Publius Vergilius Maro
| Publius Vergilius Maro | |
.jpg) | |
| Narození |
15. října 70 př. n. l. Borgo Virgilio |
|---|---|
| Úmrtí |
21. září 19 př. n. l. (ve věku 50 let) Brindisi |
| Místo pohřbení | Parco Virgiliano |
| Povolání | básník |
| Národnost | Římané |
| Žánr | epos a pastoral poetry |
| Významná díla |
Eclogues Georgica Aeneis |
| Rodiče | Maglia Polla |
| Vlivy |
Aulus Furius Antias Homér Theokritos |
 multimediální obsah na Commons | |
 původní texty na Wikizdrojích | |
 citáty na Wikicitátech | |
 Seznam děl v Souborném katalogu ČR | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Publius Vergilius Maro (2. pád Publia Vergilia Marona, 15. října 70 př. n. l. v Andes u Mantovy – 21. září 19 př. n. l. v Brindisi) byl nejslavnější římský básník Augustovy doby, která je označována za zlatý věk římské literatury.
Život[editovat | editovat zdroj]
Řada biografických údajů Vergiliova života zůstává nejasných a vychází z pozdně antických a raně středověkých legend. Pocházel ze záalpské Galie (Galia cisalpina), narodil se nedaleko Mantovy. Jeho venkovští rodiče byli možná prostí, ale dost zámožní na to, aby synovi mohli dopřát vyššího vzdělání. Vergilius studoval nejprve (od r. 55 př. n. l.) v Cremoně a v Mediolanu (dnešní Milán), později v Římě, kam přišel asi roku 52 př. n. l., zde studoval rétoriku, filosofii a matematiku. Poněvadž byl nepevného zdraví, měl slabý hlas a byl ostýchavý, nelákala ho veřejná dráha, na niž se rétorikou připravoval. Styk s členy mladořímské školy přivedl Vergilia ke studiu helénistické poezie, hlavně řeckého básníka Theokrita. Sblížil se s neoteriky (kroužek latinských básníků poloviny 1. století př. n. l., kteří si vzali za vzor alexandrijskou poezii), ti mu byli zřejmě vzorem v počátcích jeho básnické tvorby.
Zemřel po cestě do Říma v přístavu v Brindisi. Jeho tělo bylo odvezeno do Neapole. Po staletí byl hledán Vergiliův hrob. Jeho umístění bylo lokalizováno do jeskyně Posillipo jižně od Neapole (dnes místní část města). Jeho pozdější kenotaf je umístěn ve Vergiliové parku před jeskyní.
Dílo[editovat | editovat zdroj]
- Catalepton (Drobnosti) – jedná se o čtrnáct epigramů napsaných v mládí, toto dílo nemá velký význam.
- Zpěvy pastýřské (Bucolica) – deset idyl (napodobujících Theokrita), napsaných mezi lety 42–37 př. n. l. Mnohé partie napsal z vděku svým ochráncům při finančních problémech. Z jeho finanční tísně mu pomohl až Maecenás, který mu tím umožnil věnovat se pouze literární činnosti. Tuto sbírku pastorálních idyl – nyní nazývaných eklogy – označil za ohlasy Theokrita.
- Dvacet let klidného života po vydání Bukolik vyplnil Vergilius rozsáhlým studiem řecké i římské literatury a uměleckým zráním, za něhož vznikla jeho dvě hlavní díla. V letech 36–29 př. n. l. vytvořil z podnětu Maecenáta, který chtěl probudit pokleslý zájem o zemědělství, didaktický epos Georgica (Zpěvy rolnické) a Aeneis.
