Uzlencovité

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
(Přesměrováno z Vrcholákovité)
Skočit na: Navigace, Hledání

Wikipedie:Jak číst taxobox Uzlencovité

Uzlenec Combretum constrictum
Uzlenec Combretum constrictum
Vědecká klasifikace
Říše: rostliny (Plantae)
Podříše: cévnaté rostliny (Tracheobionta)
Oddělení: krytosemenné (Magnoliophyta)
Třída: vyšší dvouděložné (Rosopsida)
Řád: myrtotvaré (Myrtales)
Čeleď: uzlencovité (Combretaceae)
R.Br., 1810
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Uzlencovité[1] (Combretaceae), česky též vrcholákovité nebo kombretovité,[2] je čeleď vyšších dvouděložných rostlin z řádu myrtotvaré (Myrtales). Jsou to dřeviny, rozšířené v tropech celého světa. Některé nápadně květoucí druhy jsou v tropech pěstovány jako okrasné dřeviny. Plody vrcholáku pravého a některých dalších druhů jsou jedlé. Vrcholáky poskytují vyhledávané dřevo. Různé druhy uzlencovitých mají význam také jako léčivé rostliny.

Popis[editovat | editovat zdroj]

Zástupci čeledi uzlencovité jsou opadavé nebo stálezelené stromy, keře, polokeře a liány s jednoduchými střídavými nebo vstřícnými listy bez palistů nebo s palisty velmi redukovanými. Některé druhy mají trnité stonky. Listy jsou povětšině celokrajné, pýřité, někdy se žlaznatými chlupy. Žilnatina je zpeřená. V paždí žilek na spodní straně listů jsou u mnohých zástupců vyvinuta domatia v podobě kapsovitých až miskovitých prohlubní. Na řapíku jsou často vyvinuty žlázky.[3][4]

Květenství bývají bohatá, vrcholová nebo úžlabní, hroznovitá, nejčastěji klasy nebo laty. Květy jsou pravidelné nebo poněkud souměrné, jednopohlavné nebo oboupohlavné, 4 až 5-četné. V jednopohlavných květech jsou často přítomny zakrnělé zbytky opačného pohlaví. V květech je vyvinuta češule. Kalich je často velmi drobný, volný nebo s lístky na bázi srostlými. Korunní lístky jsou volné, u některých zástupců koruna chybí. Tyčinek je nejčastěji 8 až 10 ve dvou kruzích, řidčeji 4 až 5 v jednom kruhu. Semeník je spodní, srostlý ze 2 až 5 plodolistů, s jedinou komůrkou a 1 čnělkou. Vajíčka jsou obvykle 2, vyvíjí se pouze jedno. Plodem je nepukavá, jednosemenná peckovice, oříšek nebo křídlatá nažka (samara).[3][4]

Čeleď zahrnuje asi 500 druhů ve 14 rodech.[5] Největší rody jsou uzlenec (Combretum, asi 250 druhů) a vrcholák (Terminalia, asi 200 druhů).[3]

Výskyt[editovat | editovat zdroj]

Uzlencovité jsou rozšířeny v tropech celého světa. V některých oblastech přesahují do teplých oblastí mírného pásu. Rody uzlenec (Combretum) a vrcholák (Terminalia) jsou pantropické, tedy rozšířené v tropech všech kontinentů. V mnohých oblastech tvoří uzlencovité důležitou součást vegetace lesů a savan. Vyskytují se až do nadmořských výšek nad 3000 m. Zastoupeny jsou také v pobřežní mangrovové vegetaci (rody Laguncularia, Conocarpus a Lumnitzera).[4]

Ekologické interakce[editovat | editovat zdroj]

