Vincenzo Monti

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Vincenzo Monti
VincenzoMonti.jpg
Narození 19. února 1754
Alfonsine
Úmrtí 13. října 1828 (ve věku 74 let)
Milán
Povolání básník, spisovatel, dramatik, překladatel a Iliad's translator
Děti Costanza Monti
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Logo Wikimedia Commons galerie na Commons
Nuvola apps bookcase.svg Seznam dělSouborném katalogu ČR
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Vincezno Monti (19. února 1754 - 13. října 1828) byl italský básník.

Biografie[editovat | editovat zdroj]

Narodil se v Ravenně. Od roku 1771 studoval na právnické fakultě ve Ferraře, spíše než studiu se ale věnoval literární tvorbě - v té době psal především erotické sonety a ódy. V roce 1778 odjel do Říma, kde se velmi rychle stal uznávaným literátem. V roce 1781 se díky ódě Na krásu vesmíru stal tajemníkem vévody Braschiho. Pokračoval spíše v příležitostné tvorbě, psal milostné básně (které mu údajně získaly značné množství milostných úspěchů), v roce 1782 oslavil papeže v básni Apoštolský poutník. V roce 1784 napsal velmi úspěšnou tragédii Aristodemo. Jeho bouřlivý milostný život se stal terčem kritiky ze strany kněžstva, na což Monti odpovídal sarkastickými sonety (nejslavnější z nich je Sonet otci Quirinovi), které mu vynesly mnoho nepřátel v církevních kruzích. Pro své styky s některými představiteli francouzské revoluce, které by jeho kariéru ohrožovaly ještě více, napsal velmi konzervativní politickou báseň Cantica in morte di Ugo Basville (1793), kterou později odvolal. V roce 1797 odešel do tehdejší Cisalpinské republiky, konkrétně do Milána, kde se ráz jeho tvorby zcela změnil. Zastával stanoviska liberální, demokratická a jakobínská, oslavoval básnicky francouzskou revoluci i Napoleona. Jeho dílo mu vyneslo důležité úřady v Cisalpinské republice. Překládal Voltaira, psal politickou lyriku (Il fanatismo), básně na oslavu Napoleona (Mosogonia, Prometeus). V roce 1799 utekl do Francie, kde začal psát svou nejvýznamnější báseň Mascheroniana, obsáhlou rétorickou elegii v tercínách na smrt svého přítele, básníka a matematika Lorenza Mascheroniho. Z tohoto tématu se ovšem odvíjí úvahy o současné situaci své vlasti. V roce 1801 napsal slavnou oslavnou ódu na Napoleona, nazvanou Per la liberazione d'Italia. Byl jmenován profesorem rétoriky a poezie v Pavii, a také historikem a dvorním básníkem nové vlády. Tvořil spíše příležitostné a oslavné básně (Bardo della Selva nera) a překládal Homéra. Po pádu Italského království v roce 1812 se pokoušel připojit na stranu Rakušanů, neměl ale velký úspěch a žil velmi chudě. V roce 1822 dokončil báseň Feroniata, napsanou pod vlivem Homéra, která je v italské poesii velmi ceněná, a věnovla se filosofické práci. Montiho hodnocení a postavení z hlediska italské literatury není příliš jasné, mnohými autory (včetně např. Carducciho) je ale vysoce ceněn jako jeden z největších básníků své doby.