Wikipedista:Josef Sutnar 1950/Pískoviště
Naučná stezka " Stará Plzeň a kupci"[editovat | editovat zdroj]
Naučná stezka „Stará Plzeň a kupci“[1]je zaměřená na období raného středověku v plzeneckém regionu a zabývá se tématy trh, obchod, dálkové komunikace a doprava. V souvislosti s tím je řešena také soudobá podoba a organizace hradiště Hůrka i celé staroplzeňské aglomerace, stejně jako jejich role v obchodu raně středověkých Čech.
Stará Plzeň - dnešní Starý Plzenec - byla založena v údolí řeky Úslavy pod výraznou ostrožnou Hůrka. Na tomto vrchu, osídleném již v pravěku, vyrostlo nejpozději v 10. století významné hradiště, doprovázené podhradní osadou a tržištěm. Zásadním impulsem pro rozvoj raně středověkého osídlení byl právě obchod.
Mohutný knížecí hrad Plzeň fungoval jako správní centrum celého kraje až do založení Nové Plzně na konci 13. století. Poté začala sláva Staré Plzně pomalu upadat a obchodníci se přesunuli o několik kilometrů na severozápad.
Příprava a realizace[editovat | editovat zdroj]
Naučná stezka vznikla z iniciativy Občanského spolku Hůrka a Radyně ve Starém Plzenci. Podklady pro jednotlivé zastávky naučné stezky zpracoval Západočeský institut pro ochranu a dokumentaci památek.
Realizaci naučné stezky podpořil finančním zajištěním MAS Jižní Plzeňsko, Evropský fond pro regionální rozvoj, Státní zemědělský a intervenční fond v rámci Programu rozvoje venkova dotaci ve výši 375 840 Kč.Celkové náklady činily 522 000 Kč.Celkem bylo odpracováno více jak 800 hodin dobrovolné práce zdarma.
Naučná stezka "Stará Plzeň a kupci" byla slavnostně otevřena 27.7.2013[2]
Dostupnost[editovat | editovat zdroj]
Dopravní spojení. Starý Plzenec leží na železniční trati Plzeň - Strakonice (trať 191). Z Plzně MHD linka 51, autobusové linky z Plzně 440 523, 440 555, 460 331
Popis trasy[editovat | editovat zdroj]
Naučná stezka je značena bíle orámovaným zeleným čtvercem se dvěma šikmými pruhy vedenými zleva do prava. Pod ním je umístěn symbol podkovy. Je vedena v prostoru národní kulturní památky Slovanské hradiště Hůrka[3]a v jeho nejbližším okolí. Má celkem 13 zastávek, rozmístěných na trase dlouhé cca 3,5 km. Cesta vede terénem se značným převýšením (téměř 100 m), nadmořská výška se pohybuje v rozmezí 338 – 431 m n. m. K projití trasy je potřebný čas zhruba dvou hodin, v závislosti na fyzických možnostech návštěvníků.Texty naučných tabulí jsou přeloženy do anglického, ruského a německého jazyka.
Naučná stezka je pro pěší turisty. Kvůli charakteru terénu není vhodná pro vozíčkáře a osoby se sníženou schopností pohybu.Dětské kočárky neprojedou pouze po dlouhodobých deštích.
Popis jednotlivých zastávek[editovat | editovat zdroj]
Zastávka 1 – Masarykovo náměstí
Stará Plzeň a kupci
Stará Plzeň - dnešní Starý Plzenec - byla založena v údolí řeky Úslavy pod výraznou ostrožnou Hůrka. Na tomto vrchu, osídleném již v pravěku, vyrostlo nejpozději v 10. století významné hradiště, doprovázené podhradní osadou a tržištěm. Zásadním impulsem pro rozvoj raně středověkého osídlení byl právě obchod.
Mohutný knížecí hrad Plzeň fungoval jako správní centrum celého kraje až do založení Nové Plzně na konci 13. století. Poté začala sláva Staré Plzně pomalu upadat a obchodníci se přesunuli o několik kilometrů na severozápad.
Rozvoj raně středověkého osídlení ve Staré Plzni významně ovlivnily dálkové komunikace mezi Čechami a Říší. Právě pod hradištěm Hůrka se setkávala cesta Norimberská a Řezenská, aby odtud společně zamířily přes Rokycany k Praze. Karavany tu mohly vcelku bez obtíží překonat vodní tok. Pevný hrad střežil přilehlé úseky stezky i brod. V této příhodné poloze obchodníci často zastavovali a nabízeli své zboží k prodeji. Rušné tržiště pod hradem Plzeň podle vojtěšských legend existovalo již v roce 992. V 11. století se v Plzni dokonce razily mince.
