. K označení kationtového prvku se za základ odvozený od jeho českého názvu připojuje přípona, charakteristická pro určitá oxidační čísla, podstatná jména aniontů jsou zakončena příponou -id, připojenou za základ odvozený od latinského názvu prvku. Výjimku tvoří anionty v kyslíkatých kyselinách a od nich odvozené anionty solích.

příklad:

S^+IVO^−II₂

oxidační číslo kationtu: +IV … zakončení -ičitý
prvek (kationt) síra ⇒ siřičitý kationt
oxidační číslo aniontu −II: charakteristické pro oxidy
název: oxid siřičitý = SO₂

Dvouprvkové sloučeniny

jsou dvouslovné
cizoslovně: binární sloučeniny
podstatné jméno udává druh chemické sloučeniny, je odvozeno od prvku se záporným oxidačním číslem, připojujeme k němu příponu -id
přídavné jméno odvozeno od prvku s kladným oxidačním číslem a jeho koncovka vyjadřuje hodnotu oxidačního čísla (-ný, -natý, -itý, -ičitý, -ičný/-ečný, -ový, -istý, -ičelý)
názvy bezkyslíkatých kyselin (vodné roztoky některých dvouprvkových sloučenin s vodíkem) jsou tvořeny slovem kyselina a příponou -ovodíková
ve vzorci se prvně uvádí značka prvku s kladným oxidačním číslem a potom značka se záporným oxidačním číslem
oxidy O^−II, halogenidy X^−I , sulfidy S^−II, hydridy H^−I, nitridy N^−III, deuteridy D^−I, selenidy Se^−II, teluridy Te^−II, fosfidy P^−III, arsenidy As^−III, antimonidy Sb^−III, karbidy C^−IV nebo karbit (acetylid) (C₂)^−II, silicidy Si^−IV, boridy B^−III, peroxidy (O₂)^−II, hyperoxidy (O₂)^−I, ozonidy (O₃)^−I, azid (N₃)^−I
výjimkou z výše uvedeného schématu jsou sloučeniny, ve kterých je aspoň jeden prvek zastoupen atomy/ionty s různým oxidačním číslem, např. oxid železnato-železitý = Fe₃O₄ = Fe^+IIFe^+III₂O^−II₄^{[p 1]}

Tříprvkové sloučeniny

Hydroxidy – tvořené kationty a hydroxidovými anionty OH⁻ název je tvořen slovem hydroxid a přídavným jménem vycházejícím z názvu kationtu
Kyslíkaté kyseliny (oxokyseliny) – názvy jsou složeny ze slova kyselina a přídavného jména, které je odvozeno od kyselinotvorného prvku se zakončením podle jeho oxidačního čísla.
Soli kyslíkatých kyselin (oxokyselin) – se odvozují od kyselin náhradou vodíkových kationtů v molekule kyselin, nejčastěji kationty kovů. Podstatné jméno je odvozeno od základu přídavného jména příslušné kyseliny a přibírá příponu podle oxidačního čísla základního kationtu kyseliny (-nan, -natan...), přídavné jméno je odvozeno od kationtu a jeho oxidačního čísla
amid NH₂^−I, hydrogenvarianty výše uvedených binárních sloučenin: hydrogensulfidy HS^−I, ...

Odkazy

Poznámky

↑ V tomto smyslu lze hovořit i o "jednoprvkových sloučeninách"; jako příklad lze uvést borid boru B₂^+δB₁₂^−δ objevený r. 2009^[1], vyskytující se jako struktura γ-B₂₈ v exotických podmínkách (vysoké tlaky).

Reference

↑ OGANOV, Artem R., Jiuhua Chen, Carlo Gatti, Yanzhang Ma, Yanming Ma, Colin W. Glass1, Zhenxian Liu, Tony Yu, Oleksandr O. Kurakevych, Vladimir L. Solozhenko. Ionic high-pressure form of elemental boron. Nature. 12. únor 2009, svazek 457, čís. 7231, s. 863–867. Dostupné online [abstrakt, cit. 2009-10-22]. ISSN 0028-0836. DOI 10.1038/nature07736. (anglicky)

Externí odkazy

[2] V tomto smyslu lze hovořit i o "jednoprvkových sloučeninách"; jako příklad lze uvést borid boru B₂^+δB₁₂^−δ objevený r. 2009^[1], vyskytující se jako struktura γ-B₂₈ v exotických podmínkách (vysoké tlaky).

[1] OGANOV, Artem R., Jiuhua Chen, Carlo Gatti, Yanzhang Ma, Yanming Ma, Colin W. Glass1, Zhenxian Liu, Tony Yu, Oleksandr O. Kurakevych, Vladimir L. Solozhenko. Ionic high-pressure form of elemental boron. Nature. 12. únor 2009, svazek 457, čís. 7231, s. 863–867. Dostupné online [abstrakt, cit. 2009-10-22]. ISSN 0028-0836. DOI 10.1038/nature07736. (anglicky)

[3] SLAVÍČEK, Petr; KOTEK, Jan. Návrh k opravě českého názvosloví chemického. S. 286–287. Chemické listy [online]. 2010. Roč. 86, čís. 104, s. 286–287. Dostupné online.

[5] V tomto smyslu lze hovořit i o "jednoprvkových sloučeninách"; jako příklad lze uvést borid boru B₂^+δB₁₂^−δ objevený r. 2009^[1], vyskytující se jako struktura γ-B₂₈ v exotických podmínkách (vysoké tlaky).

[4] OGANOV, Artem R., Jiuhua Chen, Carlo Gatti, Yanzhang Ma, Yanming Ma, Colin W. Glass1, Zhenxian Liu, Tony Yu, Oleksandr O. Kurakevych, Vladimir L. Solozhenko. Ionic high-pressure form of elemental boron. Nature. 12. únor 2009, svazek 457, čís. 7231, s. 863–867. Dostupné online [abstrakt, cit. 2009-10-22]. ISSN 0028-0836. DOI 10.1038/nature07736. (anglicky)

[pozn. 1]

[2]

[1]

[p 1]

[1]