Virus Marburg

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Wikipedie:Jak číst taxoboxVirus Marburg
alternativní popis obrázku chybí
Virus Marburg
Vědecká klasifikace
Skupina V (ssRNA viry s negativní polaritou)
Řád Mononegavirales
Čeleď Filoviridae
Rod Marburgvirus
Druh Marburg marburgvirus
Druhy
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Virus Marburg je RNA virus patřící do skupiny tzv. filovirů.

Historie[editovat | editovat zdroj]

Virus byl objeven v Německu v roce 1967; tehdy se jím ve městě Marburg nakazilo 25 laboratorních pracovníků, dalších 6 lidí včetně lékařů a patologa se nakazilo od nemocných lidí. Sedm nakažených zemřelo. Původ nákazy pocházel od opic dovezených na pokusy z africké Ugandy.[1][pozn. 1]

Při epidemii v Demokratické republice Kongo v letech 1998–2000 zemřelo 83 % nakažených pacientů.[1] V roce 2000 zemřelo v Ugandě 140 ze 354 nakažených lidí.[1] Jedna z největších nákaz tímto virem propukla v letech 2004 a 2005 v Africe; tato epidemie zasáhla jih Afriky, Demokratickou republiku Kongo a Angolu. Z 399 nakažených osob jich tehdy zahynulo 355.[pozn. 2]

V roce 2008 se tímto virem nakazila Nizozemka během dovolené v Ugandě, kde navštívila jeskyně obývané netopýry. Žena následně viru podlehla po selhání jater a silném krvácení.

Klinické příznaky a léčba[editovat | editovat zdroj]

Virus se šíří tělesnými tekutinami, včetně krve, výkalů, slin a zvratků. Stejně jako ebola způsobuje krvácivé (hemorhagické) horečky. Dalšími příznaky je průjem, zvracení a silné krvácení z tělesných otvorů. Nakažené oběti obvykle umírají do týdne.

Na Marburg podobně jako na ebolu neexistuje účinný lék ani preventivní očkování. Je zároveň nebezpečnější než ebola, mortalita dosahuje 87 %. Původ viru není znám.[pozn. 3] Vědci však zjistili, že se nachází u některých druhů kaloňů a netopýrů, kterým ale nezpůsobuje žádné zdravotní komplikace; jsou tedy pouhými přenašeči nemoci.[1]

Virus Marburg se vyskytuje v Ugandě a Angole.

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Poznámky[editovat | editovat zdroj]

  1. Druhem, s nímž pracovali pracovníci marburské laboratoře, byl kočkodan obecný. Cílem pokusů byla příprava vakcíny proti dětské obrně.[1]
  2. Tři čtvrtiny angolských obětí byli děti, včetně kojenců.[1]
  3. Podle výsledků amerických a gabonských vědců z roku 2007 je zdrojem viru kaloň egyptský.[1]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. a b c d e f g ŠÍMA, Petr; TREBICHAVSKÝ, Ilja. Virové krvácivé horečky. Živa. 2009, čís. 6, s. 242-246. Dostupné online [cit. 2017-12-10]. ISSN 0044-4812.  

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

Star of life2.svg
Wikipedie neručí za správnost lékařských informací v tomto článku. V případě potřeby vyhledejte lékaře!
Přečtěte si prosím pokyny pro využití článků o zdravotnictví.