O významu staroplzeňské aglomerace také svědčí to, že je v soudobých pramenech označena jako „město“. Nevypadala sice jako pozdější města vrcholného středověku, avšak jednalo se o velké regionální centrum.
Doplňkový prvek: Reliév dálkových cest mezi Čechami a Říší. Právě pod hradištěm Hůrka se setkávala cesta Norimberská a Řezenská,
Zastávka 2 – Husova ulice
Přemyslovské hrady
Hrad Plzeň již zdaleka dával vědět o své přítomnosti, zástavbu na Hůrce nebylo možné přehlédnout. světské i církevní stavby z kamene a vápna, chráněné pevnými hradbami se na první pohled výrazně odlišovaly od běžných staveb neopevněných venkovských osad.
Při slově „hrad“ si většina lidí vybaví kamennou stavbu vrcholného středověku, třeba Točník, Radyni nebo Bezděz. Lze tak ale nazvat i raně středověké pevnosti, jakou byla právě Plzeň. Častěji používaný pojem „hradiště“ správně označuje pouze prostor, kde taková pevnost stála. Název „hradiště“ se však přenesl i na samotná opevnění, zatímco slovo „hrad“ zůstalo v běžné mluvě vyhrazeno pro pozdější stavby.
Ačkoliv raně středověké hrady (hradiště) měly jinou podobu, jejich funkce byla velmi podobná – zajišťovaly správu svého okolí, vojenské zabezpečení i hospodářskou prosperitu kraje. I přesto, že byly při jejich budování využity jiné stavební techniky, je jisté, že v tehdejší krajině působily stejně monumentálně jako vrcholně středověké hrady.
Doplňkový prvek: Palisáda
Zastávka 3 – Kostel Narození Panny Marie
Kostel Narození Panny Marie
Kostel Narození Panny Marie je jednou z osmi církevních staveb středověké Plzně[4]. Byl postaven před polovinou 12. století na výrazné ostrožně v bezprostřední blízkosti hradeb vrchu Hůrka a stal se dominantou Malé Strany, osídlení na pravém břehu Úslavy. Poprvé je spolu s ostatními plzeneckými kostely zmiňován až v roce 1266. Jeho původní románskou podobu setřela výrazná gotická přestavba kolem poloviny 14. století. V roce 1547 byla u kostela zřízena fara pod patronátem pánů z Kokořova.
Původně byl kostel součástí ohrazeného dvorce a byl vystavěn pro soukromé potřeby jeho majitele. Patrně se jednalo o církevního činitele, snad i plzeňského arcijáhena. Kromě svatostánku a obytných prostor se na dvorci nacházely zejména hospodářské stavby k zajištění jeho provozu. Hřbitov kolem kostela fungoval až v období novověku, zrušen byl v roce 1870.
Po přestavbě kolem poloviny 14. století si kostel uchoval samostatné ohrazení a mohl fungovat jako útočiště pro obyvatele neopevněného městečka. A kostely bývaly ve středověku útočištěm nejen v duchovním slova smyslu. Ačkoliv v plzeneckém kostele takové doklady nemáme, mnohé jiné svatostánky byly využívány i vojensky a dodnes mají zachováno podsebití, střílnová okénka a masivní ohradní zdi. Takové opevněné kostely nebyly nijak neobvyklé a stavěly se až do 17. století v celé Evropě. Neměly ovšem význam jako strategické pevnosti, spíše jako nouzové poslední útočiště okolního obyvatelstva, které bylo možné alespoň načas ubránit.
Doplňkový prvek: Na otočných panelech jsou vykresleny tři architektonické prvky okno, dveře, kostel v typickém provedení různých slohových období baroko, gotika, románský sloh.Cílem je otočit každý z panelů tak, aby byly v jedné řadě viditelné vždy jen prvky jednoho stavebního slohu. Pokud je úloha vyřešena správně, nápisy na spojích navazují a je možné přečíst název slohu.
Zastávka 4 – Malostranská vyhlídka
Plzenecká aglomerace ve středověku
Podoba středověkého osídlení ve Staré Plzni byla od počátku ovlivněna mnoha faktory. Vznikající rozsáhlá aglomerace se musela přizpůsobit sevřenému údolí řeky Úslavy, členitému kopcovitému terénu i trasám dálkových cest.