- Nejznámějším Vergiliovým dílem je hrdinský epos Aeneis, na kterém začal pracovat od roku 29 př. n. l., pravděpodobně na Augustův podnět. V Aeneis básník změřil své síly s Homérem, spojil mýtus s historií a vytvořil epos, kterým se natrvalo zapsal do dějin. Dvanáct zpěvů (knih) líčí útěk trójského hrdiny a legendárního praotce římského národa Aenea z hořící Tróje, jeho bloudění po moři a konečně šťastné přistání v Latiu. V prvních šesti zpěvech hledá Aeneas se svými druhy na příkaz bohů novou vlast a pronásledován hněvem bohyně Juno bloudí léta po mořích; v sedmém až dvanáctém zpěvu podstupuje boje s italskými kmeny, aby v Latiu založil novou Tróju a římský národ. Vergilius chtěl toto dílo spálit, ale byl přemluven, aby je odkázal přátelům, kteří mu slíbili, že je nevydají. K tomuto slibu nebylo přihlíženo a téměř dokončené dílo bylo pouze zredigováno a vydáno. Pro své značné vlastenectví se dílo stalo značně populární. V tomto díle je však Aeneas líčen značně zženštělý[zdroj?] (je to pravděpodobně způsobeno tím, že Vergilius byl spíše básníkem něžným než básníkem líčícím hrdinské činy). Dále se mnoho kritiků pozdější dob domnívá, že Aeneada není příliš originální (prvních 6 knih je ovlivněno Homérovou Odysseiou, knihy 7–12 Iliadou), přesto toto dílo výrazně ovlivnilo středověkou a následně i novověkou epiku a náhled na tento básnický styl.
- Georgica (Zpěvy rolnické, česky samostatně 1977) – didaktická báseň (napsaná z podnětu Maecenata, jemuž byla i věnována), která ve čtyřech knihách pojednává o rolnictví. První kniha je o orbě, druhá o vinařství a sadařství, třetí o chovu dobytka a čtvrtá o včelařství. Shrnuje základní poznatky o zemědělství této doby a podává instrukce, jak si mají organizátor zemědělské výroby a pěstitel počínat. Proto je tento spis považován za nejlepší Vergiliovo dílo a vycházel opakovaně a bohatě ilustrován až do 19. století. Nejde o vědecké dílo, výklad je podáván zábavnou formou. Slavnými partiemi jsou například hymnus na Itálii a chvála venkovského života.
- Culex – báseň o smrti komára, který probudil pastýře, aby zabránil jeho uštknutí hadem.
Online dostupná díla[editovat | editovat zdroj]
- VERGILIUS. P. Virgilia Maróna Spisy básnické. Překlad Karel Alois Vinařický. Praha: České museum, 1851. 297,143 s. Dostupné online.
- Aeneida, s. 1–297.
- Zpěvy pastýřské, s. 1–40.
- Zpěvy rolnické, s. 41–109.
- Zpěvy rolnické a pastýřské v překladu Otmara Vaňorného
- Aeneis v překladu Otmara Vaňorného
Literatura[editovat | editovat zdroj]
- Svoboda Ludvík, a kolektiv: Encyklopedie antiky. Academia: Praha 1973, heslo Vergilius, str. 667n.
- JIRÁNI, Otakar. Vergilius : Život a dílo : K dvoutisícímu výročí narození básníkova. Praha: Jednota československých matematiků a fysiků, 1930. 131 s. Dostupné online.
- Ottův slovník naučný, heslo Vergilius. Sv. 26, str. 573
- VERGILIUS. Zpěvy rolnické a pastýřské: geórgika a búkolika. V Praze: Jan Laichter, 1937. Laichterova sbírka krásného písemnictví. (překlad Otomar Vaňorný)
- VERGILIUS. Zpěvy pastýřské. Praha: Paseka, 2004. Klub přátel poezie. Výběrová řada. ISBN 80-7185-601-0. (překlad Heleny Kurzové)
- VERGILIUS. Zpěvy rolnické (Georgica). Praha: Academia, 2016. Europa. ISBN 978-80-200-2558-6. (překlad Heleny Kurzové)
- VERGILIUS, Zpěvy rolnické a pastýřské. Přel. Otmar Vaňorný. Praha: SNKLHU 1959
- VERGILIUS, Publius Maro, Zpěvy pastýřské a rolnické. Přeložil Antonín Škoda. Praha: A. Štorch 1939
Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu Publius Vergilius Maro na Wikimedia Commons 
Osoba Publius Vergilius Maro ve Wikicitátech
Autor Publius Vergilius Maro ve Wikizdrojích- Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je Publius Vergilius Maro
- Digitalizovaná díla Publia Vergilia Marona v digitální knihovně Kramerius NK ČR.
- Vergilius v projektu Gutenberg (latinsky, anglicky)
- Publia Vergilia Marona Spisy básnické v překladu K. A. Vinařického
- Bucolica et Georgica, 1849. (latinsky) – Digitální dokument
