Wikipedista:Druhák/Pískoviště
| Luboš Svoboda | |
|---|---|
 | |
| Narození | 7. 8.1940 Žleby  Československo |
| Úmrtí | 3. 12. 2017 Praha |
| Alma mater | Husitská bohoslovecká fakulta |
| Povolání | farář, skladatel, zpěvák |
| Choť | Jana Svobodová (1943) |
| Děti | Jana Mařasová (1969) |
Luboš Svoboda (7. 8. 1940 Žleby - 3. 12. 2017 Praha) byl farář Československé církve husitské, zpěvák, skladatel české duchovní hudby, autor křesťanských songů, dlouholetý člen divadla Semafor. Svou tvůrčí prací významně přispěl ke zhodnocení duchovních písní, rozšíření křesťanské zvěsti a nalézání víry, svou tvorbou posiloval vlastenecké cítění.[1] Zároveň je jeho jméno neodmyslitelně spjato s historií divadla Semafor.[2]
Život[editovat | editovat zdroj]
Luboš Svoboda se narodil 7. 8.1940 ve Žlebech u Čáslavi. Jeho život silně ovlivnilo hudební prostředí, ve kterém vyrůstal. Otec byl členem sboru opery Národního divadla v Praze, později (po válce) přijal angažmá v divadle F. X. Šaldy v Liberci, stal se sólistou opery. Matka se věnovala domácnosti, především zabezpečovala klidné zázemí a dostatek péče dětem. Bratr Luboše - Aleš vystudoval střední průmyslovou školu strojnickou. Vedle zaměstnání také konferoval různé kulturní programy, v pozdějších letech pracoval jako redaktor Československého rozhlasu.
Luboš Svoboda zemřel dne 3. 12. 2017, rozloučení proběhlo v Ústřední obřadní síni na Olšanských hřbitovech[3], kde je pohřben. Uzavřel se tak život člověka, který možná nebyl natolik znám široké veřejnosti jako jiní umělci, působící v Semaforu, ale v oblasti moderní (populární) duchovní hudby zanechal jedinečnou a nezapomenutelnou stopu. PaedDr. Zdeněk Kovalčík k tomu ještě v lednu 2018 v Českém zápase napsal: Bratr farář Svoboda zanechal naší církvi velký odkaz v podobě bohaté hudební tvorby, jeho křesťanské songy se staly fenoménem, stmelovaly zejména mladé. Jsou vzácným dědictvím, dějinným ohlasem na dobu vzestupů a pádů v naší vlasti, a proto nelze na ně jen tak zapomenout. Je třeba poděkovat Pánu života za jeho obdarování, za kněžskou službu i předávání biblické zvěsti – ať to bylo vhod či nevhod.[4]
Studium[editovat | editovat zdroj]
Svoboda se od mládí věnoval hře na klavír. V letech 1950 - 1958 navštěvoval Hudební školu v Liberci. Spolu se svým tehdejším učitelem klavíru se zároveň starali o údržbu varhan v okolních kostelích. I to bylo důvodem, pro který se později rozhodl hru na varhany studovat. Přijat byl na Pražskou konzervatoř, z rodinných důvodů však musel po roce studium přerušit. V dalším roce - 1959 - se mu podařilo studia obnovit, pokračoval již ale na Husově bohoslovecké fakultě. Studium ukončil v roce 1963 – závěrečnou odbornou zkouškou, a svátost svěcení kněžstva přijal 7. července 1963 v Praze - Nuslích. Následně byl jmenován farářem, nejprve v náboženské obci Tuchoměřice a o dva roky později nastoupil službu v Praze – Strašnicích.
Rodina[editovat | editovat zdroj]
S manželkou Janou (nar. 1943) se seznámili ve Vysokoškolském uměleckém souboru, jehož byli oba členy. Jana již od svých sedmi let chodila do Dětského pěveckého sboru Čs. Rozhlasu (vedeného sbormistrem Dr. Bohumilem Kulínským st.), hudba tedy byla jejich celoživotním společným zájmem[5]. Svatba proběhla ve Stříbře (v r. 1968), za rok se manželům narodila dcera Jana (1969).