Dominantou celého prostoru byl jistě vrch Hůrka s mohutným hradem, střežícím své okolí. Pod ním na pravém břehu řeky vyrostla podhradní čtvrť, zvaná Malá Strana. Větší část raně středověké Plzně však ležela na levém břehu Úslavy. Mezi oběma prostory se nacházel významný strategický bod – brod přes řeku. Měl význam pro místní i cizí pocestné, ale také pro vojsko.
Zastávka 5 – Pod hradbami přemyslovského hradu
Pod hradbami přemyslovského hradu
Opevnění vrchu Hůrka muselo již na první pohled působit impozantním dojmem. Hrad Plzeň představoval nejen obranu místních a hrozbu nepříteli, ale i bezpečí pro pocestné. Tak jako na jiných místech také zde zajišťovala hradní posádka mimo jiné i ochranu přilehlých zemských stezek a brodů. Cílem takové kontroly bylo zabezpečit poutníky i kupecké karavany a zajistit tak stálý přísun kvalitního zboží a informací. Zároveň bylo možné účinně vybírat poplatky za převážené zboží.
Každý hrad řídil knížecí úředník. Tento kastelán neboli prefekt byl nejvýznamnějším úředníkem raně středověkých Čech a zástupce panovníka na knížecím hradě. Byl jmenován přímo panovníkem, sídlil na svěřeném hradě a vládl celému regionu. Velel vojenské posádce a zajišťoval hospodářskou prosperitu provincie, mimo jiné také důsledným vybíráním dávek od prostých obyvatel a cel od obchodníků. K ruce měl další úředníky jako například sudího. V Plzni je knížecí správce – kastelán – doložen poprvé k roku 1160.
První zmínka o hradě ve Staré Plzni je datována do srpna roku 976 a popisuje právě vojenský střet mezi bavorským vojskem Oty II. a obránci hradu v době vlády Boleslava II. Bavorské vojsko se po namáhavém průchodu hraničním územím oddalo na břehu Úslavy odpočinku a koupání. Vojáci si byli natolik jistí svojí převahou, že zapomněli na ostražitost, takže po nečekaném přepadení posádkou hradu Plzeň byli rychle donuceni k úprku.
Zastávka 6 – Rozcestí dálkové cesty, přístup do hradu
Středověké cesty
Cesty hustě protkávaly středověkou krajinu stejně jako v současnosti a obdobně jako dnes mezi nimi byly velké rozdíly. Úzce vyšlapaná polní cesta se nemohla měřit s dálkovými stezkami regionálního a nadregionálního významu.
Mezinárodní dopravní síť vznikala už od pravěku a ve středověku ještě zhoustla. Zemské stezky, tedy jakési středověké „dálnice“, byly pečlivě udržovány a měly nezřídka zpevněný povrch.
Orientaci v méně známém terénu pomáhala různá dobře viditelná znamení – výrazné stromy, kopce a stavby v dálce i zvlášť stavěné kamenné milníky, v novější době pak kříže, sochy svatých, kapličky i kostely. Z novověku známe zvláštní znamení, upozorňující na brody a nebo prudká stoupání či klesání, můžeme však předpokládat, že podobné značení se používalo mnohem dříve.
Přesto cestující zhusta využívali v méně přehledných úsecích místní průvodce. Ani hlavní cesty totiž nebyly v celém svém průběhu jednoznačně patrné, místy vznikaly boční úseky, na které bylo snadné mylně odbočit a lehce pak zabloudit.
Doplňkový prvek: Lapkové na stromech
Zastávka 7 – Křižovatka u Marka
Středověké cestování
Dálkové cesty užívali prostí poutníci, obchodníci i panovníci a církevní činitelé. Cestování bylo oproti dnešku velmi náročné na energii i čas. Nejčastějším dopravním prostředkem byly lidské nohy, využívala se ale i zvířata a vozy. Středověk znal také lodní dopravu.Vozy měly jen primitivní brzdný systém. Z nejstarších dob neznáme vůbec žádné brzdy a celá váha vozu tak při jízdě z kopce zřejmě nalehla na jho tažného zvířete. Později se na kola navlékal silný řetěz, který se druhým koncem upevnil na vůz a zamezoval otáčení kola, vůz tak jel smykem a třením se snižovala rychlost. Tím se ale kola i řetězy ještě víc zarývaly do terénu. Proto se cesty snažily prudkým kopcům raději vyhnout.
