Wikipedista:Adam Hauner/Bomb/Letecký útok na Plzeň 14. května 1943

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie

Letecký útok na Plzeň 14. května 1943 byla operace britského Královského letectva (RAF) na jaře 1943, v průběhu druhé světové války. Při nočním náletu bombardérů RAF na západočeské město Plzeň měly být především poškozeny Škodovy závody. Oproti několika předchozím pokusům o bombardování významné zbrojovky byl její areál náletem poškozen, ale značně byly poškozeny civilní cíle ve Skvrňanech sousedících se Škodovkou a ve vsi Radčice.

Pozadí[editovat | editovat zdroj]

Plzeňské Škodovy závody, od začátku okupace součást koncernu strojíren Reichswerke Hermann Göring,[1][2]:23 byly pro nacistické Německo velmi důležité, neboť byly jednou z největších zbrojních továren v Evropě.[3][4] Právě z těchto důvodů se plzeňská Škodovka stala cílem číslo jedna britských a následně také amerických vzdušných útoků,[5] neboť podle spojeneckých představ mělo zničení Škodových závodů výrazně omezit německé možnosti pokračovat ve válce, tedy ji zkrátit a ušetřit mnoho lidských životů. Německý zbrojní průmysl byl citelně zasažen během březnových a dubnových náletů na německé město Essen v roce 1943, kdy byly notně poškozeny Kruppovy závody.[6] Následně z nich byla řada pracovníků přesunuta do Škodovky, v níž v dubnu dosáhli počtu 67 tisíc pracovníků.[6]

Předchozí útoky[editovat | editovat zdroj]

V letech 1940 a 1941 se RAF několikrát pokusilo na Plzeň,[7]:5 nálety byly ale výjimečné, protože Plzeň byla v té době na samé hranici doletu britských bombardérů, tedy přibližně 1200 kilometrů. Nálety byly připraveny pro malé počty letadel, které neznamenaly pro rozsáhlý areál Škodovky zásadní hrozbu. Zásadním problémem dálkových nočních náletů byla přesnost navigace na cíle ve střední Evropě.[8] Prakticky to znamenalo, že při provedených náletech na Plzeň v říjnu 1940 a říjnu 1941 shodila letadla pumy na jiné cíle.[7]:5-9 Při bombardování 26. dubna 1942 se bombardéry poprvé dostaly na Plzeň, ale přes pomoc československých parašutistů se nepodařilo továrnu zasáhnout. Opakovaný nálet 5. května 1942 byl také neúspěšný. Útoky bombardérů komplikovala také plzeňská protivzdušná obrana zajišťovaná Flak-Untergruppe Pilsen západní Čechy s několika kanóny Flak 88.[7]:5–7 Při náletu 17. dubna 1943 bylo pro navigační chybu místo továrny mohutně poškozeno město Dobřany a přilehlé vsi.

Letecký útok[editovat | editovat zdroj]

Další britský letecký úder na Plzeň se uskutečnil opět v noci, tentokrát z 13. na 14. května téhož roku. Nad Plzeň se vydalo celkem 156 britských Avro Lancasterů a 12 Handley Page Halifaxů, které zamířily ze severozápadu na Škodovku.[7]:9 Už v 00:30 bylo nařízeno zatemnění všech oken a o pár minut později byla vyhlášena pohotovost pro domácí flak. V 00:58 byl sirénami oznámen nálet na město. Několik minut po jedné hodině ranní už byly spatřeny světelné rakety nad Lochotínem a později nad Skvrňany. V 01:17 byla zaznamenaná činnost spojenců ve směru nové lokomotivky a ihned potom byly zaznamenány světelné bomby nad Škodovými závody, které však dopadly mimo závod. Další shoz bomb na Škodovku na sebe nenechal dlouho čekat, pumy byly svrženy na výrobnu kanónů a sirkárnu, bombové exploze byly později pozorovány i ze směru městského divadla. Poplach byl odvolán v 02:15 a zcela ukončen v 02:24.[9] Pravděpodobně kvůli špatné navigaci však bomby zprvu nepadaly na areál továrny, ale napřed na území mezi obcemi Bolevec, Radčice a Skvrňany. Správný cíl nakonec zasáhlo pouze 60 letadel.[7]:10 V době trvání náletu, tedy zhruba za hodinu a půl byl postižen pás území od Skvrňan po Košutku, Malý Berlín, vilovou čtvrť na Saském předměstí,[10]:350 dále okolí Vyšší hospodářské školy a obec Radčice.