Manželé Jana a Luboš mohli díky svým krásným zpěvným hlasům spolu nejen žít, ale i pracovat. Byli hlasově opravdu sladěni. Pěvecký talent po rodičích zdědila i dcera Jana[6].
Dílo[editovat | editovat zdroj]
Hudbu k písním začal Luboš Svoboda skládat již na fakultě, texty byly nejprve převzaté od zahraničních autorů. Později - v r. 1968 - se seznámil s farářkou CČSH (Církve československé husitské) Pavlou Zachařovou, ta mu ukázala své texty a tak začala jejich dlouhá a úspěšná spolupráce. Svoboda se stal nejen známým, ale i uznávaným autorem křesťanských songů, které skládal na texty jak Pavly Zachařové, tak i Zdeňka Svobody (faráře CČSH),[7] a také evangelické básnířky Heleny Kohoutové. Zachařová byla vzdělaná a talentovaná, což Svoboda oceňoval, a spolupracoval s ní rád. Jedním z jejich úspěšných společných songů je např. píseň Mizraim, která vznikla jako reakce na srpnové události v r. 1968.[6]
Text Mizraim:
Do břehu řeky mé vsadili bolehlav
Hořkostí zpěnil se můj dávný bílý splav
Kde s touhou zpíval jsem svým vlastním nadějím
Tam zní mi, zní mi jen
Mizraim, Mizraim
Zachraň mne ode rtů s jazykem zrad a lží
Ať znovu nad řekou pravdivá píseň zní
A z ruky ve zbroji vyrvi mě mocí svou
Ať dlaně pokojných mír k splavům donesou
Na břehu mlčení si čtu žalm Davidův
Modlitbu zajatých vyslyší Jahve Bůh
Vysvoboď pokorné a tiché z moci zlých
A zabraň záměrům všech lidí ukrutných
Ukrutných
Do břehu řeky mé vsadili bolehlav
Hořkostí zpěnil se můj dávný bílý splav
Kde s touhou zpíval jsem svým vlastním nadějím
Tam zní mi, zní mi jen
Mizraim, Mizraim
V téže době vznikla i píseň „Zná Hospodin dny upřímných“. Za již kultovní křesťanský song je považována „Tvá láska, Pane“, ke které si Svoboda napsal hudbu i text, a také ji sám nazpíval.[8] Kromě křesťanských songů[9] je Svoboda (s textařkou Zachařovou) autorem první songové liturgie Církve československé husitské.[10]Nejprve hrál a zpíval sám, později s manželkou Janou, vždy za doprovodu varhan či kláves.[11] Se svými songy vystupovali ve sborech a kostelích nejen církve československé husitské, ale i ostatních církví.[4]
Semafor[editovat | editovat zdroj]
Po ukončení studia na Bohoslovecké fakultě nastoupil Svoboda na dvouletou základní vojenskou službu. Tam se setkal s Miloslavem Šimkem a Jiřím Grossmannem. Po vojně se jejich cesty rozešly - až do r. 1968, kdy se Šimek dozvěděl, že Svoboda skládá a zpívá křesťanské songy. Nabídl mu možnost účinkování ve své skupině v divadle Semafor, které Svoboda přijal. Později se připojila manželka i dcera Jana.[12] Spolupráce s divadlem Semafor trvala až do devadesátých let.[13]Nakonec byla ukončena, soubor M. Šimka odešel ze Semaforu, vzniklo Divadlo Jiřího Grossmanna (dnešní Divadlo Palace), a obsahově došlo k příklonu k politické satiře. K desátému výročí úmrtí M. Šimka[14] vzniklo vzpomínkové představení - Návštěvní den u Miloslava Šimka.[15]
V době, kdy v divadle Svobodovi začínali, byly jejich písně a projev něčím zcela novým, neobvyklým. Publikum bylo nadšené, text písně Trubači půlnoční byl snad nejoblíbenější, a to nejen při vánočních představeních, která pravidelně otevíral.
