Vilémovský klášter
| Vilémovský klášter | |
|---|---|
.png) Vilémovský klášter (B. Paprocký - Diadochos id est svccessio, 1602) | |
| Lokalita | |
| Stát |  Česko |
| Místo | Vilémov (okres Havlíčkův Brod) |
| Základní informace | |
| Řád | Benediktini |
| Založení | před rokem 1119 |
| Zrušení | 1421 pobořen 1575 zrušen |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Vilémovský klášter (či Klášter Vilémov) byl někdejší benediktinský klášter ve Vilémově, pozdějším městysi nedaleko Chotěboře, který vznikl okolo roku 1119[pozn. 1] a stavebně zanikl roku 1421 při husitských válkách. Jednalo se o jeden z největších benediktinských klášterů ve střední Evropě.
Historie[editovat | editovat zdroj]
Klášterní areál benediktinů byl založen nedaleko Chotěboře začátkem 12. století. Klášter byl již roku 1119 označen monasterium Wilemow[1] Místní název Vilémov byl odvozen od jména hraběte Viléma/Wilhelma ze Sulzbachu,[2] šlechtice pocházejícího od Norimberka, kterými byl spolu s Heřmanem/Hermannem ze Sulzbachu roku 1121 klášter nadán. Vilém zde měl údajně sídlit jako poustevník a po založení kláštera se stal jeho prvním opatem.[zdroj?] Roku 1253 se klášter nazýval Wilhelmszell – Vilémova cela).[1]
Klášterní objekt byl vystavěn s kostelem svatého Petra a Pavla, kvadraturou a hospodářským dvorem, kolem něhož postupně vyrostlo hrazené městečko. Ve stejné době pak dochází ke vzniku dalších beneditinských klášterů, např. Kladrubský klášter v západních Čechách či Porta Apostolorum v severočeských Postoloprtech. Posléze se rozrostl v jeden z nejrozsáhlejších klášterů ve střední Evropy.[zdroj?]
V roce 1278 byl klášter vypálen vojsky vévody Rudolfa I. Habsburského poté, co byl český král Přemysl Otakar II. zabit v bitvě na Moravském poli a Rudolf se následně vítězně jal drancovat české a moravské statky. V dalších letech se však dočkal obnovy.
K zániku kláštera pak došlo na jaře 1421, kdy byl klášter dobyt a vypálen husitskými vojsky pražanů spojených s orebitskými vůdci Hynkem Bočkem a Viktorínem z Poděbrad, a Divišem Bořkem z Miletínka.[3] Mniši uprchli do Uherčic a konvent zde již nebyl obnoven. Tato část Vilémova si však zachovala název Klášter.
Oficiálně byl klášter zrušen roku 1575, kdy císař Rudolf II. zpustlé budovy s poplužním dvorem, okolními vesnicemi, lesy a rybníky prodal Beneši Benedovi z Nečtin. Ten si na ruinách konventních budov následujícího roku postavil tvrz, později přestavěnou na barokní zámek.
Odkazy[editovat | editovat zdroj]
Reference[editovat | editovat zdroj]
- ↑ a b PROFOUS, Antonín; SVOBODA, Jan. Místní jména v Čechách. Jejich vznik, původní význam a změny. Svazek IV. S–Ž. Praha: Nakladatelství Československé akademie věd, 1957. 868 s. S. 545.
- ↑ ŠRÁMEK, Josef. Mezi normou, reformou a praxí: Proboštství benediktinských klášterů v Čechách a na Moravě ve středověku. [s.l.]: Vydavatelství Filozofické fakulty Univerzity Palackého v Olomouci 483 s. Dostupné online. ISBN 978-80-87895-71-9. Google-Books-ID: OoFIDwAAQBAJ.
- ↑ Památky archaeologické a místopisné. [s.l.]: Vydávané od Archaeologického sboru Musea království českého 484 s. Dostupné online. Google-Books-ID: WYsJAAAAIAAJ.
Poznámky[editovat | editovat zdroj]
- ↑ Dle slovníku bohovědného založen roku 1120. Viz: Český slovník bohovědný. 2. díl. Praha 1916, s. 102
Literatura[editovat | editovat zdroj]
- Břevnov, první klášter černých Benediktinů na půdě slovanské. V Praze: nákladem vlastním, 1931. s. 32.
- Po troskách české slávy: Hrady, zámky a tvrze české, jich založení, dějiny, pověsti a poklady umělecké. Körber. s. 360–361.
- SEDLÁČEK, August. Hrady, zámky a tvrze království Českého. s. 296–297.
