Wikipedista:Jan.F.kaspar/Pískoviště

Hlavní loď

Síťová klenba

Severní portál

Barokní oltář

Půdorys

Kostel Narození Panny Marie se nachází v obci Klášter Hradiště nad Jizerou, s prastarou historií sahající až do třetí čtvrtiny 12. století. Kostel byl pravděpodobně založen kolem roku 1560 Jiřím z Labouně. Goticko-renesanční jednolodní filiální kostel stojí před pivovarem poblíž místa, kde dříve býval cisterciácký klášter.  Dříve sloužil jako hřbitovní, o čemž svědčí ohradní zeď.

Historie

Historici se domnívají, že kostel byl postaven na místě někdejšího laického chrámu, který byl vystavěn současně se sousedním klášterem ze 13. století. Stavba vznikla v období kolem roku 1560, kdy kostel založil Jiří z Labouně a vystavěl Martin Ruviani. V 19. století dochází k úpravě, kdy je k západnímu průčelí přistavěna hranolová novogotická věž, a současně s ní i sakristie na severní straně. Novogotická věž nahradila starší samostatně stojící zděnou zvonici. Po roce 2010 proběhla rekonstrukce krovu a střechy. Při ní byl navrácen původní tvar střeše snížené při provizorní opravě v 70. letech 20. století. Finance pocházely z Programu záchrany architektonického dědictví, dalšími prostředky přispěla obec a Římskokatolická farnost – děkanství Mnichovo Hradiště.

Architektura

Orientace stavby je tradiční, presbytorium s oltářem jsou orientovány na východ. Hlavní vstupní portál a hranolová věž jsou v západním průčelí. Zdivo má tloušťku 1,2 metry a je z lomového kamene a kvádrů.

Části kostela

Kostel sestává ze tří částí: kněžiště, jedné lodí a věže. Presbytář se skládá z jednoho klenebního pole a pětibokého závěru. Půdorysem jednolodního kostela je obdélník. Později přistavěná věž má půdorys čtverce. Nová věž je novogoticky vyvedená o vysokém stanovém osmibokém krytu. Při vnějších nárožích má z každé strany opěrák o jednom ústupku zakončeným úsmykem. Loď v rozích zevně rozčleňují úhlopříčné pravoúhlé opěráky rozmístěné po 3 metrech na každé straně. Jsou bez ústupků, bez členění a dosahují až k samotné střeše.

Hlavní loď

Loď na délku měří 16,17 metrů, 7,7 metrů na šířku a v ose lodi je vysoká 9,35 metrů. Je rozdělena na čtyři pole, a to úzkými prostými pilastry, třemi páry plných v bocích, dvěma páry polovičních v koutech. Vnitřek lodi s tzv. vtaženými opěráky, byl zaklenut kříži s oblými žebry. V průsečících oblých žeber křížové klenby jsou kruhové svorníky, na nichž jsou tesané šestnáctilisté růžice. K bočním stěnám přiléhají žebra hrotitými oblouky. Jejich kouty jsou rovněž obstoupeny oblouny. Křížová klenba je doplněna táhly. V hlavní lodi byla postavena empora, která obíhá všechny tři strany prostoru lodi. Je vynesena na polokruhových arkádách. V čele jsou dvě arkády a v bocích je po sedmi z každé strany. Arkády jsou neseny toskánskými sloupy. Rozpětí arkád je 1,9 m. Patky i plinthy sloupků mizejí v nové podlaze. Empora je na délku podklenuta valenou klenbou, která je rozdělena příčnými výsečemi v křížová pole. Profily výsečí jsou opět tvořeny oblými žebry, která nad sloupky vyvstávají z rohů abaku, na stěnách z nizoučké ploché konzoly, přecházející hrotem v hrušku. Svorníky na křížení žeber zastupuje prostá drobná polokoule. Z kruchty se otvírá prostý nezdobený hrotitý nosník, který je dnes zakryt varhany.