Text Trubači půlnoční:
Stydnou vroucí slzy svící, Štědrý večer tichne k snům
Jenom svaté má co říci a hlas dává trubačům
Pod okny dva tóny táhlý, táhlý tóny k zmámení
Duše jsou tím celý zjihlý, tuší věci neznaný
My děti jsme neviděly
Nikdy svýho trubače
A teď, když už nejsme malí
Je mi z toho do pláče
Kolik tónů, tónů táhlých
Tichlo v niveč v bytí mém
Kolik zvaní, zvaní marných
Haslo v srdci zbloudilém
To, že slzy pláčů mnohých hloubí nitro k oněm dnům
Kdy se svatí z vánoc ptají na cestu mou k nebesům
Pod okny dva tóny táhlý, táhlý tóny zdávna znám
Duši mou svým zněním zvaly, teď vím, volal mě Bůh sám
PaedDr. Zdeněk Kovalčík k semaforským představením později napsal: A lze považovat každé vystoupení manželů Svobodových na prknech tohoto divadla za malý zázrak, zejména když některé z pořadů – Návštěvní den Miloslava Šimka a Jiřího Grossmanna - uváděla Československá televize. Do pořadu populárních písní a vtipných rozhovorů přišla nečekaně píseň s křesťanskou zvěstí. Nezapomenu na pořad z r. 1969, kdy Šimek s Grossmannem uvedli vstup manželů Svobodových slovy: „Vážím si hlavně toho, že Luboš Svoboda, ač farář Církve československé, nalezl čas spolupracovat s námi a svými songy se svou paní Janou přichází dotvářet milou atmosféru návštěvních dní.“ A pak ve tmě zazářila svíce, Luboš usedl ke klávesám a zazněl společný zpěv s manželkou Janou: Zná Hospodin dny upřímných. V této přelomové době tvorba L. Svobody pomáhala znovuobjevovat křesťanskou zvěst, pomáhala k nalézání víry, posilovala v posluchačích vlastenecké cítění.[4]
Ne vždy ČT vysílala vše, Svoboda byl v té době farářem církve československé a to byl problém. O jeho účast v televizních pořadech se snažil i sám Šimek, zlobil se, že televize nechtěla uvést jeho jméno ani v titulcích.
Již v první polovině 70. let minulého století vysílal Svobodovy písně český pořad Euroclub stanice Trans World Radio-Monte Carlo. Pro náboženské vysílání Českého rozhlasu Plzeň připravoval zvláštní relaci Lubomír Stejskal.[4] Svobodovi byli několikrát hosty v programu Josefa Fouska, vystupovali s P. Spáleným a M. Voborníkovou,[16]a to nejen s dalším žádaným songem Betlémská hvězda.
Text Betlémská hvězda:
Zas nebe kloní se nad ztichlou zem,
s andělským pozdravem pokoj vám všem!
Zář hvězdy betlémské nad světem plá,
hvězdo, ó hvězdo, tys naděje má.
Když tonu v úzkostech, šeptáš mi věř,
když bloudím, vzplaneš co ohnivý keř.
V zoufalství nezhyne, kdo zář tvou zná,
hvězdo, ó hvězdo, tys naděje má.
Nést odlesk záře tvé životem dál,
aby i nadále Pán Bůh mi přál.
Kéž mi tě nezastře zlo, hřích a tma.
Kriste, tys hvězda ta, naděje má.
