Názvosloví organických sloučenin
Veškeré názvosloví organických látek vychází z názvosloví alkanů. Základ názvu je vždy tvořen jménem hlavního řetězce (uhlovodíkového skeletu). O přítomnosti postranních řetězců nebo funkčních skupin vypovídají předpony, popřípadě přípona. Přitom platí, že skupina z názvoslovného hlediska nejvýznamnější je v příponě (existuje-li pro ni vůbec nějaká). Ostatní skupiny jsou v předponě, řadí se dle abecedního pořadí. Každému označení dané skupiny předchází její lokant, tj. číslo uhlíku základního skeletu, na který se daná skupina váže. Uhlík nesoucí jakoukoliv skupinu z názvoslovného hlediska významnější, než je dvojná vazba, má vždy číslo 1. Významnost jednotlivých skupin (či výstavbových prvků) udává následující tabulka.
| skupina | předpona | koncovka |
|---|---|---|
| nepárový elektron | – | -yl |
| kladný náboj | – | -ylium/-ium |
| záporný náboj | – | -id |
| -COOH | karboxy- | -ová/-karboxylová kyselina |
| -SO3H | sulfo- | -sulfonová kyselina |
| -COOR | alkyloxykarbonyl- | alkyl…-oát/alkyl…-karboxylát |
| -COX | halogenkarbonyl-/halogenformyl- | -oylhalogenid/-karbonylhalogenid |
| -CONH2 | karbamoyl- | -oylamid/-karboxamid |
| -CN | kyan- [1]:s.125 [2]:s.106 kyano- [chybí zdroj] |
-nitril/-karbonitril |
| -CHO | oxo-/formyl- | -al/-karbaldehyd |
| >C=O | oxo- | -on |
| -OH | hydroxy- | -ol |
| -SH | sulfanyl- | -thiol |
| -NH2 | amino- | -amin |
| dvojná vazba | – | -en |
| trojná vazba | – | -yn |
| -OR | alkyloxy- | - |
| -SR | alkylsulfanyl- | - |
| -NO2 | nitro- | - |
| -X | halogen- | - |
Za alkyl- se při tvorbě názvu dosazuje konkrétní uhlovodíkový zbytek (např. methyl-), za halogen- pak halogenový atom (chlor-). Pokud je v tabulce uvedeno více předpon či přípon pro jednu funkční skupinu, pak druhá z nich platí pro případ, kdy uhlík této funkční skupiny nelze zahrnout do hlavního řetězce. Např. kyselina benzoová je systematickým názvem kyselina benzenkarboxylová (koncovka -karboxylová), zatímco kyselina octová je systematicky kyselina ethanová (koncovka -ová).
Reference
[editovat | editovat zdroj]- ↑ FIKR, Jaroslav; KAHOVEC, Jaroslav. Názvosloví organické chemie. 3. vyd. Olomouc: Rubico, 2008. ISBN 978-80-7346-088-4.
- ↑ BLÁHA, Karel, Miloslav FERLES a Jaroslav STANĚK. Nomenklatura organické chemie: pravidla IUPAC 1979, oddíl A, B, C, D a F. Praha: Academia, 1985.
Literatura
[editovat | editovat zdroj]- SEZEMSKÁ KOTVALTOVÁ, Karolína. Názvosloví organických sloučenin. Praha: Academia 2020. ISBN 978-80-200-3075-7
Externí odkazy
[editovat | editovat zdroj]- (anglicky) IUPAC Blue Book "Nomenclature of Organic Chemistry", Version 2, IUPAC, 1. duben 2022 – aktuální verze názvosloví organické chemie