Nejužívanějším tažným zvířetem byl v raném středověku vůl. Je pomalý, méně vytrvalý než kůň, ale velmi silný. Proto voli dlouho zůstávali oblíbenými tahouny a zejména zpočátku tahali i slavnostní vozy. Rychlejší a odolnější koně mohli voly nahradit až ve 12. století, kdy byl vynalezen pevný chomout. Do té doby používané jho sice vyhovovalo hovězímu dobytku, ale koně škrtilo a neumožňovalo mu táhnout plnou silou.
Odhaduje se, že raně středověký vůz, tažený jedním zvířetem bylo možné naložit jen 150 – 200 kilogramy. Jednak kvůli obtížné manipulovatelnosti, ale také kvůli potížím s brzděním. Cenu zboží pak zvyšovalo i to, že se jej nemohlo naráz vézt příliš velké množství.
Doplňkový prvek: Zkamenělé stopy v cestě
Zastávka 8 – Tymákovská vyhlídka
Dálnice Praha – Řezno
Pro rozvoj raně středověkého osídlení ve Staré Plzni měla velký význam Řezenská obchodní stezka. Tato dopravní tepna spojovala českou kotlinu s Bavorskem již od pravěku. Také ve středověku zajišťovala obchodní i kulturní kontakty s významnými centry římskoněmecké říše. Projížděl po ní panovník na svých cestách na říšské sněmy, používali ji i církevní činitelé k cestám do Řezna jako ústředí diecéze. Také však tudy nejednou táhly nepřátelské armády.
Všechny zemské stezky ve středověkých Čechách se sbíhaly do jediného bodu, do mocenského ústředí Přemyslovců, jímž byla Praha. I díky centrální poloze české kotliny v Evropě se pod místním hradem setkávali kupci ze severu, jihu, východu i západu. Odtud také vybíhala významná stezka směrem na západ, k Plzni a pak pod názvem „Řezenská“ dál do Bavorska. Název získala již ve středověku podle cílové stanice, říšského města Řezna. Někdy se označovala také jako „domažlická“.
Řezenská stezka měla pro Čechy význam zejména politický. Vedla do míst, odkud často vycházely snahy o ovládnutí mladého českého státu. Český panovník tudy musel projíždět na své cestě na říšská shromáždění. V Řezně také sídlil biskup, jenž spravoval Čechy až do vzniku samostatného pražského biskupství v roce 973. Všichni církevní činitelé se tedy před tímto datem museli obracet do Řezna. Tamtéž bylo také v roce 845 pokřtěno 14 českých velmožů, aby prosazovali mezi lidmi novou víru. Do stejného města cestovali i později mnozí poutníci. Přes Řezno a Plzeň se stejně tak ubíral svatý Vojtěch cestou z Říma do Prahy v roce 992.
Stezka neumožňovala jen dobrý kontakt se západními sousedy v diplomatické rovině, ale byla i cestou, po níž se ubíraly armády při výbojích z jedné nebo z druhé strany hranice. To ukazuje i zpráva o bitvě pod Plzní v roce 976
Doplňkový prvek: Altán s hrou na ovce a vlky
Zastávka 9 – Východní opevnění akropole
Východní předhradí
Tímto místem probíhala mohutná hradba, z níž jsou dodnes dobře patrné zbytky valu a před ním stojícího příkopu. Právě jste prošli nenápadným, dobře přístupným východním předhradím a vstupujete na akropoli.
Po východním předhradí hradu Plzeň nezůstaly téměř žádné stopy. Prostor byl ještě na počátku 20. století zemědělsky využíván a po staletí opakovaná orba setřela většinu nerovností. Příkopy ani valy nejsou v terénu patrné a je velmi obtížné určit původní rozsah předhradí.Je nemyslitelné, aby nejdůležitější centrální stavby celého hradiště na akropoli byly od nejsnáze přístupné strany ostrožny odděleny jen jedinou hradbou bez jakéhokoliv dalšího ochranného pásma.
