Veněra 10

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Veněra 10
"Венера-10".jpg
COSPAR 1975-054A/D
Katalogové číslo 7947 orbiter,[1] 8423 sonda[2]
Start 14. června 1975, 03:00:31 UTC[1]
Kosmodrom Bajkonur
Nosná raketa Proton-K/D
Stav objektu orbiter na venerocentrické dráze,
již nesledován[1]
sonda přistála na povrchu Venuše[2]
Přistání 25. října 1975 05:17 UT
Provozovatel SSSR
Výrobce SSSR
Druh planetární sonda
Hmotnost 3473 kg orbiter[1]
1560 kg sonda[2]

Veněra 10 (rusky: Венера-10) byla sovětská planetární sonda, která v rámci programu Veněra zkoumala planetu Venuši. Start se uskutečnil v červnu 1975, několik dní po startu identické sondy Veněra 9. Sonda složená z orbitální části a přistávacího pouzdra se úspěšně dostala na oběžnou dráhu Venuše a přistávací pouzdro s vědeckými přístroji přistálo na povrchu planety.

Konstrukce[editovat | editovat zdroj]

Orbitální část sondy (Orbiter) se skládala z válcovité části se dvěma křídly solárních panelů a s parabolickou anténou s vysokým ziskem. Ke dnu válce byla připojena jednotka s pohonným systémem, vrchol válce byl spojen s kulovitým pouzdrem o průměru 2,4 m, které obsahovalo přistávací modul sondy.

Seznam přístrojů orbiteru, experimenty[editovat | editovat zdroj]

Přístrojové pouzdro[editovat | editovat zdroj]

Hmotnost pouzdra byla asi 1560 kg. Bylo vybaveno snímkovacím zařízením, padákem, aparaturou pro vysílání a příjem dat, řadou senzorů a měřicích přístrojů.[3]


Průběh mise[editovat | editovat zdroj]

Sonda odstartovala 14. června 1975 pomocí rakety Proton-K/D z kosmodromu Bajkonur. Na oběžnou dráhu Venuše vstoupila 23. října 1975 a vzápětí došlo k oddělení přistávacího modulu. Samotná sonda zůstala na orbitě ve výši 1620 - 113 900 km a oběžnou dobou 49 hodin, stala se z ní družice Venuše.

Sonda zprostředkovávala spojení z přistávacím pouzdrem, získané údaje odesílala na Zemi. Poté pokračovala v doplňkovém programu, který zahrnoval zkoumání horních vrstev atmosféry.

Přistávací modul[editovat | editovat zdroj]

Dne 23. října 1975 se přistávací modul oddělil od orbitální části. Při brzdění bylo ve výši 100 km zaznamenáno přetížení 168 G. Ve výši 49 km se oddělil padákový systém a pouzdro a 25. října v 05:17 UT modul přistál měkce na povrchu Venuše 2200 km od místa, kde o tři dny dříve přistál modul sondy Veněra 9. Přistávací modul byl chlazen cirkulující kapalinou. Přesto vydržel pracovat na povrchu za extrémních podmínek pouze 65 minut. Zaznamenal svými přístroji atmosférický tlak 9,02 MPa, teplotu 465 stupňů, rychlost větru 0,8 - 3,5 m/s. Řadu údajů poskytl i během letu atmosférou. Stejně jako Veněra 9 odeslala na Zemi černobílé televizní záběry povrchu Venuše. Fotografie pořízené sondou ukazují ploché lávové kameny mezi nimiž byla láva nebo jiné zvětralé kameny. Naplánovaný 360° panoramatický snímek okolí nebyl proveden stejně jako u Veněry 9 kvůli problému s odstraněním krytu čočky jednoho ze dvou fotoaparátů. Na Zemi byly odeslány snímky omezené na 180°.

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Venera 10 na anglické Wikipedii.

  1. a b c d VÍTEK, Antonín. 1975-054A - Venera 10 [online]. Velký katalog družic a kosmických sond SPACE 40 [cit. 2008-07-29]. Dostupné online. 
  2. a b c VÍTEK, Antonín. 1975-054D - Venera 10 Spuskajemyj Apparat [online]. Velký katalog družic a kosmických sond SPACE 40 [cit. 2008-07-29]. Dostupné online. 
  3. VÍTEK, Antonín; LÁLA, Petr. Malá encyklopedie kosmonautiky. Praha: Mladá fronta, 1982. Kapitola Měsíční a meziplanetární sondy, s. 252.