Vosík francouzský

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
(přesměrováno z Vosík skvrnitý)
Skočit na: Navigace, Hledání
Wikipedie:Jak číst taxoboxVosík francouzský
alternativní popis obrázku chybí
Vosík francouzský
Vědecká klasifikace
Říše živočichové (Animalia)
Kmen členovci (Arthropoda)
Třída hmyz (Insecta)
Řád blanokřídlí (Hymenoptera)
Podřád žahadloví (Aculeata)
Čeleď sršňovití (Vespidae)
Rod vosík (Polistes)
Binomické jméno
Polistes dominula
Christ, 1791
Areál rozšíření
Areál rozšíření
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Vosík francouzský či též vosík skvrnitý (Polistes dominula) je velká, štíhlá vosa z čeledi sršňovitých (Vespidae). Žije v malých hierarchických společenstvech. Podobně jako ostatní vosy má také žihadlo, ale není agresivní a je relativně neškodný.

Popis[editovat | editovat zdroj]

Vosík francouzský

Zadeček, který nemá dlouhé chlupy, se dopředu i dozadu zužuje. Poslední článek zadečku je převážně žlutý, samice a dělnice mají na rozdíl od vosíka obecného (Polistes nimpha) spodní stranu posledního zadečkového článku žlutou.[1] Žluté jsou líce a spánky. Dosahuje velikosti 12 až 19 mm - samice 13 až 19 mm, dělnice 12 až 15 mm a samec 12 až 16 mm.[2] Lze jej poznat za letu podle dlouhých svěšených nohou. Podobně jako ostatní vosy má vosík žihadlo. Druh není příliš agresivní. Jeho bodnutí způsobuje pouze krátkodobé pálení bez otoku.

Velmi podobný druh je vosík jižní (Polistes gallicus), který se liší zbarvením a tvarem hlavy.[2]

Rozšíření[editovat | editovat zdroj]

Je rozšířen v mírném pásmu Evropy, na Kavkazu a ve Střední Asii. Jako zavlečený druh se invazivně šíří v Severní a Jižní Americe. Na území Čech byl pozorován na několika lokalitách v Praze a okolí a v Polabí. Místy je dosti hojný na teplých skalnatých místech Moravy a Slovenska.

Biotop[editovat | editovat zdroj]

Vyskytuje se na loukách, v křovinách, na okrajích lesů a v průsecích. Žije i ve starých rozpadlých budovách nebo v tlejících haldách dříví.

Způsob života[editovat | editovat zdroj]

Hnízdo

Malé jednoplástvové kartonové hnízdo zakládá několik oplozených samiček. Plástev není kryta ochranným obalem.[3] Hnízdo bývá zavěšeno tenkou stopkou na skále či na stromě. Je tmavošedé a umístěné zpravidla na chráněném místě. Hnízda bývají nalepena na sebe. Hnízdo obvykle obsahuje cca 150 zárodečných buněk a přibližně 30 dělnic.[2]

Královna, sestry a dělnice

Hnízdo zakládá buď jedna samice (haplometróza) nebo více vzájemně příbuzných samic-sester (pleometróza). Hnízda založená více samicemi mají větší šanci na přežití. Sestry tedy společně postaví hnízdo a nakladou do buněk vajíčka. Po snesení vajíček nejsilnější samička sežere vajíčka ostatních a dále klade vajíčka sama. Společnost sester podléhá stupňovité hierarchii. Samice, které se nacházejí na společenském žebříčku hned pod královnou, mohou klást vajíčka (ty však královna krátce po nakladení sežere), samice na nižším stupni pak mají zakrnělé pohlavní orgány a plní pouze funkci dočasných dělnic. Pokud královna uhyne, její místo zaujme nejzdatnější z ostatních. Může k tomu dojít i v případě, že si některá dostatečně silná samička vybojuje postavení královny. Po vylíhnutí prvních dělnic se sesterské společenství obvykle začíná rozpadat a slabší sestry buď dobrovolně nebo donucením opouštějí hnízdo.[2]

Teplota v hnízdě
hnízdo vosíka francouzského

Vosíci dokáží v hnízdě teplotu regulovat, rozdíl mezi obývanými a opuštěnými hnízdy může dosahovat až 20 °C.[2] Za velkých veder přinášejí vodu, kterou vyplivují na plást, a ovívají jej tak dlouho, dokud se nevypaří. Díky tomu se plást ochlazuje.

Rozmnožování, dožití[editovat | editovat zdroj]

Nová generace samců a samic se objevuje již koncem července, přičemž v té době končí i produkce dělnic. Po určité době budoucí generace opouští hnízdo a dochází k oplodnění. Po něm si samice vyhledají místo k přezimování a samci většinou hynou. Příbuzné samice často přezimovávají pospolu. Oplodněné samice se probouzí koncem března nebo začátkem dubna a okamžitě začínají se stavbou hnízda a kladením vajíček. Délka života dělnic je obvykle méně než 11 měsíců, samice/královna může žít i více než rok.

Potrava[editovat | editovat zdroj]

Dospělci se živí nektarem či medovicí vylučovanou larvami. Larvy jsou masožravé a dospělí jedinci jim aktivně shánějí potravu. Loví různý drobný hmyz, housenky a pavouky. Po usmrcení kořist sežvýkají a vytvoří z ní kašičkovitou kuličku, jíž krmí larvy.[2]

Parazité[editovat | editovat zdroj]

Vosík je často hostitelem parazitického řásníka (Xenos vesparum Rossi, 1793) a tvoří s ním neobyčejně komplexní případ manipulace hostitele parazitem. V hnízdě vosíka francouzského někdy žije paraziticky pavosík velkohlavý (Polistes sulcifer) a pavosík cizopasný (Polistes atrimandibularis).

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. ZAHRADNÍK, Jiří. Blanokřídlí. Praha : Artia, 1987. S. 136.  
  2. a b c d e f MACEK, Jan, a kol. Blanokřídlí České republiky I. Žahadloví. Praha : Academia, 2017. S. 138-140.  
  3. ZAHRADNÍK, Jiří. Blanokřídlí. Praha : Artia, 1987. S. 114.  

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • BOGUSCH, Petr. Parazitické strategie blanokřídlých / Parasitic Strategies of Hymenopterans. Živa. 2010, čís. 5. Dostupné online.  
  • MACEK, Jan a kol.. Blanokřídlí České republiky I.: Žahadloví. Praha : Academia, 2017.  
  • MIHULKA, Stanislav. Těžký život s parazitem. Včelařství. 2012, roč. 65, čís. 1, s. 28. ISSN 0042-2924.  
  • ZAHRADNÍK, Jiří. Blanokřídlí. 1. vyd. Praha : Artia, 1987. 182 s. S. 114, 136.  

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]