Diskografie:[editovat | editovat zdroj]
- 1968, SP deska, Supraphon - 0 39 9886, interpret Luboš Svoboda (Tvá láska, Pane), Marta Kubišová (Máří Magdalena), Josef Laufer (Rozbij ty chmurné hradby) a Jaroslav Štajnc (Tak proč se bát)
- 1968, dvě SP desky, Panton - 04 0134, interpret Luboš Svoboda, Josef Laufer, Panton - 04 0138, Luboš Svoboda a Hana Pazeltová
- 1969, SP deska, Supraphon - 0 33 0450, Svoboda zpívá songy Babylon, Mizraim,Takový sen a duet s manželkou Janou Zná Hospodin dny upřímných
- 1971, LP deska, Supraphon - 0 29 9877, Křesťanské songy L. Svobody - 12 songů, obsahujících celou biblickou zvěst, poselství Starého i Nového zákona. Doprovod orch. Františka Ringo Čecha. [1]
- 1990, LP deska, Multisonic- 31 0001-1 311, „Křesťanské songy a podobenství“. Kromě manželů Svobodových na ní zpívala ještě Marta Kubišová, Hana Zagorová, Jaroslav Hutka a Karel Kryl[17]
- 1992, MC (CC) Apollo Records Company - AR 0010-4311, Hymna a 20 národních písní,
- 1994, CD + MC Koledy, Apollo Records Company - AR 0003-2311, v trojhlasu zpívá i jejich dcera Jana Mařasová
- 1996, CD + MC, Appollo Record Company - AR 0017-4311, "Nostalgie", melodické písně s poetickými texty (I moc i sláva, Marta rozmlouvá s pánem, Bartoloměj, Úzkost, Tomáš, Miriam Áronova, Trubači půlnoční..)
- 2002, CD, Appollo Record Company - R 0031-2311, „Zvěstování“ - souhrn tvorby manželů Svobodových od r. 1963 v oblasti křesťanských songů včetně vánočních písní
Odkazy[editovat | editovat zdroj]
Reference[editovat | editovat zdroj]
- ↑ www.muzeum-hudby.cz [online]. Muzeum hudby.cz [cit. 2022-04-09]. Dostupné online.
- ↑ Církev československá husitská [online]. https://www.ccsh.cz/kontakty.php [cit. 2022-04-09]. Dostupné online.
- ↑ Zemřel Luboš Svoboda. Kulturní portál.cz [online]. Kulturní portál.cz, s.r.o., 2017-12-15 [cit. 2022-04-09]. Dostupné online.
- ↑ a b c d STEJSKAL, Lubomír. Adventní vzpomínka. idnes.cz [online]. iDNES.cz, 2019-12-22 [cit. 2022-04-09]. Dostupné online.
- ↑ Zpěvačka Jana Svobodová. DIS ÚK - https://disuk.cz/ [online]. DISUK.cz & studentský magazín, 2018-10-31 [cit. 2022-04-09]. Dostupné online.
- ↑ a b STŘÍŽOVSKÁ, Eva. Zvěstování. Český dialog.net [online]. Mezinárodní český klub [cit. 2022-04-09]. Dostupné online.
- ↑ SLADKOWSKI, Marcel. Zemřel br. farář Zdeněk Svoboda. www.ccsh.cz [online]. [cit. 2022-04-09]. Dostupné online.
- ↑ Žatecké country.cz [online]. Křesťanské songy [cit. 2022-04-09]. Dostupné online.
- ↑ phono.cz [online]. [cit. 2022-04-09]. Dostupné online.
- ↑ Knihkupectví Blahoslav [online]. eblahoslav.cz [cit. 2022-04-09]. Dostupné online.
- ↑ JUML. Luboš Svoboda. Christ-net zprávy [online]. Christnet.eu, 2017-12-17 [cit. 2022-04-09]. Dostupné online.
- ↑ Magazín Elita - společenský magazín [online]. magazinelita.cz [cit. 2022-04-09]. Dostupné online.
- ↑ www.supraphonline.cz [online]. supraphonline.cz [cit. 2022-04-09]. Dostupné online.
- ↑ JAMACH. Herečka Jana Mařasová. Disuk.cz [online]. https://disuk.cz/ [cit. 2022-04-13]. Dostupné online.
- ↑ VESELÝ, Luboš Xaver. Herečka a dabérka. Region rozhlas.cz [online]. [cit. 2022-04-13]. Dostupné online.
- ↑ ŠPRONGL, Jaroslav. Z lesa na pódium. Myslivost.cz [online]. [cit. 2022-04-09]. Dostupné online.
- ↑ www.digitalniknihovna.cz [online]. Moravská zemská knihovna.cz [cit. 2022-04-09]. Dostupné online.