Právě od východu přicházela do Plzně zemská stezka z Prahy. Ze stejného směru také zřejmě vedla hlavní přístupová cesta do hradu, spíše než ze strmé západní strany
Na předhradích hradu Plzeň převládala spíše hospodářská funkce.Právě ve východní části ostrožny mohly být vzhledem k snadné přístupnosti soustředěny odváděné naturální dávky od okolních obyvatel, tady mohli být ustájeni koně, sem mohl být v případě potřeby přiháněn hovězí dobytek a jiná domácí zvířata. V případě nepřátelského útoku byl však tento prostor nejvíce ohrožen, a proto mohly být nejnutnější zásoby uloženy ve více chráněné západní části hradu.Z důvodu vojenského a strategického tu své stálé místo měla část vojenské posádky hradu a v případě ohrožení se zde našel prostor na soustředění většího množství vojska.
Zastávka 10 – Akropole
Akropole
Akropole byla ústředním prostorem raně středověkého hradu. Nacházela se na nejvyšším a nejlépe chráněném místě a od zbytku hradiště ji dělilo samostatné opevnění, tvořené hradbou i hlubokými příkopy. Právě zde bylo vybudováno sídlo knížecího správce, využívané občasně také panovníkem při jeho návštěvách v Plzni.
Dominantou akropole byl jistě kostel sv. Vavřince, původně hlavní svatostánek přemyslovského hradu a církevní ústředí celé staroplzeňské aglomerace. Podoba kostela z doby největší slávy plzeňského hradu ale není známá, odhalené relikty zdiva patří až mladší přestavbě z vrcholného středověku. Je možné, že starší chrám stával původně o něco jižněji než jeho mladší nástupce. Na kostel pak na severní a západní straně navazoval knížecí palác.
Akropoli od východního i západního předhradí oddělovala hradba, umocněná zevně hlubokým příkopem. Mohutnější opevnění je obráceno k východní, snáze přístupné a původně přístupové straně. Val dosahuje výšky až 7 m a původně byl tvořen zřejmě roštovou konstrukcí a čelní kamennou plentou. Naproti tomu pozůstatky hradby proti západnímu předhradí mají v současnosti výšku jen asi 1 m a jsou mnohem méně patrné.
Doplňkový prvek:Základy kostela sv. Vavřince s vytesanými zbraněmi v kamenech.
Zastávka 11 – Západní opevnění akropole
Západní předhradí
Západní předhradí plzeneckého hradu se rozkládá v mírně svažitém terénu na zužujícím se západním konci ostrožny. Stejně jako na východním předhradí i zde je možné předpokládat hospodářské zázemí hradiště, různé budovy provozního charakteru a prostory pro shromažďování zásob i lidí.
Západní předhradí mohlo být místem, kde byli ve svých domech usazeni řemeslníci, zásobující hrad běžně potřebnými, ale i luxusními výrobky. Také zde mohly přebývat služebné osoby, které zajišťovaly běžný chod hradu a vojáci.Hlavní používané cesty mohly být upraveny štětováním nebo dřevěnými chodníky.
Strategicky značně významným místem hradu byl zdroj vody. O hospodaření s vodou na plzeňském hradu není téměř nic známo. Za původní zdroj, může být považována oválná sníženina, která se nachází jižně od průchodu východním valem. V místě poklesu se drží vlhko a je zde i náznak malé hrázky.
Také obytné budovy na akropoli mohly být alespoň zčásti kamenné, ale jistě využívaly i četné dřevěné prvky podobné obyčejným domům. Obydlí elity se od staveb méně movitých lidí odlišovalo také svou prostorností, je možné u nich předpokládat i nadzemní patro a více místností. I v bohatých domech je možné leckde předpokládat jen dusanou podlahu, i když na některých přemyslovských hradech byly zjištěny i podlahy z dřevěných trámků.
Zastávka 12 – Rotunda sv. Petra a Pavla
Rotunda sv. Petra a Pavla
Rotunda sv. Petra a Pavla je jedinou dochovanou stavbou přemyslovského hradu Plzeň. Stojí ve velmi výrazné poloze a je viditelná již z velké dálky. Do současnosti se zachovala pouze náhodou, protože v roce 1785 byla navržena ke zboření. Nakonec se však pro ni našlo využití jako skladiště střelného prachu.
Románská stavba z pravidelného kvádříkového zdiva vznikla patrně na konci 11. století nebo v první polovině století dvanáctého. První zmínka o rotundě však pochází až z roku 1266. Kostelík byl několikrát přestavován a původní zdivo je dochováno pouze torzovitě. I nově vystavěné části kopírují původní půdorys, vstupní portál je však renesanční.