Červené květy nahloučené v nápadných květenstvích bývají opylovány kolibříky a jinými drobnými ptáky, motýli a opicemi. Dlouhé květy hranoplodu indického (Quisqualis indica) jsou opylovány lišaji. Drobné nenápadné květy jsou opylovány nejčastěji včelami a mouchami. Plody buchenavie (Buchenavia) a mnohých druhů vrcholáku (Terminalia) mají dužnaté oplodí a jsou šířeny zvířaty. Kyjovník (Laguncularia) má plody vybavené houbovitou vrstvou, které jsou šířeny vodou. Křídlaté plody uzlenců (Combretum) a některých druhů vrcholáku (Terminalia) jsou šířeny vzduchem.[4] Domatia, vyvinutá na spodní straně listů mnohých druhů jsou obývána roztoči, kteří pravděpodobně z rostlin odstraňují houby a drobné škůdce.[3]

Kyjovník Laguncularia racemosa roste jako součást mangrove a je plně adaptován na zaplavování slanou vodou. Přebytečná sůl je z rostliny odstraňována prostřednictvím solných žlázek na listech. Semena klíčí již na stromě. Kyslík zajišťují dýchací kořeny – pneumatofory.[3]

Nejvyšší stromy této čeledi dosahují až 50 metrů výšky, taktéž liány dorůstají až 30 metrů.[4]

Taxonomie[editovat | editovat zdroj]

Čeleď Combretaceae je dobře vymezena. V tradičních systémech (Cronquist, Dahlgren, Tachtadžjan) byly řazeny do řádu myrtotvaré (Myrtales) a s nástupem molekulárních metod se na tom nic nezměnilo. Podle kladogramů APG tvoří Combretaceae bazální větev řádu myrtotvaré (Myrtales).[5] Rod Strephonema byl na základě morfologických odlišností někdy řazen do samostatné čeledi Strephonemataceae.[4]

Zástupci[editovat | editovat zdroj]

Význam[editovat | editovat zdroj]

Semena vrcholáku pravého (Terminalia catappa), stromu pocházejícího z Asie a pěstovaného i jinde v tropech, připomínají chutí i vzhledem mandle. Oplodí asijských druhů Terminalia citrina a T. bellerica je rovněž jedlé. Listy uzlenců Combretum glutinosum a Combretum micranthum, rostoucích v savanách subsaharské Afriky, mají široké medicinské použití. Semena hranoplodu indického (Quisqualis indica) jsou v Indii používána proti hlístům a při léčení chorob zažívacího traktu. Kůra kyjovníku Laguncularia racemosa, rostoucího v karibských mangrovech, je zdrojem tříslovin, podobně jako plody různých druhů vrcholáku (Terminalia). Ze stromu Anogeissus latifolia, rostoucího v indických opadavých lesích, je získávána přírodní pryž známá pod názvem ghatti.[2]

Některé druhy jsou v tropech pěstovány jako okrasné dřeviny, zejména hranoplod indický (Quisqualis indica) a různé druhy uzlenců (Combretum).

Přehled rodů[editovat | editovat zdroj]

Anogeissus, Buchenavia, Bucida, Combretum (včetně Calopyxis, Meiostemon a Quisqualis), Conocarpus, Dansiea, Getonia, Guiera, Laguncularia, Lumnitzera, Macropteranthes, Pteleopsis, Ramatuela, Strephonema, Terminalia, Terminaliopsis, Thiloa[5]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Botany.cz [online]. . Dostupné online. (česky) 
  2. a b VALÍČEK, Pavel a kol. Užitkové rostliny tropů a subtropů. Praha : Academia, 2002. ISBN 80-200-0939-6.  
  3. a b c d e JUDD, et al.. Plant Systematics: A Phylogenetic Approach. [s.l.] : Sinauer Associates Inc., 2002. ISBN 9780878934034.  
  4. a b c d e f SMITH, Nantan et al. Flowering Plants of the Neotropics. Princeton : Princeton University Press, 2003. ISBN 0691116946.  
  5. a b c STEVENS, P.F.. Angiosperm Phylogeny Website [online]. Missouri Botanical Garden: . Dostupné online.  
  6. SKALICKÁ, Anna; VĚTVIČKA, Václav; ZELENÝ, Václav. Botanický slovník rodových jmen cévnatých rostlin. Praha : Aventinum, 2012. ISBN 978-80-7442-031-3. (česky)  

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]