Vincenzo Monti

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Vincenzo Monti
VincenzoMonti.jpg
Narození 19. února 1754
Alfonsine
Úmrtí 13. října 1828 (ve věku 74 let)
Milán
Povolání básník, spisovatel, dramatik, překladatel a Iliad's translator
Alma mater Ferrarská univerzita
Děti Costanza Monti
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Logo Wikimedia Commons galerie na Commons
Nuvola apps bookcase.svg Seznam dělSouborném katalogu ČR
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Vincezno Monti (19. února 1754 - 13. října 1828) byl italský básník.

Biografie[editovat | editovat zdroj]

Narodil se v Ravenně. Od roku 1771 studoval na právnické fakultě ve Ferraře, spíše než studiu se ale věnoval literární tvorbě - v té době psal především erotické sonety a ódy. V roce 1778 odjel do Říma, kde se velmi rychle stal uznávaným literátem. V roce 1781 se díky ódě Na krásu vesmíru stal tajemníkem vévody Braschiho. Pokračoval spíše v příležitostné tvorbě, psal milostné básně (které mu údajně získaly značné množství milostných úspěchů), v roce 1782 oslavil papeže v básni Apoštolský poutník. V roce 1784 napsal velmi úspěšnou tragédii Aristodemo. Jeho bouřlivý milostný život se stal terčem kritiky ze strany kněžstva, na což Monti odpovídal sarkastickými sonety (nejslavnější z nich je Sonet otci Quirinovi), které mu vynesly mnoho nepřátel v církevních kruzích. Pro své styky s některými představiteli francouzské revoluce, které by jeho kariéru ohrožovaly ještě více, napsal velmi konzervativní politickou báseň Cantica in morte di Ugo Basville (1793), kterou později odvolal. V roce 1797 odešel do tehdejší Cisalpinské republiky, konkrétně do Milána, kde se ráz jeho tvorby zcela změnil. Zastával stanoviska liberální, demokratická a jakobínská, oslavoval básnicky francouzskou revoluci i Napoleona. Jeho dílo mu vyneslo důležité úřady v Cisalpinské republice. Překládal Voltaira, psal politickou lyriku (Il fanatismo), básně na oslavu Napoleona (Mosogonia, Prometeus). V roce 1799 utekl do Francie, kde začal psát svou nejvýznamnější báseň Mascheroniana, obsáhlou rétorickou elegii v tercínách na smrt svého přítele, básníka a matematika Lorenza Mascheroniho. Z tohoto tématu se ovšem odvíjí úvahy o současné situaci své vlasti. V roce 1801 napsal slavnou oslavnou ódu na Napoleona, nazvanou Per la liberazione d'Italia. Byl jmenován profesorem rétoriky a poezie v Pavii, a také historikem a dvorním básníkem nové vlády. Tvořil spíše příležitostné a oslavné básně (Bardo della Selva nera) a překládal Homéra. Po pádu Italského království v roce 1812 se pokoušel připojit na stranu Rakušanů, neměl ale velký úspěch a žil velmi chudě. V roce 1822 dokončil báseň Feroniata, napsanou pod vlivem Homéra, která je v italské poesii velmi ceněná, a věnovla se filosofické práci. Montiho hodnocení a postavení z hlediska italské literatury není příliš jasné, mnohými autory (včetně např. Carducciho) je ale vysoce ceněn jako jeden z největších básníků své doby.