Presbytář

Jeho šířka je 5,35 metrů, hloubka 9,9 metrů a stejně vysoký jako hlavní loď. Presbytář je zaklenut síťovou nepravidelnou klenbou o dvou středech. Oblá žebra vybíhají z konzol vejcovitého tvaru s odstupňovanou krycí deskou. První svorník je kruhový, v jeho středu je koule. Druhý svorník je opět kruhový s osmicípou růžicí. Všechny tesané prvky jsou charakteru spíše neumělého, hrubého provedení, která jsou pokryta silnou vrstvou omítky. Vítězný oblouk o rozpětí 3,45 metrů je rozčleněn pouze členěnou pásovou římsou na patě křivky. Po stranách hrotitého triumfálního oblouku jsou namalovány erby Jiřího z Labauně a jeho dvou manželek. V presbytáři v severní zdi v koutě u vítězného oblouku byl zazděn původní lomený oblouk vchodu do sakristie.

Okna

Kostel je osvětlen lomenými gotickými okny bez prutů a kružby. Po jednom v každém poli lodi v širokých špaletách. V ose jsou vysoká tři metry a široká 1,27 metrů. Nad vstupním portálem v novogotické věži je umístěna sedmilaločná zazděná rozeta.

Exteriér

U země probíhá nízký trnož, u střechy prostá členěná římsa okolo celé stavby. Na severním boku lodi farního kostela je vsazeno torzo raně gotického portálu, v detailu zčásti odlišného zjevu, ale stylově i časově blízce příbuzného hlavnímu portálu klášterního chrámu, který stojí v areálu pivovaru. Opakuje se tu pravoúhlé odstupňování se sloupky vloženými pouze do koutů, zatímco nároží jsou potlačena zaoblením členěným úponkovou a listovou ornamentikou, v obdobně portálu tišnovského. Talířovité patky sedí na polygonálních soklících, kterým je podložena nečleněná trnož. Hlavice zmizelých sloupků jsou kalichovité, kryté naturalistickým listovým. Vnitřní roh portálu přechází do listy zdobeného krakorce pod tympanonem. Na členitých krycích deskách jsou založeny profilované lomené archivolty lemující tympanon, jehož plochu člení plastický obloučkový vlys a pod ním kříž. Portál je patrně současný s předchozím.

Zařízení kostela

Hlavní barokní rámový oltář, nesený anděly, pochází z roku 1740. Na oltáři se nachází obraz Narození Panny Marie v benátském slohu z roku 1777. Po stranách najdeme sochy sv. Josefa a sv. Antonína. Dva boční oltáře jsou zasvěceny sv. Janu Nepomuckému a sv. Václavovi. Boční panelové oltáře jsou rokokové, z poloviny 18. století. Barokní kazatelna pochází z období kolem roku 1730. Čtyřstěnná barokní dřevěná kazatelna je na svrchu zprohýbaného baldachýnu zdobena skupinou andílků. V kostele se nacházejí dva původní náhrobníky zdejších opatů Pavla a Mikuláše. Jde o ryté gotické náhrobky ze 14. století. Dále figurální raně barokní tesaný náhrobek, s donátorem klečícím před krucifixem, ze 17. století.  A náhrobník znakový z roku 1612. Před kostelem najdeme sochu sv. Jana Nepomuckého. Tato socha na hranolovém podstavci je považována za nadprůměrnou barokní práci z roku 1730. Na cestě k Bakovu je litinový kříž na paměť padlých z roku 1866. Pseudogotický na hranolovém soklu s vojenskými emblémy a s nápisy v pseudogotické litinové zahrádce, které provedly slévárny ve Šťáhlavech roku 1886.

Související články

• Klášter Hradiště
• Klášter Hradiště nad Jizerou
• Římskokatolická farnost Mnichovo Hradiště

Literatura

POCHE, Emanuel. Umělecké památky Čech 2. Praha: Academia, 1978

ŠIMÁK, J. V.. Soupis Památek Historických a Uměleckých v okrese Mnichovohradišťském Díl I. Praha: Archeologická komise při České akademii věd a umění, 1930

LÍBAL, Dobroslav. Gotická architektura v Čechách a na Moravě. Praha: Výtvarný odbor Umělecké besedy, 1948

LÍBAL, Dobroslav. Katalog gotické architektury v České republice do husitských válek. Praha: Unicornis, 2001

Externí odkazy

Stránky obce Klášter Hradiště nad Jizerou, Správce kostela Římskokatolická farnost Mnichovo Hradiště

Fotogalerie

• 
  Sakristie z 19. století
• 
  Pohled na jižní stranu
• 
  Svorník
• 
  Klenba v lodi
• 
  Svorník
• 
  Zazděný portál do sakristie
• 
  Konzola
• 
  Dekor žebra