Až do 8. století pohřbívali Slované své zemřelé žárově. To znamená, že mrtvého uložili na hranici, kterou posléze zapálili a do hrobové jámy uložili popel zemřelého i s nespálenými kůstkami a zbytky oděvu a výbavy. Popel byl obvykle nasypán v keramické nádobě. Jen zřídka se v ní nalézají také nože, ocílky k roznícení ohně, drobné opálené šperky nebo hřebeny. Nad popelnicí byla po jejím uložení navršena mohyla, pahorek z kamení a hlíny. V některých mohylách byly nalezeny také ohořelé zbytky trámů. Předpokládá se proto, že se jednalo o jakési symbolické domy pro mrtvé, které byly při pohřbu zapáleny. Další známou variantou žárového pohřbu je způsob, kdy se nádoba s popelem zemřelého postavila na dřevěný sloup, zaražený do země a kolem se navršila mohyla, nádoba tak zůstala na povrchu.
Zastávka 13 – Hradní vyhlídka
Plzeňský trh
Z jihu na západní předhradí navazovalo jižní podhradí, které bylo pevnou součástí raně středověkého pevnosti. Bylo vměstnáno mezi jižním svahem vrchu Hůrka a řekou. Čilý ruch tu zajišťovalo tržiště, které tu podle zprávy o cestě sv. Vojtěcha fungovalo nejpozději od 10. století. Setkávali se na něm obchodníci ze západní Evropy s kupci ze severovýchodu a zajišťovali Staré Plzni hospodářský rozvoj.
Trh nebyl jenom záležitostí zahraničních obchodníků. Místní zemědělci a řemeslníci směňovali své výrobky pod Plzní asi mnohem častěji. Zatímco místní směňovali životně důležité produkty, cizí kupci přinášeli spíše vzácné, luxusní, ale postradatelné zboží. Domácím obyvatelům sloužily například časté dobytčí trhy, kde se směňovala zvířata, aby nedocházelo k degeneraci stád. Prostí zemědělci také na trhu mohli získat ražené mince, ve kterých odváděli část poplatků.
Fotogalerie doplňkových prvků naučné stezky[editovat | editovat zdroj]
-
03. Kostel Narození Panny Marie a stavební slohy.jpg Kostel Narození Panny Marie a stavební slohy -
04 Koník lavička.jpg Koník lavička -
06, Jelen.jpg Jelen u naučné stezky -
06, B Koloušek.jpg Koloušek u naučné stezky -
07. B Lapka 2.jpg Lapka na naučné stezce 2 -
07. A Lapka.jpg Lapka na naučné stezce -
08. A Stopa koně.jpg Stopa koně -
08. B Stopa kola.jpg Stopa kola -
08. C Lidská stopa.jpg Lidská stopa -
08. D Stopa sudokopitníka.jpg Stopa sudokopitníka -
08. Ovčín středověká hra.jpg Ovčín středověká hra -
09. A Základy kostela sv.Kříže.jpg Základy kostela sv.Kříže -
11. A Zaklady kostela sv. Vavrince.jpg Zaklady kostela sv. Vavrince -
11. B Meč.jpg Meč v základech kostela sv. Vavřince -
11. C Oštep.jpg Oštep v základech kostela sv. Vavřince -
11. D Přilba v základech kostela sv. Kříže.jpg Přilba v základech kostela sv. Vavřince -
11. E Sekerka v základech kostela sv. Vavřince.jpg Sekerka v základech kostela sv. Vavřince
Reference[editovat | editovat zdroj]
- ↑ https://www.naucne-stezky.cz/Plzeňský kraj [online]. [cit. 2022-03-25]. [info@naucne-stezky.cz Dostupné online].
- ↑ KOLERUS, Pavel. Stezka připomíná Starou Plzeň. Plzeňský deník. Dostupné online.
- ↑ Slovanské hradiště Hůrka ve Starém Plzenci - Památkový Katalog. www.pamatkovykatalog.cz [online]. [cit. 2022-03-25]. Dostupné online.
- ↑ SOUKUP, Jan; KILBERGR, Karel. Kostely Starého Plzence. 1. vyd. Starý Plzenec: Grafické podniky Kusák, 2009. 87 s. ISBN 978-80-254-6097-9.
Literatura[editovat | editovat zdroj]
MILIVÁNKOVÁ WASKOVÁ, Marie; DOUŠA, Jaroslav. Dějiny města Plzně 1. 1. vyd. Plzeň: Statutární město Plzeň, 2014. 884 s. ISBN 978-80-87911-02-0. S. 74-100.