Shozeno bylo celkem 280 trhavých bomb, z toho sedm jich bylo shozeno na Škodovku, dále 34 světelných bomb, 25 bomb značkovacích, tři miny, 30 ostatních bomb a bylo nalezeno 26 padáků po světelných bombách.[9]

Sir Arthur Harris zhodnotil dva jarní nálety na Škodovku takto:

„ V dubnu a květnu roku 1943 se naše bombardovací letouny pokusily zničit Škodovy závody v Plzni. Nyní, když byly Kruppovy závody v Essenu tolik poškozeny, význam Škodových závodů nesmírně vzrostl. Na neštěstí se ani jeden z těchto útoků nezdařil – útok byl sice vzhledem ke vzdálenosti cíle velmi dobře soustředěn, ale hlavní útvar velmi přesně mířil na ukazatele, které se asi o míli či dvě minuly cíle.[11] “

Reakce médií[editovat | editovat zdroj]

ČTK vydala 14. května 1943 oficiální zprávu o svržení tříštivých bomb na město Plzeň a jeho přilehlého okolí. Tisku nálet také posloužil k radikalizaci kampaně proti světovému židovstvu a jeho nástroji, londýnské emigrantské klice.[10]:350–351

Následky a škody náletu[editovat | editovat zdroj]

Během náletu zemřelo 25 či 26 civilistů a dalších 95 osob bylo těžce raněno,[9][12] Během vzdušného útoku bylo 430 lidí evakuováno.[9] Nálet srovnal se zemí 36 domů a dalších 101 domů velmi vážně poškodil, takže se staly neobyvatelnými.[12] Britský útok ze vzduchu tak opět zničil především civilní objekty. Škodovka byla sice také zasažená, ale ne natolik, aby byla ochromena její válečná výroba.[13] Během náletu byly postupně povolávány jednotlivé obranné a pomocné složky a posílány podle svého zaměření na postižená místa. Několik hasičských oddílů operovalo v oblasti škodovácké sirkárny, výrobny kanónů a modelárny. Naopak zdravotnická výpomoc se sanitkami a lékaři byla posílána do civilních zasažených oblastí, tedy do dělnické kolonie Karlov, nebo pomáhala odvážet raněné ze škodovácké kanonárky. Do Karlova byla také poslána speciální úklidová skupina, která měla za úkol odklízet mrtvé.[9]

Odstraňování následků[editovat | editovat zdroj]

Bylo nalezeno 15 kusů nevybuchlé munice, kterou řízeně odpálil pyrotechnik.[9] Městský úřad po náletu vyzval obyvatele města k okamžitému úklidu a připomněl povinnost hlásit škody vzniklé nočním náletem technickým úřadům.

Opatření vyvolaná náletem[editovat | editovat zdroj]

Zvyšující se počet náletů nutil Němce k zesílení protiletecké obrany a civilní ochrany. Vybavili proto několik pozic protiletadlového dělostřelectva radarovým zařízením vyhledávajícím útočné letouny.[14] Civilní protiletecká ochrana se dále stala polovojenskou organizací a nařízena byla pravidelná cvičení.[15]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • Tento článek je založen na diplomové práci „Bombardování města Plzně za období Protektorátu Čechy a Morava v letech 1939 až 1945“, jejíž autorkou je Karolína Kahovcová a která byla autorkou uvolněna pod licencí GFDL a CC-BY-SA 3.0.

