Veněra 7

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Venera 7
COSPAR 1970-060A
Katalogové číslo 4489
Start 17. srpna 1970, 05:38:22 UTC
Kosmodrom Bajkonur
Nosná raketa Molnija-M
Stav objektu přistál na povrchu Venuše
Přistání 15. prosince 1970
Provozovatel SSSR
Výrobce SSSR
Druh planetární sonda
Hmotnost 1180 kg


Sonda Veněra 7 byla sovětská vesmírná sonda, která jako první lidské těleso přistála na jiné planetě. Sonda byla v anglickém přepisu někdy uváděna jako Venus 7 a konstrukční označení během její výroby bylo V-70 No. 630. Konstrukčně se podobala své předchůdkyni Veněra 4. Sonda byla konstruována tak, aby umožnila pokus o přistání na povrchu Venuše, který do té doby nebyl dosažen předchozími sondami, když byly zničeny v atmosféře planety.

Popis sondy[editovat | editovat zdroj]

Sonda se skládala ze dvou částí - orbitálního modulu a sestupové části, která byla vybavena padákem pro brzdění průletu atmosférou a pro ochranu před vznikajícím žárem v atmosféře byla vybavena titanovým tepelným štítem. Sestupový modul měl hmotnost 495 kg , byl vybaven akumulátory, schopný vydržet tlak 18MPa a teplotu 530 stupňů.[1]

Průběh mise[editovat | editovat zdroj]

Cesta k planetě[editovat | editovat zdroj]

Po opuštění sovětského kosmodromu Bajkonur dne 17. srpna roku 1970 se sonda s pomocí nosné rakety Molnija dostala na orbitální dráhu Země. Díky zapálení posledního stupně rakety na 244 sec. se dostala na meziplanetární dráhu směrem k Venuši. Během přeletu byly provedeny dvě korekce dráhy 2. října a 7. listopadu 1970, čímž bylo docíleno přesného zacílení kolmého vstupu do atmosféry na noční straně planety. Ve vzdálenosti 300 000 km od Venuše bylo započato s nabíjením akumulátorů přistávacího pouzdra. Současně byla aparatura podchlazena na - 8 stupňů.

U cíle[editovat | editovat zdroj]

K Venuši sonda dorazila v prosinci a dne 15. prosince vstoupil sestupový modul do nehostinné atmosféry, o které se v minulosti myslelo, že bude vypadat jako Země. (Je zajímavostí, že ještě během letu sondy Veněra 7 panovaly představy, které předpokládaly výskyt tekuté vody na povrchu planety i přesto, že byly známy výsledky z předchozích misí (Veněra 5 a 6), které ukázaly vysoké teploty atmosféry a vysoké hodnoty tlaku.) Po vletu do atmosféry a následném brzdění kapsle vlivem atmosférického tření a zahřátí tepelného štítu sonda snížila svoji rychlost na 300 m/s, kdy mohl být vystřelen padák, který zbrzdil rychlost sondy na minimum.[1] Po otevření padáku a pomalém sestupu k povrchu Venuše se rozvinula i anténa a sonda začala předávat naměřená data o podmínkách v atmosféře.

Posledních několik metrů sonda prožila volný pád. Díky agresivní atmosféře planety a vysoké teplotě došlo k rozrušení a odtržení padáku a sonda tak „prostě spadla dolů“ na povrch rychlostí 17 m/s. To mělo za následek nejspíše poruchu na vysílači sondy a následné ztrátě signálu ze sondy v Ruské kontrolní stanici pro hluboký vesmír. Vědci prohlíželi vysílací frekvenci, ale vyjma vesmírného šumu v pozadí nebyl zaznamenán žádný přímý signál od sondy. Zklamání ale po týdnu vystřídalo obrovské nadšení mezi inženýry pana Lavočkina, když experti z Moskevského institutu pro radio-elektroniku ohlásili, že se jim podařilo na pozadí kosmického šumu objevit velmi slabý signál ze sondy Veněra 7 z povrchu Venuše.

Sonda vysílala celkem 58 minut, z čehož 35 minut vysílala během průletu atmosférou a následně pak 23 minut z povrchu, než ji nehostinné podmínky (deště kyseliny sírové) a vysoký tlak zničily.

Sonda odvysílala na Zemi naměřené hodnoty povrchové teploty, která byla určena na 474±20 °C. [2] Tlak na povrchu Venuše v místě přistání byl přibližně 90 krát větší, než na zemském povrchu, což odpovídá přibližně tlaku 900 m pod hladinou moře. Sonda tak definitivně potvrdila, že na povrchu Venuše není člověk schopen přežít a vyloučil i možnost, že na Venuši se nachází voda v kapalném stavu. V místě přistání bylo okolí převážně z metalických hornin, ve kterých byl zastoupen převážně zinek. Sonda přistála na místě o souřadnicích 5° j.š., 9° z.d. na místě, které se jmenuje Alpha Regio.

Úspěšné přistání sondy přineslo Sovětskému svazu další prvenství, jelikož sonda Veněra 7 se stala první sondou vytvořenou člověkem, která přistála na jiné planetě než na Zemi a úspěšně z jejího povrchu odvysílala vědecká data. Lidské sondy dopadly již na jiné planety předtím, ale vždy došlo ke zřícení sondy. Veněra 7 byla první, která přistála poměrně měkce. Sonda poskytla informace o povrchu Venuše, který není možno vidět ze Země skrz hustý závoj atmosféry.

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. a b VÍTEK, Antonín; LÁLA, Petr. Malá encyklopedie kosmonautiky. Praha : Mladá fronta, 1982. Kapitola Měsíční a meziplanetární sondy, s. 249.  
  2. AVDUEVSKIY, V. S., et al. Structure and parameters of the Venus atmosphere according to Venera probe data. Edit. Hunten, D. M., Colin, L., Donahue, T. M., and Moroz, V. I.. Venus. 1983, s. 280-298.  

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

Logo Wikimedia Commons
Wikimedia Commons nabízí obrázky, zvuky či videa k tématu