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. ↑ DRCHAL, Václav. Göringův bratr zachránil v čele plzeňské Škodovky před smrtí desítky lidí. Euro.cz [online]. Mladá fronta a.s., 2016-03-27 [cit. 2019-12-02]. Dostupné online. 
  2. ↑ HELIKAROVÁ, Petra. Reakce dobových tištěných médií na spojenecké nálety na Plzeňsko na jaře 1943. Praha, 2017. 75 s. Bakalářská práce. Fakulta sociálních věd Univerzity Karlovy. Vedoucí práce Pavel Suk. Dostupné online.
  3. ↑ afi. Na Škodovy závody cílil britský nálet. Operace Canonbury ale selhala. ČT24 [online]. Česká televize, 2017-04-26 [cit. 2019-11-25]. Dostupné online. 
  4. ↑ SMATANA, Ľubomír. Místo Škodovky bombardovali Britové ústav pro choromyslné. Hrdina.cz [online]. Český rozhlas [cit. 2019-12-02]. Dostupné online. 
  5. ↑ lub. Nálet na Dobřany: Navigátoři si spletli Škodovku s psychiatrickou léčebnou. ČT24 [online]. Česká televize, 2013-04-16 [cit. 2019-12-02]. Dostupné online. 
  6. ↑ a b CUNLIFFE, Peter. Škoda works raid 1943 : An old Collyerian’s role. Newsletter. The Old Collyerians’ Association, 2010, čís. Spring, s. 8–9. Dostupné online. (anglicky) 
  7. ↑ a b c d e KOHOUT, Jaroslav. Bombardování Radčic 14. května 1943. 1. vyd. Plzeň-Radčice: Ing. Jaroslav Kohout, 2013. 52 s. Dostupné online. 
  8. ↑ NĚMEČEK, Jan. Operace Canonbury: Jak zničit Škodovku. Lidové noviny. 2017-06-07, s. 18. Dostupné online. 
  9. ↑ a b c d e f Archiv města Plzně, fond Veřejný požární útvar v Plzni 1869−1975, Plzeň, 3105, Hlášení o průběhu náletu na Plzeň 14. 5. 1943.
  10. ↑ a b DOUŠA, Jaroslav; MARTINOVSKÝ, Ivan, et al. Dějiny Plzně v datech : od prvních stop osídlení až po současnost. 1. vyd. Praha: Nakladatelství Lidové noviny, 2004. 788 s. (Dějiny českých měst). ISBN 80-7106-723-7. 
  11. ↑ HARRIS, Arthur. Bombardéry útočí. 1.. vyd. Brno: Bonus A, 1994. 298 s. ISBN 80-901693-5-X, ISBN 978-80-901693-5-7. OCLC 39588789 S. 181. 
  12. ↑ a b Archiv města Plzně, fond Sbírka Honzík 1, Plzeň, 393, Svobodný směr, 12. 8. 1945.
  13. ↑ FOUD, Karel; KOLOUCH, Jiří; KRÁTKÝ, Vladislav, et al. Operace Argument : Historie sestřelení amerických bombardérů u Horšovského Týna, Nepomuku a Lhenic 22. února 1944. 1. vyd. Nepomuk: Karel Foud, 2004. 159 s. OCLC 163127035 S. 11. 
  14. ↑ JÍLEK, Tomáš. Kapitoly z historie západních Čech 20. století: od pravěku do současnosti. 1.. vyd. Plzeň: Vydavatelství Západočeské univerzity, 2010. 68 s. ISBN 978-80-7043-910-4. S. 28. 
  15. ↑ Pamětní kniha obce Letkov: 1928−1955, s. 178.


Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Wikipedista:Adam_Hauner/Bomb/Letecký_útok_na_Plzeň_14._května_1943&oldid=17951362“